Inteligence

rubrika: Populárně naučný koutek


Je poslední únorový pátek, takže si pojďme říct něco o inteligenci, což je velmi užitečná a nejen lidská vlastnost, jež se však především u lidí začíná vyskytovat skoro už jako šafrán. Následující rozpravu o této záležitosti jsem převzal ze stejného zdroje jako Nepopsaný list (?). Předesílám, že na rozdíl od předchozích vstupů z genetického atlasu Marka Hendersona je tento mnohem více doprovázen mými vlastními formulacemi, aniž bych je nějak rozlišoval od více či méně přeformulovaných úvah zdroje, což se týká především prvních tří odstavců.

 

Lucifer


Ohodnotit inteligenci u lidí může být někdy dost ošidné. Lidé renesančního typu se všeobecnou vzdělaností a technickou dovedností na té či oné úrovni potíže nečiní. Horší je to s lidmi s úzkou specializací na té či oné úrovni. Jak chcete porovnat inteligenci třeba matematického génia, který zápasí se snahou plynně se vyjádřit, a literárního vědce, kterého zmate i jednoduchý součet? U velmi chytrých lidí se občas zdá, že jim chybí základní selský rozum. Schopnost rozpoznat, co je špatně v rozbitém motoru auta, příliš nekoreluje s velkou slovní zásobou a možné je to i naopak.

 

Tento zvláštní nedostatek selského rozumu, či spíše chabý výsledek při projevování inteligence v oblastech či oborech mimo vlastní specializaci, má ve skutečnosti dvě vcelku prosté příčiny. První a důležitější se zrodila až v novověku a především v posledních zhruba sto letech neobyčejně prudké vědeckotechnické revoluce. Předtím měli lidé na jakékoli úrovni vzdělanosti či moudrosti obvykle o realitě, která je obklopovala, obecný přehled, jelikož bez toho by se životem jen těžko anebo vůbec neprotloukli. Tahle příčina se samozřejmě vyskytovala i dříve, a to u jedinců z bohatých rodů, v dnešní konzumně dostatečně obhospodařené době tato podmínka však ztrácí na důležitosti. Jaká je to příčina? Příslušně nadaný jedinec má možnost věnovat se pouze své intelektuální zálibě, všemu ostatnímu může věnovat jen malou pozornost, protože když je ve svém oboru úspěšný a dobře zaplacený, vše ostatní za něj vyřeší někdo jiný. Takový jedinec má bezpochyby velmi velkou inteligenci, kterou však aplikuje jen na svém písečku. Ne že by ji na jiných písečcích neměl, nemá ji tam však dostatečně vycvičenou. Nepotřebuje to.

 

Druhá příčina je ještě prostší a týká se především humanitních věd. Kupříkladu ctěný literární vědec či filosof, který neumí ani zašroubovat žárovku do své stolní lampy, nemusí být jen tak specializovaný génius, ale pouze šikovně upovídaný „intoš“, který v tom umí dobře chodit a tu blamáž si třeba ani nemusí uvědomovat. K tomuto přístupu je jistě zapotřebí též nějakou dostatečnou inteligenci, jenže na rozdíl od předchozí příčiny je skutečně úzce vymezená. U přírodovědných vědátorů se s těmito jevy až tak moc nestřetáváme, ten první zpravidla nalezneme jen u jednostranně matematicky založených teoretiků.

 

Navzdory uvedeným rozdílům mezi intelektuálními talenty akceptuje většina lidí představu široké a univerzální inteligence. Již v roce 1904 zaznamenal anglický psycholog Charles Spearman, že známky školáků mají tendenci se v různých předmětech shodovat. Spearman nazval jev obecnou inteligencí neboli „g“ (general). Na scéně se objevily IQ testy a i přes obavy o jejich přesnost by alespoň část rozdílů mezi mentálními schopnostmi lidí šla vysvětlit pomocí „g“.

 

Behaviorální genetici ukázali, že „g“ je vysoce dědičné, neřekli však nic o tom, které geny se toho účastní. Pokusy najít nějaký z nich byly samozřejmě vykonány. Jeden z testů, uskutečněný na skupině nadaných amerických dětí, naznačil, že by se mohlo jednat o gen na 6. chromozomu označený IGF2R. Sám autor tohoto experimentu, Robert Plomin z psychiatrického ústavu v Londýně, dodal, že se nejedná o gen pro inteligenci, ale o jednoho s desítek kandidátů, možná tisíců, z nichž každý může způsobit jemný rozdíl.

 

IQ samozřejmě neměří inteligenci přesně. Původní testy byly kulturně specifické. Určité sociální a etnické skupiny dosahovaly nízkých výsledků, protože jim chyběly základní znalosti, které byly potřebné k řešení. Moderní verze se tomuto úskalí do značné míry vyhýbají, ale zde je jiný problém: v rozvinutých zemích průměrný výsledek stále stoupá. Tento úkaz se nazývá Flynnův efekt, podle novozélandského badatele Jamese Flynna, který ho poprvé objevil. Často je používán ke zpochybňování tvrzení, že inteligence je významně ovlivněna geny. Kritici tvrdí, že kdyby byl vliv genů tak velký, musely by být výsledky IQ testů stabilní. Buď jsou testy nespolehlivé, nebo musí být inteligence výsledkem vlivů prostředí, které se mění mnohem rychleji než geny. V současné době převládá názor, že i při silném genetickém vlivu zbývá dost prostoru pro značnou variabilitu způsobenou prostředím.

 

Zdroj: Mark Henderson, Genetika – 50 myšlenek, které musíte znát


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

astra2
2
astra2 27.02.2015, 05:00:11
Kocoure! Usmívající se Ahoj

1 Zajímavé téma
Starý kocour (neregistrovaný) 27.02.2015, 00:36:51
Obecně je (prý) inteligence schopnost řešit nové, dosud neznámé problémy. Asi proto se tak špatně měří - někdo má dobrou prostorovou a tvarovou představivost a Ravenův test zvládne levou zadní, jiný má přísně logické / matematické myšlení a další třeba cit pro jazyk, hudbu či zvuky.

Taky tady máme sociální inteligenci - schopnost komunikace - a dominance nad ostatními. Kouzlo osobnosti. Obchodníci, kazatelé, politici a herci. Já (osobně) věřím, že genetický základ inteligence je poněkud slabší než inteligence získaná. Ale nějaký gen tam určitě je, někdo má předpoklady jednat s lidmi, někdo je nemá a i když se nějaké postupy naučí, nedovede spolehlivě vyřešit jiné situace než ty, které se naučil.

(Momentálně mi IQ klesá velmi rychle, tak půjdu raději spát. Jestli ovšem ještě najdu koupelnu...) Mrkající

«     1     »