Rakovina

rubrika: Populárně naučný koutek


Tento víkend jsem se rozhodl doplnit Populárně naučný koutek o jeden z dalších kousků z genetické galerie Marka Hendersona. K zamyšlení je tam toho ještě více, vlastně celá knížka. Ještě z ní asi něco vycucnu, ale za zbytkem se budete muset vypravit do knihkupectví, tedy pokud jste tak už neučinili. Naposledy jsem zabrousil až k úrovni Inteligence, což je taková vlastnost, o níž by člověk dnes měl problém vůbec zakopnout. Tuto sobotu včetně neděle jsem zacílil na něco, o což zakopáváme téměř na každém kroku. Na rakovinu. Myslím tím jistou formu onemocnění našeho těla, ale v přeneseném slova smyslu bych mohl myslet obecnou chorobnost naší civilizace ("rakovinu"), která nás tím či oním způsobem sžírá na všech frontách. O tom obecnějším však bude jen drobná zmínka.

 

Lucifer


Nejběžnější onemocnění jsou výsledkem složité interakce mezi dědičností a vlivem okolí. Existuje však skupina více než 200 onemocnění, jejichž genetický základ je velmi specifický. Tyto nemoci, jimž se obecně říká rakovina – kupříkladu nádory prsu a mozku, karcinom plic a jater, kožní melanomy a leukémie – sdílejí základní charakteristiky, z nichž jeden spočívá tom, že jsou to nemoci našich genů.

 

Rakovina je obvykle považována za nemoc způsobenou prostředím. Ať už je to solárium a melanom, lidský papiloma virus a rakovina děložního čípku, azbest a mezoteliom, či kouření a jakákoli rakovina, kterou si vyberete. Existují přesvědčivé důkazy, že vlivy prostředí mohou ke vzniku nádorů přispět rozhodujícím způsobem, jenže jinak než u ostatních onemocnění. Všechny karcinogeny, jež mohou vážně poškodit lidské zdraví, to dělají v zásadě stejným způsobem. Poškodí DNA.

 

Nádor je výsledkem genetického selhání. Pokaždé když se buňka dělí, musí úspěšně zkopírovat svou DNA. Odhaduje se, že během průměrného lidského života proběhne přes 100 milionů buněčných dělení. Každé z nich může vložit do genetického kódu dceřiné buňky chybu, která se může změnit v nádorovou. Ve zdravé tkáni je dělení buněk kontrolovaný proces řízený genetickými signály, které zajišťují, že proběhne jen ve správnou chvíli. Rakovina vzniká, když se dělení začne vymykat kontrole. Ve všech případech je spouštěčem kopírovací chyba při dělení buněk, často v jediném písmenku DNA. Mnoho chyb tohoto druhu je neškodných, nezmění funkci genomu. Pokud mutace trefí na špatné místo, může být výsledek katastrofální.

 

Genetické chyby, jež mohou spustit rakovinu, jsou buď zděděné, nebo získané po vystavení karcinogenním chemikáliím či radiaci. Aby začala destruktivní činnost nádoru, potřebují ovlivnit dvě skupiny genů. První jsou onkogeny, jejichž poškození dává buňkám nové vlastnosti a změní je na zhoubné. Druhé jsou tumorové supresory či antionkogeny – genomoví policajti, jejichž prací je objevovat onkogenové mutace a říct zhoubným buňkám, aby zabily samy sebe. Buňka, kterou zmutují oba druhy genů, může této programované smrti uniknout a stát se nádorovou, přestože je obvykle nutné postupné poškození mnoha různých genů. Buňka se dělí bez kontroly a předává svoji mutaci potomkům. Ti se dále množí a vytvářejí nemocnou tkáň, která může metastazovat do celého těla, ničit orgány a zabít.

 

K léčbě nádoru je třeba „vykořenit“ geneticky abnormální buňky, zabít je léky či radiací nebo chirurgicky odstranit. Všechny tyto metody jsou poněkud drastické: operace mohou být znetvořující, zatímco chemoterapie a radioterapie v podstatě tráví a spalují zdravou tkáň úplně stejně jako nádory, a mají ještě mnoho vedlejších účinků. Tyto hrubé nástroje jsou dnes doplňovány chytřejšími zbraněmi a genetika poskytuje naváděcí systém. Pokud by bylo možné přesně popsat genetické mutace, jež způsobují konkrétní rakovinu, bylo by možné na ně zaměřit léky.

 

Toto je budoucnost léčby rakoviny, kterou může pomoci realizovat projekt nazvaný International Cancer Genome Consortium (Mezinárodní konsorcium genomu rakoviny), který si klade za cíl identifikovat všechny mutace, jež spouštějí 50 běžných typů nádoru. Lékaři by pak mohli přesně určit genetické faktory zodpovědné za růst a šíření nádoru u jejich pacienta. Nádory by nebyly léčeny podle toho, kde se v těle nacházejí, ale podle genetické výbavy jejich buněk. Jednou z výhod této nádorové genomiky může být jemnější chemoterapie. Léky zamíří na cílovou DNA nádorových buněk, která není ve zdravých tkáních. Dalo by se též zabránit poškození pacientových pohlavních buněk, jež jsou současnou léčbou rakoviny zvlášť zranitelné, a vedlejším efektem je často neplodnost.

 

Jak se v během minulého století v západním světě zvyšovala délka a kvalita života, zvyšovalo se na první pohled zcela paradoxně procento onemocnění rakovinou. Občas je z toho viněno znečištění či jiné faktory prostředí, ale základním důvodem jsou kupodivu úspěchy moderní medicíny. Antibiotika, hygiena. Lepší výživa a ostatní zlepšení veřejného zdraví znamenají, že mnohem méně lidí zemře v mládí na infekční choroby. Dlouhé životy však umožňují akumulovat mnohem více poškození DNA. Když je dostatečné, začne se tvořit nádor.

 

 

Tolik zhruba přeformulovaná kapitola z níže uvedeného zdroje od Marka Hendersona týkající se rakoviny, která vzniká přímým zásahem do našich genů a pronásleduje nás už od nepaměti, ačkoli se zdá, že v moderním a úžasnými vědeckotechnickými prostředky prosyceném věku řádí s ještě větší krutostí. Vliv prostředí, jeho znečištění karcinogeny atp. jistě hraje ne zcela zanedbatelnou roli. Jenže základní problém je někde jinde. Úžasným způsobem jsme nastartovali ochranu našeho zdraví a jeho zachování do co možná nejvyššího věku, o němž se lidem ještě před relativně nedávnou dobou ani nesnilo. Ani nesnilo? Není to až tak pravda. I v dávnějších časech se lidé dožívali vysokého věku, a to v naprostém zdraví – viz třeba Dlouhá léta bez potíží a nemocí – a nepotřebovali k tomu žádný vědeckotechnický výdobytek. Soudobé úspěchy medicíny někdy působí způsobem, jako kdyby vyháněly čerta ďáblem. Jsou jednostranné. Zaměří se jedním směrem, aniž by si uvědomily, že jiným směrem se situace může zhoršit s větším dopadem, než co se jim podařilo zlepšit. Tohle je povětšinou obecný přístup současné lidské civilizace. Netýká se jen medicíny, ale uspokojování téměř všech lidských potřeb, jak tělesných, tak duševních.

 

Zdroj: Mark Henderson, Genetika – 50 myšlenek, které musíte znát


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

1 Opravdu jarní téma
Starý kocour (neregistrovaný) 07.03.2015, 09:45:58
No to je teda opravdu jarní téma, Světlonoši!
Plačící Rakovina.
Jenže obecně vzato: Příroda, život se brání ustrnutí. Vlastně by nevznikaly nové, složitější formy života. Proč? Protože v případě nesmrtelnosti by se zcela zaplnil prostor k životu, nika. Došlo by k vyhladovění (vyčerpání zdrojů), a by jediným lékem by byla nemožnost se množit. Takže smrt je přirozená a nutná. Pokud zabráníme jednomu způsoby smrti, musí mít přiroda v záloze jiný.

Nerozhodný Nesmrtelnost může být snad jen u ideí a i to jen určitou, nepříliš dlouhou dobu. Ideje podléhají, stejně jako život biologický, mutacím. A některé mutace (vzniklé nepřesným opisováním stejně jako u DNA), jsou smrtelné, protože se začnou nekontrolovaně množit, jsou pro ten moment přitažlivější, úspěšnější a vytlačí jiní ideje, životaschopné dlouhodbě(ji).
Mlčící Komunismus, islám...
Zabíjejí sice ostatní, ne tak agresívní myšlenky, ale nejsou dlouhodobě udržitelné, ničí jako rakovina i své hostilele a spolu s nimi (naštěstí) i umírají.
Léčba takové ideové rakoviny (pokud je odhalena včas) je rovněž drastická, většinou chirurgická. Šlápnul vedle Válka.

«     1     »