Digitální demence – Paměťové stopy

rubrika: Populárně naučný koutek


V této části neurologické série, jež souvisí s digitální demencí, se po sanskrtských školách pojďme podívat na paměťové stopy. Pokud svůj mozek používáte aktivně a vnímáte, analyzujete a tvořivým způsobem interpretujete skutečnou realitu, aniž byste ho zbytečně oblbovali technickými hračkami, tvoří se v něm strukturální paměťové stopy, jež vám umožní se v té realitě náležitým způsobem vyznat. Váš duševní život bude na dostatečně vysoké úrovni a demence vám nemusí vůbec hrozit. A především: tím vším krásným a přirozeným, co vás obklopuje, se můžete náležitým způsobem kochat bez pocitu, že jste uzavřeni v nějaké paranoidní kleci.

 

Lucifer


Navigační systém GPS je jistě velmi užitečný, ale jeho služeb bychom měli využívat pouze v situacích, když si už jinak neumíme poradit, anebo bychom uměli, ale nemáme k tomu dost času. Svou vlastní schopnost orientovat se a navigovat je třeba neustále tříbit, a ne ji zcela nahradit navigačním přístrojem, jelikož nám může zcela zakrnět. Stejně tak můžeme stoupání po schodech nahradit jezdícími schody nebo výtahem. Kdo si takto počíná často, dostane se pohodlně a bez supění do třetího patra, ale ať se potom nediví, když se při poruše jezdících schodů nebo výtahu pořádně zapotí a – pokud bydlí v devatenáctém patře – při výpadku proudu bude muset v nejhorším případě požádat souseda v přízemí o nocleh.

 

Poznámka: Když jsem byl na jeden a půlroční stáží v Sherbrooku, jenž se nalézá v kanadské provincii Québec, tak jsem velmi rychle zaznamenal, že s výjimkou poměrně malého centra se chodníky v ulicích vyskytovaly jen skromně, v okrajovějších částech buď úzký chodník na jedné straně ulice, anebo vůbec žádný. Všude se jezdilo auty, i na velmi malé vzdálenosti, což je ostatně typické skoro pro celou Severní Ameriku. Jednou s výjimek je kupříkladu New York a především Manhattan, kde se většina lidí dopravuje metrem, které má dost hustou síť a funguje nepřetržitě, tedy 24 hodin denně. Nedávno jsem někde četl, že většina lidí bydlících na Manhattanu auto ani nemá.

 

Asi dva měsíce po mém zabydlení v Sherbrooku jsem se rozhodl, že si nějakou levnou ojetinu pořídím. Dospěl jsem k tomu nejen na základě mých pozorování, ale ještě větší mírou proto, že se mi nedařilo efektivně využívat místní hromadnou autobusovou dopravu. Později se ukázalo, že to s tou dopravu nebylo až tak zlé, jen jsem se v tom zprvu nezorientoval. Obstaral jsem si asi osm let starý Ford Tempo s automatickou převodovkou. Na jedné straně to bylo velkým přínosem, jelikož jsem bydlel na opačné straně Sherbrooku, než kde se nacházela universita, na níž jsem působil, a vzhledem k místnímu okruhu jsem tu cestu zvládl za nějakých třináct minut. Horší však bylo, že jsem se naučil jezdit autem i do trafiky za nedalekým rohem. Seděl jsem buď doma, na univerzitě nebo v autě, chodil jsem už skoro jen v budovách nebo po areálu univerzity.

 

Můj příjem na stáži byl poměrně skromný, takže když udeřila zima, nečinil jsem na svém vozidle žádnou údržbu, a tak se stalo, že se mi porouchalo a muselo do servisu. Oprava trvala pár dní a já jsem si uvědomil, že se mi téměř vytratily nohy. Když jsem se na ně podíval, tak místo pevných a dostatečně svalnatých nohou náruživého chodce jsem měl jen jakési tenké a neduživé hůlky. Než mi to auto opravili, musel jsem se znovu naučit chodit. Pak jsem si už na to dával pozor. Konec Poznámky.

 

Je známo, že svaly rostou, jen když jsou trénované. Úplně stejně je tomu s mozkem. Při intenzivním využívání se sice nezvětšuje celý mozek, ale přesto se děje něco podobného: šedé buňky (neurony) v našem mozku zpracovávají informace ve formě elektrických impulsů. Ty jsou pak nervovými vlákny přenášeny z jedné nervové buňky do druhé; a na jejích koncích se nacházejí takzvané synapse.

 

Každý gymnazista se dnes učí, jak chemické látky (neurotransmitery) vedou na synapsi elektrický impuls (akční potenciál), pro nějž na sousedním neuronu existují speciální receptory, jež zde otevřou kanálky pro určitým způsobem nabité částice (iontové kanály). Zajímavé je, co se ve škole neučí: k čemu to celé slouží! Neboť impuls by se přece mohl od neuronu k neuronu přenášet také přímo, bez chemického přenosu. Bylo by to rychlejší, spotřebovalo by se méně drahocenné energie, čímž by to bylo mnohem efektivnější. K čemu tedy existují synapse? Lidský mozek obsahuje přibližně sto miliard nervových buněk, z nichž každá má až deset tisíc spojů s jinými nervovými buňkami. Počet těchto spojů – synapsí – tak činí přibližně milion miliard (1015)!

 

Proč tedy synapse existují? Na tuto otázku dnes už má neurolog jasnou odpověď: protože synapse se ustavičně mění, v závislosti na tom, jsou-li používány, nebo ne. Nemůžeme sice jako u svalů, jež se po intenzivním tréninku zvětšují, po delším duševním tréninku pozorovat růst mozku, přesto však dochází k výrazné změně. Synapse narůstají, jsou-li využívány; v opačném případě, nejsou-li používány, zase chřadnou a v posledku odumírají. Mozek tedy není statický, nýbrž je vlastně jakýmsi věčným staveništěm: ustavičně se ze všech sil snaží přizpůsobit strukturu mozkového systému zpracování informací měnícím se požadavkům.

 

Vaše prožívání, cítění, myšlení a jednání zanechává ve vašem mozku stopy, paměťové stopy, jak je nazýváme už více než sto let. Nakolik je toto označení přiléhavé, se prokázalo vskutku jasně až díky moderní neurovědě: tím, že nervovými spoji (synapsemi) procházejí elektrické impulsy, se tyto synapse proměňují a stávají se ještě vodivějšími. To dlouhodobě způsobuje, že impulsy si ve vašem mozku vyšlapávají cestičky. Tyto cestičky jsou strukturální stopy. Tvoření stop už po celá desetiletí s největší přesností zkoumají neurobiologové a označují je jako neuroplasticitu. Existuje pro to ale i docela jednoduché pojmenování: učení.

 

Kdo se ve svém životě hodně učil (nikoli „šprtal“, nýbrž látku opravdu zažíval a zpracovával), má ve svém mozku spoustu stop, které mu umožňují, aby se ve světě vyznal a efektivně jednal. Také o něm lze říct: je duševně „na výši“.

 

Zdroj: Manfred Spitzer, Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum


komentářů: 13         



Komentáře (13)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
13
Stella 15.05.2014, 21:53:00
Tak se mi zdá, Astro, že se už v těch milionech topíš...

Astra
12
Astra 13.05.2014, 07:51:07
Tsss túdle, Stello. Překvapený Já si se svou fikcí, či čo to je, nezačnu vyprávět. To bych to dopracovala. Zapomnělas, že ho vidím jen při čištění zubů a to mám v puse kartáček.Ty jahody budou zřejmě z Česka, ten muž též.

Ale dnes mám pro vás lepší nápad. Ráno jsem se budila se slovy - pět devět dvacetsedm. Ta čísla jsem říkala nahlas a několikrát jsem je opakovala. To bude asi nějaké terno. Odcházím je vsadit S vyplazeným jazykem Kdybych navždy zmlkla, topím se v miliónech!

Stella
11
Stella 12.05.2014, 22:06:28
No tak to já tedy tuším, proč - 8 i 10. Že se to dá dobře vysvětlit, Astro?

Astro, doporučuji toho prodavače oslovit. Ale neříkej mu o té asociaci. A ještě si všimni, komu se podobá. Mimochodem, odkud má ty jahody?

Lucifer
10
Lucifer * 12.05.2014, 18:31:36
Mimochodem, když to Jody Scheckter a Joffrey de Peyrac sabotují, tak v tu dobu obvykle řeším záležitosti kolem první a druhé světové války. Jakmile ranní rozcvička pomine, tak už neřeším ani ty dva týpky, ani ty dvě války, ale něco úplně jiného. Úžasný

Astra
9
Astra 12.05.2014, 18:21:23
To jsem ráda, že se vám to děje taky. Tedy to nejsem ráda, jen ale jen ráda vidím, že nejsem sama. Brala bych toho Joffreye, ten měl aspoň sexapel. Můj prodavač jahod je úděsně fádní, kromě těch jahod na něm nic není. Ale aspoň budu klidněji spát, že nejsem na hlavu.Nebo jsme!???? Nerozhodný S vyplazeným jazykem

Lucifer
8
Lucifer * 12.05.2014, 17:46:28
V poslední době, když vyrazím zahájit ranní očistu, se mi do hlavy často nasáčkuje Jody Scheckter a Joffrey de Peyrac. Pokud je neznáte, tak ten první byl jihoafrickým jezdcem formule 1 a za druhého, který tuším kulhal, se provdala Angelika, markýza andělů. Proč se mi zrovna v těchto okamžicích tak vehementně vnucují zrovna tyhle dva týpci, jimž jsem v minulosti nevěnoval nijakou zvláštní minulost, to vážně netuším. S vyplazeným jazykem

Stella
7
Stella 12.05.2014, 17:33:02
Ad 5. Pravý rachot nastane, až chytré telefony začnou být závislé na některých lidech...

A závislost mnoha nechytrých na telefonech všeho druhu je silně obtěžující.

Stella
6
Stella 12.05.2014, 17:30:09
Astro, děje se mi také a je to něco jako déžavý, spoje neuvěřitelné, protože jde třeba o léta opakovanou připomínku člověka z dávných dob atd. - nic pro mne neznamenal. Asi binec v mozku, špatně zameteno - do koutů. A na určitém místě venku, na ulici, opakovaně - vždy stejné asociace, vzpomínka na situace, které nemají se současností nic společného. Holt: víš co? Proto jsme na NČ! S vyplazeným jazykem

Lucifer
5
Lucifer * 12.05.2014, 16:17:13
S tou paranoidní klecí jsem to až tak moc nepřeháněl:

http://www.novinky.cz/internet-a-pc/mobil/335791-zavislost-na-chytrych-telefonech-suzuje-stale-vice-lidi.html

Astra
4
Astra 12.05.2014, 12:45:29
Teď jsem o sebe začala mít trochu strach. Může mi tady někdo vysvětlit, co to značí, když mi pokaždé vezmu-li do ruky kartáček na zuby - vyskočí v mysli obraz prodavače jahod na Tyláku? Co se to děje, když mi při usednutí ke kafíčku vytane podoba ženy, kterou jsem nikdy neměla zvlᚍ ráda. Byla mi lhostejná. Mám takových momentů ještě pár, ale když to tak popisuju, jeví se mi to být docela strašidelný.
Ty stopy, které se vytvořily mně, nebudou zřejmě nijak závažné, ale je s podivem, co mozek předvádí za rejdy. S vyplazeným jazykem

Stella
3
Stella 12.05.2014, 09:39:22
Může ale nastat případ, kdy se přes všechnu snahu o mozek jako trvalé staveniště z něho stále ztrácí a ztrácí materiál, neboť se krade hrozně! A cestičky vyšlapané v mozku někdy poslouží taxíkům přivážejícím sklerózu.
Jsem ráda, že se zde píše o prokazatelných stopách, protože tomu spousta lidí nechce rozumět. Jenom hledíme. Nevstřebávám, kloužeme. Důležité je, že vznik stop se týká i cítění a vůle.
Ale nápad s vypnutím proudu a následnou žádostí o nocleh stojí za úvahu! Teď ještě nastartovat ty synapse a rozhodnout se, protože v přízemí jsou byty dva...

rezy
2
rezy 12.05.2014, 08:58:07
pokud jde o trénování v orientaci, neznám nic lepšího než jezdit servis po městech. Mám tuhle praxi z devadesátých let kdy jsem každý rok najezdil asi 60 000km a jediné co jsem k orientaci měl byla vedlesedící mapa. Na křižovatkách při červené nasát maximum a podle toho jet, před cestou si nastudovat kostru cesty, to všechno Vás vytrénovalo k tomu, že jste jeli přes půl Brna zpaměti jen co jste měli nasáto z mapy. Pokud jste pak zavítali do naprosto neznámého města jako je třeba Víden, Bratislava či Budapešt, tak to byly pravé prubířské kameny kde jsem ale stejně každou chvilku stál, protože jednosměrky mě tak rozhodily, že třeba po Vídni jsem se jednou točil jak nudle v bandě a ne a ne se z jednosměrek vymotat skoro hodinu.Vídenáci ale tenkrát byly ohleduplní a skoro na mě netroubili, asi vědí, že to maj blbě značený.

Lucifer
1
Lucifer * 12.05.2014, 00:02:19
Nezapomeňte si kliknout na Ford Tempo, tak se totiž skrývá mé autíčko z Sherbrooku. Úžasný

«     1     »