Fyzici navrhují nové kvantové zařízení, které má měřit, jak rotace Země zakřivuje časoprostor

rubrika: Populárně naučný koutek


Navrhovaný kvantový senzor, který se vejde na stůl, by mohl dosáhnout stejné přesnosti jako nejlepší satelitní měření jevu zvaného „strhávání inerciálních vztažných soustav“ (tzv. frame dragging) – což je jemný efekt předpovězený Einsteinovou obecnou teorií relativity. Tento jev je dobře patrný v blízkosti superhmotných objektů, například černé díry v centru Mléčné dráhy. Nové zařízení tvoří smyčka ze supratekutého helia-4 – helia ochlazeného natolik, že proudí bez tření a chová se jako jediný obrovský kvantový objekt.

 

Lucifer


Vědci navrhli nové laboratorní zařízení, které by dokázalo detekovat jemný vliv každodenní rotace Země kolem její osy na okolní časoprostor – jev, jehož existenci předpovídá Einsteinova obecná teorie relativity. Pokud by byl tento senzor sestrojen, mohl by podle nové studie měřit kvantový jev známý jako „strhávání inerciálních vztažných soustav“ se stejnou přesností jako dosud nejpřesnější satelitní experimenty, avšak v řádu minut namísto let.

 

Výzkum, zveřejněný 17. září v časopise Physical Review Letters, se zaměřil na řešení jednoho klasického rozporu ve fyzice. Představte si kruh hodin připevněných k rotujícímu kolotoči. Hodiny v kruhu vzájemně synchronizujete – jedny podle druhých. Když pak porovnáte poslední hodiny s těmi prvními, zjistíte, že se neshodují. „Pokud se nacházíte v rotující vztažné soustavě, je nemožné takovou sadu hodin synchronizovat,“ uvedl pro server Live Science Kai-Isaak Ellers, doktorand fyziky na Kalifornské univerzitě v Berkeley (UC Berkeley) a hlavní autor studie.

 

Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že hmotné rotující těleso s sebou strhává předivo časoprostoru – podobně jako lžíce otáčející se v medu. Tento jev je dobře patrný v blízkosti superhmotných objektů, například černé díry v centru Mléčné dráhy. V okolí Země je však tento efekt velmi slabý.

 

Dosud vědci měřili strhávání časoprostoru způsobené Zemí pouze z oběžné dráhy. Sledovali, jak toto „kroucení“ časoprostoru postupně vychyluje rotující gyroskopy nebo mění dráhy satelitů. V roce 2011 potvrdila Einsteinovu předpověď sonda NASA Gravity Probe B, nesoucí čtyři gyroskopy, přičemž míra nejistoty činila přibližně 18 %. Pozdější měření pomocí satelitů sledovaných lasery přinesla ještě přesnější výsledky. V červenci vědci v časopise Nature uvedli, že satelit LARES-2 snížil tuto míru nejistoty na pouhých 0,2 %.

 

To však vyžadovalo přibližně tři roky laserového sledování. Vědci museli rovněž zohlednit skutečnost, že Země je na rovníku vypouklá a její hmotnost je rozložena nerovnoměrně. To vytváří v zemském gravitačním poli drobné nepravidelnosti, které na satelity působí mnohem silněji než samotné strhávání časoprostoru. Aby tyto vlivy od celkového působení odečetli, využil tým podrobné mapy zemské gravitace, které vytvořily jiné družice.

 

Přesnější měření strhávání časoprostoru představuje způsob, jak podrobit obecnou teorii relativity důkladné zkoušce. Některé alternativní gravitační teorie předpovídají odlišnou míru tohoto „kroucení“. Podle Ellerse by navíc měření provedená v laboratorních podmínkách nebyla zatížena předpoklady o modelech, na nichž jsou experimenty s družicemi závislé.

 

Nové zařízení tvoří smyčka ze supratekutého helia-4 – helia ochlazeného natolik, že proudí bez tření a chová se jako jediný obrovský kvantový objekt. Smyčku přerušuje tenká bariéra s drobnými otvory, známá jako Josephsonův přechod. Supratekuté helium může těmito otvory procházet, zatímco běžné kapalné helium nikoliv. „Právě odtud pramení kvantové chování,“ uvedla K. Birgitta Whaleyová, kvantová fyzička z Kalifornské univerzity v Berkeley a spoluautorka studie.

 

Jak se Země otáčí a strhává s sebou časoprostor, ovlivňuje tím kvantový stav helia proudícího skrze přechod. Tento vliv mění frekvenci, s níž helium ve smyčce kmitá sem a tam – což vědci dokázali zaznamenat.

 

Zařízení využívající supratekuté látky – z nichž mnohá vznikla právě na Kalifornské univerzitě v Berkeley – slouží k detekci rotace Země již od konce 90. let. Verze založené na heliu-4 a Josephsonově přechodu (kam patří i tento nový návrh) však dosud fungovaly pouze při teplotách velmi blízkých hodnotě 2,17 K (cca -270,98 °C). Právě při této teplotě se helium-4 stává supratekutým. V tomto stavu však v supratekuté hmotě přetrvává určité množství „normálního“ helia, což do systému vnáší šum.

 

Tým namísto toho vypočítal, jak by se zařízení chovalo při teplotě o několik tisícin stupně vyšší, než je absolutní nula. Pod hranicí 0,7 K se charakter šumu změnil; vědci zjistili, že s klesající teplotou helia šum prudce ubývá. Jedním z klíčových poznatků nové studie je výsledek analýzy tepelného šumu, která ukázala, jak vysoké citlivosti mohou tato zařízení při teplotách v řádu milikelvinů dosahovat.

 

Úskalí spočívá v bariéře. Dřívější zařízení využívající helium-4 pracovala s otvory o šířce přibližně 90 nanometrů. Pro provoz při takto extrémně nízkých teplotách jsou však zapotřebí otvory mnohem menší – o velikosti zhruba 1 nanometru, což odpovídá přibližně rozměrům atomu helia. Keith Schwab, fyzik z institutu Caltech a spoluautor studie, se svými kolegy na vývoji takových materiálů pracuje, avšak zatím z nich nebyl sestaven funkční senzor.

 

Pokud se to podaří, mohlo by podle výpočtů výzkumníků toto zařízení měřit jev strhávání časoprostoru s přesností 0,2 % za přibližně 35 minut. Pokud by navíc vibrující membrána byla vyrobena z krystalů s minimálními ztrátami – například z křemene nebo safíru – mohla by se tato doba zkrátit až na zhruba jednu sekundu, dodali vědci. Signál odpovídá časovému rozdílu přibližně 10–35 sekund mezi héliem proudícím ve smyčce jedním směrem a héliem proudícím směrem opačným. Není to tak daleko od Planckova času, což je zhruba 10⁻⁴⁴ sekundy – nejkratší možný časový úsek, před nímž se podle očekávání přestávají uplatňovat známé fyzikální zákony. Budoucí experimenty s héliem by však mohly pomoci prozkoumat, zda čas plyne kontinuálně, nebo zda postupuje vpřed v drobných, nedělitelných skocích, podobně jako jednotlivá filmová políčka.

 

Zdroj: Live Science, Physicists propose new quantum device to measure how Earth's spin twists space-time


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 0 »

«    »