„Věčné chemikálie“ – odborně známé jako perfluoroalkylové a polyfluoroalkylové látky (PFAS) – jsou mimořádně užitečné látky. Patří však také k nejnebezpečnějším znečišťujícím látkám na planetě. Četné uhlík-fluorové vazby v těchto chemikáliích, které se skládají z alkylového řetězce spojeného s několika atomy fluoru, jsou považovány za nejpevnější v organické chemii. Vazby PFAS jsou „proteinofilní“, což znamená, že se silně vážou na bílkoviny v orgánech a krvi, kde přetrvávají po celá léta. Mimo naše tělo mají tyto chemikálie biologický poločas rozpadu, který může trvat i stovky let. Osm desetiletí od jejich vynálezu se nyní nacházejí v tělech téměř každého člověka na planetě – hromadí se v našem krevním oběhu, játrech, ledvinách a plicích.
Lucifer
PFAS jsou mimořádně odolné vůči teplu, skvrnám, vodě a mastnotě. Odolávají korozivním chemikáliím, které by téměř jakoukoli jinou látku rozleptaly. Pomohly nastartovat leteckou a kosmickou dopravu i éru vysokorychlostních počítačů. Vedly k vývoji život zachraňujících zdravotnických prostředků – například náplastí na poškozené žíly a tepny. Proměnily tisíce předmětů každodenní potřeby – od zubní nitě a oblečení až po stelivo pro kočky a kosmetiku. Ve skutečnosti bylo jejich prvním významným uplatněním po vynálezu oddělování izotopů uranu vhodných pro zbrojní účely od korozivního plynu v rámci projektu Manhattan, což pomohlo při vývoji první atomové bomby.
Zároveň jsou také nejzákeřnějšími znečišťujícími látkami v celé lidské historii. V životním prostředí přetrvávají stovky, ba dokonce tisíce let. Ty, které byly dosud zkoumány, jsou vysoce toxické i v těch nejmenších dávkách a doslova znečišťují celou planetu, včetně lidské krve a ekosystémů v nejodlehlejších koutech světa – tedy v místech, jako je Tibetská náhorní plošina, Mount Everest nebo nejhlubší části oceánu. Jsou doslova všude.
Novinářka Mariah Blake ve své knize „They Poisoned the World“ popisuje desetiletí trvající utajování, které skrývalo souvislosti těchto chemikálií s rakovinou a vrozenými vadami, a boj za odhalení kontaminace vedený obyvateli Hoosick Falls – vesnice ve státě New York, jejíž voda byla znečištěna odtokem PFAS. Její dílo bylo nominováno na řadu cen, včetně PEN/E.O. Wilson Literary Science Writing Award, každoroční ceny za vynikající literaturu faktu v oblasti fyzikálních nebo biologických věd.
Několik látek PFAS bylo vyvinuto již před válkou v důsledku laboratorních nehod, ale bez tohoto programu americké vlády by se nikdy nezačaly vyrábět v komerčním měřítku. Americká vláda zaměstnávala fyziky v laboratořích po celé zemi, aby vyvíjeli jaderné palivo a samotnou bombu, a chemiky, kteří se zabývali vývojem látek PFAS. Vyvinuli různé metody jejich výroby a již v roce 1943 je uvedli do sériové výroby. Od samého začátku bylo jasné, že se jedná o nebezpečné chemikálie.
Závody, kde se vyráběly, byly náchylné k požárům a výbuchům; pracovníci byli pravidelně hospitalizováni s dýchacími potížemi a chemickými popáleninami nebo ještě horšími zraněními. Ale nebyli to jen pracovníci, kteří byli postiženi. Od roku 1943 si zemědělci žijící v okolí těchto závodů začali stěžovat, že jim shoří úroda broskví, že jejich krávy jsou tak ochromené, že nemohou stát, a musí se pást plazením po břiše. Začali si stěžovat společnosti DuPont, která vyráběla teflon neboli polytetrafluorethylen s využitím kyseliny perfluorooktanové (PFOA), syntetické chemické látky z rodiny PFAS, protože nikdo netušil, že probíhá projekt Manhattan.
Tyto stížnosti znepokojily představitele projektu Manhattan, a tak zahájili rozsáhlý výzkumný program zaměřený na studium vlivu těchto chemikálií na zdraví a životní prostředí. Již v roce 1947 zjistili, že PFAS jsou vysoce toxické a že se hromadí v krvi lidí žijících v okolí chemických závodů. FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) také začal studovat obsah fluoridů. Tehdy neměli technologii k detekci těchto konkrétních chemikálií, ale začali testovat potraviny produkované v okolí závodů na přítomnost fluoridů, o nichž bylo známo, že jsou při vysokých koncentracích toxické. Zjistili, že v produktech jsou mimořádně vysoké hladiny, a chystali se zakázat produkty z této oblasti. Zástupci projektu Manhattan však zasáhli, aby tomu zabránili. Kdyby k tomu došlo, vyvolalo by to obavy. Lidé by se začali těmito chemikáliemi zabývat mnohem dříve. Toto rozhodnutí tak oddálilo informovanost veřejnosti o půl století, ne-li více.
Místo toho se v poválečném hospodářském rozmachu, který následoval, chemické společnosti začaly zabývat hromadnou výrobou PFAS – pro kuchyňské nádobí, textilie, obaly na potraviny, do automobilů, letadel a pro průmyslové procesy. Poté začaly tyto chemikálie unikat ze skládek a průmyslových odpadních vod do vodních toků a později i do našich těl. Průmysl si však také velmi brzy uvědomil, že tyto chemikálie jsou škodlivé. Již v 60. letech věděli dva hlavní výrobci, DuPont a 3M, že jsou toxické. V 70. letech zjistili, že se tyto chemikálie hromadí v krvi lidí po celých Spojených státech, a to i na místech, kde nebyl znám žádný zdroj – tedy na místech, kde se nepoužívaly ve výrobě. Nakonec zjistili, že to platí po celém světě.
Prozkoumali tisíce vzorků krve odebraných po celém světě, včetně některých z dřívějších lékařských studií. Jediné vzorky, které se jim podařilo najít a které tyto chemikálie neobsahovaly, byly odebrány veteránům z korejské války před rokem 1952 – tedy ještě předtím, než se tyto chemikálie začaly vyrábět ve velkém měřítku. Z toho vyplývá, že tyto chemikálie byly v životním prostředí pravděpodobně již v 60. letech všudypřítomné. Údaje o krvi vyvolaly poplach ve společnostech DuPont a 3M, které začaly intenzivně studovat zdravotní a environmentální účinky těchto chemikálií. Rychle zjistily, že se PFAS v životním prostředí vůbec nerozkládají a že mají devastující účinek na laboratorní zvířata.
Nejvíce alarmující však bylo zjištění, že existuje souvislost s vrozenými vadami. V 70. letech provedla společnost 3M studii, která zjistila, že krysy, které byly během březosti vystaveny této teflonové chemické látce [PFOA], porodily mláďata s obličejovými deformacemi. Společnost DuPont se rozhodla ověřit, zda totéž platí i pro její zaměstnankyně, a provedla takzvaný „dotazník o výsledcích těhotenství“. Cílem bylo podle interních dokumentů společnosti DuPont zjistit, zda tato chemická látka způsobuje „abnormální děti“.
Dvě z osmi žen, které porodily v průběhu této studie, přivedly na svět děti s obličejovými vadami velmi podobnými těm, které byly zjištěny u krys. V té době si společnost DuPont byla vědoma, že tyto chemikálie znečišťují pitnou vodu v okolí jejích závodů a po celé zemi. Existovaly velmi jednoduché kroky, které mohla společnost DuPont podniknout, aby tyto chemikálie odfiltrovala a zabránila tak jejich úniku z továren, ale rozhodla se tak neučinit, protože dodatečné náklady nebyly v očích vedení společnosti oprávněné.
V Evropě je situace trochu jiná, protože tam se od té doby uplatňuje zásada předběžné opatrnosti, že regulační orgány mohou zakázat nebo omezit látku, pokud existují důkazy o nebezpečí pro lidské zdraví, i když tato souvislost ještě nebyla prokázána. V důsledku toho však nebyla u drtivé většiny chemických látek na trhu v USA nikdy testována bezpečnost a společnosti nemusí poskytovat své vlastní interní údaje. Ve skutečnosti se PFAS dostaly do hledáčku regulačních orgánů – a později i vědců a veřejnosti – pouze proto, že rodina farmářů ze Západní Virginie zažalovala společnost DuPont poté, co jim odtoky ze skládky této firmy začaly hubit dobytek. To odhalilo celé toto utajování a je to jediný důvod, proč svět vůbec ví, že tyto chemikálie existují.
K tomu však došlo až na konci 90. let. Vědci, veřejnost i regulační orgány si tedy až do doby před asi 25 lety nebyli vědomi existence těchto chemikálií – a to navzdory tomu, že byly v oběhu již 80 let. Ale i poté, co tato informace vyšla najevo, zahájil chemický průmysl kampaň ve stylu „Big Tobacco“, aby bagatelizoval nebo potlačil důkazy o škodlivosti těchto chemikálií. Použili nejrůznější strategie: ve vědecké literatuře publikovali své vlastní interní studie, v nichž bagatelizovali znepokojivější zjištění; najali externí vědce, aby obhajovali bezpečnost těchto chemikálií; financovali nebo zakládali zdánlivě nezávislé think tanky a vědecké organizace, aby diskreditovali vědecké poznatky o PFAS a dalších toxických chemikáliích a podkopali vědecky podloženou regulaci; a zaplavili Kongres lobbisty.
V důsledku toho trvalo dalších 15, téměř 20 let, než se tato informace skutečně dostala k veřejnosti, a to i poté, co se stala veřejně dostupnou. V poslední době přešly chemické společnosti na používání fluorovaných uhlovodíků s kratším řetězcem. Tyto látky se rychleji hromadí v plodinách, což vede k vyšším koncentracím v potravinách, a je obtížnější je odstranit z pitné vody. Po celé zemi vynaložily obce stovky milionů nebo dokonce miliardy dolarů na instalaci filtračních systémů k odstranění lépe prozkoumaných PFAS. Vědci nyní zjišťují, že v životním prostředí se vyskytují i jiné formy PFAS, které jsou ještě hojnější a které nelze stávajícími technologiemi vůbec odstranit, alespoň ne technologiemi, jejichž nasazení v průmyslovém měřítku je reálné.
Mnoho amerických států zakázalo celou skupinu chemikálií, přičemž stanovily výjimky pro použití, která jsou nezbytná pro zdraví, fungování a bezpečnost společnosti a pro která neexistují žádné náhrady. A tím to končí. Zákaz EU má být zákazem kompletním. V Bruselu právě teď lobbisté bojují za to, aby do něj vpašovali mezery.
Zdroj: Live Science, 'They are literally everywhere': The shocking story of how forever chemicals polluted the world
01.05.2026, 07:26:40 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Mezi odborníky i laiky se najde spousta nadšenců, kteří rozvoj umělé inteligence nadšeně vítají. Od AI očekávají nebývalé obohacení lidské civilizace, něco jako další vědeckotechnickou revoluci. Pak jsou tady ještě skeptici, kteří se domnívají, že by se AI mohla vymknout kontrole a člověka kompletně nahradit. Umělá inteligence je počítačový software vytvořený lidmi. Některým lidem se ten název nelíbí. Program přece nemůže mít inteligenci jako člověk, ani jako jiní živočichové. Název je v pořádku: existují i umělé květiny z krepového papíru či jiného podobného materiálu. Se skutečnými květinami de facto nemají nic společného, ale de iure ano. Zdobí stejně úspěšně naše interiéry i exteriéry jako přírodní květiny. Umělá inteligence je nástroj, který může být velmi užitečný. Může lidem sloužit, ale také se může stát jejich pánem.
28.04.2026, 08:28:19 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Velký třesk je často popisován jako okamžik, kdy všechno začalo – bod nekonečné hustoty, kde se fyzikální zákony rozpadly. Ale co když je tento obraz neúplný? Nová studie nabízí jiný pohled na zrod vesmíru: Místo náhlého začátku ze singularity, jak předpovídala Einsteinova obecná teorie relativity, mohl raný vesmír projít kontrolovanější vysokoenergetickou fází řízenou modifikovanou teorií gravitace.
25.04.2026, 15:09:53 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Třicet dní. To je lhůta, kterou dala americká administrativa NASA k oficiálnímu zahájení programu, který by mohl nově definovat přítomnost člověka mimo naši planetu: výstavbu jaderného reaktoru speciálně určeného pro provoz na povrchu Měsíce. To, co donedávna připomínalo holý nesmysl, dostalo podobu šestistránkového memoranda vydaného Bílým domem.
22.04.2026, 14:08:39 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Mise Artemis II na Měsíc byla velkým úspěchem. Dlouhodobé ambice Ameriky ve vesmíru si však vzhledem k nedávnému chování na Zemi možná zaslouží určité zkoumání, tvrdí právní znalec. Mise se vyznačovala inženýrskými, vědeckými a technickými výkony astronautů a týmu z NASA i dalších zemí, kteří posádku bezpečně dostali tam i zpět. S technickým úspěchem přišly i symbolické úspěchy. První žena a první barevný člověk na oběžné dráze Měsíce. Jak to vyjádřil astronaut Victor Glover: „lidé potřebují být schopni vidět sami sebe ve věcech, o kterých sní.“
20.04.2026, 17:20:19 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Dvorecký most začíná být v provozu. 361 metrů nové spojnice přes Vltavu změní trasy linek nejen na Smíchově a Podolí, ale i v širším okolí. Most nabídne nová spojení, u řady linek výraznou časovou úsporu a zejména vyšší spolehlivost, neboť se díky němu autobusy vyhnou hned několika úsekům kolem Barrandovského mostu, kde jim nyní hrozí zpoždění. Konkrétně na Dvorecký most zamíří denní tramvajové linky 20 a 21, denní autobusy 118, 124, 196, 197 a noční 901 a 914.
18.04.2026, 09:47:19 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Zítra v pátek sedmnáctého dubna bude slavnostně otevřen Dvorecký most a já se toho zúčastním. V Praze žiju od podzimu 1987. Od té doby zde byly přes Vltavu postaveny dva mosty. První Trojský je v místech, kudy jsem jezdil tramvají z Holešovic do Kobylis. Druhý je můstek, lávka pro pěší a cyklisty, přes Vltavu směrem do trojské ZOO, která nahradila tu předchozí. Zítra se budu nacházet na mostě, který svým kubistickým stylem zkrášlí Prahu. Počasí tomu příliš nepřeje. Není sice zima, jen ošklivě zamračeno, ale doufám, že by mohlo alespoň na chvíli nakouknout slunce na Dvorecký most. A tím pádem i na mě, když se po něm budu procházet sem a tam. Ze Smíchova do Podolí a z Podolí do Smíchova.
16.04.2026, 11:15:39 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Nostalgie je emocionální stav charakterizovaný steskem po minulosti, domově či zašlých časech. Jde o silnou vzpomínku na minulé události, místa či lidi, která přináší kombinaci radosti z hezkých vzpomínek a bolesti z jejich nedosažitelnosti. Nostalgie často slouží jako obranný mechanismus pro zvládání náročné současnosti.
14.04.2026, 09:17:45 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Z komunikačních technologií, jako jsou sociální média na internetu či chytré telefony, se postupně stala droga, která mnohé lidi degraduje na úroveň žvatlajícího dětského robota. To, co začalo jako zábava, se v mnoha případech stalo návykem, který se vymyká vědomé kontrole. Vědeckotechnická revoluce za posledních sto let přinesla obrovské možnosti k rozkvětu lidské civilizace. Má to však i svoje mínusy. Když pomineme dvě světové války v minulém století a další válečná tažení v tomto století, je tady ještě jakási degradace myšlení lidí, jejichž mozek setrvačně funguje na úrovni pravěku.
13.04.2026, 14:54:20 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Teoretického fyzika, kosmologa a spisovatele Stephena Hawkinga jsem naposledy zmínil v článku Síla myšlenky nesouvisí s fyzickou schopností vyjádřit se nahlas. Po delší době jsem vzal do ruky jeho knihu Černé díry a budoucnost vesmíru, která je sbírkou jeho článků a přednášek z let 1976 až 1992. Předkládám výňatky z eseje Můj Pohled na svět, který Hawking přednesl na Gonville and Caius College v květnu 1992.
11.04.2026, 21:51:29 Publikoval Luciferkomentářů: 0