Neviditelný čert

Jak bylo řečeno v první části: základními stavebními strukturami všech živých organismů jsou bílkoviny a genetický kód k jejich tvorbě z aminokyselin je zašifrován v DNA a RNA. Molekuly, z nichž se mohou tvořit aminokyseliny, jsou ve vesmíru zcela běžné, přičemž je tato tvorba z termodynamického hlediska zcela průchozí. To však neplatí o tvorbě bílkovin z aminokyselin. Pokud by to probíhalo jenom náhodným promícháváním aminokyselin, tak fakt, že tady jsme, je něco jako výhra v absolutně nepříznivé loterii, a pravděpodobnost, že by se to ve vesmíru mohlo opakovat alespoň ještě jednou, je prakticky nulová. Paul Davies, jakož i řada dalších vědátorů, se však domnívá, že život, seskupení aminokyselin v bílkoviny, vzniká v důsledku samoorganizace. Tato představa vede k závěru, že vesmír nejspíš kypí životem, přičemž se dá předpokládat, že některý z nich má šanci dospět až ke vzniku inteligentních bytostí, což ze statistického hlediska znamená, že i při velmi malé pravděpodobnosti může být náš vesmír okupován značným počtem mimozemských civilizací. Kde tedy všichni jsou?

Lucifer

Anorganické sloučeniny jako voda, čpavek, metan a vodík, jsou běžné kdekoli ve vesmíru. Předpokládá se, že ony čtyři jmenované obsahovala atmosféra rané Země. V roce 1952 se rozhodl student chemie na Chicagské univerzitě Stanley Miller pod vedením vedoucího své práce Herolda Ureye zreprodukovat tuto atmosféru v testovací trubici, a pak v ní zažehávat elektrické výboje. Proces, který tímto způsobem inicializoval, vedl ke vzniku nejrůznějších organických sloučenin, mezi nimiž se nacházelo i devět aminokyselin (viz Asymetrie života I - Jiskra života, čtvrtý odstavec od konce). Něco takového proběhlo zhruba na Zemi a je evidentní, že to mohlo či může proběhnout na nespočetném množství podobných planet v celém vesmíru. Ke vzniku bílkovin a živých organismů pak už chybí jenom ten samoorganizující se krůček.

Není však vyloučeno, že ještě dříve, než se život na Zemi dokázal zorganizovat, přišel z vesmíru. A ne odněkud zdaleka, ale přímo ze Sluneční soustavy, z některé z jejích planet. V úvahu přichází Mars. Již před sto lety Percival Lowell tvrdil, že viděl na povrchu Marsu kanály, které vybudovaly cizí bytosti. Dvě vesmírné lodě Viking, které NASA vyslala na Mars v 70. letech minulého století, byly speciálně sestrojeny pro hledání života. Přesvědčivý důkaz však nenašly. Ve skutečnosti se povrch Marsu ukázal jako dost hrozné místo, pro jakoukoli formu života extrémně nepřátelské. Jenže nebylo tomu tak vždycky.

Mars byl v dávné minulosti teplý a vlhký. Fotografie terénu Marsu ukazují nepochybně stopy říčních údolí, a byly doby, kdy na Marsu bylo tolik vody, že tam dokonce mohl být i oceán. Když se vrátíme 3.8 miliard roků zpátky do doby, o níž víme, že na Zemi byl pravděpodobně život, Mars se příliš od Země nelišil. Zhruba v těchto časech se končilo těžké bombardování planet materiálem z planet, asteroidů atd. Jedna z možností je, že život mohl být přiveden na Zemi jako součást tohoto procesu. Kupříkladu z Marsu.

Mikroorganismy, jako třeba mikroby, mohou cestovat na kamenech vyvržených z povrchu planety zásahem nějakého objektu s dostatečně velkou silou. Bombardování, ke kterému v časné historii slunečního systému docházelo, bylo tak intenzivní, že vrhalo mezi těmto dvěma planetami obrovské množství kamenů tam a zpět. Meteority z Marsu, které byly nalezeny na Zemi, nebyly rozdrceny, takže mikroby by mohly vymrštění z Marsu přežít. Stejně tak i Země. Je tady však jeden vážný argument, proč dávat v otázce počátku života přednost Marsu před Zemí.

Mars je menší planeta, takže problém bombardování mohl být menší. Mikroby mohly žít hlouběji v kůře Marsu, protože Mars nebyla tak horká planeta. Je také snazší vystřelit nějakou hmotu z Marsu, protože má nižší gravitaci. Je tu tedy možnost, že život začal na Marsu, možná už před 4 nebo 4.2 miliardy let, a potom byl přenesen na Zemi v některých z těch úlomků, které byly z Marsu vymrštěny později. Jestliže je tahle hypotéza pravdivá, vede k fantastickému závěru, že jsme všichni potomci Marťanů!

Paul Davies je přesvědčen, že nejsme výsledkem nějakého rozmaru přírody, že život na Zemi vznikl nějakou ojedinělou, ohromující, nesmyslnou náhodou. Domnívá se, že život je součástí přirozeného působení základních zákonů fyziky, zákonů, které řídí biologicky přátelský vesmír. Jestliže přijímáme Darwinovu teorii evoluce jako kompletní obraz vývojových změn, které se dály v životě na Zemi, potom by bylo krajně nepravděpodobné, že by se vědomí vyvinulo ještě někde jinde. Vědomí by jednoduše bylo nějakým vedlejším produktem slepého tápání evoluce. Vědomí a inteligence se mohly vytvořit jako přirozený vedlejší produkt biologicky přátelských zákonů.

Předpokládejme, že žijeme ve vesmíru, ve kterém je nevyhnutelný nejenom život jako takový, e též vědomý, inteligentní život. Předpokládejme dále, že se jistá část inteligentního života vyvine až k technologickým společnostem. Takto bychom mohli dojít k závěru, že Země už asi byla navštívena a že i dnes může být navštěvována mimozemšťany. Základní argument opačného přesvědčení zní: „Kde tedy jsou?“ Kdyby byl vesmír plný života, měli bychom vidět nějaký důkaz o těchto mimozemských bytostech, a protože jej nevidíme, musíme být sami. Protiargument zní: Jestliže se život vyvinul až k technologii, nemá vůbec smysl cestovat tělesně z jednoho hvězdného systému do druhého. Je to nesmírně nákladné a časově navíc neefektivní. Nejbližší hvězda s planetou obývanou myslícími bytostmi může být vzdálená desítky či stovky světelných let. Cestovat se nedá rychleji než „cestuje“ světlo, takže taková návštěva by mohla trvat třeba i tisíc let tam a dalších tisíc let zpátky.

Jestliže je tedy vesmír plný života a jestliže se v něm nachází mnoho a mnoho technologických společností, cestovat fyzicky prostorem by byl velmi špatný způsob k získávání kontaktů. Daleko větší smysl by mělo, kdyby se mimozemská civilizace napojila na nejbližší uzel galaktického internetu a poslala ze své planety video svým cizím přátelským sousedům, než aby tam osobně cestovala. Z hlediska statistiky však plyne, že pokud někde ve vesmíru existují nějaké jiné inteligentní bytosti, tak s největší pravděpodobností budou buď daleko a daleko před námi, nebo daleko za námi. V prvním případě s námi sice mohou komunikovat, ale způsobem jakým komunikujeme s primitivními organismy; v druhém případě nejsou samozřejmě žádné komunikace schopni.

Na závěr ještě jeden postřeh Paula Daviese týkající se nepřeberného množství ufology zaznamenaných únosů lidí mimozemšťany: Příběhy únosů (ne všechny) mají mnoho společných rysů s lucidními sny. Nejedná se o živé sny, ale o zcela odlišný druh snových stavů, který mnozí lidé mohou samovolně dosáhnout snad jednou nebo dvakrát za život. Při normálním snu je všechno poněkud nezřetelné. To kontrastuje s lucidními sny, při kterých si uvědomujete, že sníte, ale vidíte věci zcela reálně a ostře. Velmi známý úkaz normálního snu je ochromení – neúspěšně se snažíte od něčeho utéct. Když se tento pocit objeví v lucidním snu, může to až nahánět strach. Anebo levitace, pocit, že se vznášíte, letíte. To se též může přihodit v lucidním snu. Může v něm být také silný pocit něčí zlovolné přítomnosti atp.

Zdroj: Paul Davies – Další velké otázky (Rozhovory s Phillipem Adamsem)

Dvě Luciferovy poznámky:

Galaktický internet je zajímavá myšlenka, která řeší problém fyzického transportu, ne však problém časového poklábosení. Tisíce let se sice mohou scvrknout na stovky a možná desítky let, ale zkuste takovou dobu čekat na odpověď vašeho nejbližšího souseda, třeba když se ho zeptáte, jak se mu daří. Kladné či záporné odpovědi se nemusíte zaživa vůbec dočkat. Jistě chápete, že uvažovat o nějaké další a plodnější debatě nemá smysl. Ledaže by ten internet fungoval přes něco jako červí díry, vesmírné zkratky. Tím by se hypoteticky dalo cestovat i fyzicky, jenže i kdyby ty červí díry skutečně existovaly, tak i přes veškerou hypotetičnost se normální fyzická schránka přes ně bez naprostého rozkladu na elementární částice netransportuje. V případě transportu informace by to však dejme tomu mohlo fungovat.

Druhá poznámka je velmi krátká: Zhruba před měsícem jsem zažil něco, co by se dalo považovat za lucidní sen. Měl jsem silný pocit něčí fyzické přítomnosti, ne však zlovolné, ale velmi přítulné, až sexuálně motivované. Ta lucidní bytost se mě dotýkala tak něžným a zároveň vzrušujícím způsobem, že jsem se nakonec musel probudit.

14.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11