« strana 1 »

Artemis II – Základna na Měsíci

rubrika: Pel-mel


Odborníci tvrdí, že vybudování měsíční kolonie v příštím desetiletí, jak si to přejí NASA a Elon Musk, bude vyžadovat nalezení řešení problémů, kterým zatím plně nerozumíme. 24. března oznámil správce NASA Jared Isaacman nové plány na vybudování „trvalé lidské přítomnosti“ na Měsíci, včetně stálé měsíční základny. Stavba nového domova lidstva mimo Zemi by mohla začít již v roce 2027, uvedl Isaacman. Oznámení přišlo jen měsíc poté, co generální ředitel SpaceX Elon Musk podobně opustil plány své společnosti na návštěvu Marsu ve prospěch vybudování základny na Měsíci.

 

Lucifer


Artemis II je jednou z misí v širším americkém programu, jehož cílem je do roku 2030 zahájit budování stálé základny na Měsíci. Nejde jen o průzkum. Jak řekl americký prezident Donald Trump, jde o prosazení „americké vesmírné převahy“, nastolení „trvalé americké přítomnosti“ a rozvoj lunární ekonomiky. Vrací se americké koloniální myšlení o „zjevném osudu ke hvězdám“. Hlavním cílem je přístup k omezeným, cenným zdrojům na jižním pólu Měsíce, kde by vodní led mohl udržovat život a poskytovat raketové palivo pro mise na Mars. Roli hrají i spekulativní, ziskem řízené vize, od těžby hélia-3 až po získávání zdrojů z asteroidů a jejich dopravu na Zemi.

 

Vědci tvrdí, že kolonizace Měsíce nebude tak jednoduchá, jako sbalit se a odletět. Prostředí na Měsíci je drsné: představte si ostrý jako břitva, elektrifikovaný prach a neustálý proud radioaktivních částic letících rychlostí světla. Vědci si stále nejsou jisti, jak tato zvýšená dávka kosmického záření, spojená se slabší gravitační přitažlivostí Měsíce ve srovnání se Zemí, ovlivní lidské tělo ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. A pak je tu technologická proveditelnost: Kde budou astronauti žít a z jakých zdrojů? V tuto chvíli tyto velké otázky stále čekají na odpovědi, které možná nepřijdou včas pro plány navrhované NASA a Muskem.

 

Například pokud se NASA rozhodne investovat do podzemního obydlí – což je možná nejjistější způsob, jak se vyhnout radiaci – vědci stále nemají ponětí, jak se na Měsíci projeví slabší gravitační přitažlivost Měsíce (pouhá šestina gravitační síly Země) na zdravotní rizika. Z předchozích vesmírných letů víme, že bez gravitační síly, s níž se lidé vyvinuli, potřebují naše kosti a svaly značné množství pohybu, aby neochably. Nebylo by však praktické vláčet na Měsíc těžké běžecké pásy, jako jsou ty používané na Mezinárodní vesmírné stanici.

 

Pobyt v kosmickém prostoru představuje pro lidské tělo extrémní zátěž. Zatímco dopady mikrogravitace na svaly a kosti jsou známé už delší dobu, teprve nedávno se vědci začali podrobněji zabývat tím, co se děje s naším nejdůležitějším orgánem. Tým výzkumníků z University of Florida provedl detailní analýzu mozkových snímků třiceti astronautů, kteří absolvovali mise různé délky. Výsledky ukázaly něco překvapivého: mozkové komory se během pobytu mimo Zemi výrazně zvětšují. Tento efekt je viditelný už po relativně krátkých misích trvajících několik týdnů.

 

Velitel mise Artemis II Reid Wiseman pocítil opravdový strach, když zjistil, že se kosmická loď Orion vzdálila od Země více, než se předpokládalo. Reid Wiseman a jeho tři členové posádky měli dosáhnout vzdálenosti 219 667 námořních mil (252 788 standardních mil, resp. 406 823 kilometrů) — což je dále, než se kdy kterýkoli člověk dostal od své domovské planety — a teprve poté se šestý den své desetidenní mise k Měsíci obrátit zpět k Zemi. Ukazatel vzdálenosti na kosmické lodi Integrity však stále stoupal, když minuli plánovaný bod návratu, což v astronautovi vyvolalo obavy, že se něco strašně pokazilo.

 

Když Wiseman uviděl, že počítadlo se vrátilo na 219 668 námořních mil, řekl: „Letíme domů,“ a posádka propukla v jásot. „Věděl jsem, že je velká šance, že to zvládneme,“ dodal. V rozhovoru pro sesterský časopis Live Science, The Week Junior Science+Nature, Wiseman vzdal hold pozemním týmům NASA za konečný úspěch mise. „Bezpečný návrat domů je důkazem technické preciznosti a práce letových řídících týmů tady na Zemi, které tuto raketu sestavily a poté ji řídily, když jsme letěli na Měsíc a vraceli se zpět. To jsou skuteční hrdinové této mise. Mají opravdovou odvahu.“

 

Domnívám se, že ambiciózní představa začít v nejbližších letech budovat na Měsíci základnu, která se časem změní v město, se jen tak hned neuskuteční. Důvodů je několik. V současné době řešíme války na Ukrajině či v Íránu, hrozí ekonomická krize, máme problémy s energetickými zdroji, různí ideologičtí či náboženští fanatici degradují lidskou kulturu a v čele dvou největších mocností jsou paranoidní osobnosti, přičemž ten v Rusku je jakousi kopií Adolfa Hitlera. A s tímhle chceme stavět základnu na Měsíci, posléze i na Marsu a později vyrazit i k nejbližším hvězdám? S raketami na chemický pohon, které se plouží kosmickým prostorem jako nějaká rachotina ze starých filmů a s nimiž jsou problémy udržovat v chodu Mezinárodní vesmírnou stanici? A přitom se začínáme vracet tak nějak do středověku.

 

Člověk ještě není a nejspíš dlouho nebude jak fyzicky, tak psychicky připravený na delší pobyt ve vesmíru. V naší galaxii bezpochyby existují vyspělé civilizace, které se dokáží přemísťovat vesmírem mnohem efektivnějším způsobem a jejich tělesná schránka je k tomu přizpůsobena. Cituji z románu 3001: Poslední vesmírná odysea od Arthura Charlese Clarka:

 

Říkejme jim Prvorození. Třebaže se ani zdaleka nepodobali lidem, byli přesto z masa a krve a při pohledu do hlubin kosmu je jímala bázeň i úžas a doléhalo na ně osamění. A jakmile nabrali sil, začali se rozhlížet po druzích mezi hvězdami…  Avšak éra strojového bytí rychle pominula. Ve svém neutuchajícím hledačství se naučili uchovávat poznatky v samotné struktuře prostoru, vtělovat navěky své myšlenky do mřížek znehybnělého záření. Proměnili se tak posléze v čistou energii. Jen prázdné schránky, které odvrhli, se v bezduchém tanci smrti na tisících světů ještě chvíli zachvívaly, než se posléze rozpadly v prach.

 

Zdroje:


komentářů: 0         


Mikroplasty a nanoplasty mohou narušovat biologické struktury a za určitých podmínek přispívat k poškození buněk

rubrika: Populárně naučný koutek


Plasty jsou obecně považovány za chemicky poměrně stabilní materiály. Právě díky svým vlastnostem se běžně používají například při výrobě obalů na potraviny, nápojových lahví nebo dětských hraček. Jakmile se však začnou rozpadat na mikroskopické částice, jejich vlastnosti se mohou výrazně změnit. Američtí vědci odhalili nový chemický mechanismus, při kterém mikroplasty v kontaktu s vodou vytvářejí vysoce reaktivní látky schopné poškozovat buňky. Objev by mohl pomoci vysvětlit jejich negativní působení na lidské zdraví. Výsledky studie zveřejnil 14. října prestižní časopis Nature.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Ultrazvukové vlny, které stimulují hluboké mozkové struktury, mohou zmírnit bludy u schizofrenie

rubrika: Populárně naučný koutek


Pilotní studie ukázala, že stimulace mozku ultrazvukem by mohla pomoci potlačit bludy, které lidé trpící schizofrenií zažívají. Studie se zabývala transkraniální ultrazvukovou stimulací, při níž zařízení umístěné na hlavě pacienta vysílá ultrazvukové vlny přes lebku do mozku. Jejím cílem je změnit aktivitu v cílové oblasti mozku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Teorie hlouposti

rubrika: Pel-mel


Teorie hlouposti se v moderním myšlení nejčastěji pojí se dvěma slavnými pohledy: s Dietrichem Bonhoefferem, podle něhož je hloupost nebezpečnější než zlo, protože ji nelze porazit argumenty, a s Carlem M. Cipollou. Blbec je člověk, který svým jednáním způsobuje škodu druhému člověku nebo skupině, aniž by z toho sám měl jakýkoliv prospěch – často naopak sám na onom jednání ještě doplácí. Francouzský filmový režisér Claude Chabrol upozornil, že hloupost je nekonečně fascinující více než inteligence, protože inteligence má své meze, zatímco hloupost žádné nemá. Proto by zkoumání hlouposti mělo být klíčovým tématem behaviorálních a pedagogických věd, zejména v moderním světě, kde informace a znalosti nikdy nebyly tak manipulovány a zkreslovány.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Po šedesátce už nemáte čas tolerovat věci, které vám berou klid

rubrika: Pel-mel


Ne proto, že jste staří, ale proto, že už jste dali příliš mnoho let lidem a problémům, které si váš čas nezasloužily. Kolikrát jste řekli „Ano“, i když jste chtěli říct „Ne“? Kolikrát jste mlčeli, když vás někdo shazoval, jen abyste měli klid? A kolikrát jste si řekli „To vydržím“. Člověk celý život čeká, že jednou bude mít čas na sebe. Jenže když ten čas přijde, staré návyky často zůstanou. Pořád se přizpůsobuje, pořád něco vysvětluje, pořád řeší problémy druhých.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Mozek se může „pohybovat“ mezi souvisejícími myšlenkami stejným způsobem, jakým přechází z jednoho místa na druhé

rubrika: Populárně naučný koutek


Vědci pomocí matematického modelu zkoumali, jak lidský mozek pravděpodobně zpracovává informace o fyzických prostorech a o lidech, místech a věcech. Ukázalo se, že obě tyto kategorie zpracovává podobným způsobem. Abychom se zorientovali v novém městě, často využíváme mapy a orientační body k nalezení nejrychlejší a nejspolehlivější trasy mezi dvěma místy. Nový výzkum nyní ukazuje, že náš mozek možná používá podobné procesy k „navigaci“ mezi souvisejícími pojmy. Mozek vytváří tři kopie jedné vzpomínky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Anhedonie

rubrika: Pel-mel


Anhedonie je odborný pojem označující neschopnost prožívat radost, potěšení nebo zájem z aktivit, které člověka dříve těšily. Zatímco dřívější definice kladly důraz na neschopnost prožívat potěšení, v současnosti vědci termínem anhedonie označují sníženou motivaci, snížené očekávané potěšení (touhu), snížené potěšení z uskutečnění (zálibu) a poruchy učení založeného na posilování.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Toltécká cesta rekapitulace

rubrika: Pel-mel


Toltécká rekapitulace je duchovní, šamanská a seberozvojová technika, kterou zpopularizoval Carlose Castanedou a rozvedl autory Víctor Sánchez v knize Toltécká cesta rekapitulace. Slouží k návratu k minulým, často traumatickým či stresujícím událostem, uvolnění vázané energie a očištění od destruktivních vzorců chování. Toltékové věřili, že jejich předkové poznali iluzorní povahu skutečnosti a v souladu s obecně platnými přírodními zákony žili životy založené na bezpodmínečné lásce a sebepoznání. Věřili, že pokud pochopíme mikrokosmos, což jsme my sami, pochopíme i makrokosmos, což je vesmír. Vnitřní a vnější světy se v sobě vzájemně zrcadlí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Vědci identifikovali v krvi „proteinovou signaturu“, která by mohla předpovídat zdravé stárnutí

rubrika: Populárně naučný koutek


Na téma stárnutí a délky lidského života jsem zde uvedl řadu článků, naposledy „Jak dlouho může člověk ve skutečnosti žít?“, který se mimo jiné zabývá myšlenkou, co kdyby lékaři jednou dokázali odstranit většinu nemocí a dalších problémů, kvůli nimž lidské tělo stárne a nakonec přestane fungovat. Vědci se pokusili spočítat, kde by pak mohla být jeho hranice. Člověk by ani v takovém případě zřejmě nežil věčně. V našich buňkách se totiž od narození postupně hromadí drobné změny v DNA a těm se zatím nedokážeme úplně vyhnout. Nový výpočet ukazuje, že právě ony by jednou mohly rozhodnout o tom, jak dlouho lidské tělo vydrží. Na Live Science jsem objevil článek, v němž se praví, že určitý poměr bílkovin produkovaných imunitními buňkami v krvi souvisí s vyšším rizikem onemocnění spojených s věkem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Nuda nemusí být promarněný čas

rubrika: Pel-mel


Chvíle ticha a nudy nemusí být promarněným časem. Podle dosavadních výzkumů mohou dát mozku prostor, aby si lépe uchoval právě získané informace. Výzkumy naznačují, že paměti může prospět několik minut v klidu. Dvě nedávné metaanalýzy shrnuly výsledky desítek studií. Lidé si obecně zapamatovali více informací, když po učení několik minut odpočívali, než když se hned pustili do činnosti, která zaměstnala jejich pozornost.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Mozek umí něco, co vědci dlouho považovali za iluzi, a možná není tím, za co jsme ho považovali

rubrika: Populárně naučný koutek


Náš mozek, varovali, ve skutečnosti nezpracovává dva složité úkoly současně, ale mezi nimi velmi rychle přepíná, čímž vytváří falešný dojem souběžnosti. Přímým důsledkem tohoto přepínání je více chyb, pomalejší výkon a postupné duševní vyčerpání. To, co jsme vždy považovali za jediný orgán, by ve skutečnosti mohlo být výsledkem sloučení dvou nezávislých neuronových sítí, které evoluce postupně sbližovala, až se spojily pod jednou lebkou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  312  313  314  315  316   »