Neviditelný čert

Naplňuje se láhev po kapkách...

Lucifer 

A sny už leží na márách... Možná tu písničku od Mńágy se Žďorpem znáte. Už je poměrně stará a tak nějak jsem na ni náhodou po čertví kolika letech zase narazil. A tak poslouchám a koukám na srandovní video. Hodně se mi tam líbí holčička s čepičkou, nebo šátečkem nebo co to má na palici, a lízátkem, nebo co to třímá v ústech, no a chlapci jsou voháknutí jak z přímořského žurnálu. Kdysi jsem si od nich koupil několik cédéček a točil na věži od rána do večera. Nekecám. Jen možná trochu přeháním. Literární nadsázka je totiž velmi hutný nástroj, kterým lze efektivně vylepšit jinak dost fádní téma. Když to tak poslouchám, napadá mě, že v tomto svém takřka dospívajícím věku měli snad své nejlepší nápady.

Jenže láhev se jim po kapkách začala naplňovat. No a když je láhev plná, tak už není třeba žádné kapky. Záleží hlavně na velikosti láhve. Pokud je velká, třeba jako cisterna, tak vám vydrží po celý život, ať kapete jako z deště nebo pod okapem. Někteří ji však mají hodně malinkou, takže si jednou, dvakrát, při troše štěstí i třikrát ukápnou a životního cíle je dosaženo. Pak si ji dají do vitrínky a občas o ní zavadí pohledem. Občas je však v tomto případě velmi občasná perioda, která může trvat velkou řádku trouchnivějících let. A zavadit pohledem je v tomto případě čistě náhodný proces v důsledku středně těžké kocoviny.

Tak tohle byla fakt morbidní nadsázka. Mňága se Žďorpem po kapkách hráli ještě dlouhá léta a pokud jim nedošla kapátka, kapají ještě dnes. A tak si tu píseň už konečně pusťme a nenápadně vyprázdněme svoje lahve, ať je zase do čeho kapat.

11.02.2011, 20:07:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3