« strana 1 »

Pobyt ve vesmíru mění strukturu a fungování lidského mozku

rubrika: Populárně naučný koutek


Vědci zjistili, že už několik týdnů strávených na oběžné dráze Země dokáže výrazně změnit strukturu i funkce mozku astronautů. Nejnovější studie odhaluje, jak beztížné prostředí přetváří mozkové komory a co to znamená pro budoucí mise k Marsu. Tyto objevy mohou zásadně ovlivnit plánování dlouhodobých kosmických expedic.

 

Lucifer


Pobyt v kosmickém prostoru představuje pro lidské tělo extrémní zátěž. Zatímco dopady mikrogravitace na svaly a kosti jsou známé už delší dobu, teprve nedávno se vědci začali podrobněji zabývat tím, co se děje s naším nejdůležitějším orgánem. Tým výzkumníků z University of Florida provedl detailní analýzu mozkových snímků třiceti astronautů, kteří absolvovali mise různé délky.

 

Výsledky ukázaly něco překvapivého: mozkové komory se během pobytu mimo Zemi výrazně zvětšují. Tento efekt je viditelný už po relativně krátkých misích trvajících několik týdnů. Studie, která byla publikována v odborném časopise Scientific Reports, přináší dosud nejpodrobnější pohled na to, jak beztížné prostředí mění anatomii mozku.

 

V pozemských podmínkách gravitace zajišťuje, že mozkomíšní mok proudí přirozeně od hlavy směrem dolů. Ve stavu beztíže se však tento systém dostává do nerovnováhy. Tekutina se hromadí v horních částech těla, což vede k redistribuci tlaků uvnitř lebky. Právě tato změna je zodpovědná za expanzi mozkových komor. Jedním z klíčových objevů je skutečnost, že mozek potřebuje značně dlouhou dobu k návratu do původního stavu. Analýza snímků pořízených po návratu astronautů na Zemi odhalila, že proces normalizace může zabrat až tři roky. To má zásadní důsledky pro plánování budoucích misí.

 

Zvláště zajímavé je zjištění, že pokud astronaut absolvuje další let do vesmíru dříve, než se jeho mozek plně zotavil z předchozí mise, nedochází k dalšímu výraznému zvětšení komor. Přestože strukturální změny jsou dobře zdokumentované, vědci stále nemají jasno v tom, jak tyto modifikace ovlivňují mentální výkon astronautů. Dosavadní testy neprokázaly jednoznačné zhoršení kognitivních funkcí, ale ani výrazné zlepšení.

 

Výzkumníci zaznamenali určité variace v rychlosti zpracování informací a v motorických dovednostech, ale tyto změny nejsou konzistentní napříč všemi účastníky studií. Každý jedinec reaguje na pobyt v kosmu individuálně, což komplikuje vytváření obecných závěrů.

 

Cesta k Marsu by podle současných odhadů trvala minimálně šest až devět měsíců v jednom směru. Astronauti by tedy strávili v prostředí mikrogravitace více než rok, pravděpodobně i dva až tři roky, včetně pobytu na povrchu rudé planety a zpáteční cesty. Takto dlouhá expozice beztížnému stavu by mohla mít mnohem závažnější důsledky než mise na oběžnou dráhu Země. Vědci proto zdůrazňují nutnost dalšího výzkumu zaměřeného na dlouhodobé efekty a možnosti jejich prevence či zmírnění.

 

Výzkumný tým nyní zkoumá různé přístupy, jak by bylo možné negativní dopady minimalizovat. Mezi diskutované možnosti patří: Speciální cvičební programy zaměřené na udržení tlaku mozkomíšního moku; Umělá gravitace vytvářená rotací kosmické lodi; Farmakologická podpora regulace tekutin v těle;  Pravidelné monitorování pomocí přenosných zobrazovacích zařízení. Některé z těchto metod jsou zatím pouze teoretické, jiné se už testují v pozemských simulátorech. Vytvoření účinné ochrany mozku bude klíčové pro úspěch budoucích meziplanetárních misí.

 

Domnívám se, že ambiciózní představa začít v nejbližších letech budovat na Měsíci základnu, která se časem změní v město, se jen tak hned neuskuteční. Důvodů je několik, jak bylo řečeno v předchozím textu. V současné době řešíme války na Ukrajině či v Íránu, hrozí ekonomická krize, máme problémy s energetickými zdroji, různí ideologičtí či náboženští fanatici degradují lidskou kulturu a v čele dvou největších mocností jsou paranoidní osobnosti, přičemž ten v Rusku je jakousi kopií Adolfa Hitlera.

 

A s tímhle chceme stavět základnu na Měsíci, posléze i na Marsu a později vyrazit i k nejbližším hvězdám? S raketami na chemický pohon, které se plouží kosmickým prostorem jako nějaká rachotina ze starých filmů a s nimiž jsou problémy udržovat v chodu Mezinárodní vesmírnou stanici? A přitom se začínáme vracet tak nějak do středověku.

 

Člověk ještě není a nejspíš dlouho nebude jak fyzicky, tak psychicky připravený na delší pobyt ve vesmíru. V naší galaxii bezpochyby existují vyspělé civilizace, které se dokáží přemísťovat vesmírem mnohem efektivnějším způsobem a jejich tělesná schránka je k tomu přizpůsobena. V roce 2012 jsem tady citoval z románu 3001: Poslední vesmírná odysea od Arthura Charlese Clarka. Tady je výňatek:

 

Říkejme jim Prvorození. Třebaže se ani zdaleka nepodobali lidem, byli přesto z masa a krve a při pohledu do hlubin kosmu je jímala bázeň i úžas a doléhalo na ně osamění. A jakmile nabrali sil, začali se rozhlížet po druzích mezi hvězdami. Na svých průzkumných cestách se setkávali se životem v bezpočtu podobách a sledovali průběh jeho vývoje na tisících různých světů. Přečasto vídali jiskřičky rozumu slabounce zablikat a pak opět pohasnout v propastech vesmírné noci. A v celé Galaxii nenalezli nic drahocennějšího nad myšlení. Snažili se uchránit i sebemenší jeho výhonek. Stali se rozsévači na hvězdných lánech. Zasévali, někdy i sklízeli. A čas od času, bez hněvu i lítosti, se nevyhnuli ani pletí.

 

Avšak éra strojového bytí rychle pominula. Ve svém neutuchajícím hledačství se naučili uchovávat poznatky v samotné struktuře prostoru, vtělovat navěky své myšlenky do mřížek znehybnělého záření. Proměnili se tak posléze v čistou energii. Jen prázdné schránky, které odvrhli, se v bezduchém tanci smrti na tisících světů ještě chvíli zachvívaly, než se posléze rozpadly v prach.

 

Stali se pány Galaxie, po libosti teď mohli volně putovat mezi hvězdami nebo jako lehounká mlha pronikat do sebemenších skulin prostoru. Třebaže se však takto osvobodili od tyranie hmoty, nezapomněli zcela na svůj původ, na ono teplé bahno dávno zaniklých moří, z něhož vzešli. A jejich obdivuhodné nástroje zatím neúnavně pracovaly dál a střežily osud pokusů započatých před tolika věky.

 

Jenomže teď už nebyly vždy zcela poslušny příkazů svých tvůrců. Podobně jako veškerá ostatní hmota nebyly ani ony zcela imunní vůči nahlodávání Časem a jeho trpělivou, ani na okamžik nelenící služkou Entropií. A někdy začínaly objevovat i vyhledávat své zcela vlastní cíle.

 

Zdroje:


komentářů: 0         


Žába

rubrika: Populárně naučný koutek


Žáby jsou důležitou složkou ekosystému. Živí se převážně hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, samy jsou složkou potravy pro brodivé ptáky, kachny a jiné ptáky či pro plazy i některé savce. Žáby i další obojživelníci jsou výbornými indikátory kvality životního prostředí. Většina žab potravu loví dlouhým lepkavým jazykem, který vymrští po oběti. Žáby jsou schopny vydržet bez potravy extrémně dlouhou dobu, v některých případech až 16 měsíců.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Sršeň

rubrika: Populárně naučný koutek


Po čmelákovi a včele přichází na řadu těžší kalibr tohoto druhu hmyzu – sršeň. Nejdříve dám několik informací z Wikipedie, pak několik výňatků z videa na YouTube, které mě k tomuto článku inspirovalo, a nakonec svoji povídku Téměř neviditelný sršeň, která se týká mého zážitku v Nové Rabyni na Slapské přehradě v roce 2009.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Včela

rubrika: Populárně naučný koutek


Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Včely žijí ve společenstvu, které nazýváme včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Čmelák

rubrika: Populárně naučný koutek


Včera jsem na YouTube narazil na video Čmelák: Proč létá, i když by neměl. Název je mýtus. Jeden fyzik někdy v první polovině dvacátého století spočítal, že čmelák by neměl létat, protože matematický model, který použil, tuhle možnost vylučuje. Čmelák samozřejmě může létat. Matematický model byl špatný. Jakým způsobem to čmelák dělá, bylo objasněno koncem minulého století a začátkem tohoto století. Následně budu v upravené formě citovat něco z toho videa, přičemž první odstavec je můj komentář.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Hranická propast

rubrika: Pel-mel


Na webu Poznat svět jsem narazil na zajímavý článek, který se týká Hranické propasti. V následujícím textu z něj dávám výňatek. Nejdříve ale ocituji něco z WikipediE. Hranická propast je nejhlubší zatopenou sladkovodní propastí na světě, její skutečné dno nikdo nezná. Nachází se kousek od železniční stanice v Teplicích nad Bečvou. Do samotné propasti se běžně sestoupit nedá a vstup do jejích hlubin je vyhrazen pouze vědeckým expedicím. Turisté uvidí jenom malé jezírko. Často netušíme, co se skrývá v prostorách pod povrchem naší planety. Někteří ale mají jasno, že se brzy vybuduje kosmická základna na Měsíci a v následujících letech i na Marsu. Pochybuji. Situace na naší planetě začíná připomínat něco jako novodobý středověk.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Nové oči (Fyzik o umění) od Stelly

rubrika: Populárně naučný koutek


Pro dnešek dávám (reprodukuji) článek Stelly z října 2022. Autora zdroje najdete dole. Jeho knížku Elegantní vesmír mám v knihovně. Ze svého článku z roku 2010 dávám výňatek: „Dnes jsem si koupil knížku od teoretického fyzika Michio Kaku a novinářky Jennifer Thompsonové Dále než Einstein. První kapitola začíná úderným názvem - Superstruny: teorie všeho? Na superstruny nejsem odborníkem, ale jako fyzik do toho občas zvědavě nahlížím jako laik, tedy hlavně do populárně vědeckých knížek. Četl jsem například Elegantní vesmír od Briana Greena. Znalci si asi řeknou: fyziku, fyziku, Dále než Einsteina jsi objevil až po patnácti letech? Ano. Originál vyšel v roce 1995 a od té doby možná už i český překlad. Ten, co jsem si koupil, vyšel loni.“

 

Stella (Lucifer)


Celý článek »

komentářů: 0         


Fyzici vyvíjejí kvantový model, který používá pouze reálná čísla

rubrika: Populárně naučný koutek


Fyzici vytvořili verzi kvantové mechaniky založenou na reálných číslech, která poskytuje stejné předpovědi jako standardní teorie, čímž vyřešili otázku, která se v této oblasti řešila již od samých počátků oboru. Poprvé vytvořili funkční verzi kvantové mechaniky bez komplexních čísel, která byla téměř celé století považována za nezbytnou součást této teorie.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Obrovská hmota v žaludku ženy byla pravděpodobně způsobena lékem typu Ozempic

rubrika: Populárně naučný koutek


 

Ukázalo se, že příčinou břišních potíží jedné ženy bylo nahromadění potravy v žaludku. Léčba spočívala v pití dietní limonády. 63letá žena z Massachusetts se dostavila na pohotovost poté, co asi měsíc trpěla nevolností a zvracením spolu se sníženou chutí k jídlu. Lékařům sdělila, že pociťovala také pálivou bolest v horní části břicha a na pravé straně trupu, která se táhla až do zad. Pokusila se tyto příznaky léčit dvěma běžnými volně prodejnými léky proti refluxu, ale léčba nepomohla.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Mistr Jan Hus a jeho upálení

rubrika: Povídání


Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel. Jeho reformace však římskokatolické církvi připadala natolik nebezpečná, že byl označen za kacíře, jeho učení za herezi, z církve byl exkomunikován a na kostnickém koncilu odsouzen k upálení na hranici. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem a až teprve v roce 1999 ho římskokatolická církev omilostnila, když papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Užerka od Stelly

rubrika: Povídání


Pro dnešní den jsem se rozhodl zrekapitulovat jednu povídku od Stelly. S Jarmilou (Stellou) jsem se seznámil někdy v roce 2014. Dva roky poté, co odešla navěky moje žena Jiřina. Zůstal jsem jenom já a dva naši synové. Jarmila byla úžasná a vzájemně jsme si pomohli znovu ožít. Ona mi dala víc než já jí. Už jsou to asi dva roky, když se mnou přestala komunikovat. Netuším, jestli ještě žije. Její syn, kterého jsem poznal osobně, bezpochyby ano. Pokud zabloudí na NČ, na němž jeho máma napsala spoustu skvělých článků, a přečte si tohle, rád bych ho požádal, aby mi o své mámě a mé dlouholeté přítelkyni dal nějakou informaci.

 

Stella (Lucifer)


Celý článek »

komentářů: 2         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  308  309  310  311  312   »