Probudil jsem se z nějakého podivného snu, v němž mě něco mrazilo a pálilo zároveň, když jsem však otevřel oči, okamžitě jsem zapomněl co a proč. Mé oči se totiž dívaly nahoru do vznešených korun stromů, tak bohorovně se nad vším v bezbřehém klidu vzpínajících a s neskonalou dobrotivou trpělivostí se ke všemu sklánějících, že ten mrazivý a žhavý dozvuk ze snu ve mně ještě několikrát zavibroval do ztracena.
Lucifer
Pode mnou bylo něco jako rohožka z hebkého mechu, lehce zvlhlého vzkříšením provoněnou ranní rosou. Kolem se tiše vlnilo mlází, ostrůvky kapradin a polštáře lesních trav protkaných tajemnými květy, někde ve skrytu korun stromů se ozývalo nesmělé švitoření jednoho, dvou či více opeřenců, po spadlém listu neskonale blízko mé tváře putovala jakási drobná čeládka z hmyzí říše, a z nevelké výše si mě zkoumavě prohlížela lesní včela, která, když zpozorovala, že jsem ji zpozoroval, někam odletěla…
Ano, probudil jsem se v lese naznak v mechu a zorničkami otevřenými téměř do nekonečna jsem v úžasu sledoval koruny stromů, které se zvolna začaly komíhat sem a tam, jako vějíře tam někde vysoko v nebesích. Netrvalo však dlouho a mou hlavou začaly pozvolna proudit myšlenky, jež se v první řadě věnovaly otázce, proč jsem se probudil tady v lese.
Jenže v tom lese se mi začínalo líbit. Myšlenky skleněnky jsem zahnal zpět do podzemí mého snu, odkud bych je rád už nikdy nevylovil, do svých nozder jsem nasál lesní vůni, opeřencům jsem jejich švitoření opětoval okamžitě vygenerovanou básní, kterou jsem jim bezhlesně zašeptal zachvěním svých víček, abych ji vzápětí do posledního verše zapomněl, zástupcům hmyzího řádu spořádaně cupitajícím po mé tváři přilehlém listu jsem věnoval letmý dotek a korunám stromů oční posvěcení.
A pak se najednou z nedalekého ostružinového houští vynořila Lesopaní. Podívala se na mě pohledem, jakým se dívají koruny stromů dolů na hebký mech, a bez jediného gesta natožpak slůvka mě pobídla, abych ji následoval.
Pluli jsme lesem, mechem, mlázím, klouzali po stromových kůrách až někam nahoru k opeřencům, a potom dolů k drobným hmyzím poutníkům. Kolem nás tichounce zurčely potůčky dávných mytologických bájí, prostor byl prosycen varhanním koncertem pavoučích sítí a klenbou lesního chrámu probleskovaly sluneční paprsky. Plul jsem za Lesopaní jako tající ledoborec pouští, kolem nás se míhaly čím dál tím tajemnější houštiny, mechy a květy oplývající místa, koruny stromů začaly mizet v houstnoucím oparu lesní zádumčivosti, když tu se před námi objevila lidskou nohou zřejmě ještě nedotčena hladina v hloubi lesa se ukrývajícího jezera.
Přistoupili jsme ke břehu jezera a moje nová Lesopaní mě vzala za ruku. V té chvíli jsem uslyšel zvláštní hudbu, jakoby vycházející odněkud z hlubin té lesní tůně, jejíž hladina se jako zrcadlo skvěla přímo před námi. Lesopaní mě mlčky dovedla ke dvěma buližníkovým kamenným sedátkům na samotném okraji mechového břehu. Tam jsme se usadili a s pohledem upřeným na netknutou jezerní hladinu jsme těmi buližníkovými kameny zvolna začaly prorůstat. Nebylo třeba mluvit, v buližníkovém stavu to ani nejde; naše duše se však naladily na hudbu zurčící z naší osudové lesní tůně a jejich myšlenky se proměnily v neslyšný rozhovor, jehož ozvěna se odrážela od v tajemné mlze skryté lesní klenby do celého vůkol nás ševelícího chrámu.
Lesopaní mi vyprávěla dávné mýtické příběhy ze svého lesa, a já jí v odpověď vyprávěl své nedávné příběhy z nemýtického lesa lidí. Nevím, co a zda vůbec něco si vzala z mých příběhů, ale já jsem těmi jejími začínal být čím dál tím víc očišťován z něčeho, co se ve mně už drahná léta usazovalo jako lógr z kávy na dně šálku.
Vzpomínal jsem na věci, které už dávno zmizely v hlubinách jiných lesů, do kterých už vkročit nemohu. Je tady však jeden, ve kterém mohu žít. A v něm má Lesopaní, které mohu naslouchat. Se kterou se mohu milovat a bloudit naším lesem. Ten les mi nikdo vezme. Z něho mě nikdo nemůže vyhnat.
Celá ta výměna tichých myšlenek plynoucích po hladině tajnosnubného jezera v samotném nitru lesa, ukrytého před zraky všech, kdo nedokáží naslouchat ani tlukotu svého srdce, se pozvolna vytratila do neskonalých lesních tišin. Opět jsem usnul.
Když jsem se probudil, nade mnou byl bezobsažný strop mého pokoje, za okny se tyčily stropy dalších bezobsažných pokojů, v nichž se probouzeli lidé, kteří se na první pohled ode mne nijak zvlášť nelišili. Rozdíl byl pouze v tom, že oni si ty své sny už nepamatovali. Vyšel jsem ven, abych se znovu a znovu pokusil prolomit tu kletbu všech kolem nudou zívajících klecových lůžek. Tentokrát mě však zcela neviditelně za ruku vedla má nová Lesopaní.
05.09.2026, 06:43:48 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Archeologové v České republice objevili prehistorickou stavbu, o které se domnívají, že sloužila jako rituální centrum spojené s pohybem Slunce a Měsíce. Toto centrum je staré přibližně 6 500 let – asi o 1 000 let starší než Stonehenge. Stavba byla objevena v Chlebách ve Středočeském kraji.
03.09.2026, 10:32:25 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Začalo září. Měsíc, který meteorologové řadí do podzimu. Astronomický podzim začíná podzimní rovnodenností, která letos nastane v noci z dvaadvacátého na třiadvacátého září. Je nesmyslné si myslet, že včera bylo léto a dnes je podzim. Dochází pouze k postupné přeměně. Takže dnes je skoro to samé, co včera.
01.09.2026, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Tu máš
Honza
30.08.2026, 17:42:36 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Člověk ještě není a nejspíš dlouho nebude jak fyzicky, tak psychicky připravený na delší pobyt ve vesmíru. Domnívám se, že ambiciózní představa začít v nejbližších letech budovat na Měsíci základnu, která se časem změní v město, se jen tak hned neuskuteční. Důvodů je několik. V tomto článku se budu věnovat zácpě a změně struktury a fungování lidského mozku.
29.08.2026, 13:02:51 Publikoval Luciferkomentářů: 0
(Ne)jsem blázen
27.08.2026, 09:06:32 Publikoval Luciferkomentářů: 0
AI modely nacházejí softwarové chyby, provádějí kybernetické útoky během bezpečnostních testů a dosahují systémů, ke kterým neměly přístup. Ale znamená to, že AI „jde na vlastní pěst“? Proč je najednou tolik příběhů o AI hackerství v médiích? Může AI opravdu sama hacknout počítače? Měli by se lidé obávat, že AI páchá kybernetické útoky?
25.08.2026, 14:27:39 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Elektrokola se během několika let stala běžnou součástí výletů i každodenní dopravy. V sousedním Německu se teď připravují nová pravidla pro jízdu v lesích, která mohou změnit využívání některých elektrokol i oblíbených tras. Debata navíc znovu otevřela otázku jejich dopadů na životní prostředí.
23.08.2026, 13:49:22 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Cirkadiánní rytmus (případně cirkadiální) je biologický rytmus s periodou o délce 20–28 hodin. Je jedním z biorytmů, tedy kolísání aktivity a bdělosti nejčastěji s denní, měsíční nebo roční periodou. Různé systémy těla sledují cirkadiánní rytmy, které jsou synchronizovány s hlavními hodinami v mozku. Tyto hlavní hodiny jsou přímo ovlivněny podněty prostředí, zejména světlem, a proto jsou cirkadiánní rytmy svázány s cyklem dne a noci. Pokud je cirkadiánní rytmus správně sladěn, může podporovat konzistentní a regenerační spánek. Když je ale tento cirkadiánní rytmus zahozen, může způsobit značné problémy se spánkem, včetně nespavosti.
21.08.2026, 14:14:50 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Eidetická paměť, známá také jako fotografická paměť a totální vybavování, je údajná schopnost vybavit si obraz z paměti s vysokou přesností – alespoň na krátkou dobu – poté, co jej člověk viděl pouze jednou a bez použití mnemotechnické pomůcky. Ačkoli se termíny eidetická paměť a fotografická paměť běžně používají zaměnitelně, existují i rozdíly. Eidetická paměť označuje schopnost vidět objekt několik minut poté, co již není přítomen, a fotografická paměť označuje schopnost vybavit si stránky textu, čísla nebo podobné věci ve velkých detailech. Pokud se tyto pojmy rozlišují, je eidetická paměť údajně vyskytována u malého počtu dětí a obecně se nevyskytuje u dospělých, zatímco existence skutečné fotografické paměti nebyla nikdy prokázána.
19.08.2026, 17:17:44 Publikoval Luciferkomentářů: 0
mRNA je jednovláknová nukleová kyselina (RNA), která vzniká během transkripce DNA a slouží jako předpis pro výrobu bílkoviny na základě genetické informace přepsané podle genetického kódu. Zkratka „mRNA“ pochází z angličtiny, ve které se tato molekula označuje jako messenger RNA, což znamená „poslíček“. Také je známa pod názvy informační nebo mediátorová RNA. První vakcíny proti korona viru znamenaly zásadní změnu, protože se dostaly od koncepce k masové výrobě během pouhých několika měsíců. Byly však také jedinečné tím, že využívaly nový způsob stimulace imunitního. Vědci po celém světě objevili další využití technologie mRNA mimo oblast vakcín. Zkoumají její použití pro průlomové léčby rakoviny a autoimunitních onemocnění, stejně jako pro terapie genetických poruch pomocí úpravy genů.
17.08.2026, 12:49:15 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Na začátku byla představa docela jednoduchá. Člověk vytvoří umělou inteligenci, naplní ji lidským poznáním a získá nástroj, který mu pomůže přemýšlet rychleji a lépe. Další generace AI bude schopnější než předchozí, lidé s její pomocí objeví nové věci a celý systém se bude společně posouvat vzhůru. Budoucnost tohoto propojení však nemusí být růžová. Obě strany mohou začít hloupnout.
15.08.2026, 15:46:28 Publikoval Luciferkomentářů: 0