Neviditelný čert

Je pozdní květnová noc a já nemohu spát. Nevím proč. Možná ale tuším - ty můry všelijakých vzpomínek narážejí do mé duše jako do stínítka lampy, která svítí, ale neví… má pocit, že už neví proč.

Lucifer

Před očima mi běží útržkovitý film ze života někoho, koho nepoznávám, ale možná bych měl. Ten film je zvláštní, jako by běžel pozpátku, ale na první pohled to tak nevypadá. Objevují se v něm zvláštní postavy, vznikají a zanikají, někdy aby se zase jindy objevily, jindy aby se už neobjevily nikdy. Ten, kterého nepoznávám, ale něco přece jenom tuším, se na ně dívá jako malé dítě, které se dívá na svoje hračky. Oči má dokořán a ty postavy před ním defilují jako svatí na orloji, jako cínoví vojáčci, jako postavy ve stínovém divadle. A všude neustále hraje hudba, která se tomu dítěti líbí, která ho ukolébává, která ho probouzí, která ho vždy a všude provází.

Vzpomínám si, že jako dítě školou povinné jsem míval několik takových malých postaviček. Dva plyšové medvídky, jednomu chybělo oko a oba už byli dost ošuntělí… mezi těmi postavičkami byla třeba i jakási kovová součástka, která mi připomínala robotka, a tak jsem jí říkal robotek či robůtek. Vzpomínám si, jak jsem si ty své malé kamarády před spaním seřadil pod horním okrajem svého polštáře, protože jsem chtěl, aby se mnou spali. Nechtěl jsem spát sám.

Je pozdní květnová noc, nechce se mi spát, a tak se dívám na obrázky z filmu, které tak trochu nahodile a někdy i zmateně poskakují před mýma očima. Žádné plyšové medvídky, ani žádného kovového robůtka už nemám. Nemám ani většinu z těch velkých postav mého filmu. V uších mi zní jakási tichá hudba, kterou nepoznávám, ale asi bych měl.

Až ta hudba dohraje a skončí ten film, bude ráno a já zajdu do nejbližšího hračkářství, koupím si pár plyšových medvídků, v železářství vyzvednu robůtka a v následující pozdní noci nebudu spát sám.

13.05.2013, 00:00:18   Publikoval Luciferkomentářů: 3