.:: Neviditelný čert ::.

Když zrají švestky

rubrika: Povídání

„Jó švestky zrály, zrovna švestky zrály, modrý švestky zrály, a jak to bylo dál.“

(Parafráze úvodní části zrajících třešní od Waldemara Matušky)

Švestky začínají dozrávat už někdy v první půli srpna, a jak se tak liší druh od druhu, tak to pokračuje až někdy do první půli září. Jak se můžete dočíst na internetu (kupříkladu Švestky - léčivé plody babího léta), švestky v sobě mají celou řadu našemu zdraví, vitality a jurodivosti velmi prospěšných látek, přičemž ten nejblahodárnější produkt, který z nich můžete vymačkat, se nazývá slivovice. Se švestkami se váže jedna lidová moudrost, kterou jsem vyhrabal na internetu již v hodně starodávných časech. Zní takto:

Víte, z čeho vznikl člověk? Ze švestky. Ze švestky je totiž slivovice, ze slivovice opice a z opice je člověk.

Tak to vidíte! Kdyby se k životu probudil Darwin, mohl by svou evoluční teorii dovést k dokonalosti.

A když už jsem u těch švestek, vyhrabal jsem jeden ze svých až ne tak starodávných textů (ze švestkového období roku 2008), jenž jsem jen velmi citlivě poopravil a zde vám ho na svém švestkovém koláči předkládám:

Říká se, že když zrají švestky, není dobré pivo. Jak je to ve skutečnosti, najděte si svou vlastní pílí na internetu. A nejen to. Mým pivním objevem letošního roku je polotmavé pivo Master. Můj gurmánský objev je starý dva dny a je to smažená ryba podivuhodné chuti s rýží z čínské restaurace. Chuť to má skvělou, ale pokud jde o podivuhodnost, tak silně pokulhává za naší závodkou (Šlichtárnou), do které jsem se rozhodl vkročit už jen nohama nazad.

Můj nejpozoruhodnější případ z kategorie Zákon série je rovněž starý dva dny. Během čtyřiadvaceti hodin jsem potkal pět chlapů o berlích. Začalo to den předtím, když jsem čekal na přechodu pro chodce na zelenou a opodál se přes rušnou čtyřproudovou ulici s tramvajovým svrškem belhal napříč mezi podchodem a přechodem asi sedmdesátiletý stařík o berlích.

Druhého dne jsem se při cestě do práce stavil v pekařství a před ním chlápek o berlích. Ten měl dokonce jen jednu nohu. Když jsem šel na oběd, tak ve vrátnici kolega o berlích, prý po operaci. Když jsem opouštěl čínskou restauraci, kde jsem ochutnal onu božskou rybu podivuhodné chuti, vyřítil se proti mně mladší týpek a já myslel, že jede na bruslích. Ne, jel na berlích, jako kdyby měl sedmimílové boty. Brusle, berle nebo boty, hodinky nebo holínky - důležité je, že mě neporazil. A nechybělo mnoho. Po cestě zpět jsem potkal jiného kolegu, chvíli jsme si povídali a pak jsem mu řek o podivuhodné sérii s berlemi, no a když jsem to dořek, prošel kolem nás pán o berlích.

Už nějaký čas alkoholové destiláty nekonzumuji, dávám přednost vínu, takže slivovice (Omlouvám se Vizovicím.) mě už želkrišna neoslovuje. Východní asijské kmeny (Číňané nebo Japonci) však vynalezly švestkové víno. Východní Asiaté mají velmi roztodivné nápady, kupříkladu rozhledna se čínsky řekne čum-sem-čum-tam, anebo zdravotní masáž těla se japonsky řekne harakiri; ale švestkové víno jde až k samotnému kořenu jejich životodárného umění. Nahradit drobné révové bobule většími bobulemi švestkovými, to dokáží jen velké východoasijské kmeny. A na rozdíl od slivovice nemusí to švestkové víno pálit, což je bezpochyby význačným přínosem k udržování našeho životního prostředí, jemuž zplodiny z jakéhokoli pálení neprospívají.

Ano, ten tvrdý alkohol mi už nic neříká, ačkoli za jistých okolností bych jeho lokální pomoc mohl potřebovat. Může totiž být velmi užitečný, ovšem pozor!, ne v pravidelných dávkách. Lidé svůj mozek, který velmi intenzivně používají, potřebují občas vypláchnout. Jistě existují mnohem lepší metody než alkoholová injekce, jenže ne každý je schopen jich dosáhnout. Jeden z mých kolegů, který byl jednu dobu i ředitelem naší instituce, jednou při společném posedávání v hospodě, když se skončila pracovní fáze jisté konference, nám řekl, že z času na čas by si měl člověk ten mozek pořádně vypláchnout. Nikdy jsem ho neviděl opilého, ale zato se za ním skví řada zajímavých vědeckotechnických elaborátů, včetně jednoho zařízení k drcení ledvinových kamenů. Tento způsob asanace či revitalizace mozku v podobě jeho vypláchnutí, propláchnutí, vyčištění, odvirování, výmazu veškerého odpadu atd., a jeho následný restart je však doporučen pouze jedincům, kteří takto činí zcela nepravidelně a takříkajíc svátečně, takže dopad vedlejších účinků nadměrného požití alkoholu má dost času na to, aby se též revitalizoval.

Dospěl jsem do stavu, kdy jsem pochopil, že něčeho takového se mohu v rámci dostatečného udržení svého tělesného „hardwaru“ a duševního „softwaru“ dopustit jen v neskonale výjimečných situacích, rozhodně však ne častěji než jednou, dvakrát za rok. Tento závěr je samozřejmě formální, jelikož, jak už jsem napsal, tvrdý alkohol se snažím ze svého repertoáru naprosto vytěsnit. Nahradil jsem ho vínem, které nepoužívám k úplnému výplachu svého mozku, pouze k jeho iniciaci v inspirativně poetickém a filosofickém prostoru s následnou sedativní fázi jeho rozpálených neuronů. Mozková mrtvice, ani opice doprovázená kocovinou či vynuceného požití antabusu mi nehrozí, což přijímám s velikým povděkem.

Nějak se začínám od těch švestek vzdalovat, takže zpět k nim: Švestkové víno jsem párkrát okusil, ale nepodařilo se mi pochopit, co jím ti východoasijské kmeny vlastně chtějí dosáhnout. Myslím, že by se z těch švestek měly naučit pálit slivovici, byla by s nimi větší sranda. Já dávám přednost vínu z révy, ale abych vám nalil čistého vína, nezbývá, než abych na sebe vyklopil, že se mi někdy o slivovici zdá.

Zdravím Vizovice