Neviditelný čert

Anhedonie

rubrika: Pel-mel

Anhedonie je odborný pojem označující neschopnost prožívat radost, potěšení nebo zájem z aktivit, které člověka dříve těšily. Zatímco dřívější definice kladly důraz na neschopnost prožívat potěšení, v současnosti vědci termínem anhedonie označují sníženou motivaci, snížené očekávané potěšení (touhu), snížené potěšení z uskutečnění (zálibu) a poruchy učení založeného na posilování.

Lucifer

Søren Kierkegaard byl dánský filosof, který žil v Kodani, nikdy neměl stálé zaměstnání a zemřel v 42 letech. Ve svých knihách pod vymyšlenými jmény rozebral, proč lidem, kteří mají všechno, nestačí nic. Proč nás nuda a prázdnota mohou přepadnout právě tehdy, když by měla přijít spokojenost.

Začneme u muže, který se jednoho dne přestal chtít hýbat. Kodaň, rok 1843. Kierkegaard je třicetiletý a právě vydal knihu Buď, anebo. Jako vydavatele uvedl vymyšlenou postavu jakéhosi Viktora Eremitu, který tvrdí, že rukopisy našel ve skryté zásuvce starého psacího stolu. V první části knihy mluví mladý muž, kterého Kierkegaard nazývá prostě A. Je chytrý, vtipný, vzdělaný a naprosto prázdný. A píše aforismy, které dnes zní jako zápisky z deníku někoho, kdo právě zavřel notebook ve tři ráno.

Jeden z nich se stal slavným. Sděluje v něm, že se mu nechce vůbec nic. Nechce se mu jezdit na koni, protože ten pohyb je příliš prudký, Nechce se mu chodit, protože je to únavné. Nechce se mu ležet, protože by buď musel zůstat ležet a to se mu nechce, nebo by musel zase vstát a to se mu nechce také. Závěr zní, že se mu nechce vůbec nic. Je to humor, který nebolí hned. Bolí později, když si uvědomíš, že se v něm poznáváš.

Anhedonie představuje širokou škálu poruch hedonické funkce, včetně snížené motivace nebo schopnosti prožívat potěšení. Zatímco dřívější definice kladly důraz na neschopnost prožívat potěšení, v současnosti vědci termínem anhedonie označují sníženou motivaci, snížené očekávané potěšení (touhu), snížené potěšení z uskutečnění (zálibu) a poruchy učení založeného na posilování. V Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch, pátém vydání (DSM-5) je anhedonie součástí depresivních poruch souvisejících s užíváním návykových látek, psychotických poruch a poruch osobnosti, kde je definována buď sníženou schopností prožívat potěšení, nebo sníženým zájmem o činnosti, které dříve přinášely potěšení.

Anhedonie není jen ztráta radosti. Moderní neurověda ukazuje, že mozek může ztratit schopnost těšit se na příjemné zážitky, aniž by zcela ztratil schopnost je prožívat. Když se řekne deprese, většina lidí si představí smutek. Ve skutečnosti ale mnoho pacientů popisuje něco úplně jiného. Nejsou neustále smutní. Spíš mají pocit, že se ze života vytratila jeho přitažlivost. Věci, které je dříve těšily, najednou působí neutrálně. Hudba zní stejně jako dřív, oblíbené jídlo chutná stejně, přátelé se nezměnili. Přesto jako by mezi člověkem a světem zmizelo něco neviditelného. Psychiatrie tento stav označuje jako anhedonii.

Slovo pochází z řečtiny a doslova znamená „bez potěšení“. Dlouho se předpokládalo, že jde jednoduše o neschopnost prožívat radost. Moderní neurověda ale ukazuje, že mozek pracuje mnohem složitěji. Radost totiž není jediný proces. To, že něco chceme, není totéž jako to, že si to užijeme. A právě v tom spočívá jedna z nejzajímavějších vlastností anhedonie.

Vědci dnes rozlišují několik složek odměnového systému. Jedna souvisí s motivací, tedy s tím, jak moc něco chceme. Druhá představuje samotný prožitek radosti ve chvíli, kdy se daná věc děje. Třetí zahrnuje schopnost učit se z příjemných zkušeností a příště je znovu vyhledávat. Tyto systémy spolu úzce souvisejí, ale nejsou totožné. Každý využívá trochu jiné mozkové okruhy a odlišné chemické přenašeče.

Významnou roli zde hraje dopamin. Přestože bývá často označován jako hormon štěstí, jeho skutečná funkce je jiná. Dopamin není hlavním zdrojem pocitu radosti. Mnohem více ovlivňuje motivaci a očekávání odměny. Pomáhá mozku rozhodnout, zda stojí za to něco udělat. Pokud jeho činnost poklesne, člověk nemusí přestat cítit příjemné emoce. Může ale ztratit chuť je vůbec vyhledávat.

Když se řekne deprese, většina lidí si představí zejména smutek či pocity zoufalství, které je nutné odstranit. V psychologii se tomu říká anhedonie a postihuje až 90 % lidí s těžkou depresí. Věci, které dříve milovali, třeba poslouchání hudby, dobré jídlo, kreslení nebo každodenní procházky, jim nepřinášejí žádnou emocionální odezvu. Lidé s anhedonií tak mohou mít třeba pocit, že i když právě teď netrpí a plus minus fungují, už je vůbec nic netěší a deprese jim definitivně „rozbila“ mozek. Mají vlastně trochu pravdu. Anhedonie totiž souvisí s narušením mozkového systému odměny, zejména oblastí pracujících s dopaminem a motivací.

Mozek tak hůře reaguje na příjemné zážitky a postupně ztrácí schopnost učit se z pozitivních zkušeností. Anhedonie proto nepřekvapivě souvisí s horším průběhem nemoci, vyšším rizikem návratu deprese i sebevražedným chováním a je jedním z nejsilnějších prediktorů toho, zda se člověk z deprese skutečně zotaví. U některých lidí anhedonie depresi i předchází. Nejdříve se začne „tlumit“ systém odměny, až potom se nabalí další depresivní symptomy.

Zdroje:

• Umění Tiché Moci, YouTube, Proč tě nic nebaví́, ani to, co jsi miloval – Kierkegaard
• Wikipedia, Anhedonia
• Médium.cz, Anhedonie není jen ztráta radosti. Mozek může přestat chtít, aniž by přestal cítit
• Moje Psychologie, Nejmocnějším příznakem deprese nejsou negativní pocity, ukazuje studie

Dodatek

Anhedonií netrpím. Někdy mívám pocit, že bych se nejraději na všechno vykašlal. Něco se ale ve mně probudí a zamezí, abych upadl do absolutní otupělosti. Vím, že můj hardware začíná mít s narůstajícím věkem problémy. Software funguje, ačkoli nastávají krátké chvíle, kdy vykazuje známky neposlušnosti. Tenhle motor však dokážu nahodit, aby šlapal jako hodinky. Problém je především s tělesnou konstrukcí. Některé jeho součástky jsou již opotřebované. Chtělo by to generální opravu či přímo rekonstrukci, jenže servis, který by to zařídil, nemám k dispozici a s lékaři mám špatné zkušenosti. Nezbývá mi, než si pomoci sám, což spočívá v důrazné změně životosprávy. V tomto směru jsem už učinil výrazný pokrok.

V noci spím dobře. Horší jsou rána. Nejdříve se probouzím kolem páté, zrelaxuji a zase ulehnu. Zatím v pohodě. Skutečně vstávám až po osmé a je to už o něčem úplně jiném. Fyzicky jsem téměř na šrot. Ležet už nemohu, vstávání mi připadá neskonale náročné. Po vynaložení nezanedbatelného fyzického úsilí se usadím na hranui postele a jsem skoro nepoužitelný. Vím, že z okraje postele musím vstát, ačkoli mám pocit, že na to nemám sílu a energii, zároveň však vím, že pak už to půjde čím dál snadněji.

Začnu poměrně rychle ožívat. Netrvá to ani hodinu a všechny ranní úkony jsou vyřízeny. Za dvě hodiny mohu vyrazit ven na nákup, pak oživit notebook, připojit je na internet a začít tvořit. Tahle aktivita trvá asi do tří hodin odpoledne (dnes čili včera v tuto dobu dokončuji tento článek). Je to čas, kdy jedu na plný výkon, tedy způsobem, který je naprostým opakem anhedonie. Často to dospěje k opačnému extrému. Mozek mám rozžhavený a ze sebe sypu a zapisuji rychlostí blesku.

No a pak vyhasnu. Začnu relaxovat, podívám se na nějaký film atd. Například včera jsem se díval na Oskara s  Louisem de Funèsem, který jsem už viděl a který mě ještě víc rozesmál než onehdy. Humornou nadsázku považuji za jeden z nejlepších léků k udržení duševního i tělesného zdraví.

16.10.2026, 00:12:42   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Toltécká cesta rekapitulace

rubrika: Pel-mel

Toltécká rekapitulace je duchovní, šamanská a seberozvojová technika, kterou zpopularizoval Carlose Castanedou a rozvedl autory Víctor Sánchez v knize Toltécká cesta rekapitulace. Slouží k návratu k minulým, často traumatickým či stresujícím událostem, uvolnění vázané energie a očištění od destruktivních vzorců chování. Toltékové věřili, že jejich předkové poznali iluzorní povahu skutečnosti a v souladu s obecně platnými přírodními zákony žili životy založené na bezpodmínečné lásce a sebepoznání. Věřili, že pokud pochopíme mikrokosmos, což jsme my sami, pochopíme i makrokosmos, což je vesmír. Vnitřní a vnější světy se v sobě vzájemně zrcadlí.

Lucifer

14.10.2026, 08:50:42   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Vědci identifikovali v krvi „proteinovou signaturu“, která by mohla předpovídat zdravé stárnutí

rubrika: Populárně naučný koutek

Na téma stárnutí a délky lidského života jsem zde uvedl řadu článků, naposledy „Jak dlouho může člověk ve skutečnosti žít?“, který se mimo jiné zabývá myšlenkou, co kdyby lékaři jednou dokázali odstranit většinu nemocí a dalších problémů, kvůli nimž lidské tělo stárne a nakonec přestane fungovat. Vědci se pokusili spočítat, kde by pak mohla být jeho hranice. Člověk by ani v takovém případě zřejmě nežil věčně. V našich buňkách se totiž od narození postupně hromadí drobné změny v DNA a těm se zatím nedokážeme úplně vyhnout. Nový výpočet ukazuje, že právě ony by jednou mohly rozhodnout o tom, jak dlouho lidské tělo vydrží. Na Live Science jsem objevil článek, v němž se praví, že určitý poměr bílkovin produkovaných imunitními buňkami v krvi souvisí s vyšším rizikem onemocnění spojených s věkem.

Lucifer

12.10.2026, 10:28:56   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Nuda nemusí být promarněný čas

rubrika: Pel-mel

Chvíle ticha a nudy nemusí být promarněným časem. Podle dosavadních výzkumů mohou dát mozku prostor, aby si lépe uchoval právě získané informace. Výzkumy naznačují, že paměti může prospět několik minut v klidu. Dvě nedávné metaanalýzy shrnuly výsledky desítek studií. Lidé si obecně zapamatovali více informací, když po učení několik minut odpočívali, než když se hned pustili do činnosti, která zaměstnala jejich pozornost.

Lucifer

10.10.2026, 00:32:20   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Mozek umí něco, co vědci dlouho považovali za iluzi, a možná není tím, za co jsme ho považovali

rubrika: Populárně naučný koutek

Náš mozek, varovali, ve skutečnosti nezpracovává dva složité úkoly současně, ale mezi nimi velmi rychle přepíná, čímž vytváří falešný dojem souběžnosti. Přímým důsledkem tohoto přepínání je více chyb, pomalejší výkon a postupné duševní vyčerpání. To, co jsme vždy považovali za jediný orgán, by ve skutečnosti mohlo být výsledkem sloučení dvou nezávislých neuronových sítí, které evoluce postupně sbližovala, až se spojily pod jednou lebkou.

Lucifer

08.10.2026, 07:39:08   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Co je na druhé straně černé díry?

rubrika: Populárně naučný koutek

Einsteinova obecná relativita dokáže velmi přesně popsat gravitaci černých děr, deformaci časoprostoru i pohyb hmoty v okolí. A všechny dosavadní pozorování s teorií pozoruhodně souhlasí. Jenže existují dvě otázky, na které Einsteinova fyzika nestačí. Kam se poděje hmota, která spadne dovnitř? A co se stane s černou dírou na úplném konci její existence? Právě zde vstupuje do hry kvantová fyzika. Dlouhou dobu se předpokládalo, že černé díry existují navždy. Pak přišel Stephen Hawking a ukázal něco šokujícího. Podle kvantové fyziky černé díry pomalu vyzařují energii – dnes známou jako Hawkingovo záření. Kvůli tomu postupně ztrácejí hmotu a velmi pomalu se „vypařují“.

Lucifer

06.10.2026, 07:12:02   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Jak dlouho může člověk ve skutečnosti žít?

rubrika: Populárně naučný koutek

Sto let je věk, kterého se dožije jen malá část lidí. Co kdyby však lékaři jednou dokázali odstranit většinu nemocí a dalších problémů, kvůli nimž lidské tělo stárne a nakonec přestane fungovat? Vědci se pokusili spočítat, kde by pak mohla být jeho hranice. Člověk by ani v takovém případě zřejmě nežil věčně. V našich buňkách se totiž od narození postupně hromadí drobné změny v DNA a těm se zatím nedokážeme úplně vyhnout. Nový výpočet ukazuje, že právě ony by jednou mohly rozhodnout o tom, jak dlouho lidské tělo vydrží.

Lucifer

04.10.2026, 07:08:29   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Kvantový trik pomáhá zredukovat přebujelé modely umělé inteligence

rubrika: Populárně naučný koutek

Kus materiálu doslova vře elektrony, které se při svém chaotickém pohybu vzájemně postrkují. Kvantifikovat, jak jedna částice v této vřavě ovlivňuje ostatní, je tak složité, že fyzici už v 90. letech vyvinuli speciální matematický aparát zvaný tenzorové sítě, aby tento jev vůbec dokázali popsat. Když se o zhruba deset let později začal tenzorovými sítěmi zabývat kvantový fyzik Román Orús, vůbec ho nenapadlo, že by je mohl uplatnit v oblastech umělé inteligence, které s nimi zdánlivě vůbec nesouvisejí.

Lucifer

02.10.2026, 00:09:29   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Středověk nekončí? Jak pro koho

rubrika: Pel-mel

Současný svět se svým způsobem neliší od toho, jak vypadal ve středověku, starověku či pravěku. Myšlení většiny lidí je v podstatě stejné. Urvi si, co můžeš. Jsou lidé, kteří myslí jinak a způsobili, že se lidské poznání a technologické prostředky vyvíjely k lepšímu. Dnes si lidé mohou nakoupit ve spoustě supermarketů cokoli, mobilem kontaktovat kohokoli, autem dojet kamkoli, letadlem doletět i na druhý konec světa a na sociálních sítích se o své zážitky podělit s kýmkoli. Jejich myšlení však v podstatě zůstává na úrovni doby kamenné. K zásadní přeměně však bezpochyby brzy dojde. Mnohým lidem se nebude líbit, jiní to budou považovat za něco jako sociální sítě a i nadále se bezstarostně bavit, dokud jim na hlavu nespadne atomová bomba od jiného kmene.

Lucifer

30.09.2026, 00:03:18   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Babí a indiánské léto

rubrika: Pel-mel

V sobotu se vyčasilo a na scénu vstoupilo babí léto, což je období, které už není létem a ještě není podzimem. Babí léto přichází koncem září a vydrží někdy až do poloviny října. V Severní Americe je jeho obdobou indiánské léto, které začíná ve druhé polovině října. Babí léto se vyznačuje tím, že se ustálí poklidné a slunečné počasí. Považuji ho za jedno z nejkrásnějších ročních období. Podle meteorologů by mělo trvat nejméně jeden týden.

Lucifer

28.09.2026, 07:53:31   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Vědci objevili buňky, které přelstívají smrt a obnovují poškozenou tkáň

rubrika: Populárně naučný koutek

Vědci objevili populaci buněk, které dokážou spustit proces programované buněčné smrti, přežít jej a poté pomoci rychle obnovit poškozenou tkáň. Jejich potomci se stávají mnohem odolnějšími vůči budoucímu poškození, což odhaluje mechanismus, který by mohl zlepšit hojení, ale také přispět k návratu rakoviny po léčbě. Tkáně, jako je kůže, spolu s epitelovými vrstvami, které pokrývají a vystýlají mnoho orgánů, mají pozoruhodnou schopnost se po rozsáhlém poškození samy obnovit. Vědci o této reakci, nazývané kompenzační proliferace, vědí již zhruba půl století. Přesně to, jak se buňkám daří spustit tak dramatický opětovný růst, však zůstávalo záhadou.

Lucifer

26.09.2026, 06:26:53   Publikoval Luciferkomentářů: 0