Po čmelákovi a včele přichází na řadu těžší kalibr tohoto druhu hmyzu – sršeň. Nejdříve dám několik informací z Wikipedie, pak několik výňatků z videa na YouTube, které mě k tomuto článku inspirovalo, a nakonec svoji povídku Téměř neviditelný sršeň, která se týká mého zážitku v Nové Rabyni na Slapské přehradě v roce 2009.
Lucifer
Sršeň (Vespa) je rod blanokřídlého hmyzu, který zahrnuje největší sociální vosy. Některé sršně mohou být až 55 mm (královny sršní mandarínských) dlouhé. V Česku žije jediný druh – sršeň obecná. Slovo sršeň je původně rodu mužského, avšak spisovná čeština připouští i rod ženský, tedy ten i ta sršeň. Sršně žijí v hnízdě, jehož základy vybuduje královna-zakladatelka. Jedná se o oplodněnou samici, která přežila zimu hibernujíc v úkrytu, což bývá většinou v dutině dřeva či pod zemí. Sršně jsou vybaveny žihadlem spojeným s jedovou žlázou, podobně jako ostatní žahadlovití. Žihadlo jim slouží především k obraně hnízda, případně k lovu. Navzdory rozšířené představě o smrtelně nebezpečném tvorovi je většina druhů sršní neútočná a pro člověka neškodná.
Sršeň není váš nepřítel. Je to jeden z neužitečnějších tvorů, které v přírodě potkáte. Sršeň obecná (Vespa crabro) je zhruba dvakrát větší než vosa a má mnohem větší hlavu s čelistmi, které umí drtit chitinový krunýř jiného hmyzu. Vosa má žihadlo přibližně 2,5 mm. Sršeň má žihadlo, které může dosáhnout délky až 6 mm. Sršeň vás na rozdíl od včely může bodnout opakovaně. Klidně desetkrát, pokud se cítí ohrožená. Včela vás bodne jednou a zemře. Vosa vás bodne jednou nebo dvakrát a obvykle odletí. Sršeň vás může atakovat znovu a znovu, dokud situaci nevyhodnotí jako bezpečnou.
Jed sršně obecné obsahuje směs látek, které působí jako malá chemická bomba. Je v něm neurotransmiter acetylcholin, který při vniknutí do tkáně způsobuje intenzivní bolest. Histamin, který spouští alergickou reakci a otok, kinin, který rozšiřuje cévy a zesiluje zánětlivou odpověď, hyaluronidáza. Enzymy, které rozkládají buněčné membrány a pojivovou tkáň.
Celé hnízdo funguje jako jediný organismus. Odhady entomologů říkají, že jedno průměrné sršně obecné dokáže za den ulovit a zkonzumovat kolem 500 g hmyzu. To jsou stovky a stovky much, komárů, housenek atd. Za celou sezónu, která trvá zhruba od května do října, jedno hnízdo sršní zlikviduje desítky kilogramů hmyzu. Převážně toho, kterého se bojíte, nebo který vás obtěžuje.
Téměř neviditelný sršeň
Jednou jsem zažil blízké setkání téměř třetího druhu s jistým druhem hmyzu, o němž jsem se v oněch okamžicích domníval, že patří mezi sršně. Tato jistě velmi pozoruhodná, podnětná a v jistém smyslu i filosoficky obohacující záležitost se odehrála někdy koncem srpna roku 2009 na Slapské přehradě v místech, kde se nachází Nová Rabyně s koupalištěm.
Tak aby bylo jasno: sršeň v tom byl nevinně. Kdepak by se vzala v tom malém mozečku informace tak složitá, co jsem tomu prevítovi činil v nějakém minulém životě? Byl to dálkově ovládaný nanobot a nejspíš mne měl jenom naštvat a vyštvat z vody, ve které se cítím jako ryba. Což se mu povedlo. Přestal jsem se cítit jako ryba ve vodě a začal jsem se cítit jako králík ve vodě.
Když jsem přišel na koupaliště kolem půl jedenácté dopoledne, bylo ještě téměř prázdné. U břehu se potloukalo pár indiferentních týpků, ve vodě byli asi čtyři, z toho dva si jen tak namáčeli nohy a dva simulovali plavání pár metrů od břehu. Nikde žádná loď či šlapadlo. To je výborné, řek jsem si, přehrada je moje. Rychle jsem rozložil deku, natáhl plavky a hurá do vody. Zteč jsem zahájil mocným kraulem.
Když jsem byl asi tak ve dvou třetinách k protějšímu břehu a dumal, že bych to mohl zkusit dorazit hned napoprvé, poprvé jsem ucítil, že se mi něco motá kolem hlavy. Plaval jsem zrovna prsa a ten dobytek mi zabzučel u ucha. Tož plácl jsem po něm, zacákal, a že jako jedem dál. Prdlajs. Nedal se odbýt a furt opruzoval. To byla ještě švanda.
Ještě párkrát jsem kolem sebe mohutně zacákal, a pak již trochu unaven obrátil jsem se na záda. Ta potvora lítala přímo nad mým obličejem a dorážela jako husiti na katolický kostel. Teď už mne to kapku znervóznělo a radši jsem se obrátil zpět na prsa. Lítalo to furt a vztekle bzučelo. Uvědomil jsem si, že když mě to bodne, mohu se klidně i utopit – a v té chvíli jsem se dostal do stresu. Začal jsem mohutně pádlovat zpět ke svému břehu, začal jsem však blbě dýchat a občas jsem se i napil. Normálně můžu plavat desítky minut a ani tep či dech nemám rychlejší, než když si čtu knihu. Zase jsem to zkusil na záda, a zase šel po mně jako slepice po flusu…
Občas jsem kolem sebe cákal, občas něco vykřikoval, zkrátka choval jsem se v té vodě, jako kdybych dostal záchvat padoucnice. Chvíli jsem uvažoval o tom, co když mě ten zmetek bude provázet až na deku - tedy pokud tam doplavu. Pár metrů od břehu jsem dosáhl na dno, postavil se a… a nic, jako by se nechumelilo. Po sršňovi vidu ani slechu.
Dorazil jsem na břeh, rozklepaný jako stará škodovka a rozdýchaný jako parní lokomotiva. Kousek od břehu seděly na lavičce dvě starší dámy a zkoumavě si mě prohlížely. Ony to všechno viděly, uvědomil jsem si. Tedy všechno až na toho sršně. Teď vypadám jako idiot. Roztřeseným hlasem jsem jim tu historku vyklopil, abych nevypadal jako idiot. Pochybuju, že se mi to povedlo, poněvadž si mě i nadále prohlížely natolik zkoumavě, že kromě soucitu se v jejich pohledech jakákoli známka porozumění nenacházela.
Z příběhu blízkého setkání téměř třetího druhu se sršněm lze nabrat celou řadu různých a často si i vzájemně velmi odporujících ponaučení. Přicházím s tím, které ve mně dozrálo po více jak čtyřech letech onoho jistě velmi jurodivého zážitku:
Jsou situace, kdy na vás něco zaútočí, přičemž to „něco“ vidíte jenom vy a vzdálenější pozorovatel vidí jenom vás. Máte dvě možnosti. Buď se tomu útoku budete bránit, což vzdálenějšího pozorovatele přivede k závěru, že vám šplouchá na maják, nebo zachováte svoji vzdálenou image a budete se tvářit, že se vůbec nechumelí. Druhá možnost nabízí také dvě možnosti. Buď tomu útoku podlehnete a zase budete vypadat jako idiot, nebo se kupodivu nic pro vás tak anihilačního nestane, a v tom případě udržíte nejen svoji image, ale i svůj život.
Poslední možnost je založena na tom, že to, co jste vnímali jako útok, útokem nebylo; jen některé zvukové, hmatové, čichové a zrakové vjemy jste nesprávně analyzovali. V mém příběhu se možná jednalo o sršně či jakýsi podobný hmyz, který při svém plodném letu nad hladinou přehrady pocítil neskonalou únavu. Byl zvyklý, že na vodní hladině se tu a tam nacházejí plující předměty, jež mu mohou posloužit k dočasnému odpočinku. Byl rád, že jeden takový spatřil, což jsem byl zrovna já, a s nadšeným bzukotem se na něm snažil přistát. No a ten předmět se jeho záměru snažil zabránit, což jeho bzukot ještě zvýšilo.
V mezilidských vztazích to může fungovat podobně. Jak – tak tohle ponaučení už nechám na vás.
Zdroje:
20.07.2026, 15:05:41 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Včely žijí ve společenstvu, které nazýváme včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce.
18.07.2026, 13:59:22 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Včera jsem na YouTube narazil na video Čmelák: Proč létá, i když by neměl. Název je mýtus. Jeden fyzik někdy v první polovině dvacátého století spočítal, že čmelák by neměl létat, protože matematický model, který použil, tuhle možnost vylučuje. Čmelák samozřejmě může létat. Matematický model byl špatný. Jakým způsobem to čmelák dělá, bylo objasněno koncem minulého století a začátkem tohoto století. Následně budu v upravené formě citovat něco z toho videa, přičemž první odstavec je můj komentář.
16.07.2026, 17:00:48 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Na webu Poznat svět jsem narazil na zajímavý článek, který se týká Hranické propasti. V následujícím textu z něj dávám výňatek. Nejdříve ale ocituji něco z WikipediE. Hranická propast je nejhlubší zatopenou sladkovodní propastí na světě, její skutečné dno nikdo nezná. Nachází se kousek od železniční stanice v Teplicích nad Bečvou. Do samotné propasti se běžně sestoupit nedá a vstup do jejích hlubin je vyhrazen pouze vědeckým expedicím. Turisté uvidí jenom malé jezírko. Často netušíme, co se skrývá v prostorách pod povrchem naší planety. Někteří ale mají jasno, že se brzy vybuduje kosmická základna na Měsíci a v následujících letech i na Marsu. Pochybuji. Situace na naší planetě začíná připomínat něco jako novodobý středověk.
14.07.2026, 14:49:55 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Pro dnešek dávám (reprodukuji) článek Stelly z října 2022. Autora zdroje najdete dole. Jeho knížku Elegantní vesmír mám v knihovně. Ze svého článku z roku 2010 dávám výňatek: „Dnes jsem si koupil knížku od teoretického fyzika Michio Kaku a novinářky Jennifer Thompsonové Dále než Einstein. První kapitola začíná úderným názvem - Superstruny: teorie všeho? Na superstruny nejsem odborníkem, ale jako fyzik do toho občas zvědavě nahlížím jako laik, tedy hlavně do populárně vědeckých knížek. Četl jsem například Elegantní vesmír od Briana Greena. Znalci si asi řeknou: fyziku, fyziku, Dále než Einsteina jsi objevil až po patnácti letech? Ano. Originál vyšel v roce 1995 a od té doby možná už i český překlad. Ten, co jsem si koupil, vyšel loni.“
Stella (Lucifer)
12.07.2026, 12:18:32 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Fyzici vytvořili verzi kvantové mechaniky založenou na reálných číslech, která poskytuje stejné předpovědi jako standardní teorie, čímž vyřešili otázku, která se v této oblasti řešila již od samých počátků oboru. Poprvé vytvořili funkční verzi kvantové mechaniky bez komplexních čísel, která byla téměř celé století považována za nezbytnou součást této teorie.
10.07.2026, 12:02:22 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Ukázalo se, že příčinou břišních potíží jedné ženy bylo nahromadění potravy v žaludku. Léčba spočívala v pití dietní limonády. 63letá žena z Massachusetts se dostavila na pohotovost poté, co asi měsíc trpěla nevolností a zvracením spolu se sníženou chutí k jídlu. Lékařům sdělila, že pociťovala také pálivou bolest v horní části břicha a na pravé straně trupu, která se táhla až do zad. Pokusila se tyto příznaky léčit dvěma běžnými volně prodejnými léky proti refluxu, ale léčba nepomohla.
08.07.2026, 11:05:37 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel. Jeho reformace však římskokatolické církvi připadala natolik nebezpečná, že byl označen za kacíře, jeho učení za herezi, z církve byl exkomunikován a na kostnickém koncilu odsouzen k upálení na hranici. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem a až teprve v roce 1999 ho římskokatolická církev omilostnila, když papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.
05.07.2026, 21:50:37 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Pro dnešní den jsem se rozhodl zrekapitulovat jednu povídku od Stelly. S Jarmilou (Stellou) jsem se seznámil někdy v roce 2014. Dva roky poté, co odešla navěky moje žena Jiřina. Zůstal jsem jenom já a dva naši synové. Jarmila byla úžasná a vzájemně jsme si pomohli znovu ožít. Ona mi dala víc než já jí. Už jsou to asi dva roky, když se mnou přestala komunikovat. Netuším, jestli ještě žije. Její syn, kterého jsem poznal osobně, bezpochyby ano. Pokud zabloudí na NČ, na němž jeho máma napsala spoustu skvělých článků, a přečte si tohle, rád bych ho požádal, aby mi o své mámě a mé dlouholeté přítelkyni dal nějakou informaci.
03.07.2026, 14:48:04 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Léto a čas prázdnin bývají tradičně časem okurkové sezóny (v angličtině silly season, v němčině Sommerloch). Tento termín označuje skutečnost, kdy řešení skutečných společenských problémů je dočasně utlumeno odpočinkem většiny z nás a je nahrazováno „událostmi", které mívají jepičí život. To samozřejmě neplatí pro všechny, jako jsou třeba lékaři, hasiči, policisté atd. V době vědecké aktivity jsem v okurkové sezóně často navštěvoval mezinárodní konference, na nichž se okurky neřešily.
01.07.2026, 12:55:46 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Doktorand etnobiologie Colin Domnauer rozluštil záhadu halucinogenní houby Lanmaoa asiatica. Asi dvanáct hodin trvá, než houba začne účinkovat. Pak se objeví halucinace, které se nepodobají žádným jiným, jaké věda zná. Téměř všichni uživatelé vidí stovky až tisíce detailně vykreslených miniaturních postaviček, oblečených v zářivých barvách jako elfové, skřítci, klauni nebo jiné pohádkové postavy. Na tomto výletě se nevyskytují žádné zesílené barvy, dýchající nebo pulzující objekty ani geometrické vzory, o kterých obvykle informují uživatelé psychedelických látek. Stovky lidí, kteří každoročně během letní houbařské sezóny navštěvují kliniky v čínské provincii Yunnan, dokonce tvrdí, že jejich zrak je jasný a do značné míry nezměněný.
28.06.2026, 10:22:19 Publikoval Luciferkomentářů: 0