Ničeho nelituji

rubrika: Povídání


Někde ze zaprášených polic mé mysli se pojednou vyklubala vzpomínka na Édith Piaf.

Lucifer


Kdysi dávno, někdy v mé takřka prehistorické době, která se v mé mysli občas zjevuje jako film pro pamětníky, jsem viděl film, který byl věnován Édith Piaf, světoznámé a velmi zvláštní francouzské šansoniérce. Ten film, který byl natočen podle románu její sestry Simone Berteautové, mě doslova a do písmene fascinoval. Édith Piaf, vlastním jménem Édith Giovanna Gassion, byla takovým drobným pařížským vrabčákem, který se vyklubal z drsného pařížského podzemí. Její život nebyl procházkou růžovým sadem a, jak se píše v některých zdrojích, celý byl omotán prazvláštními tajemstvími. Édith Piaf ve třech letech oslepla a podle jednoho z jejích životopisů se jí zrak vrátil, když prostitutky shromáždily peníze na její pouť k uctění Terezie z Lisieux, během níž se zázračně uzdravila.

Édith Piaf mě v tom filmu nefascinovala svým fyzickým zjevem, její sestra Simone Berteautová mě fyzicky přitahovala mnohem více, ale svým duševním nábojem. Tento malý pařížský vrabčák se i přes mnohé překážky prostě nevzdal. V závěrečné scéně onoho filmu zazní jedna z nejkrásnějších písní Édith Piaf, která se nazývá Non, Je ne regrette rien, čímž Édith Piaf chtěla světu sdělit, že ničeho nelituje...


Ne! Vůbec ničeho!
Ne! Nelituji ničeho!
Protože můj život
Protože mé radosti
Dnešním dnem
Znovu začínají s Tebou

 

Co Édith Piaf hodila za hlavu, čeho nelitovala a s kým se rozhodla začít znova od čistého stolu, to si už nevzpomínám. Pokud máme ve svém životě něčeho litovat, za něco se stydět, za něco cítit nějakou vinu - jediná rozumná cesta je najít porozumění a odpuštění. Utápět se ve svém hříšném podzemí nebo se tvářit, že se nic nestalo - nic takového nikam nevede a nijak nám nepomůže. Teprve když se se svými činy srovnáme a tam, kde je třeba, najdeme porozumění a odpuštění, můžeme říci...


... Je ne regrette rien ...

 


06.03.2013, 00:03:30   Publikoval Luciferkomentářů: 6         



Komentáře (6)

Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

6
rezy (neregistrovaný) 06.03.2013, 15:14:50
jen jesli to není s intelektuály malinko jinak.
. Podle mě se nejedná o uroven či souhrn parametrů kterých ten člověk dosáhl (vzdělání,etc) ale spíše je to o způsobu přístupu, tedy o metodách řešení problémů, o tom, jak dokáže zpracovávat fakta, jak s nimi dokáže nakládat v diskusích, jak rychle dokáže vyvodit logicky správné závěry.Abych alespon přiblížil jak to myslím, vezmu si na pomoc řekněme počítač. Není to v rychlosti procesoru, není to ve velikosti paměti ani modelu databáze, je to v algoritmech zpracování které vedou rychle k cíli a nezatěžují příliš procesor, ani nežerou paměti. Samozřejmě že s tím souvisí i počet současně běžících procesů a protože jsou muži jak známo jednoúlohoví jako DOS, tedy když nebudu počítat přerušovací kanály, tak nám vyjde, že vlastně intelektuál může být jen žena.
Lucifer
5
Lucifer * 06.03.2013, 14:05:16
Rezy, slovu intelektuál se snažím vyhýbat. Jednak ten pojem byl degradován některými humanitními vzdělanci, kteří si k přírodě natožpak jejím vědám ani nečuchli, kteří dokáží půl dne floskulovat o nesmrtelnosti chrousta a přitom žonglovat nejrůznějšími filosofickými pojmy, ale i tak jednoduchá věc jako třeba zatlouct hřebík do zdi jim dělá potíže atd. Za takové intelektuály nepovažuji člověka, který je vzdělán v jakémkoli vědeckém oboru, zároveň ale má přiměřené poznatky z ostatních oborů. Třeba takoví antičtí filosofové byli všeobecnými vzdělanci a mudrci atd. A kromě toho mi slovo intelektuál připadá zbytečné, příhodnější se mi jeví používat přívlastky jako rozumný, moudrý, inteligentní, šikovný atd., přičemž ti nejmoudřejší v sobě obsahují skoro všechny tyhle přívlastky. A navíc nečiním zásadního rozdílu mezi vysokoškolskými absolventy a absolventy řemeslných oborů. Jsou lidé, kteří za sebou mají třeba i dvě vysoké školy, ale v praxi se pohybují jako slon v porcelánu, a pak jsou řemeslně šikovní lidé, kteří během své praxe z nejrůznějších zdrojů své vzdělání doplnili a dosáhli větší moudrosti než ti první.

Takže když pod Pepínem píše Honza, že jsou inťoši, kteří umí ovládat motorovou pilu, říká v podstatě totéž, co si myslím, akorát že já pro tyhle lidi nepoužívám terminus technicus inťoš. Jinak, v Pepínovi jsem sledoval něco jiného a navíc všechny postavy, jak Pepíno, tak členové intelektuální společnosti nevystupují jen kladně nebo jen záporně. Těch úhlů pohledu je tam několik
4
rezy (neregistrovaný) 06.03.2013, 08:32:28
když už tu vzpomínám, táta mě na traktor bral nerad, bál se že vypadnu, tenkrát traktory neměly uzavřenou kabinu a člověk se fakt musel držet držátek vší silou, kolikrát jsem měl prstíky modrý. Já jsem se mu do traktoru cpal už od pěti let a tak musel táta ráno vstát pěkně potichu, přišel k nám ten závozník co s ním jezdil na kravíně, otevřeli vrata a fíí, bez motoru, jen tak bez kvaltu, aby mě nevzbudili ze vrat a pak, když traktor dostal švunk, kvalt a frrr pryč. Kolikrát jsem to obrečel a uminoval si, že se vzbudím dřív.
3
rezy (neregistrovaný) 06.03.2013, 08:24:15
vím, že je troufalé tvrdit, že traktorista se závozníkem by vůbec mohli být považováni za intoše, řekněme že to byl takový vesnický levl. Oba chodili při každé příležitosti do divadel pražských a skutečně mohu jako svědek potvrdit, že na záchod chodili o přestávkách a pytlíkem nešustili a ani jinak nerušili a nevykřikovali. Ano, měl jsem svého tátu rád a po každé stránce jsem si ho vážil hlavně proto, že dokázal udržet chladnou hlavu i v době, kdy mu zavřeli otce a zůstal na hospodářství sám.
2
rezy (neregistrovaný) 06.03.2013, 08:16:07
vrabčák z předměstí měla opravdu zvláštní život, kdysi jsem četl její životopis, jak se říká, jedním dechem a za jednu noc.
Lucifere, ani nevíte, nebo naopak možná právě velmi dobře víte, jakou v té poslední větě máte pravdu.
Ještě jsem si všiml že jste reagoval na zmínku o intelektuálech. Nejdříve mě napadlo napsat něco o vesnici šedesátých let, tedy o vesnici tak jak ji pamatuji já i s těmi gymnasisty a nedokončenými zemědělskými inženýry co byly rozkulačeni a drželi se nanejvýš tak volantu traktoru nebo bagru. Bohužel nemůžu svým svědectvím potvrdit nic z pohledu pana Trošky, takže by to sice nebylo tak zábavné, ale na druhou stranu prostě rád vzpomínám jak se táta se závozníkem v kravíně bavili tím, že před předsedou ktrý byl dosazen komanči jmenovali jetel, vojtěšku a další rostliny event. části krav zásadně latinsky. Ten obličej toho předsedy mě baví dodnes.
«     1     »