V pokračující bitvě mezi Dobrem a Zlem je každý člověk jen trochu víc než potravou pro děla. Jediné, co můžeme udělat, je rozhodnout, do kterých děl se necháme naládovat. Toto rozhodnutí není žádnou neměnnou záležitostí; věř tomu, rozhodovat se musíš každý den. – Brian W. Aldiss, Malacijská tapisérie
Lucifer
Do kterého děla jste se nechali naládovat? Někdy v roce 2010 mi bývalá spoluautorka, která zde vystupovala pod jménem Zuzana, řekla, že jsem se naládoval sám do sebe. Beru to s nadhledem a humorem a ta představa mě venkoncem fascinuje. Takže já jsem svým vlastním dělem. A teď jde o to, jestli to dělo je Zlo nebo Dobro. Má spoluautorka nenápadně naznačovala, že Zlo, z čehož by logicky plynulo, že ona je granátem vyletujícím z Dobra. Já myslím, že těch děl je víc. Co víc, nekonečně mnoho od Dobra až ke Zlu. Ke kterému konci jsme blíže, to nechť posoudí cíle, do kterých se trefujeme. Kolikrát se trefíme do Dobra a kolikrát do Zla?
Jedna z nejúžasnějších knížek, kterou jsem kdy četl, se jmenuje Nonstop (v originále Non-Stop) a napsal ji Brian W. Aldiss. Napsal jich celou řadu a některé z nich jsem mnohem později četl, například Skleník nebo Malacijská tapisérie. Ta druhá, u mě poslední, mě doslova a do písmene uhranula, ale Nonstop je zkrátka Non-Stop.
Tohle je proslov k Malacijské tapisérii:
Čas pod prizmaty
úsvit a plující oblaka pylu zvěstující změny.
Ty jsi to náhlé světlo
v mé pochmurné existenci
slabé, ale vytrvalé.
Jak snadno zpíváš o starých bozích
ve dnech kdy jsi mlád,
kdy důvěra i láska se spolu ještě snáší;
já však vím, že za těmi bohy bohové jiní jsou,
bohové, o kterých je lépe nezpívat.
K. G. St. Chentero (XVI tis.)
Nonstop je uveden takto:
Společnost, jež si nechce nebo nedokáže uvědomit, jak nepatrnou část vesmíru tvoří, není skutečně civilizovaná. Jinými slovy, vždy v sobě nese určitý neblahý faktor a ten je příčinou její nevyváženosti. Toto je příběh takové společnosti. Původcem myšlenky je člověk, a myšlenky proto jsou – na rozdíl od nespočetného množství jednotlivostí, z nichž se náš vesmír skládá – zřídkakdy naprosto dokonalé. Je do nich nevyhnutelně vpečetěna lidská křehkost – mohou být ubohé i velkolepé. Toto je příběh velkolepé myšlenky.
Pro lidi, o nichž příběh vypráví, to však byla víc než jen myšlenka: byl to prostor jejich bytí. Neboť tato myšlenka, jak už se to občas stává, zbloudila a pokřivila běh jejich životů.
To, co v Nonstop popisuje Brian W. Aldiss, zažilo lidstvo v nejrůznějších podobách a na nejrůznějších úrovních mnohokrát. Kupříkladu idea vytvoření beztřídní a spravedlností oplývající společnosti je stará jako lidstvo samo. V době Velké francouzské revoluce se hlásalo Liberté, égalité, fraternité (Volnost, rovnost, bratrství). Jak vznešené. Výsledkem bylo použití gilotiny ve vlastních řadách, následné utopení celé této povznášející revoluce v krvi a návrat předchozí nerovnosti, nevolnosti a nebratrství v ještě syrovější podobě. Stejně tak asi o dvě stě let předtím dopadla téměř demokratická vize republiky v Anglii a její vůdčí představitel, Oliver Cromwell, nedopadl o nic lépe než francouzští komunardi. Demokracie se nakonec přece jenom ujala, ne však s úplnou volností, rovností a bratrstvím. Ve Velké Británii to dokonce dopadlo tak, že hybridizovala s royalismem.
Nejhůře však dopadl poslední pokus o zavedení ideálů Pařížské komuny. Tato myšlenka padla na "úrodnou" půdu zaostalého carského Ruska, kde ještě dříve než se stačili zorientovat její nepokrytě skuteční propagátoři, se jí chopily zločinecké tlupy, v jejichž čele se zaskvěly ty nejtyranštější osobnosti, kterým středověcí panovníci ani toho nejhrubšího ražení nesahali po kotníky. A tak jsme "jeli dál, močálem černým kolem bílých skal".
V závěru Non-Stop se píše:
Loď před nimi ležela jako na dlani. Praskliny ve vznešené klenbě lodního pláště byly stále širší; pak se jejich ostrá údolí proměnila ve vesmírné propasti. Loď přestala existovat, místo ní bylo osmdesát čtyři obrovitých mincí. Jedna se od druhé víc a víc vzdalovala, točily se, zmenšovaly, aby se navždycky vydaly po vlastních neviditelných stezkách. Každá z těch mincí byla jedna paluba a každá paluba teď byla světem sama pro sebe, světem obtíženým náhodným břemenem lidí, zvířat i poniků. Světy jak korkové zátky pluly bezesným mořem kolem Země.
Tohle už nemohl dát do pořádku nikdo.
„Zbývá jim jen jedno,“ řekla Laura slabě. „Vzít nás dolů. Na Zemi.“ Podívala se na Complaina a pokusila se ženskou intuicí uhodnout, co všechno je teď čeká, jak těžké bude pro každého z obyvatel lodi přizpůsobit se majestátu Země. Je to, jako kdybychom se všichni měli znovu narodit, napadlo ji. Usmála se; pak se podívala na Complainův rozzářený obličej. Byli oba stejní: ani ona, ani on pořádně ještě nevěděli, co chtějí – takže měli největší naději, že to najdou.
Zdroje:
26.07.2026, 16:43:10 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Vědci zjistili, že už několik týdnů strávených na oběžné dráze Země dokáže výrazně změnit strukturu i funkce mozku astronautů. Nejnovější studie odhaluje, jak beztížné prostředí přetváří mozkové komory a co to znamená pro budoucí mise k Marsu. Tyto objevy mohou zásadně ovlivnit plánování dlouhodobých kosmických expedic.
24.07.2026, 15:57:42 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Žáby jsou důležitou složkou ekosystému. Živí se převážně hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, samy jsou složkou potravy pro brodivé ptáky, kachny a jiné ptáky či pro plazy i některé savce. Žáby i další obojživelníci jsou výbornými indikátory kvality životního prostředí. Většina žab potravu loví dlouhým lepkavým jazykem, který vymrští po oběti. Žáby jsou schopny vydržet bez potravy extrémně dlouhou dobu, v některých případech až 16 měsíců.
22.07.2026, 14:46:36 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Po čmelákovi a včele přichází na řadu těžší kalibr tohoto druhu hmyzu – sršeň. Nejdříve dám několik informací z Wikipedie, pak několik výňatků z videa na YouTube, které mě k tomuto článku inspirovalo, a nakonec svoji povídku Téměř neviditelný sršeň, která se týká mého zážitku v Nové Rabyni na Slapské přehradě v roce 2009.
20.07.2026, 15:05:41 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Včely žijí ve společenstvu, které nazýváme včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce.
18.07.2026, 13:59:22 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Včera jsem na YouTube narazil na video Čmelák: Proč létá, i když by neměl. Název je mýtus. Jeden fyzik někdy v první polovině dvacátého století spočítal, že čmelák by neměl létat, protože matematický model, který použil, tuhle možnost vylučuje. Čmelák samozřejmě může létat. Matematický model byl špatný. Jakým způsobem to čmelák dělá, bylo objasněno koncem minulého století a začátkem tohoto století. Následně budu v upravené formě citovat něco z toho videa, přičemž první odstavec je můj komentář.
16.07.2026, 17:00:48 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Na webu Poznat svět jsem narazil na zajímavý článek, který se týká Hranické propasti. V následujícím textu z něj dávám výňatek. Nejdříve ale ocituji něco z WikipediE. Hranická propast je nejhlubší zatopenou sladkovodní propastí na světě, její skutečné dno nikdo nezná. Nachází se kousek od železniční stanice v Teplicích nad Bečvou. Do samotné propasti se běžně sestoupit nedá a vstup do jejích hlubin je vyhrazen pouze vědeckým expedicím. Turisté uvidí jenom malé jezírko. Často netušíme, co se skrývá v prostorách pod povrchem naší planety. Někteří ale mají jasno, že se brzy vybuduje kosmická základna na Měsíci a v následujících letech i na Marsu. Pochybuji. Situace na naší planetě začíná připomínat něco jako novodobý středověk.
14.07.2026, 14:49:55 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Pro dnešek dávám (reprodukuji) článek Stelly z října 2022. Autora zdroje najdete dole. Jeho knížku Elegantní vesmír mám v knihovně. Ze svého článku z roku 2010 dávám výňatek: „Dnes jsem si koupil knížku od teoretického fyzika Michio Kaku a novinářky Jennifer Thompsonové Dále než Einstein. První kapitola začíná úderným názvem - Superstruny: teorie všeho? Na superstruny nejsem odborníkem, ale jako fyzik do toho občas zvědavě nahlížím jako laik, tedy hlavně do populárně vědeckých knížek. Četl jsem například Elegantní vesmír od Briana Greena. Znalci si asi řeknou: fyziku, fyziku, Dále než Einsteina jsi objevil až po patnácti letech? Ano. Originál vyšel v roce 1995 a od té doby možná už i český překlad. Ten, co jsem si koupil, vyšel loni.“
Stella (Lucifer)
12.07.2026, 12:18:32 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Fyzici vytvořili verzi kvantové mechaniky založenou na reálných číslech, která poskytuje stejné předpovědi jako standardní teorie, čímž vyřešili otázku, která se v této oblasti řešila již od samých počátků oboru. Poprvé vytvořili funkční verzi kvantové mechaniky bez komplexních čísel, která byla téměř celé století považována za nezbytnou součást této teorie.
10.07.2026, 12:02:22 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Ukázalo se, že příčinou břišních potíží jedné ženy bylo nahromadění potravy v žaludku. Léčba spočívala v pití dietní limonády. 63letá žena z Massachusetts se dostavila na pohotovost poté, co asi měsíc trpěla nevolností a zvracením spolu se sníženou chutí k jídlu. Lékařům sdělila, že pociťovala také pálivou bolest v horní části břicha a na pravé straně trupu, která se táhla až do zad. Pokusila se tyto příznaky léčit dvěma běžnými volně prodejnými léky proti refluxu, ale léčba nepomohla.
08.07.2026, 11:05:37 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel. Jeho reformace však římskokatolické církvi připadala natolik nebezpečná, že byl označen za kacíře, jeho učení za herezi, z církve byl exkomunikován a na kostnickém koncilu odsouzen k upálení na hranici. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem a až teprve v roce 1999 ho římskokatolická církev omilostnila, když papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.
05.07.2026, 21:50:37 Publikoval Luciferkomentářů: 0