Vzhledem k zmatečné diskusi pod třetí části této série o digitální demenci z uvedené knížky Manfreda Spitzera přicházím s předstihem s její poslední části. Následující text jsem s různými úpravami převzal přímo ze zdroje. Přidal jsem k němu pouze jednu zcela vlastní větu, která se týká zodpovědnosti rodičů předhazujících své děti pochybným médiím. Kromě jiného se též dozvíte, proč je v názvu Baby Einstein. Závěr tohoto pojednání může působit až přehnaně drsně, své poznámky však k němu připojovat nebudu. Některé se možná objeví v diskusi, ale pokud se k tomuto tématu budu chtít vyjádřit obšírněji, tak o tom napíši vlastní příspěvek. Poněvadž je Neviditelný čert touto záležitostí už poněkud přeplněn, nejspíš to jen tak hned nebude.
Lucifer
Kalifornští vědci chtěli vyzkoušet, jak zkušenosti s cizím jazykem ovlivňují schopnost nejmenších dětí rozlišovat zvuky tohoto cizího jazyka. Je známo, že maličcí se zejména v druhé polovině prvního roku života učí zvukům mateřského jazyka. Aby se tak stalo, potřebují k tomu příslušný vstup (podnět); musejí tedy řeč slyšet. A musejí řeč také vidět, aby si mohli slyšené dát do souvislosti s viděným (ústa, celý obličej s vyjadřovacími emocemi, pravděpodobně také spolu s řečí těla a bezpochyby také v situačním kontextu). Vidění jim napomáhá k tomu, aby dokázaly slyšené analyzovat. A mozek přitom pracuje zejména se současností. Dá-li se něco naprosto současně, na milisekundu přesně, vidět i slyšet, pak to spolu musí souviset – k tomu každopádně dospívá mozek miminka. Jeho mozková kůra totiž, jak prokázaly příslušné studie, opravdu pracuje na milisekundu přesně.
Vědci navštěvovali jesle s devíti- až desetiměsíčními dětmi a během čtyř týdnů jim dvanáctkrát umožnili slyšet čínštinu. Vždycky jim nějaký Číňan nebo Číňanka deset minut předčítal čínsky a potom si patnáct minut s dětmi hrál. Střídali se přitom čtyři Číňané, takže děti získaly různý řečový podnět. Během této výuky děti seděly v malých skupinkách na dece, rozprostřené na podlaze v bezprostřední blízkosti Číňanky nebo Číňana, čímž docházelo mezi nimi k četnému očnímu kontaktu. Pomocí testu rozlišování dvou zvuků mluvené čínštiny, které se v angličtině nevyskytují, se pak u ročních dětí zkoumalo, jak je dokážou rozlišit. Děti, které se čínské výuky nezúčastnily, dokázaly dva čínské zvuky rozpoznat nanejvýš náhodou, na rozdíl od těch zúčastněných, které je rozlišovaly výrazně lépe. Aby se vyzkoušelo, jak byl pro toto učení důležitý sociální kontakt, bylo vyrobeno DVD, obsahující stejný materiál (a stejné osoby) jako při živé výuce. Některé děti se dívaly na DVD a jiné poslouchaly jen zvuk. Výsledek ukázal, že elektronická média nenaučila děti nic.
Tento výsledek je v příkrém rozporu s velkým počtem multimediálních prostředků nabízených dětem, respektive jejich rodičům, kteří za ně utrácejí peníze, protože chtějí pro své dítě jen to nejlepší. Jsou-li však miminka podstatnou část svého bdělého stavu vystavena nějakému médiu, tak se od něho – na rozdíl od skutečného světa a skutečných lidí – nenaučí vůbec nic. Pokud je na nějakou dobu, kdy jsou pozorné a schopné vnímat, posadíte před obrazovku nějakého média, jako byste je na stejnou dobu zavřeli do sklepa na uhlí. Neboť před barevnou obrazovkou a reproduktory se budou učit, a tudíž duševně růst stejně málo jako v temném sklepě. Malé děti mají téměř zázračnou schopnost se učit, nic nedělají raději a dělají to po celý den, a proto mají přístroje, které jim v tom brání, na rozvoj vzdělání u dětí negativní vliv.
Baby Einstein je zvučné jméno celé série DVD, kterou od roku 2003 distribuuje koncern Disney. Jak už název napovídá, na toto DVD se mají dívat nejmenší děti a rodičem jim je mají koupit za tím účelem, aby se z jejich dětí stali malí géniové. DVD se dá koupit nejen v USA, ale i v Německu, a skutečně se tak ve velké míře děje, neboť reklama mohutně propagující DVD Baby Einstein tvrdí, že děti sledující toto DVD budou obzvlášť chytré. Pro nabízejícího je to výnosný obchod. Otázka však zní: Je toto tvrzení pravdivé?
Američtí vědci provedli na tisícovce malých dětí a jejich rodičů výzkum, který poprvé ukázal jasné negativní účinky konzumace médií na intelektuální vývoj právě těch nejmenších. Ukázalo se, že malí děti, které sledují televizní vysílání nebo DVD pro děti, znají výrazně méně slov. Tento efekt byl obzvláště nápadný u speciálních programů a DVD pro nejmenší děti. Pokud ale část rodičů dětem denně předčítala, mělo to na vývoj řeči pozitivní účinek. Také každodenní vyprávění příběhů mělo signifikantně pozitivní efekt, stejně jako poslouchání hudby několikrát týdně. Další studie zkoumající intelektuální výkony v nejmladším školním věku prokázala, že sledování televize v raném dětství má na kognitivní schopnosti dětí zřetelně negativní účinek. Atd.
Je-li tomu tak, jak je potom možné, že častokrát slýcháváme pravý opak? Odpověď je relativně prostá: Jde o peníze! Nikoho neudiví, že například po zprávě v časopisu Science ze 4. srpna 2007 koncern Disney zpochybnil výsledky studie ohledně dětského televizního vysílání a DVD Baby Einstein. Poté co se koncern dva roky marně pokoušel výsledky studie potlačit, v říjnu 2009 začal přijímat DVD od zákazníků zpátky při vrácení plné ceny. Vedení firmy to samozřejmě neudělalo z pouhé laskavosti, nýbrž ze strachu, že naštvaní zákazníci by mohli chtít víc než jen vrátit peníze za neužitečné DVD. Vždyť dětem byla způsobena škoda! Vývoj řeči je cosi jako vstupenka do veškeré vzdělávací kariéry. Kdo má tedy naopak s vývojem řeči problémy, ten s menší pravděpodobností dokáže využívat v životě své šance, aby například dosáhl úspěšného absolutoria vysoké školy, jehož hodnota se odhaduje od statisíců až přes milion dolarů (včetně následujícího celoživotního výdělku). V mnoha případech jde u soudu o takové sumy, neboť mnozí rodiče koncern Disney žalují za to, že jejich děti vědomě poškodil. Nabízí se ovšem otázka, zda jsou tito rodiče schopni převzít na svá bedra také svoji zodpovědnost za to, že místo toho, aby se svým dětem přímo věnovali, tak především v zájmu ušetření svého zábavního času je naslepo předhodili oněm mediálním prostředkům.
Dlouhodobé studie zkoumající účinky dnes rozšířených digitálních médií na dosaženou úroveň vzdělání během života dnes ještě neexistují. Vezmeme-li však jako vodítko známé a v této sérii zmíněné údaje a přidáme-li k tomu enormní pasticitu, tzn. ovlivnitelnost dětských mozků, pak je třeba nabádat k opatrnosti: nesmíme svým dětem dovolit, aby většinu svého bdělého času trávily záležitostmi a činnostmi, pro jejichž pozitivní účinky nejsou žádné důkazy, zatímco pro jejich negativní účinky již existují výrazné indicie. A jedné instituci své děti zcela jistě nemůžeme ponechat bez kontroly: volnému trhu.
Závěr
Je opravdu podivuhodné, jak mezinárodní koncerny opakovaně dokážou vodit celé generace lidí v mnoha zemích světa za nos. Digitální média jsou pro učení, tedy pro duševní vývoj nejmenších dětí škodlivá! S velkými náklady na reklamu se šíří lži, protože to vynáší peníze. Mnohé studie dokázaly, že malým dětem tento software v učení aktivně překáží. Je opravdu fascinující, že západní společnost podobné machinace dosud ignoruje, a dokonce jejich protagonisty odměňuje. Tak anglická královna poctila rytířským titulem ideovou autorku a producentku Teletubbies Anne Woodsovou – prý za její velké zásluhy o šíření britské kultury do více než stovky zemí světa –, třebaže je prokázáno, že sledování tohoto pořadu vede u dětí k zaostávání v řeči. Když si k tomu připočteme, že sledování televize prokazatelně vede k obezitě, jež představuje závažný zdravotní rizikový faktor – tudíž je paní Woodsová, jak lze snadno spočítat, zodpovědná za předčasné úmrtí statisíců lidí –, jeví se všeobecné zavírání očí zúčastněných politiků a mediálních tvůrců ještě nepochopitelnějším.
Zdroj: Manfred Spitzer, Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum
18.06.2014, 00:00:18 Publikoval Luciferkomentářů: 5