Neviditelný čert

Vyrůstal jsem na vědecko-fantastické literatuře (Science Fiction, zkráceně sci-fi nebo SF). Přečetl jsem hromady těchto knih a díval se na spousty filmů tohoto druhu. Představa, že budeme brzy lítat do vesmíru, byla pro mě úžasná. Brzy osídlíme celou Sluneční soustavu, včetně Merkura či Jupiterových měsíců, a pak vyrazíme ke hvězdám. V posledních letech však docházím k závěru, že se většinou jednalo o takové pohádky pro malé děti. Ne vždy. Byly a jsou romány či filmy zařazené do kategorie sci-fi, které se soustředí na lidskou psychiku, kulturu, filosofii atp., v nichž je sci-fi kolorit spíše zástupným problémem. Faktem je, že v nejbližších 200 letech můžeme na radostné a přínosné putování minimálně po Sluneční soustavě zapomenout. Jediným našim domovem, o který se můžeme opřít, je Země. Pokud si ji zničíme, nebude kam emigrovat. Všude kolem jsou pro nás jen neobyvatelné pustiny. Zdá se, že na zničení našeho domova dost úporně pracujeme.

Náš druh stojí před klíčovým okamžikem lidských dějin. Buď vyvineme technologii, která nám umožní bezpečně využít energii potřebnou k úniku z naší planety, nebo se zabijeme při nějakém velkém kataklyzmatu, tvrdí nová studie. Pokud se nám podaří dosáhnout prvního a vyhneme se druhému, můžeme se stát skutečně meziplanetárním druhem už za 200 let, tvrdí nová studie.

Lucifer

„Země je malá tečka obklopená temnotou,“ řekl hlavní autor studie Jonathan Jiang z Laboratoře tryskového pohonu NASA v rozhovoru pro Live Science. „Naše současné znalosti fyziky nám říkají, že jsme uvězněni na této malé skále s omezenými zdroji.“

Aby lidé mohli navždy opustit naši planetu, musí výrazně zvýšit využívání jaderné a obnovitelné energie a zároveň tyto zdroje energie chránit před zneužitím ke škodlivým účelům. A příštích několik desetiletí bude rozhodujících: Pokud se lidstvo dokáže bezpečně zbavit fosilních paliv, může mít šanci, naznačuje studie. V roce 1964 navrhl sovětský astronom Nikolaj Kardašev schéma měření, které později upravil Carl Sagan, aby odhadl technologické schopnosti inteligentního druhu. Vše se odvíjí od energie a od toho, kolik jí (z jakéhokoli zdroje) může daný druh využít pro své vlastní účely, ať už jde o zkoumání vesmíru nebo hraní videoher.

Například civilizace Kardaševova typu I může využívat veškerou energii dostupnou na domovské planetě druhu, včetně všech zdrojů energie v zemi (jako jsou fosilní paliva a materiály využitelné pro jaderné štěpení) a veškeré energie dopadající na planetu z mateřské hvězdy. Pro Zemi je to přibližně 10¹⁶ wattů. Civilizace typu II spotřebují desetkrát více energie a jsou schopny využít veškerý energetický výkon jedné hvězdy. Druhy typu III mohou jít ještě dál a využívat většinu energie celé galaxie.

Není třeba dodávat, že lidský druh je hluboko pod hranicí typu I, ale naše spotřeba energie každým rokem roste. Stále více lidí spotřebovává více energie na osobu, ale tato energie má svou cenu: konkrétně ohrožení naší biosféry v důsledku uvolňování uhlíku a znečišťujících látek a riziko, které představuje možnost používat výkonné prostředky pro skladování a přenos energie k destruktivním účelům, jako jsou jaderné bomby.

Nebezpečí, které představuje zvýšená spotřeba energie, může vysvětlovat, proč vědci nenašli žádné důkazy o existenci vyspělých mimozemských civilizací. Pokud Země není příliš výjimečná a vývoj života a inteligence není až tak jedinečný (a není důvod předpokládat, že je), pak by se galaxie měla inteligentními tvory jen hemžit. Jistě, z astronomického hlediska tu nejsme příliš dlouho, ale Mléčná dráha je stará miliardy let. Určitě už někdo někde dosáhl stadia typu III a začal galaxii vážně zkoumat.

To znamená, že v době, kdy se lidé stali inteligentními, už tam měl být někdo, kdo by nám vyšel vstříc, nebo nám alespoň zanechal dárek na uvítanou. Ale pokud můžeme soudit, jsme sami. Život, a zejména inteligentní život, se zdá být nesmírně vzácný. Možná tedy nějaký soubor procesů odstraní inteligentní život ze scény dříve, než civilizace dosáhne vyššího stupně vývoje. Většina těchto takzvaných "velkých filtrů" jsou různé formy sebedestrukce druhů.

Ve skutečnosti jsme již jako druh schopni sebedestrukce, a to jsme ještě ani nepřekonali první příčku Kardaševovy stupnice. Hrstka zemí má nyní jaderné zbraně schopné vyhladit každého jednotlivého člověka na planetě. „Jsme svým vlastním Velkým filtrem,“ řekl Jiang.

Jde o to, abychom se vyhnuli sebezničení a zároveň zvýšili spotřebu energie do té míry, abychom mohli spolehlivě existovat na více světech najednou, i kdyby to mělo být jen ve sluneční soustavě, řekl Jiang. Lidská přítomnost na více než jedné planetě slouží jako silná hráz proti sebedestrukci. Dosažení multiplanetární statusu však vyžaduje obrovské množství energie, a to nejen na založení krátkodobých kolonií, ale i na udržení plnohodnotných, soběstačných měst.

Pokud lidstvo rychle nepřejde na jaderné a obnovitelné zdroje energie, způsobíme naší biosféře příliš velké škody, než abychom mohli pokračovat ve stoupání po Kardaševově stupnici. Studie rovněž předpokládala roční nárůst využívání obnovitelných a jaderných zdrojů energie o 2.5 % a zjistila, že v příštích 20 až 30 letech budou tyto formy využívání energie postupně vytlačovat fosilní paliva. Jaderné a obnovitelné zdroje energie mají potenciální schopnost pokračovat v růstu výkonu, aniž by dále zatěžovaly biosféru, a pokud budeme pokračovat v současném tempu spotřeby, dosáhneme v roce 2371 stavu typu I, zjistil tým.

Zdroj: Humans could become a truly interplanetary species within 200 years, physicists claim, Live Science

26.05.2022, 17:13:22   Publikoval Luciferkomentářů: 0