Halucinace

rubrika: Populárně naučný koutek


Ve svém pojednání o poruchách vnímání reality jsem mezi ně zařadil halucinace. Na internetu můžete na toto téma najít mnoho populárně naučných zdrojů - kupříkladu zde jsou dva stručnější: Halucinace a bludy, Halucinace; a tady je jeden delší: Halucinace. V knížce Kvantová duše jsem na ně také narazil, a protože mě ta úvaha zaujala, předkládám ji k posouzení:

Lucifer


hallucination.jpgU duševně nemocných lidí, alkoholiků, narkomanů a velmi výjimečně i u zcela zdravých lidí se mohou objevit sluchové, vizuální, čichové i hmatové halucinace. Člověk vidí, slyší, cítí něco, co ostatní lidé a přístroje nevnímají. Samovolně se v jeho mysli rozvinují obsahy, které mohou vypadat stejně jako lidé, zvířata či věci, které se běžně vyskytují v jeho okolí. Často je pak nedokáže rozlišit od skutečných lidí a objektů.

Jeden vysokoškolský student kdysi při přednášce z optiky vstal a řekl přednášejícímu, že si vymýšlí, že to, co píše na tabuli, je špatně. Přednášející strnul stejně jako ostatní studenti a nervózně začal hledat chybu - a žádnou nenašel. Dotyčný student však trval na tom, že je to špatně a že se ostatní studenti na něho smluvili. Prý se domluvili, že učitel bude povídat nesmysly a ostatní se budou tvářit, že tomu věří, aby si z něho udělali legraci.

Tento student pak strávil následující rok v psychiatrické léčebně s diagnózou paranoidní schizofrenie, kde se musel podrobit léčbě elektrošoky a chemickými preparáty. Po roce léčení se sice vrátil do školy, ale měl úplně cizí hlas a jeho mysl byla jakoby omezená a zpomalená. Postupně se to sice lepšilo, ale bylo to vskutku děsivé. Později začal ostatním studentům vykládat, jak se tehdy cítil. Začalo to, když se přes víkend na kolejích učil a učil, až zjistil, že se nemůže přestat učit, a tak se učil dál... Tehdy na hodině uslyšel hlasy, které se na něj domlouvaly. Bylo to tak skutečné, že jim uvěřil.

Ve stejné době skončil v léčebně se stejnou diagnózou jeden medik. Doslechl se, že nějaký student fyziky (autor této knížky) se zajímá o nezvyklé věci týkající se lidské psychiky. Pozval ho tedy na návštěvu, kde na něj zapůsobil jako velice sympatický chytrý student třetího ročníku medicíny. Zajímal se o zdravou výživu a akupunkturu a věřil tomu, že existuje ještě jiná realita, která - alespoň pro něho - je stejně skutečná jako ta naše.

Existuje nádherný film a Beautiful Mind o životě matematického génia Johna Forbese Nashe ml., který si dlouhou dobu vůbec neuvědomoval, že někteří lidé, kteří v jeho životě hrají důležitou roli, nejsou skuteční. Prodělal sice léčbu, ale přeludy se vrátily. Podařilo se mu však uvědomit si, že nejsou skuteční, protože nestárnou. Jeho přeludy se sice stále snažily přitahovat na sebe jeho pozornost, ale protože je začal ignorovat, ztratily nad ním moc a on byl schopen se vrátit do relativně normálního života, pokračovat ve své práci a získat Nobelovu cenu.

Nikdo z těchto lidí by neměl být označen slovem blázen, které mnozí lidé tak často neuváženě používají. Všichni tito lidé a jsou vysoce inteligentní a mají velkou mozkovou kapacitu, která jim umožňuje v jejich mysli rozvinout řešení problémů, jež jsou jiným lidem zcela nedostupná. Bohužel tato velká kapacita a energie jejich psýché není zcela pod kontrolou vědomého ega a je schopna samovolně rozvinovat jisté parazitní obsahy jejich nevědomí, jimž tak umožňuje jistou formu autonomní existence.

Je otázkou tedy, je-li u podobných případů vždy nutný velmi násilný lékařský zákrok, jenž odebere postiženému energii vytvářet halucinace i tvůrčím způsobem pracovat a normálně žít. Zda není potřeba spíše pomoci slabé lidské mysli uvědomit si rozdíl mezi rozvinutými obrazy vnější reality a rozvinutými psychickými obrazy do vnější reality. Tyto halucinogenní obrazy potřebují k existenci pozornost svého tvůrce. Mají-li ji hodně, ovládnou svého nositele. Přestane-li se jim věnovat, ztratí svůj ničivý vliv a odsunou se do pozadí.

Kromě halucinací zdánlivě reálných mohou mít nemocní lidé samozřejmě i halucinace, které mají montážní charakter - jsou poskládané z více částí reálných lidí, zvířata a věcí tak, že dohromady vytvářejí neexistující bytost či objekt; mohou existovat démonické, archetypální či náboženské představy nebo i zcela pomatené bludné představy. Výjimečně se mohou také objevit halucinace kolektivní, společné více lidem. Samotné zvýšení tělesné teploty (zvýšení energie psýché) může vést k zvýšení schopnosti psýché rozvinovat v mysli subjektu psychické obsahy. Energie, která byla prve maximálně schopna rozvinout v mysli subjektu slovní pojem, je najednou schopna rozvinout i vizuální obsah tohoto pojmu. Dobře to vystihují slova Aldouse Huxleyho:

Slyším-li slovo kráva, nemusím nutně vidět krávu stát před sebou. Stoupne-li však moje tělesná teplota o 3 stupně, změní se můj proces myšlenkový. Začnu myslet ve vizuálních představách. Pojmy se změní v obrazy, plné vlastního života a téměř nezávislé na mé vědomé vůli. Každý obraz určí, jak bude vypadat ten následující, který se odvinuje podle soukromé logiky mé fantazie.

Halucinace mohou být důsledkem nejen nějakého problému psýché, ale často i důsledkem nějakého těžkého poškození mozku vlivem úrazu, defektu, alkoholu nebo drog. Pak už jejich léčba není možná bez odstranění příčiny - poškození mozku (je-li to možné). V těchto velmi těžkých případech poškození mozku narušuje činnost psýché a její schopnost řídit rozvinování psychických obsahů. V každém případě jsou halucinace spíše důsledkem snížené schopnosti psýché ovládat tok rozvinující energie než produktem špatné činnosti "mozkového počítače". Žádný výpočetní systém totiž nemůže při své poruše produkovat novou kvalitu - psychické obrazy, které jsou pro subjekt stejně skutečné jako vnější realita.

Zdroj: Rostislav Szeruda, Kvantová duše


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
2
Lucifer 06.09.2011, 14:48:02
[1]
Zajímavé. S tím Solitairem to vyzkouším. Průměrnou účinnost je však asi dobré modifikovat po každém pokusu a každou modifikaci v závislosti na čase vynášet do grafu.

1
vlada (neregistrovaný) 06.09.2011, 13:21:12
Kromě filmu "Beautiful Mind" lze ještě doporučit film "Proof", který je variací na podobné téma.
Identifikovat jestli jsme v racionálním, nebo emocionálním typu myšlení se dá měřením teploty hlavy. Myšlení vyžaduje přísun živin a kyslíku, takže do centra myšlení proudí krev a ta zvyšuje lokálně teplotu mozku. Centrum racionálního myšlení je na čele, centrum emocionálního myšlení je vzadu na temeni.
Jestliže máme vyšší teplotu na temeni hlavy, myslíme v tu chvíli více emocionálně, jestliže je vyšší teplota na čele, myslíme víc racionálně.
Čím myslíme se dá prakticky odhadovat i podle toho, jakého výsledku dosahujeme u nějaké opakovatelné činnosti. Pokud budu hrát karetní hru Solitair a vím, že moje průměrná úspěšnost je 70%, pak jestliže chci zjistit, jak jsem na tom, zahraji si ji deset krát a když bude moje výkonnost výrazně nižší (50%) nejsem zrovna v racionální oblasti myšlení a vím, že bych se měl zklidnit a koncentrovat.

«     1     »