Neviditelný čert

Druhá část pochybného přínosu laptopů a jiné digitální techniky k základnímu vzdělání dětí je zaměřena na téměř tragický dopad této myšlenky ve školách rozvojových zemí. Na rozdíl od první části se nebude až tak dotýkat vědecké podstaty učení. V jádru toho, čeho se dotýká, stojí jeden na první pohled pro vzdělání v rozvojových zemích velmi přínosný projekt. Po druhém a bližším pohledu se však ukazuje, že cílem tohoto projektu bylo něco úplně jiného, než v rozvojových, ale i jiných zemích podporovat vzdělávací systém. Tím cílem je bezpochyby prachsprostý byznys, jenž si se skutečným vzděláním dětí ani náhodou neláme hlavu.

Lucifer

Na Didactě, největším veletrhu vzdělávání v Německu, se školám nabízejí četná digitální média. Dnes již řada firem vyrábí speciální laptopy pro školáky, jejichž vybavení je plně srovnatelné s běžnými laptopy. OLPC XO-1 byl vyvinut vlastně pro děti v rozvojových zemích. Zakladatelem a předsedou veřejně prospěšné iniciativy One Laptop per Child (OLPC) byl Nicholas Negroponte, profesor světoznámého Massachusetts Institute of Technology (MIT) v Cambridgi v USA. S robustním pláštěm, displejem, který nespotřebuje mnoho proudu, veselýma „ušima“ (antény WLAN pro bezdrátový příjem internetu) a s velmi vstřícnou cenou (říká se mu stodolarový laptop, i když zpočátku stál skoro dvojnásobek) byl již mezitím vyroben v počtu přibližně dvou milionů exemplářů a šířen především v Jižní Americe. Do Peru a Uruguaye se jich vyvezlo po půl milionu, do Argentiny šedesát tisíc a do africké Rwandy sto tisíc kusů. Jisté rozšíření, třebaže v menším počtu exemplářů, našly OLPC XO-1 rovněž v Mexiku, Mongolsku, Nepálu, Nikaragui, Paraguayi a Venezuele.

Celý projekt byl zpočátku přijímán s velikým nadšením a pohlíželo se na něj jako na milník na cestě k celosvětovému vzdělávání, především v chudých zemích. O co však šlo doopravdy, ukázali kritici projektu – každý po svém. Šéf mikroprocesorové firmy Intel se k projektu už od začátku stavěl velmi kriticky. Není se však čemu divit, mikroprocesory OLPC XO-1 dodala konkurence. Ani Billu Gatesovi se školácký laptop nelíbil, protože jeho operační systém nebyl od Microsoftu (Windows), nýbrž se použila jedna verze systému Linux.

Na seznamu zemí, které si OLPC XO-1 chtěly objednat, původně byla rovněž Indie, avšak v roce 2006 se rozhodla od projektu odstoupit, protože v Indii – tak znělo zdůvodnění – chybějí především učitelé a školní budovy. V tiskové zprávě z 25. července 2006 zazněla obava, že školácký laptop by bránil vzdělávacímu cíli, jímž je rozvoj kreativních a analytických schopností u dětí. Také v Německu začali mnozí smýšlet podobně: „Dříve než obšťastníme děti třetího světa laptopy a internetem, měli bychom si položit otázku, zda nepotřebují nějakou naléhavější pomoc. Dost často se jim nedostává základních věcí, jako jsou například dobře vzdělaní učitelé nebo elektřina ve třídách,“ píše nikoli nějaký zastánce antroposofického učení, nýbrž matematik a elektronik Uwe Afemann, bývalý člen představenstva oborové skupiny Informatika a třetí svět Společnosti pro informatiku. V letech 1987 až 1989 byl profesorem informatiky na univerzitě v Limě, takže by měl z vlastní zkušenosti dobře vědět, čeho je v Jižní Americe zapotřebí a čeho nikoli.

Avšak i ten, kdo toho o poměrech v Latinské Americe, Africe nebo v jiných rozvojových a nově industrializovaných regionech příliš mnoho neví, pochopí, že tamější nedostatečné vzdělání nelze vyvozovat z nedostatečného vybavení škol počítači a digitálními médii, nýbrž z nedostatku učitelů, kteří jsou sami buď jen špatně vzdělaní, nebo naprosto nevzdělaní a většinou také velmi špatně placení. Co se týče infrastruktury, ve většině škol často chybí to nejnutnější: střecha, okna, židle, stoly, čistá pitná voda, elektřina, čistý vzduch (který tu není, protože v bezprostřední blízkosti školní budovy se spalují plastové odpadky). Tyto věci jsou zajisté důležitější než nějaký laptop a připojení k internetu, o pořádné snídani ani nemluvě. Navíc ještě většinou chybí i vhodný digitální obsah pro zprostředkování vědomostí. V nejlepším případě se k počítači dodává krátký technický úvod. Jakoby tím zodpovědné osoby chtěly po zahájení prodeje učitelům vzkázat: „Vyzkoušejte sami, co se s tím dá dělat.“ Někde dokonce docházelo k tomu, že většina laptopů se vůbec nedostala k žákům.

Dosavadní hodnocení projektů v Peru, Uruguayi i jinde hovoří jasnou řečí: školáci s laptopy nedopadají ve srovnávacích testech lépe než školáci bez laptopů, Navíc si s menší chutí dělají domácí úkoly. Mimoto se mnoho laptopů zanedlouho pokazilo a jen asi pětina žáků, kteří laptop dostali, jej užívala ještě po dvou letech. Na základě získaných zkušeností je třeba se navíc obávat, že tyto děti – navzdory veškeré reklamě a propagandě ve prospěch počítačové digitální techniky v oblasti vzdělávání – jsou dost možná spíše poškozovány. Proto museli organizátoři projektu OLPC v roce 2007 své XO laptopy před dodáním do třetího světa vybavit filtry proti pornografii. Podle mediálních zpráv totiž nigerijští školáci na svých XO laptopech surfovali právě po pornografických stránkách. Kdo se domnívá, že jde o ojedinělý případ, ten se mýlí. V Thajsku údajně došlo prostřednictvím XO laptopů k nárůstu dětské pornografie. Mezitím byly na roztomilé malé XO laptopy adaptovány násilné videohry, protože jim díky možnosti počítačů síťově se propojovat k výukovým hrám nestály v cestě takřka žádné technické překážky. Co se za takových okolností stane ze vzdělávání nevzdělaných, ponecháme na čtenářově fantazii.

Avšak nejen v případě výslovného zneužití má používání digitálních médií ve vzdělávacích institucích své vedlejší účinky, které se berou v úvahu jen málokdy anebo vůbec nikdy: na internetu se oproti reálnému světu více lže a podvádí, a v důsledku toho se tak často chováme i my sami. Zavádění digitálních médií do mateřských a základních škol není ve skutečnosti nic jiného než vytváření návyku. Například v Jižní Koreji, zemi s největší hustotou digitálních médií ve školách, bylo podle údajů tamějšího příslušného ministerstva už v roce 2010 dvanáct procent všech školáků závislých na internetu. Není náhodou, že výraz digitální demence se poprvé objevil právě zde!

Zdroj: Manfred Spitzer, Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum

09.06.2014, 00:00:15   Publikoval Luciferkomentářů: 8