V roce 1893 varoval vedoucí katedry fyziky na Harvardově univerzitě studenty, že není třeba nových absolventů doktorského studia fyziky. Prohlašoval, že tato věda zjistila, že vesmír je "stroj hmoty" složený z jednotlivých fyzických atomů, jež se plně řídí zákony Newtonovy mechaniky, a jediné, co mají fyzikové ještě na práci, je zdokonalit metodu měření. Jen o tři krátké roky později skončilo přesvědčení, že atom je nejmenší částice vesmíru, na smetišti dějin, když došlo k objevu, že sám atom je tvořen ještě menšími, elementárními částicemi. A za pár let se na fyzikální scéně objevila teorie relativity a kvantová fyzika, jež mimo jiné pospojovaly dosud oddělené pojmy hmota a energie do jednoho celku. Jak na to zareagovali biologové? V drtivé většině si i nadále hoví v náručí newtonovské fyziky, což mívá, obzvláště v medicíně, někdy dost tristní následky.
Lucifer
Biologové se dopouštějí nebetyčné chyby, když ignorují zákony kvantově-relativistické fyziky. Konec konců fyzika je základem všech vědních oborů, a přesto biologové stále spoléhají na zastaralou, byť uspořádanější, newtonovskou verzi výkladu toho, jak svět funguje. Lpí na fyzikálním světě Newtonova učení a ignorují kvantově-relativistický svět, v němž hmota a energie znamenají dva různé projevy téhož a neexistují v něm žádné absolutně platné pravdy. Z dnešního pohledu by mělo být biologům jasné, že newtonovská fyzika, jakkoliv se zdá hyperracionálně uvažujícím vědcům elegantní a uklidňující, nemůže nabídnout celou pravdu o lidském těle, natož o vesmíru.
Lékařská věda kráčí neustále dopředu, ale živé organismy zatvrzele odmítají být kvantifikovány. Objev za objevem v působení chemických signálů, včetně hormonů, cytokinů (hormonů řídících imunitní systém), růstových faktorů a látek potlačujících rakovinu, nedokáže vysvětlit klasickou fyzikou neuchopitelné (paranormální) jevy. Spontánní uzdravení, psychické jevy, úžasné příklady síly a odolnosti, schopnost kráčet po horkých uhlících, aniž by se člověk popálil, schopnost akupunktury potlačit bolest pomocí pohybu „čchi“ po těle a mnoho dalších jevů tohoto druhu vzdorují newtonovské biologii.
Na přelomu 20. století se objevil nový druh fyziků, jejichž posláním bylo zkoumat vztah mezi energií a strukturou hmoty. Během dalších deseti let fyzikové upustili od své víry v newtonovský, materiální svět tvořený stálou a spíše beztvarou a netečnou látkou, protože si uvědomili, že vesmír není složen z hmoty zavěšené v prázdném prostoru, nýbrž jej tvoří energie. (Pozn.: čímž se myslí, že to, co se původně považovalo za hmotu a za energii je v podstatě totéž.) Kvantoví fyzici objevili, že atomy jsou tvořeny energetickými víry (Pozn.: podle jedné z nejnovějších teorií se těm vírům říká struny), které se neustále točí a vibrují. Protože každý atom má svůj specifický energetický popis (kmitání), uskupení atomů (molekuly) společně vyzařují své vlastní identifikační energetické šablony. Takže každá hmotná struktura ve vesmíru, včetně každého člověka, vyzařuje jedinečnou energetickou značku. S pomocí svého slavného vzorce E = mc2 Einstein ukázal, že vesmír je jeden neviditelný dynamický celek, v němž jsou energie (tvořená polními částicemi) a hmota (tvořená látkovými částicemi) natolik provázány, že je nemožné považovat je za dva nezávislé prvky.
Uvědomění si toho, že strukturu a chování hmoty řídí tak naprosto odlišná mechanika, mělo poskytnout biomedicíně nový pohled na chápání zdraví a nemoci. Ale dokonce i po objevech kvantové fyziky jsou biologové a medici stále vychovávání k tomu, aby pohlíželi na tělo pouze jako na fyzický stroj, který pracuje ve shodě s newtonovskými principy. Ve snaze poznat, jak jsou tělesné mechanismy „řízeny“, se badatelé soustředili na zkoumání spousty různých fyzických signálů, roztříděných do samostatných chemických rodin, k nimž patří již zmíněné hormony, cytokiny, růstové faktory, látky potlačující rakovinu, messengery a ionty. Ovšem protože jsou tito badatelé tradičně zaujatí materialistickým, newtonovským pohledem, zcela ignorovali roli, kterou pro zdraví či vznik nemoci hraje energie.
Navíc jsou konvenční biologové také redukcionisty, kteří jsou přesvědčeni o tom, že mechanismy našeho hmotného těla lze pochopit rozložením buněk na jednotlivé součásti a studiem jejich chemických stavebních bloků. Věří, že biochemické reakce zodpovědné za život jsou generovány ve stylu montážní linky Henryho Forda: jedna chemická látka vyvolá nějakou reakci, pak následuje další reakce jiné chemické látky atd. Představují si to jako lineární tok informací z A do B do C do D atd. Tento redukcionistický model napovídá, že pokud nastane v systému nějaký problém, který se navenek projeví jako nemoc či dysfunkce, zdrojem tohoto problému je špatná funkce některého z kroků chemické montážní linky. Tím, že se buňce poskytne funkční náhrada za pokaženou část, například se předepíší nějaké léky, se tento defektní bod může teoreticky opravit a zdraví se obnoví. Tento předpoklad pohání farmaceutický průmysl k tomu, aby hledal kouzelné léky bez vedlejších účinků a vytvářel geny.
Pohled z kvantové perspektivy však ukazuje, že vesmír je sjednocením vzájemně na sobě závislých energetických polí, které jsou spolu svázány sítí interakcí. Vědci zabývající se biomedicínou jsou zvlášť vyvedeni z míry, protože nerozeznávají nesmírnou složitost vnitřní komunikace mezi hmotnými částicemi a energetickými poli, jež vytvářejí celek. Redukcionistické vnímání lineárního toku informací je pro newtonovský vesmír typické. Naproti tomu je v kvantovém vesmíru tok informací holistický. Buněčné součásti jsou zapojeny do složité sítě přeslechů, zpětných vazeb a dopředných vazeb komunikačních smyček. Biologická dysfunkce může být důsledkem chybné komunikace v kterékoliv větvi informačního toku. Přizpůsobit chemické procesy tohoto složitého systému interakcí vyžaduje mnohem hlubší porozumění než jen nápravu jedné ze složek cesty informací pomocí nějakého léku. Například, když změníte koncentraci C, neovlivní to jen činnost D. Prostřednictvím holistických drah změny v koncentraci C hluboce ovlivní chování a funkce A, B a E, stejně jako D.
Zatímco kvantová fyzika naznačovala existenci takových vzájemně propojených drah informací, poslední výsledky průkopnického výzkumu v oblasti mapování interakcí mezi proteiny v buňce nyní demonstrují skutečnou přítomnost těchto holistických drah. Je zřejmé, že biologické dysfunkce mohou být důsledkem špatné komunikace, k níž dojde kdekoliv v těchto složitých drahách. Pokud změníme parametry nějakého proteinu v jednom bodě takové složité dráhy, nevyhnutelně tím změníme parametry dalších proteinů v bezpočtu bodů v rámci této spletité sítě. Vědci zastávající Newtonův přístup plně nedocenili ohromnou propojenost mezi buněčnými sítěmi biologických informací.
Mapování těchto tras informační sítě zdůrazňuje nebezpečí léků na předpis. Když je do těla zaveden nějaký lék, který má vyřešit špatnou funkci jednoho proteinu, tento lék se nevyhnutelně dostává do interakce nejméně s jedním a spíše s mnoha jinými proteiny. Problém s vedlejšími účinky léků komplikuje také skutečnost, že biologické systémy jsou redundantní. Stejné signály či molekuly proteinu mohou být současně užívány v různých orgánech a tkáních, kde plní naprosto odlišné behaviorální funkce. Například, je-li předepsán lék na korekci dysfunkce v signální dráze srdce, dostane se tento lék krví do celého těla. Tato „srdeční“ medicína může nechtěně narušit funkci nervového systému, pokud mozek rovněž využívá části cílové signální dráhy. Zatímco tato redundance (nadbytečnost) komplikuje účinky léků na předpis, je to také pozoruhodně účinný výsledek evoluce. Mnohobuněčné organismy mohou přežít s mnohem menším počtem genů, než se kdysi věci domnívali, protože produkty téhož genu (proteiny) jsou využívány k mnoha různým funkcím. Je to podobné jako fakt, že šestadvacet písmen abecedy postačí k tomu, aby vytvořila všechna slova v našem jazyce.
Zdroj: Bruce H. Lipton, Biologie víry - Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků
20.04.2013, 00:27:03 Publikoval Luciferkomentářů: 0