Podíl obezity na vzniku rakoviny

rubrika: Populárně naučný koutek


Z jedné hromádky knížek jsem opět vylovil druhý díl Doby jedové od Anny Strunecké a Jiřího Patočky, z níž jsem zde naposledy reprodukoval pojednání Najdeme elixír života a věčného mládí? Žijeme v době, kdy nás obklopuje ohromné množství nejrůznějších chemikálií produkovaných konzumním průmyslem, z nichž drtivá většina nemá s elixírem života ani náhodou nic společného. Nedávno jsem se kupříkladu dočetl, že obyčejný rohlík dnes obsahuje přes třicet různých chemických látek, z nichž prý žádná není zdraví závadná, ale naopak ten rohlík tak nějak chuťově a trvanlivě vylepšuje. Zatímco naše babičky si vystačily s olejem, solí, moukou a vodou, a pokud chtěly, aby jim pečivo zůstalo déle čerstvé, přidaly trochu oleje, tak naše moderní konzumní doba se s něčím tak přízemním spokojit nemůže. Nežijeme však jenom v „době jedové“, ale i v „době obžerské“.

 

Lucifer


V restauraci vám na talíř naládují obrovskou porci jídla, jež je vydatně saturováno oněmi chuťovými a trvanlivými chemickými vylepšeními, že kupříkladu, jak jsem se taky nedávno dočetl, bramborový knedlík má s bramborem společného už jenom hodně málo či nic, pak se přemístíte do nějakého dopravního prostředku a na cestu si přibalíte něco k zakousnutí atd. Zkrátka a dobře, jídlo, často prosycené „výživnými“ chemickými látkami, někdy až tak, že už tam skoro nic jiného není než ty jedovaté „pochutiny“, do sebe sypete horem a dolem téměř na každém kroku. Jen tak mimochodem: už jsem několikrát přemýšlel nad tím, že si v restauraci budu objednávat dětské porce. V důsledku soudobých paranoidních ekonomických kotrmelců si jistě poťukáte na čelo s tím, že ta dětská porce je při přepočtu na gram dražší než ta porce dospělá, ale s tím si na mě nepřijdete. Ve skutečnosti tak ušetřím nejen peníze, ale i zdraví.

 

A teď už předávám slovo (mnou lehce a nepodstatně poupravené a zredukované) Anně Strunecké, která je autorkou kapitoly z Doby jedové 2 zabývající se rakovinou a z níž zde reprodukuji část o podílu obezity na jejím vzniku:

 

Mnoho studií se shoduje ve zjištění, že obezita může zvyšovat riziko vzniku rakoviny. IARC ve svém prohlášení z roku 2002 došla k závěru, že nadváha a obezita má vztah ke kolorektálnímu karcinomu, rakovině dělohy, ledvin a adenokarcinomům jícnu, stejně jako k postmenopauzální rakovině prsu, slinivky břišní, žlučníku a kdoví ještě čeho. Ačkoliv není dosud znám mechanismus, jak se obezita podílí na vzniku těchto onemocnění, statistické korelace jsou dostatečně přesvědčivé. Jedna studie britských badatelů došla ke zjištění, že 17 293 nových případů rakoviny v roce 2010 bylo způsobeno nadváhou a obezitou. Tento počet představuje 5.5 % z veškerých nových případů rakoviny. Z tohoto výsledku vyplynulo, že nadváha a obezita představují třetí nejčastější příčinu rakoviny v UK.

 

Stupeň obezity určuje tzv. BMI neboli index tělesné hmotnosti. Vypočítá se tak, že svoji hmotnost dělíme hodnotou odpovídající druhé mocnině naší tělesné výšky. Hodnoty BMI 20-25 odpovídají nadváze, vyšší než 25 indikují obezitu. Obezita se vyskytuje ve zvýšené míře i u dětí a mládeže. Z nejrůznějších výzkumných prací kupříkladu vyplynulo, že obezita je důležitým rizikovým faktorem v onemocnění pandemickou chřipkou. Téměř 30 % nemocných mělo BMI vyšší než 35. Obézní lidé byli hospitalizováni 6x častěji než lidé s normální hmotností atd.

 

Současný životní styl v rozvinutých zemích je provázen dostatkem potravin a z toho plynoucím častým přejídáním; jídlo je příležitostí setkat se s přáteli, jídlem se oslavují všechna výročí, svátky a úspěchy, jídlo a pochoutky jsou prostředkem odměny; jídlo se zkrátka stává vyhledávaným zdrojem nevšedních smyslových zážitků. Jestliže k tomu přidáme převážně sedavý způsob života, pak již tyto dvě charakteristiky současné doby stačí k tomu, abychom pochopili, proč je stále více lidí obézních. Celkový výskyt (prevalence) obezity se od 80. let minulého století prudce zvyšuje a stejně tak se zvyšuje prevalence civilizačních nemocí, jako jsou ateroskleróza, rakovina, diabetes mellitus (cukrovka) a jiné. Epidemické šíření obezity tak v rozvinutých zemích vede ke zkracování délky života.

 

Prakticky v každém časopise najdeme rady odborníků, jak zhubnout. Sami na sobě a ve svém okolí se však neustále přesvědčujeme, že tyto rady buď nefungují, nebo nejsou vyslyšeny a převáděny do každodenního života. Obezita však nepředstavuje pouze problém s tím, že se člověku hůř chodí, hůř se ohýbá, neustále se mu „srážejí“ kalhoty, ženy mají čím dál větší problémy s tím, do čeho svoje tělo zahalit, aby se přibývající kila schovala. Obezita se především výrazně projevuje uvnitř těla, v orgánech a buňkách: přeprogramuje procesy látkové přeměny a hormonální regulace, přestavuje činnost imunitního systému a posléze dokáže nastavit i program vedoucí ke vzniku rakoviny. Když si vypěstujeme obezitu, začne nás ovládat.

 

Tuková tkáň není jenom zásobárna tuků. Funguje také jako aktivní hormonální žláza, která produkuje skupinu hormonů nazývaných adipokiny. Patří mezi ně i prozánětlivé cytokiny a růstové faktory podobné inzulinu. Avšak hlavním hormonem tukové tkáně je leptin (z řeckého leptos - hubený). Objev leptinu vyvolal velikou pozornost sdělovacích prostředků v devadesátých letech minulého století. Leptin je totiž hormon, který potlačuje chuť k jídlu. Čím více buněk má tuková tkáň, tím více leptinu produkuje. Vědci doufali, že se dostali velmi blízko k odhalení možnosti, jak léčit obezitu a jak jí předcházet, když se včas potlačí chuť k jídlu. Zdravému člověku leptin říká, co, kdy a jak jíst. Jenomže záhy se zjistilo, že mozek obézních lidí na leptin nereaguje. Přes velmi intenzivní výzkum v desítkách laboratoří stále neznáme všechny souvislosti a interakce, ve kterých leptin vystupuje. Jisté je, že má roli jak v regulaci imunitních dějů, tak v regulaci nádorového růstu. Obě pracují v neprospěch lidského těla.

 

Obézní lidé mají zpravidla leptinu nadbytek. Pod vlivem produkce prozánětlivých adipokinů a leptinu je imunitní systém ve stavu trvalé aktivace. Organismus je stále aktivován, jako by byl napaden bakteriální nákazou. Avšak nadměrná aktivace této linie obrany organismu může navodit autoimunitní poruchy a nemoci. Právě proto, že mozek obézních osob na leptin neodpovídá (podobně jako organismus neodpovídá na inzulin v případě cukrovky 2. typu), jsou obézní lidé více náchylní k infekcím či alergiím. Zvyšuje se i propustnost hematoencefalické bariéry, takže do mozku mohou pronikat škodlivé látky. Nadměrná produkce leptinu, která je typická pro obezitu, může mít velmi důležitou roli při vzniku nádorů. Považuje se za téměř jisté, že společné působení leptinu a inzulinu se uplatňuje při vzniku rakoviny prsu. Obezita je však spojena se vznikem celé řady dalších nemocí, kupříkladu leukemického typu. Největší úspěchy v různých pokusech o terapii přináší omezení příjmu potravy.

 

Takže, pokud se chystáte na tomto světě ještě nějakou dobu v poklidu a bez naléhavého dozoru lékařských jednotek intenzivní péče setrvat, a ten svůj život si náležitě a smysluplně prožít, přestaňte do sebe od rána do večera cpát ty imitačními chemikáliemi narvané megaporce konzumního šrotu, a zkuste své tělo i duši zásobovat něčím mnohem životodárnějším.

 

Zdroj: Anna Strunecká, Jiří Patočka - Doba jedová 2


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer * 27.10.2013, 18:12:32
Pokud jde o vegetariánství či veganství. Dle mého předchozího komentáře je zřejmé, že jsem do tohoto stavu ještě nedospěl, nicméně o tom už nějakou dobu tak trochu uvažuji. Podle drtivé většiny vědeckých pojednání byl člověk odjakživa všežravcem, včetně svých předchůdců. Dnešní doba však nabízí možnosti, jak se od živočišné stravy oprostit bez jakékoli újmy na zdraví. Důležité je vědět, jak na to, aby si člověk neublížil, ba naopak aby svému zdraví prospěl. Mezi vegetariány se dokonce najdou i špičkoví sportovci, viz

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vegetariánství

Jeden z mých kolegů je vegetarián, možná dokonce i vegan, ale to si nejsem jistý. Ještě jsem ho neviděl, že by měl nějaké zdravotní problémy, fyzicky působí velmi čiperně a duševně venkoncem taky. Mrkající

Lucifer
5
Lucifer * 27.10.2013, 17:45:54
Kupříkladu teď jsem měl kolečko tlačenky speciál, nakrájenou půlku cibule, trochu speciálního vinného octu a dva krajíčky máslového chleba. Smějící se

Lucifer
4
Lucifer * 27.10.2013, 17:41:12
Co na to já? Ode mne takovou reakci nelze očekávat. Moc dobře vím, kdy svému zdraví škodím, není toho zase až tak mnoho a tím nejhorším je nejspíš přílišné duševní nasazení, a naopak dělám co mohu, abych mu to nějak vynahradil. Mrkající

3 Zdravý životní styl (2)
St. Kocour (neregistrovaný) 27.10.2013, 17:12:50
Ať je článeček \"sebevědečtější\", se špatnými stravovacími návyky to pranic neudělá. Proto jsem si vzpomněl na svou matinku. Člověka, který má na svačinu den co den vlašský salát nebude jeho organismus šanovat o nic více, než toho, který do sebe cpe hamburgery s \"éčky\".
Ta \"zdravovědnost\" je marný boj. Stejně marný, jako nápisy na cigaretách, že kouřen škodí zdraví. Reakce kuřáka je přece obvykle krátká: \"No a? Je to snad moje zdraví, ne?!\" (Co na to Světlonoš?)
===
Obžerství bylo na pořadu dne i ve středověku (Mistr Jan Hus byl pěkně kulatý človíček - sám o tom píše v dopisech, že se mu špatně chodí do kopce ...neb jsem tlust...). A (dobrovolné) hladovění je k vidění často i dnes - jako psychická porucha zvaná mentální anorexie. Opačný pól normálního stravování je nejen bulimie a anorexie, ale veškeré to vegetariánství, veganství a jiné nepřirozenosti. Člověk, Homo Sapiens, je přece všežravec.
===
To je to, co jsem chtěl sdělit. Pokud jsem to nedokázal, tak se omlouvám.
[;>/

Lucifer
2
Lucifer * 26.10.2013, 23:11:44
Starý kocoure, tohle všechno je hezké, jenže mi teď řešíme něco jiného, dnes se totiž nejí normálně, ale obžerně, a kromě toho se do toho jídla především z důvodu blafování cpou jedovaté chemikálie. Nic z toho tvoje maminka jistě neřešila. Obezita, která se ve vyspělých zemích rozmáhá jako morová rána, jistě není výsledkem normální konzumace jídla. A tenhle článek není jen tak nějaký "zdravovědný", ale vědecky a statisticky podložený. Úžasný

1 Zdravý životní styl
Starý kocour (neregistrovaný) 26.10.2013, 16:21:05
Moje maminka, budiž jí země lehká, se celoživotně věnovala zdravému životnímu stylu - dokonce už v době, kdy se o něm vlastně ještě vůbec nemluvilo. Jedlo se u nás (ve vlnách, když to maminku zrovna popadlo) zdravě (podle tehdejších teorií) a ne moc chutně. Po několika dnech, kdy se jídlo nedojídalo a dokonce i v krajním případě vyhazovalo - to bylo pro maminku, jako pro válečné dítě velmi bolestné - se naštěstí vždy vrátila k tomu, co uměla kromě zpívání v opeře nejlíp: K vaření stylem ne příliš odlišným od stylu Magdaleny Dobromily R.
Takže jsem na veškeré \"zdravovědné články\" a knihy poněkud \"vysazený\". Tři čtvrtiny z nich jsou stejně zaplacené (dez)informace, které mají sloužit k dehonestaci a tím i poškození konkurence. Kuřata ano, kuřata ne, vepřové ano, vepřové ne, vejce ano, vejce ne - atd.
======
Ale na druhé straně je pravda, že jsem ještě nikdy nejedl u MacDonalda ani v podobné \"stravovaně\" kromě jednoho případu, kdy jsem si tam koupil (za drahý peníz) obyčejnou bublinkovou vodu na napití.
Jaksi instinktivně se tam nehrnu. Ale kdo jí normálně a všechno, nemůže myslím udělat nějakou zásadní stravovací chybu.
====
Tak a už dost poučování. V Rusku jsem nikdy nebyl, jenom na Ukrajině, takže poučovat nebudu. Mrkající

«     1     »