Neviditelný čert

Název tohoto středečního středně únorového příspěvku jsem převzal z písně Vladimíra Merty Chtít chytit vítr, jíž si můžete pustit na závěr, pokud to vůbec vydržíte číst. Upadl jsem totiž do těžké deprese a neznám lepší vrbu než Neviditelného čerta, jehož jsem stvořil v dobách, kdy jsem byl ještě optimista. Jasně, s takovým pesimistickým nádechem, ale jakási optimistická vize tady jistě byla. Teď už není. Narazil jsem do neprostupné zdi, kterou jsem si vlastním úsilím pomohl vystavět. Už po několikráte jsem uvízl ve slepé uličce. Tentokrát ale necítím či nevnímám žádný náznak větru, jemuž bych mohl nastavit své plachty a odplout do jiných vod.

Lucifer

Pokud mě budete chtít konejšit, tak si to nechte od cesty. Nejenže mi nepomůžete, ale moji depresi ještě vystupňujete. Bude z vás jako ze mne Knuckle Sandwich. Takže se od tohoto textu radši odkýblujte, abyste se náhodou nenasáčkovali do mého sendvičového nářezu. Odpádlujte do tichých vod, v nichž se budete cítit poněkud směleji.

Můj akutní stav je totiž takový, že se chystám na svůj Náhrobní kámen napsat vlastní Epitaf: Už mě to přestalo bavit. Psát něco navíc je zbytečné mrhání písmenek. Je třeba být stručný, přímý, úderný, jako na svatbě. Když nejste na svatbě přímí, struční a úderní, tak se můžete rovnou rozvést. Ušetříte tím mnoho času. Další svatbu si pak můžete naplánovat do modrých džínů a měsíčních paprsků. Tam se budete cítit ještě smělejší. A s úsměvem. Samozřejmě.

Jenže já teď mám těžkou depku. Žádný doják. Zhroutil se kompletně celý můj svět. Od teď budu kráčet už jenom křivolakými cestičkami do svého zásvětí. Nic tomu nemůže zabránit. Ani váš soucit. Takže si ho nechte od cesty. Sami ho do své vlastní neprostupné zdi budete potřebovat. Tou zdí neprojdete, ale soucitně se s tím můžete smířit. Jako teď já.

A proto jsme tady

protože proč

pro slepičí kvoč

abychom usínali do němoty

a vstávali do křiku

smáli se ničemu

a z ničeho nic plakali

a proto jsme tady

abychom se narodili

abychom umřeli

a mezitím byli

biti

a bili

na buben

jak cínový vojáček

v krabičce zápalek

a zapálit oheň

a zhasnout

rozsvítit

zhasnout

panoptikum příšer

na dětském kolotoči

plném houpacích koníčků

nahoru a dolů

tak proto jsme tady

zrcadlo řekni

kdo je z nás nejkrásnější

nejúžasnější

nejnesmrtelnější

nej nej nej

největší krematorium

našich snů

no a proto jsme tady

tady nebo tam

co na tom sejde

když na budíku ukazuje

půl na předevčírem

a cínoví vojáčci pochodují

do odpadkových košů

do popelnic

a s nadšením křičíme

že jsme tady

A proto jsme tady

15.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8