Paměť

rubrika: Populárně naučný koutek


Psychologové rozeznávají mnoho druhů paměti - krátkodobou, dlouhodobou, pracovní, deklarativní, procedurální aj. Krátkodobá paměť se počítá na vteřiny. Pak její obsah vymizí. Dlouhodobá paměť je schopna zaznamenat mnohem více informací než paměť krátkodobá a je schopna je uchovat po dobu od jedné minuty až po mnoho desítek let. Pracovní paměť stojí na pomezí paměti krátkodobé a dlouhodobé. Slouží pro pochopení řeči a složitějších úloh.

Lucifer


holographic-memory.pngVážně nemocnému pacientovi, jenž by jinak zemřel, byly odňaty vnitřní části spánkových laloků. Po úspěšné operaci se původní postižení pacienta zlepšilo, ale objevila se u něj vážná porucha paměti. Většinu věcí, které se odehrály do operace, si pamatoval dobře. Po operaci si však již nedokázal vzpomenout na nic, co se odehrálo před více než jednou minutou. Tak se ukázalo, že v oblasti vnitřní části spánkových laloků existuje funkční systém, který převádí informace z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Ten byl u tohoto pacienta zničen.

Podle soudobých poznatků jsou pro krátkodobou paměť důležité vyšší smyslové korové oblasti. Zde jsou podle standardních představ o mozku uložená také data dlouhodobé paměti. Ukládání informací do dlouhodobé paměti ale zajišťuje složitá soustava funkčních systémů mozku. Na řešení paměťových úloh se podílejí různým způsobem rozsáhlé oblasti mozkové kůry obou mozkových hemisfér a části mozečku. Pro pracovní paměť je nutná dobrá činnost čelních laloků.

Lidé mohou ztratit schopnost ukládat informace do dlouhodobé paměti nejen v důsledku operace či úrazu, ale rovněž v důsledku nestřídmého požívání alkoholu a jiných návykových látek. Po velkém flámu spojeném s požitím velkého množství alkoholu mohou i jinak zdraví lidé zapomenout na vše, co dělali v určitém časovém období mezi požitím většího množství alkoholu a vystřízlivěním. Lidově se říká, že měli "okno". Lidé mohou ztratit paměť následkem mozkové příhody, nedostatku kyslíku, zánětu mozku, těžké drogové závislosti apod. Ztráta paměti nebo také amnézie může nastat rovněž v důsledku velkého psychického šoku či prožitého stresu. Vzpomínky na určité časové období či celý minulý život jsou potlačeny. Postupně se však mohou opět obnovit.

Jak jsou tedy paměťové obsahy v mozku uchovány? Jsou částí neuronů, či synaptických spojení mezi neurony? Jsou vzpomínky uloženy pohromadě, nebo jsou rozprostřeny po celém mozku? Můžeme nějakou vzpomínku vyoperovat? Jsou-li jednotlivé části smyslových vjemů zpracovány paralelně - odděleně, jak mozek pozná, že patří k sobě? Jak vytvoří jeden vjem, jednu vzpomínku na konkrétní událost?

Můžeme zapomenout na události v určitém časovém úseku našeho života. Je ovšem zajímavé, že prakticky nikdy nedochází ke ztrátě jenom určité části paměti. Nestává se, že by pacient postižený mrtvicí vzpomínal jen na polovinu své rodiny nebo že by si pamatoval jen polovinu písmenek abecedy ani že by zapomněl na polovinu míst, která za svého života navštívil. Nedá se také říct, že by existovala nějaká souvislost mezi množstvím poškozené mozkové tkáně a rozsahem ztráty paměti. Byly prováděny dost nehumánní pokusy na zvířatech, jež byla naučená nějaké činnosti, a pak jim byla vyříznuta část mozku. Přežila-li nebohá zvířata chirurgický zákrok, byla často schopna vzpomenout si na činnost, které byla naučena před operací. Ukázalo se, že není dost dobře možné lokalizovat sídlo paměti v mozku. Paměť je zřejmě rozložena po celém mozku, a ne v jedné určité oblasti.

Někteří vědci, například Karel Pribram - americký neuropsycholog českého původu, přišli s myšlenkou, že paměť v mozku je obsažena nějakým podobným způsobem, jako je obsažena obrazová informace v hologramu. To znamená, že je svým způsobem obsažena v každé části mozku, ale zároveň jakoby žádná část mozku pro zachování této informace nebyla nezbytná. Pro vysvětlení - necháme-li procházet holografickou deskou koherentní svazek paprsků vyzařovaným obvykle laserem, objeví se za ní třírozměrný obraz, který je možno obcházet a dívat se na něj z různých úhlů. Použijeme-li k vytvoření hologramu pouze část holografické desky, dalo by se očekávat, že se prostřednictvím laserových paprsků vytvoří v prostoru také jen část obrazu. Kupodivu ale opět uvidíme obraz celého objektu, jenž bude pouze méně ostrý a pozorovatelný z menšího rozsahu úhlů. Čím větší část holografické desky osvítíme, tím lépe a ostřeji můžeme obraz objektu vidět.

Zdroj: Rostislav Szeruda, Kvantová duše


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
2
Lucifer 15.09.2011, 12:28:57
O RNA a DNA jsem tuším něco podobného nedávno četl. Zkusím zapátrat v paměti.

Ale teď se musím věnovat poněkud přízemnější činnosti. Těmto věcem většinou věnuji noci ]Mrkající

1 Paměť je zřejmě rozložena :)) sorry
a.b.'s Multipass[[openidhttp://cafecremaambienteecafe.blogspot.com/]] (neregistrovaný) 15.09.2011, 12:21:08
Moh bych vám samozřejmě napsat, jak to všechno je, ale to byste se celý zbytek života už jen nudil. Ale malý návod vám dám, abyste neřekl, že se s tím Multipassem jen tak oháním. Back to the roots:

DNA a RNA- vejce, nebo slepice- co bylo dřív? Je DNA hardware a RNA software, nebo byla RNA obojí a evoluci se specializovala a potřebovala někoho, na koho je spoleh, takovou účetní DeeNA Novákovou?

Příjemné bezesné noci přeji. Zdravím;)

«     1     »