Inflační model vesmíru (Skutečná vesmírná odysea)

rubrika: Populárně naučný koutek


V roce 2001 NASA vyslala z mysu Canaveral satelit s úkolem zkoumat ne černý monolit jako v Kubrickově filmu podle románu A. C. Clarka, nýbrž tenkou temnou vrstvu prostoru na samé hranici dohlednosti.

 

Lucifer


2001_a_space_odyssey.gifSonda s názvem WMAP - Wilkinson Microwave Anisotropy Probe (Wilkinsonova sonda na zkoumání anizotropie mikrovlnného záření) - nese na své palubě velice citlivé detektory, jež mají za úkol zaznamenávat velmi staré světlo, vyslané temnou vrstvou v době bezmála před 14 miliardami let, kdy se ve vesmíru rodily první atomy. Satelit se každé 2.2 minuty otočí kolem své centrální osy, která opíše kružnici jednou za hodinu. Díky tomuto pohybu zachycuje vždy jen světlo z malého kroužku na nebi. A ještě další pohyb vykonává s periodou šesti měsíců, takže její detektory nakonec pokryjí celé nebe. Po šesti měsících se vše opakuje, až se nasbírá dost světla vykreslujícího detailní portrét vesmíru v dětském věku.

Devatenáct měsíců po vypuštění WMAP shromáždil a analyzoval řídící tým projektu vedený Charlesem Bennettem dostatek dat, aby mohl své výsledky oznámit na tiskové konferenci v ústředí NASA ve Washingtonu. Bennett a jeho tým odhalili obraz, který vznikl během rok trvající expozici. Tak jako románový astronaut, který pozoroval monolit (Hvězdnou bránu) na Saturnově měsíci Japetus, sledoval satelit WMAP primordiální vrstvu a poskytl první jasný obrázek mladého vesmíru. Lidstvo se tím náhle dostalo blíže k odpovědi na konečnou otázku: Odkud to všechno kolem nás pochází?

Po tomto historickém okamžiku přijala většina kosmologů teorii zvanou Inflační model vesmíru. Ve vědeckých diskusích slovo "model" často znamená totéž co teorie, především v situacích, kdy myšlenkové schéma zahrnuje některé neúplné a kvalitativní aspekty. Inflační model, jak se tomu dnes rozumí, je vybudovaný na třech základních kamenech: modelu horkého velkého třesku, rozvinutém už v první polovině 20. století, inflačním mechanismu, zavedeném kolem roku 1980, a na hypotéze temné energie, přidané v letech devadesátých.

Samotný fakt velkého třesku zůstává v tomto obraze bez vysvětlení - prostě se předpokládá, že prostor a čas se nějak vynořily do existence. Dále se těsně po velkém třesku měl odehrát dramatický proces inflace, kdy se malinká oblast vesmíru rozepnula do googolkrát, a to během nepředstavitelně krátké doby - 10-30 sekundy. Googol, zavedený v roce 1938 americkým matematikem Edwardem Kasnerem podle návrhu svého devítiletého synovce, označuje obrovské číslo 10100, tedy jedničku následovanou 100 nulami. Na konci inflační periody se energie, která inflaci způsobila, změnila v hustý plyn horkého záření. Expanze se zpomalovala, plyn chladl, vznikly atomy a molekuly a ty se pak seskupily do galaxií a hvězd. Astronomická pozorování posledních let si však vynutila podstatnou změnu scénáře - že se totiž 9 miliard let po velkém třesku ujala vlády tajemná forma energie, temná energie, a začala expanzi urychlovat. Podle standardního obrazu bude urychlování pokračovat už stále a celý vesmír přejde v rozsáhlé téměř dokonalé vakuum.

Existuje však ještě jiný obraz, cyklický model, ale o tom zase někdy příště.

 

Zdroj: Paul J. Steinhardt, Neil Turok - Endless Universe: Beyond the Big Bang


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

1 V podstatě lze přijmout jednodušší model,
Ivan Nový (neregistrovaný) 01.02.2011, 16:59:51
náš vesmír je požár v temné hmotě, inflace vesmíru není nic jiného než pohyb toho 'ohně' po temné hmotě, směřuje z vyhořelých oblastí do oblastí, kde je dostatek temné hmoty k hoření Usmívající se)) Zevnitř toho ohně (jsme tvořeni na substrátu toho 'ohně') to vypadá jako rozpínání.

«     1     »