18 najifka (neregistrovaný) 02.01.2021, 12:49:30
Všechno je marnost
2Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!
3K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?
4Jedno pokolení odchází a jiné přichází,
země však nehnutě trvá navěky.
5Slunce vychází a znovu zapadá,
aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
6Severní vítr se mění v jižní,
sem a tam točí se, tam a sem,
kolem dokola stále vrací se.
7Veškeré řeky do moře míří,
moře se ale nepřeplní.
Tam, odkud pramení, se řeky vrací,
aby pak odtamtud znovu plynuly.
8Jak jen jsou úmorné všechny ty věci,
člověk to ani nemůže vyslovit!
Oko se pohledem nikdy nenasytí,
ucho se nenaplní slyšením!
9Co bylo dříve, to zase bude,
to, co se dělo, se bude dít.
Není nic nového pod sluncem.
10Copak je něco, o čem se dá říci:
Pojď se podívat na něco nového?
Vždyť to tu bylo už celé věky,
bylo to na světě dávno před námi!
11Není památky po našich předcích,
tak jako nebude po našich potomcích:
Ani památky nezbude po nich
mezi těmi, kdo je nahradí.
Bídný úkol
12Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě.
13Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem – takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. 14Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.
Takže asi tak, toť letošní závěrečné slovo Kadlovo, opatrujte se tu, ámen, spatmi zesrce šutr...
Bb