Jak jsme kupovali televizi, Jak jsme měnili televizi

rubrika: Povídání


Dávno, dávno již tomu, co český člověk chtivý koupě televizního přijímače navštívil prodejnu Tesla a zakoupil sobě stejnojmenný televizor, případně televizor značky Orava. V těch blahých dobách byl obraz černobílý a uváděl diváky v úžas. Nyní je obraz pestrý jak život sám a televizním divákům z něj přechází zrak.

EvaO


Jak jsme kupovali televizi

tvstara.jpgZačnu trochu ze široka, ale není třeba se lekat.

Je pondělí, 2.června, končím zpracování výplat za květen, tisknu poslední list a netuším, že je to list poslední vůbec. Totiž poslední na značkové tiskárně HP, které před 2 měsíci uplynula záruční lhůta. Stroj zhasl zcela bez varování a už ani nemrkl. Po nepříjemné anabázi po opravnách zjišťuji, že oprava by byla drahá skoro jako nová tiskárna, takže značka neznačka, téměř 13 tisíc pořizovací ceny uplouvá do nenávratna. Později jsem se dozvěděla, že je to sice neobvyklé, ale asi jsem prý měla smůlu na nevydařený stroj. Slabá útěcha! Objednávám tiskárnu novou, tentokrát jen za 4 tisíce a něco, ceny těchto multifunkčních zařízení už údajně dost klesly.

Je úterý, 3. června, podle všeho dosloužil telefonní přístroj v horním pokoji. Je to tak, jiný funguje všude, ten podezřelý nikde. Kupuje se nový telefonní přístroj, naštěstí jen za 400 Kč.

Je pátek, 6. června. Odpoledne přichází bouřka, nic moc, ale jedna rána stojí za to. Všechno zhaslo, vyražený jistič v domě, po jeho nahození zjišťuji, že počítač a právě před několika chvílemi nainstalovaná nová tiskárna – opět HP (že bych byla nepoučitelná?) – to přežily. Pouštím si televizi a co vidím? Nic nevidím, protože jediný, kdo ten morový blesk nepřežil, byla naše televize v horním pokoji, která je pupeční šňůrou (příslušným kablíkem) spojena s videem. Konec nahrávání, co teď? Můj přítel volá spolužákovi Standovi, zda by se na nebožku televizi nepodíval. Standa souhlasí. Musím se přiznat, že se v koutku duše těším, aby televize byla neopravitelná a konečně se dočkám toho, že se trochu zmodernizujeme a zvětšíme obrazovku. Ne tak přítel, ten nezdolně doufá v opravu, ach jo ...

Je sobota, 7.června. Standa zkoumá a v 11:15 hod. telefonuje, že by mohl zkusit nový tranzistor. Přítel je na cestě s taškou lahví, nabízím se, že pro tranzistor zajedu – jak jinak než na kole. V mařatické prodejně „U Hofmanna“ zavírají v 11:30. Telefonicky zjišťuji, zda tu malou potvůrku mají a nasazuji 3 kosmickou rychlost, abych to stihla. Vyšlo to. Stejnou rychlostí vyrážím do Rybáren a předtím telefonuji Standovi, že se zadařilo a že ten malý nesmysl hned dovezu. Propocený šat je důkazem, že jsem opravdu rychlospojka. Standova zkušenost mu napovídá, že se oprava patrně nezdaří, protože zničený tranzistor signalizuje obvykle poruchu zásadního dílu, takže 11 let stará televize patrně končí svou poměrně úspěšnou činnost. Pro jistotu zajíždím do prodejen elektro vedle Interspaaru, abych zjistila otvírací doby a možnosti nákupu nové telky. LCD nebo klasika? Zdá se, že nejlépe a nejzasvěceněji mi radí v prodejně Planeo. Čas je ale neúprosný, poledne na krku a my bez oběda. Dorážím s nasbíranými informacemi domů. Oběd bude tentokrát z časových důvodů velmi slabý. „Co lednice dá...“, tj. vše, co zbylo a dá se ohřát.
Odpoledne vyrážíme k bratrovi na plánované posezení. Cestou zjišťujeme, že v úhrnu odešlo tím příšerným bleskem v naší ulici 10-15 televizorů , ne-li víc!
Situaci rozebíráme na posezení, vínko přispívá k většímu uvolnění a já neustále agituji za novou a lepší televizi. Převážná část rodiny mne podporuje. Standa volá, že oprava je zbytečná.
Cestou z posezení se zastavujeme v TESCU. Jen tak. Podívat se na možnosti nové televize. Při odpolední konzultaci s rodinou se došlo k závěru, že i supermarkety přece prodávají značkové zboží a jeho pověst musí být zachována.
Hned proti vchodu na nás září Grundig „v akci“. Ten se nám moc líbí, ale vešel by se jen do dolního pokoje k mamce. V horním pokoji je méně místa, tak zkoumáme po prodejně dál. Tam je ten správný rozměr a taky Grundig! Ještě se nás ujímá „agent“ GeMoney bank a snaží se nás nalákat na výhodný úvěr. Má smůlu, my totiž nakupujeme jen „cash“ (za hotové).
Velký Grundig nebude činit problém, malý Grundig ano. Pracovníci z úseku elektra šli domů a jen oni mohou najít obal a příslušenství od posledního kusu. Jedeme domů pro Kč, platíme velký Grundig a malý si jistíme rezervováním na ráno. Přítel projevuje riskantní odvahu odvézt velký Grundig na nosiči svého kola. Nedá se přemluvit na jiné řešení a krabici 1,2 x 0,95 x 0,30 m hrdě přiváží domů. Přežili to ve zdraví on i ten Grundig.
Pominu detaily spojené se zprovozněním LCD. Něco se zadařilo, ladilo se téměř do 23 hodin, stroj fungoval.

Je neděle, 8. června ráno. Rychle snídáme. Ještě telefonuji do TESCA, zda pracovníci z oddělení elektra nezaspali a vyrážíme pro malý rezervovaný Grundig. Přehlédnu hlášky o tom, že „ právě probíhá inventura a jak to vykážeme“ a trvám na vydání LCD. Pracovník elektra přináší ze skladu stroj a podotýká, že není v barvě černé, ale stříbrné. Po podrobnější identifikaci zjišťujeme, že nám vydal přístroj jiný, větší, který by se nám na místo určené v obýváku nevešel. Odvádíme pracovníka k rezervované televizi, ten opět odchází do skladu a přináší rozpačitě obal s příslušenstvím. Přináší si k němu našeho Grundiga a shání šroubovák, aby mu demontoval stojan, protože jinak se to prý nedá zabalit. Vysvětluji mu, že včerejší větší Grundig se do obalu vešel i se stojanem. Mladík to pochopí a vidí, že mám pravdu. Vše zabalí, platíme a opět na nosiči jízdního kola odvážíme vítězoslavně poslední kus tohoto rozměru domů. Mezi tím jsme zalarmovali Standu, aby přijel ladit. Ten nás již doma očekává u velkého Grundiga, kde ověřoval nastavení a ladění. Bez zkřiveného vlásku je malý Grundig doma. S láskou jej vynášíme do horního pokoje, kde rozměrem sedí jako ulitý. Standa nahazuje stroj podle návodu, ale ouha! Obrazovka bílá, ani se nehne, ani se studem nečervená, nezelená, nemodrá. Prostě mrtvý brouk ... Standa ještě chvíli zkouší, pak mu dojde trpělivost a vydává pokyn: Zabalit a odvézt zpátky, ať nám to předvedou!!!
Opět přeprava na jízdním kole. Až později jsem se dozvěděla, že přítel vedle kola nešel, přidržujíc patnáctitisícový náklad, ale že dokonce na kole i jel. Převoz dopadl dobře. Já jsem už čekala na prodejně, než dorazil Grundig, přítel i Standa.
Necháme si zavolat pracovníka elektra. Ten přichází a pronáší památnou větu:
„Tak, a už je to tady. Já jsem totiž nevěděl, že to je jenom výstavní kus, který nefunguje!“
Pokoušejí se o nás mdloby, naštěstí neúspěšně. TESCO nám vrací peníze a pracovník elektra nám radí : „Příště nekupujte takové zboží v supermarketu, navštivte raději specializovanou prodejnu, máte to jistější a oni tam tomu rozumějí ...“
Tak díky, šlechetný mladíku, v tom tě teda poslechneme na 100 %. Již nikdy více ...
Závěr je už rychlý:
Přítel, Standa a já jedeme rovnou do garáže pro auto, směr prodejna Planeo, již ne Grundig ale Samsung, zasvěcený výklad a LCD si vezeme domů. Standa se ujímá ladění a sladění s videem, já se snažím rychle uvařit, protože hlady už nevidíme ani na návod. Dobrý oběd, pak doladit a na šťastný závěr kafe s pravou šlehačkou.
Standovi se u nás po celou neděli velmi líbilo, my jsme s ním byli také rádi a při kafi jsme hleděli na velký Grundig s filmem pro pamětníky.
O výměně obou starých televizí jsem v poslední době jen snila. Až jeden pořádný hrom to vyřešil sám a po svém. Ale do supermarketů, nejen do TESCA, už nikdy spotřební zboží a elektroniku nakupovat nepůjdem. Co když tam mají jen samé výstavní kusy!!!
P.S. č.1: Doufám, že velký Grundig k nim patřit nebude, když už z toho TESCA pochází.
P.S. č.2: Doufám, že se naplnil slogan „třikrát a dost“ a že žádné další zařízení se v brzké době nepokazí ani definitivně neodejde.

Je neděle, 8.června, 23:17 hodin.
Kdo si mé povídání přečte, nechť si vezme poučení z toho, „jak jsme nakupovali televizor“.
Děkuji za pozornost.



Jak jsme měnili televizi

tvfullhd.jpgJe pondělí, 9.června. Velký Grundig i malý Samsung nezlobí. Toho dne se neudálo nic pozoruhodného, ani jiná spotřební elektronika nevzala za své.

Je úterý, 10. června ráno. Velký Grundig v tuto dobu odpočívá, malý Samsung nás provází Dobrým ránem s Českou televizí na střídačku se Snídaní s Novou. Zdá se, že je vše v pořádku. Že bychom se už mohli radovat?

Je úterý, 10. června po obědě. Skládám usušené prádlo, co se nežehlí a pouštím si k tomu malého Samsunga. Ajta, chybička se vloudila. Obraz „u mě dobrý“, zvuk se nedostavuje. Studuji návod a zkouším, čím to. Zvuk se stále nedostavuje, na žádném kanále. Telefonuji nikoliv již Standovi, ale jistému panu Strakovi, vyhlášenému odborníkovi. Pan Straka se mi ozývá z lázeňského pobytu v Luhačovicích. Je mi jasné, že zřejmě obratem přijet nemůže a tak mě aspoň dálkově naviguje. Výsledek se nedostavuje, nezbývá než poděkovat a popřát hezkou dovolenou.
S těžkým srdcem musím změnit odpolední plán práce, beru návod a ovladač, v 30-ti stupňovém vedru sedám na kolo a jedu směr prodejna Planeo. Vyhledávám mladého prodavače a popisuji problém. „Paní, to vyřešíme, musíte si tam nastavit středoevropskou normu zvuku“. Snaží se mi to i názorně předvést na jiném stroji. S nadějí se vracím 30-ti stupňovým vedrem a provádím nacvičené manévry. Výsledek se nedostavuje. Telefonuji do prodejny Planeo, nechám si k telefonu zavolat mladého prodavače a provádím nacvičené manévry pod jeho telefonickým vedením. Výsledek se nedostavuje. „Paní, to je divné, budete „to“ muset přivézt na prodejnu.

Volám příteli, je třeba přistavit auto. Nelze, přítel požil ... (pivo). Obvolávám známé, smůla. Jeden nebere mobil, druhý nebere mobil, třetí má právě rozhozený vůz, neb ho opravuje. Bratr je objednán k lékaři. Volám znovu příteli: Už nepožívej ... večer to musíme odvézt. Mají otevřeno až do 20 hodin. S těžkým srdcem souhlasí.

Odjíždím na původně plánovaný úklid po malířích. Dorážím k domu, zamykám kolo a v tom mobil. Kamarád Jožka se ozval! Ukecávám ho na odvoz LCD, odemykám kolo a vracím se zpět.
Již bez lásky snáším Samsunga a chystám ho k odvozu i s kartonem a příslušenstvím. Má intuice se bohužel naplňuje.
„Paní, tak máte pravdu, opravdu to nejde. To se nám teda ještě nestalo. Počkejte si do čtvrtka na nový přístroj, ještě to ověřím.“ Mladý prodavač přichází za 5 minut se smutným výrazem ve tváři: „Paní, musím vás zklamat. Tento typ už nedostaneme a nový zas ještě nebude. Musíme vám asi vrátit peníze“. Beru zpět 15 tisíc, Jožka mě veze zpět domů. Po chvíli přijíždí přítel – na kole. Neví, že auta již nebude třeba. Už je po „pohřbu“. Sděluji mu výsledek akce, je zděšen.

Úklid po malířích už nestihnu, tak společně odjíždíme na kolech do jiné, lepší prodejny, tady přímo v Uherském Hradišti. Alespoň si to myslíme a nezaujatý čtenář se jistě ptá: „Kde se v nich bere ten nezdolný optimismus a odvaha vybírat další LCD?“
Nedokážu odpovědět, ale popisujeme mladé prodavačce naši anabázi a prohlížíme nabídku LCD. V potřebném rozměru je tu zase jen jedna, tentokrát Panasonic. Že by to konečně vyšlo? Necháme se přesvědčit, platíme Panasonica a sjednáváme dovoz na čtvrtek ráno. Prosíme o asistenci mladého prodavače, který bude schopen nám přístroj na místě naladit a sladit s videem. Standu už necháme v klidu, je to starší člověk a úplně mu stačilo sdělení, že Samsung již není mezi námi.

Těšíme se na čtvrtek a já doufám, že toto pokračování je již poslední.
Je úterý, 10. června, 23:15 hod.
Dobrou noc...


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

3
EvaO (neregistrovaný) 01.01.2012, 20:11:50
Ještě slouží a kupodivu dobře. Ovšem mám připomínku novoroční ze zcela jiného soudku i když taky k TV. Prima se rozhodla přejmenovat - od tohoto roku a aby to diváci neměli tak jednoduché, musíme si všichni ( skoro) přeladit. Jak milé např.pro naše důchodce, kteří se sotva nějak vypořádádali se seto boxy a už zase nová komplikace. Nic proti Primě samotné, rádi se na ni díváme, ale tohle nám dělat nemusela. Už mám na zítra domluvené ho odborníka, ach jo... Dokonce ani na hotelu, kde jsme trávili konec roku, zatím přeladěno není. Holt nejsou lidi a tak dnes odpoledne nemohl Ducháček nic zařídit, ani těch 25 tisíc na rožek stolu. A to je ptáček pan Ducháček.

2
Zed (neregistrovaný) 01.01.2012, 18:30:51
Nenapadá mě než: a ještě slouží? Usmívající se

Axina
1 Zmetky
Axina 01.01.2012, 17:51:22
Takhle, s odstupem času, to je legrace. Ale dovedu si představit, že když v tom člověk lítá, tak mu moc do smíchu není.
Před lety jsem programovala subsystém ŘJP (řízení jakosti práce). Fascinovalo mne, jak je propracovaná teorie. Praxe za ní silně pokulhává. Odnesla jsem si z těch dob do života poučení - při nákupu si stále počínat jako ostříž. Někdy je to ale přes veškerou snahu houby platné. Někdy mám dokonce pocit, že se se zmetky (teď myslím s vadnými výrobky Usmívající se) setkávám častěji, než jiní. Jsem prostě taková muchoplapka na zmetky...
Ono to ale asi bude jinak. Bojuji o to, abych za své dobré peníze, které si v žádném případě netisknu, dostala dobré zboží. Je mi moc sympatické, Evao, že jste stejné krevní skupiny Usmívající se

«     1     »