Neviditelný čert

Když člověk poprvé vezme do ruky hodně starou učebnici nebo příručku, zjistí, že působí víc jako umělecké dílo než jako odborný spis. Listovat českou učebnicí chemie z poloviny 19. století, to je prostě krásný zážitek. Právě tak fyzika stará sto let upoutá víc poezií než odborným obsahem. Loni v létě jsem se na staré půdě při práci vpravdě archeologické prokopala až k vrstvě, v níž se skrývala brožovaná Škola anglické konversace. Bylo po uklízení.

Stella

Dílko vyšlo v Praze roku 1919 a podle titulní strany má na jeho vydání zásluhu A. Storch syn, knihkupec v Praze. Kdo má blízko na Staroměstské náměstí, potvrdí možná, že jde o ten nádherný dům U kamenné Panny Marie. Já to s jistotou nevím (sídlo nakladatelství i podoba jmen se měnily), ale řekla bych, že ta neogotická i neorenesanční vznešenost možná přecházela do děl, která se tu poprvé nabídla světu. Protože to, co je ze stránek Konversace patrné, je vědomí autora, že vytváří důležitou práci a že vykonává zodpovědnou službu pro rozvoj ducha. Tak, jak to doba chápala. Žádné - dnes tahle učebnice, zítra ji vyřadíme. Připouštím, že čtenářský pocit patosu může vzniknout kvůli velkému časovému odstupu. Jak už to u starých věcí bývá. Dýchají si po svém a dýchají si jinak, vědoucně a klidně. My jsme jim fuk a ten jejich nadhled vzbuzuje respekt.

Dojem patosu přetrvává, i když jsou některé kapitolky z dnešního pohledu směšné. A tak jsem si řekla, podívám se, jak rozprávěli džentlmeni v době, kdy se Evropa teprve chystala sama sebe rozervat. Protože zmiňovaná knížečka je druhým vydáním, dá se předpokládat, že některý z anglických klubů navštívil Jan Váňa, podle záhlaví učitel anglické a ruské řeči, na samém začátku století. Byla by škoda, kdybych se nepodělila o přímé citace náhodně vybraných spojení a frází.

Kapitola s názvem Krátká mluvnice předkládá k žákům procvičení slovesa Býti tyto věty. Cituji v přesném pořadí: "Já jsem bohat. Ty jsi spravedliv. On jest zdvořilý. Ona jest hrda. Ono jest malé. My jsme mladí. Vy jste velcí. Oni jsou věrní. Buď moudrý, buďte moudří!" Sloveso Nebýti: "Já nejsem slepý. Ty nejsi pilný. Ona není roztomilá. On není upřímný. My nejsme šťastni. Vy nejste tvrdošíjní. Oni se nestydí." Sloveso Míti: "Já mám inkoust. Ty máš chléb. On má pivo. Ona má papír. Ono má čaj." V tázacích větách: "Má on hovězí? Má ona telecí? Jest ošklivé?" Výběr z Hovorů: "Jest půlnoc. Měsíc vychází již. Měsíc vyšel. Hvězdy počínají svítiti. Luna svítí jasně. Co to pravíte? Jak rychle čas míjí... Jste ještě v posteli? Není tu vody k vypláchnutí úst. Chci si ořezati nehty, máte nůžky? Sedněme k snídani."

U snídaně probíhá pohodový rozhovor: "Člověk, jenž se nenaučil žádnému cizímu jazyku buď následkem své lenivosti, nebo nedostatku nadání, jest nejméně schopen učiti jazyku, praví Locke. Někdo zvoní. Jděte a vizte, kdo to jest. Nemohl byste raději zahráti na piano, abyste se uvedl do lepší nálady? Kde je vaše vyšívání? Musím jíti a přinésti je. Jestli pradlena nemůže dostati tu skvrnu z vašeho šatu, musíte jej poslati ku cídiči. To jest překrásné údolí, obsahující lučiny, pole, vesnice, dvorce a obklíčené horami a pahorky. Muž následující v brázdách pluh seje oves."

Z kapitoly Všeobecný rozhovor. První fráze: "Ona dívka jest bohatá dědička." A následuje: "Můj sklepník jest velmi střízliv. Dítě přištíralo si obočí. (The child has singed its eye - brows.) Jaká škoda, že má tak vysoké lícní kosti! Jak jest ošklivý! Je to dokonalé strašidlo, je od neštovic poďobaný. (Ach, Barnaby, z jaké půdy jsi to vyrostl...) Má poslední služka byla velmi neobratná a měla také hrubou tvář, tato jest činná, čiperná a obratná."

A kdyby se cestovatel zapletl se zákonem, může se mu hodit, v učebnici už jen anglicky, neboť jsme pokročili: "But I am innocent... We shall see. I feel it to be my duty to take you in custody..... You are a nice sort of a policeman!" A kdybyste nevěděli, tak: "A number of cars joined together is called a train." A také: "Pomocí vrťátka vytahuje se kork (není chyba) z lahve.“ Dvě věty následující za sebou: "Dítě podobá se otci. To není pro vás žádná urážka." Kdyby někdo pochyboval: "Já myslil, že jste cizozemec. Nikoliv, jsem přivlastněn v této zemi, neboť tu již žiji několik let".

No, a protože čas se nachyluje, nezbývá než říci se stranou 113: "Stmívá se, stáhněte clánky, rozsvěťte. Až se svleču, můžete sfouknout svíci, protože toho není třeba."

Konverzační příručky jsou vděčné téma k parodování, protože se z nich dá vybrat a beztrestně kombinovat všechno se vším. Proč se dopouštím skoro stejného? Překvapil mě stupeň archaičnosti českých ekvivalentů, jejich strojenost. Anglickou podobu vůbec nemůžu posuzovat, protože angličtinu znám jen z televize: witness, injured, killed, victims, rape.... V nejběžnější situaci se tedy, dík médiu, domluvím.

Ale protože jsem z generace, které se dostalo důkladnějšího studia jen v ruštině, vzpomínám, jak jsme si vždycky říkali, proč se učíme o odborech, o brigádě... Ale málem na užití této slovní zásoby došlo. Když jsme v Leningradě navštívili Labutí jezero, diváci nás jako cizince v pauzách zastavovali ve foyer. Vyptávali se, odkud jsme a jak se připravujeme k oslavám velikého října. Odbarvené, provoněné dámy nám zdůrazňovaly, že máme štěstí, že jsme se ocitli ve městě revoluce... Než jsme si stačili od srdce pokonverzovat o plnění závazků k velikému výročí, jako na potvoru se ozvalo zvonění.

Je to pryč. Dnes bychom na stejném místě museli mluvit dobrou angličtinou.

Ale - k té strojenosti češtiny - není to spíš odraz stavu školství? Ukotvení v pevném požadovaném řádu? Vždyť v době, kdy příručka vyšla, se mladí Čapkové zbavují stylizace, dávno řádí básníci - anarchisti. Takovou češtinu bychom tedy u Gellnera těžko hledali.

A tak jsem sáhla ještě po dobovém časopise - tam to přece musí být jiné, než v učebnici!

Kalendář paní a dívek českých, r. 1904: "Zakoketovat s ním, strhnout jej ještě k vášni a pak jej odkopnout, vsadit mu nohu v týl......................... " Au. Ale. Na obálce časopisu je překrásný secesní obrázek. Moderní. A není tomu náhodou tak, že obraz je mnohem déle "současnější", než psaný projev? Jako by styl dobových knih byl dnes méně přijatelný než to, co zanechali malíři nebo sochaři.  K těm jsme většinou ještě nedorostli.

Tak, pohov.

A kdybyste se dnes ještě chystali sportovat, tak podle zmíněné Konversace You don´t strike out with your arms and legs at the same time!

Nezapomeňte, že podle konverzační příručky: It is best to go in head foremost!!!

27.06.2013, 00:00:23   Publikoval Luciferkomentářů: 16