Nadřazenost prostředí III - Epigenetika

rubrika: Populárně naučný koutek


Po pádu nadřazenosti DNA se ke slovu hlásí nová věda o zplnomocnění života, která se nazývá epigenetika. Epigenetika (což doslova znamená "vláda nad genetikou") ukázala, že na vrcholu toku informací v biologických organismech není DNA, ale prostředí, přesněji řečeno signál z prostředí.

Lucifer


Z dnešního pohledu by měli vědci znát, že geny nemohou být řídící silou našich životů. Mozek je pochopitelně ten orgán, který zodpovídá za řízení a koordinaci fyziologie a chování organismu. Ale je jádro skutečně mozkem buňky? Pokud předpokládáme, že jádro a jeho materiál obsahující DNA je "mozkem" buňky, pak by odstranění buněčného jádra, tzv. enukleace, mělo mít za následek okamžitou smrt buňky. Experimentálně bylo ukázáno, že po enukleaci přežívá mnoho buněk dva měsíce i déle bez genů. Životaschopné buňky bez jádra neleží nehybně jako kusy cytoplazmy bez mozku a nejsou závislé na život zachovávajících podpůrných systémech. Tyto buňky aktivně tráví a metabolizují potravu, udržují koordinovanou činnost svých fyziologických systémů, zachovávají si schopnost komunikovat s jinými buňkami a dokáží náležitě reagovat na růst a podněty z prostředí vyžadující ochranu.

Není překvapením, že odstranění jádra má vedlejší účinky. Bez genů se nemohou buňky dělit, nejsou schopny ani reprodukce těch částí proteinů, které ztrácejí běžným opotřebením cytoplazmy. Neschopnost nahradit defektní cytoplazmatické proteiny přispívá k mechanickým dysfunkcím, které nakonec vedou k úmrtí buňky. Jak z experimentů vyplynulo, buňky bez jader stále vykazují složité, koordinované, život zachovávající chování, z čehož vyplývá, že "mozek" buňky je stále nedotčený a funkční. Jestliže tedy jádro a jeho geny nejsou mozkem buňky, jak přispívá DNA k buněčnému životu? Buňky, kterým bylo odebráno jádro, zmírají nikoliv proto, že přišly o svůj mozek, ale proto, že ztratily schopnost reprodukce. Bez možnosti reprodukovat své části nemohou enukleované buňky nahradit zhroucené stavební bloky proteinů, nemohou se replikovat. Takže jádro není mozkem buňky - jádro je její pohlavní žlázou! Zaměnit gonádu za mozek je pochopitelný omyl. Muži jsou často obviňováni, že myslí svými pohlavními orgány, proto není tak překvapivé, že si věda nechtěně spletla jádro s buněčným mozkem!

Zatímco Projekt lidského genomu okupoval první stránky novin, skupina vědců uváděla v život novou, revoluční oblast biologie - epigenetiku. Epigenetika (což doslova znamená "vláda nad genetikou") podstatně mění naše chápání toho, jak a čím je život řízen. V posledním desetiletí výzkum v oblasti epigenetiky prokázal, že blueprinty DNA, které jsou předávány prostřednictvím genů, nejsou při narození konkrétně dány. Geny nejsou osudem! Vlivy prostředí, včetně výživy, stresu a emocí, mohou tyto geny modifikovat, aniž by měnily jejich základní plán. A jak zjistili epigenetikové, tyto modifikace mohou být příštím generacím předávány zcela jistě tak, jako jsou jim blueprinty DNA předávány prostřednictvím dvojité šroubovice.

Není pochyb, že epigenetické objevy zaostávají za objevy v oblasti genetiky. Biologové izolují DNA z buněčného jádra, aby mohli studovat genetické mechanismy, od konce čtyřicátých let 20. století. Extrahují jádro z buňky, otevřou membránu, která ji obklopuje, a odstraní chromozomy, z nichž polovina je tvořena DNA a druhá polovina regulačními proteiny. Při tom horlivém studiu DNA většina vědců opomíjí anebo zavrhuje proteiny, což, jak víme, je totéž jako vylévat dítě s vaničkou. Epigenetikové toto dítě berou zpět tím, že studují chormozomální proteiny, a ukazuje se, že tyto proteiny hrají v dědičnosti stejně klíčovou roli jako DNA.

V chromozomu tvoří DNA jádro a proteiny DNA obklopí jako pouzdro. Když jsou geny obaleny, jejich informace nemohou být "přečteny". Představte si svoji nahou paži jako kus DNA, který znázorňuje gen kódující modrou barvu očí. V buněčném jádru je tento úsek DNA obalen vázanými regulačními proteiny, které váš gen modrých očí zakryjí jako rukáv košile, takže jej nelze číst. Jak ten rukáv svléknout? Potřebujeme k tomu signál z prostředí, který pobídne "rukávový" protein k tomu, aby změnil svůj tvar, tj. aby se oddělil od dvojité šroubovice DNA a umožnil tak přečtení genu. Tak je činnost genu "řízena" přítomností či nepřítomností obalujících proteinů, které jsou zase řízeny signály z prostředí.

Příběh epigenetické kontroly je příběhem o tom, že signály z prostředí řídí aktivitu genů. Nyní je jasné, že diagram popisující nadřazenost DNA je překonaný. Nové, upravené schéma informačního toku by se mohlo jmenovat "Nadřazenost prostředí". Informace, která řídí biologii, začíná signálem z prostředí, který zase řídí vázání regulačních proteinů na DNA. Regulační proteiny spouští aktivitu genů. Tok informací však už není jednosměrný. Ukázalo se, že RNA může jít proti předpovídanému toku informací a může DNA přepsat. Existují přísná omezení zpětného toku informací, což brání tomu, aby docházelo k radikálním změnám genomu buňky.

Zdroj: Bruce H. Lipton, Biologie víry - Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků


komentářů: 4         



Komentáře (4)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
5
Lucifer * 05.04.2013, 18:54:15
rezy, jistě by se dala vynalézt technologie, která by umožňovala přeformátovat nosiče zděděného genetického balíčku a nahrát na ně standardní genetický balíček ještě před narozením, Je zde však jeden závažný problém, mohlo by totiž dojít k přeformátování a přeinstalování i maminky. Některým tatínkům by to možná nevadilo, ale jak by se pak mohla maminka starat o své dítě, když by s ním stála na základní čáře?

3
rezy (neregistrovaný) 05.04.2013, 17:02:10
až po narození?? Není to už tak trochu pozdě???

Lucifer
2
Lucifer * 05.04.2013, 14:57:35
Ono to bude někde na půl cesty. Něco zdědíme, přinejmenším základní operační systém plus některé specifické charakteristiky svého rodu, zbytek se doprogramuje v průběhu životních kotrmelců, přičemž ve chvíli, kdy to ještě není dopečené ani dovařené, ten blaf předáme do kolébky svého potomka. Časem se ale dojde k závěru, že se vlastně jedná o dost nechutnou nerovnoprávnost, v příslušném úřadu bude vytvořen standardní genový balíček, každému občanovi bude ihned po narození ten zděděný genový balíček reformátován a naplněn tím standardním balíčkem. Všichni tak budou mít na startovní čáře stejné výchozí podmínky a o ten zbytek, který v průběhu svého lopotného života vyždímají z prostředí, se budou spravedlivě dělit se svými souputníky. Howgh! Úžasný

1
Starý kocour (neregistrovaný) 05.04.2013, 02:19:34
Možná hloupá poznámka:
Už odedávna se přou ti, kteří zkoumají vývoj člověka - jedince, zda u něj převládají vlastnosti zděděné, nebo získané. Skvělým studijním materiálem jsou jednovaječná dvojčata.
"Levicově" křídlo tvrdí, že získané, "pravicově", že geneticky dané. Mám pocit, že spor bez přerušení a bez ohledu na nové poznatky jen pokračuje.
Takže "Má to po mámě, ale já jí to už z hlavy vytluču...??"

(Omlouvám se za znevažování tématu.) [;>))

«     1     »