Neviditelný čert

Opět se vracím ke knize Chyby v matrix (naposledy tady byla Klonovaná společnost). Pátá kapitola této knihy se nazývá Doktor DNA s podtitulem Medicína na rozcestí. V poslední době se DNA na NČ objevuje z nejrůznějších pohledů. Nyní se tedy pojďme podívat, co na toto téma ve své knize shromáždili Grazyna Fosarová a Franz Bludorf. Stejně jako v předchozích vstupech z tohoto zdroje vynechám samotnou matrix a soustředím se především na poznatky, jež mají více či méně vědeckou podstatu. Ne všechny představy či hypotézy, které se pohybují již spíše za hranicí vědy, jsem odfiltroval, jako třeba "hyperkomunikaci", takže to vnímejte s jistým nadhledem. Rozdělil jsem to na dvě části. Dnešní bude o tom, jakým způsobem dokáže DNA komunikovat, příště přijde na řadu DNA-biopočítač.

Lucifer

Představte si, že pociťujete nějaké zdravotní potíže a místo abyste navštívili lékaře, vezmete do ruky mobil a přiložíte ho na tu část těla, kde ty potíže cítíte, čímž oslovíte svoji vlastní DNA a potíže zmizí. Připadá vám to absurdní? Jistě, je to poněkud přitažené za vlasy, ale až tak absurdní to není. Existuje oprávněná naděje, že již v dohledné době budou vyvinuty malé přenosné přístroje, které budou fungovat na podobném principu jako mobily, aniž by měly jejich nežádoucí vedlejší účinky. Jak to funguje?

Německý biofyzik Fritz-Albert Popp zjistil, že molekula DNA představuje systém schopný kmitat jako harmonický oscilátor, jehož rezonanční frekvence činí asi 150 megahertzů. A většina současných sítí mobilních operátorů vysílá na frekvencích, které těmto harmonickým vlnám odpovídají. Jinými slovy - elektromagnetické vlny, které vycházejí z antén našich mobilních telefonů, vyvolávají oscilaci v dědičném materiálu našich buněk. Nedávný výzkum ruského badatele Pjotra Garjajeva a jeho týmu ukazuje, že DNA nejen vysílá a přijímá elektromagnetické záření, ale kromě toho také vnímá a interpretuje informace, které jsou v tomto záření obsažené. To ovšem v konečném důsledku znamená, že pomocí vlnové genetiky lze vyvolat genetické změny - a to bez rizik, která jsou spojená s konvenční genovou technologií.

Tímto způsobem by bylo možné například opravovat genetické defekty nebo přimět rakovinné buňky k tomu, aby se samy uzdravily. Lékem není v tomto případě nějaká substance, nýbrž informace. Naše DNA má také schopnost komunikovat s DNA druhých lidí a živých bytostí vůbec. Tato komunikace probíhá mimo prostor a čas prostřednictvím hyperprostoru pomocí červích děr; proto je nazývána hyperkomunikace. Informační vzorce, které DNA tímto způsobem přijímá, jsou uloženy ve speciální elektromagnetické vlně nazývané soliton (viz třeba Solitonové vlny, Soliton, Soliton – existují věčné vlny?). Soliton funguje jako nosná vlna DNA. Hyperkomunikace je nejpozoruhodnější tím, že zjevně nepodléhá žádným omezením a neslouží určitému předem stanovenému účelu. Působí spíš jako rozhraní k otevřené informační síti. Hyperkomunikace hraje rozhodující roli i při změněných stavech vědomí, jakými jsou například hypnóza, vytržení nebo remote viewing (pozorování scén, které se odehrávají v jiném, vzdáleném místě).

DNA je z více než devadesáti procent "němá" - jen necelých deset procent naší dědičné substance představují aktivní geny zapojené do stavby našeho těla. Ve světle nejnovějších poznatků se však zdá, že oněch devadesát procent DNA rozhodně nepředstavují "němé" nebo dokonce zbytečné, nepotřebné geny. Právě naopak! Tyto geny se rozhodující měrou zapojují do hyperkomunikace. Biologové kromě toho předpokládají, že "němé" geny přestavují potenciál budoucího vývoje lidské rasy. Již dnes však existují vzácně nadaní jedinci, u nichž je zřejmě aktivovaná část "němé" DNA nebo silněji reagují na soliton.

Molekula DNA je jednou z největších, jaké se vůbec v přírodě vyskytují. Tvoří ji dva paralelní provazce sestávající z molekul kyseliny fosforečné a cukru, které jsou v pravidelných odstupech spojeny jakoby příčkami žebříku, odborně nazývanými bázové páry. Rozhodující faktor dědičné informace představují právě zmíněné "příčky žebříku", které jsou tvořeny pouze čtyřmi chemickými látkami, takzvanými bázemi nukleových kyselin: adenin (A), thymin (T), cytosin (C) a guanin (G). Do bázového páru se přitom spojuje výhradně adenin a thyminem a cytosin s guaninem. Uspořádání a posloupnost těchto bázových dvojic podél dvojité šroubovice DNA představuje specifický kód, který definuje veškeré dědičné informace daného živočicha.

Autoři zdroje měli v průběhu dlouholetého výzkumu hyperkomunikace příležitost pracovat s lidmi, jimž se podařilo ve stavu vytržení na tuto komunikaci napojit. Tyto osoby opakovaně zdůrazňovaly, že čtyřem bázím DNA odpovídají čtyři konkrétní barvy, jež by mohly představovat určité nosné frekvence nebo kvantové vlastnosti. Podle výpovědí pokusných osob odpovídají jednotlivým nukleovým bázím tyto barvy: A - fialová, T - modrá, C - zelená, G - červená. Těmto barvám fyzikálně odpovídají určité frekvence elektromagnetického spektra. Pokusné osoby rovněž vypověděly, že pomocí vhodné technologie lze frekvence nukleových bází ovlivnit. Například výměnou červené a zelené barvy (takže cytosinu je přiřazená červená a guaninu zelená) lze vymazat vzpomínky dané osoby. Pokusné osoby se dále zmiňovaly o jakési páté nukleové bázi, kterou v transu označovaly řeckým písmenem φ. Tato nukleová kyselina prý vytváří můstky sama se sebou a odpovídá jí žlutá barva, přičemž někteří jedinci prý mají ve své DNA větší množství bází φ než ostatní lidé. Tyto báze, které by měly být v DNA každého člověka, ačkoli povětšinou neaktivní, zřejmě nejsou fyzicky přítomné, fungují tam jen jako vibrace. Pouze u několika málo jedinců jsou aktivovány, takže jsou i zhmotněné a chemicky aktivní.

Molekula DNA, jak ji vědci znají, neobsahuje žádné prázdné místo nebo mezeru, v níž by se dosud neobjevená nukleová báze mohla "skrývat". Mohlo by tedy jít o zkreslený poznatek o existenci světelné vlny DNA neboli solitonu. Zdá se však, že v případě báze φ jde přece jenom o něco zcela jiného. Rozhodně je zvláštní, že osoby v transu tak tvrdošíjně trvají na tom, že speciálně u nich a dalších lidí podobného založení hraje žlutá komponenta DNA velkou roli - a to už po několik generací.

Kromě toho pokusné osoby vypověděly, že pomocí odpovídajících technologií je možné vyvolat v DNA i další změny frekvencí, při nichž si zelená barva vymění pozici se žlutou. Nebylo však objasněno, jakému účelu by taková záměna mohla sloužit. Když si ale představíme jednotlivé frekvence jako tóny dvojic (červená - c, žlutá - e, zelená - f, modrá - g, fialová - h), tak se nám z hlediska hudby bude DNA v podobě známých bázových dvojic jevit asymetrická. Výměnou žluté a zelené by však došlo i k výměně tónů e a f, což by vedlo k obnovení symetrie DNA. Proč "obnovení"? Protože existují nepřímé důkazy toho, že tato symetrie kdysi dávno, na počátku evoluce Homo sapiens, skutečně existovala.

V současné době se naše dědičná substance dostala do popředí zájmu vědců. Ti se zaměřili nejen na rozluštění genetického kódu (asi nejznámější příklad představuje Human Genome Project), ale i na možnosti manipulace genů. Doposud se genové inženýrství omezilo na operace s existujícím materiálem, tedy se čtyřmi známými nukleovými bázemi. Do dědičné substance určitého živočišného nebo rostlinného druhu jsou uměle vloženy geny jiného druhu, aby se dosáhlo žádoucích změn v jeho vlastnostech.

Nyní se však začíná s pokusy, při nichž jsou do DNA implantovány cizorodé materiály. Heslem dne je nanotechnologie, tedy tvorba komplexních technických zařízení molekulární velikosti. Vědcům se již skutečně podařilo vytvořit cosi jako novou nukleovou bázi a implantovat ji do molekuly DNA. Modifikovali běžnou thyminovou bázi v pozici pět vložením jiné aminokyseliny, na níž byl upevněn nanokrystal ze zlata. Tato úprava jim umožnila modifikovanou molekulu zaměřit a dálkově ovládat proces jejího dělení a reprodukce. Je zřejmé, že to doopravdy představuje první krok k získávání nových nukleotidů. Neméně zřejmý je účel - taková technologie jednoho dne umožní ovlivňovat zvnějšku organismus, který byl vytvořen z modifikované DNA.

Vědci v současnosti hledají různé metody, jimiž by mohli zaměřit a dálkově ovládat dědičnou substanci člověka. Přitom podle všeho jen reprodukují něco, co v sobě odjakživa máme (v průběhu vývoje našeho druhu však u většiny jedinců deaktivováno) - jenomže to věda zatím neodhalila.

Zdroj: Grazyna Fosarová, Franz Bludorf - Chyby v matrix

20.03.2013, 00:09:39   Publikoval Luciferkomentářů: 4