Škola jako dílna odlidštění

rubrika: Filosofický koutek


Dnešní zamyšlení pochází opět z dílny filosofa Milana Machovce, z jehož v poslední době zde již několikrát uvedené knížky Filosofie tváří v tvář zániku jsem vybral dvě krátké pasáže. Podle první jsem nazval tento příspěvek a z druhé, která v knížce hned následuje pod názvem Třetí četba a navazuje na Machovcovu úvahu o literatuře a analfabetismu (viz Konzumerismus a analfabetismus moderních lidí). Obě pasáže jsem trochu přeformuloval a zredukoval.

Lucifer


V širším dějinném smyslu zajisté nikoliv hlavní vinu, ale v osobním životě statisíců lidí současnosti nejvýraznější podíl na tom, že se od mládí dostali do jakéhosi patologického stavu, má ve všech "vyspělých" zemích ona instituce, kterou zakladatel novodobé pedagogiky Komenský chtěl pojmout jako "dílnu lidskosti" - škola. Zdrcující většinu lidí vede moderní škola především k tomu, že se odnaučí myslet, odnaučí hledat hodnoty života a mravní odpovědnosti, i pokud se to v mnoha z nich v dětství začalo úspěšně probouzet. Vede k tomu samozřejmě ne z nějaké zlé vůle učitelů resp. organizátorů moderního školství, ale již oněmi základy výuka systému práce, který je zdrcující většinou speciálních vědců považován za naprosto nutný. "Obecné vzdělanostní základy" jsou poskytovány tak, že se vedle sebe postaví deset či patnáct specializací - ale i ti specialisté, kteří to tvoří, jsou dnes docela jiní a docela jiné je i to, jak oni vidí svět a svou roli v něm.

Ještě v 18. století, když se spolu v tehdy zakládaných učených společnostech scházeli specialisté různých oborů, aby střídavě naslouchali jeden přednáškám druhého, tehdy jeden druhému také ještě rozuměli, mohli tedy i svou činnost snadno a téměř automaticky přiřazovat k žádoucímu harmonickému celku vzdělání. To se během 19. a 20. století naprosto změnilo: vznik mnoha dalších speciálně-vědních oborů a prudký rozvoj všech specializací způsobil, že dnes i badatel (neřku-li průměrný středoškolský učitel) mívá jen neúplný obraz dokonce i vlastního oboru, o "rozumění" oborům jiným nemůže být ani řeč. Jen hrstka výjimečných jedinců si vůbec ještě klade otázku po místu a poslání své specializace v ideální harmonii celku vzdělanosti. Střední školství je ryze formálně tvořeno i nadále prostým kladením "hlavních oborů" vedle sebe: ale ti, kdo k tomu dnes tvoří osnovy, učebnice a náplň, se daleko více podobají soukromým podnikatelům, vrhajícím na trh a reklamně doporučujícím své vlastní výrobky proti všem ostatním, než hledačům harmonického lidství a výchovy k němu směřující. Školství i osvěta dnes poskytují přibližně stokrát víc informací než ještě před stoletím - mj. už proto nenaučí přemýšlet o žádné z nich.

Svět školy je i světem knihy - a v knihách je uložena převážná část všech úžasných úspěchů veškerého lidského snažení dějin dávných i nedávných, objevy vědecké i technické, díla literární a básnická atd. Učitelé však často stojí před svými žáky jako zmrtvělí přenášeči informací. Škola sice vloží mladým lidem do rukou knihy, i stovky knih, ale většinou je nenaučí číst y knihy tak, aby to pro mladé lidi bylo bytostným zážitkem, zasahujícím a formujícím vnitřní život. Jakmile se centrální, vše ovlivňující snahou stalo nikoliv lidsky zrát, ale užívat speciálních dovedností komerčním způsobem, stává se i nejhodnotnější kniha velmi těžce pramenem vnitřní obrody duchovního zrání. Jako nestačí pramen vody, ale nutno z něj pít, tak nestačí knihy číst, ale je nutno je prožívat. A to zdrcující většině lidí již sám styl jejich života a myšlení prakticky znemožňuje.

I když se čte mnoho, v principu je dnes možnost duchovního zrání skrze knihu a priori zabita dvěma absolutně převažujícími způsoby čtení, a to jednak memorováním u odborných knih (sklon k pouhému memorování v posledních generacích prudce zesílil jako přirozený důsledek rozmachu oněch vždy bohatších, informacemi přeplněných speciálních učebnic), za druhé - a to je ještě osudnější - sklonem k zábavychtivosti (zejména v poměru ke krásné literatuře a vůbec umění), pojetím knihy jakožto nikoliv součástí života, nástroje pro zvládnutí obtíží života, ale jakožto prostředku, jak ze života a jeho obtíží utéct. Společným jmenovatelem obojí deformace je to, že se ke knize přistupuje - jako k čemukoliv ostatnímu - na způsob konzumenta. Člověk se však tvorem kulturním stává nikoliv tím, že čte, nýbrž tím, že má bytostnou potřebu číst. Nikoliv tedy kniha, kterou člověk přečetl, ale ke které má potřebu se vracet, stává se podkladem hodnotného prohlubování jeho vnitřního života.

Lidé čtou dnes mnohem více než v minulých dobách, ale nemají z toho ani zlomek toho, co měli např. první evangelíci z četby samojediné bible resp. co měli staří Řekové jen z pouhého Homéra. Neboť jde nikoliv o to, kolik toho člověk přečte, ale co z potištěných stránek opravdu vyčte, tj. vtiskne do svého nitra. A ještě nadto: a co ze svého osobního života do čtení knih "večte", tj. do jaké míry nazře životný obsah knihy svým vlastním osobním životem a jeho osobitou problematikou. Kdo nedovede do knihy včíst veškerou svou osobní bolest, úzkost, malomoc a naději, tomu není nic platné, ani kdyby celá desetiletí proseděl nad knihami.

Protože moderní člověk pořád spěchá a pořád těká od něčeho k něčemu, jeví se mu přirozeným, že na druhou či další četbu knihy prostě "nemá čas", neuvědomuje si, že tím vlastně říká, že nemá čas na sebe, na své nitro, na zrání hlubších vrstev vlastního "já". Říká tím také, že - protože je posedlý hektickou touhou po vlastním štěstí - nemá čas se poradit, v čem by opravdové lidské štěstí mělo spočívat. A tak pokračuje onen bludný kruh, který nemůže skončit jinak než katastrofou. Lidé dnes tak snadno přecházejí od knih k počítačům - jež podávají pouze "informace", ale nikoliv tvůrčí proces jejich vzniku - protože už si dříve navykli i knihy číst a pojímat jen jako souhrn zmrtvělých informací, nikoliv jako dílnu lidské moudrosti.

Zdroj: Milan Machovec, Filosofie tváří v tvář zániku

 


komentářů: 32         



Komentáře (32)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

Lucifer
17
Lucifer * 16.11.2012, 15:39:43
Pro jistotu opakuji, že můj první komentář [3] byl reakcí na otázku z komentáře [1] "Jak ten clovek vi, co je komu platne? A co kdo dovede do knihy 'vcist'?", v němž jsem chtěl naznačit podstatu Machovcova sdělení, které se s tou otázkou míjí. Poté jsem pouze podotkl, že komentář [3] je o něčem jiném, což se mi snad už podařilo dodatečně vysvětlit Tečka Úžasný

Lucifer
16
Lucifer * 16.11.2012, 15:27:50
""Kdo nedovede do knihy včíst veškerou svou osobní bolest, úzkost, malomoc a naději, tomu není nic platné, ani kdyby celá desetiletí proseděl nad knihami."
Jak ten clovek vi, co je komu platne? A co kdo dovede do knihy 'vcist'?"

Předpokládám, že ten dotaz směřoval na Machovce. Jestli je můj předpoklad správný, pak je ten dotaz irelevantní. Machovec chtěl pouze naznačit, že pokud člověk nedokáže v knížce objevit myšlenky, které do ní byly vloženy, ale zůstane jenom na povrchu, tak četl zbytečně, s čímž se nedá než souhlasit. Machovec byl filosof, ne umělec, a poukazuje na myšlenkový obsah knih, ne na umělecký obsah. Každý, kdo bude knihu číst pořádně, do hloubky, ne po povrchu, tak ten obsah, tu podstatu nalezne. Je zřejmé, že myšlenky nalezené v knize může každý vidět z poněkud jiného úhlu, podstata ale je stejná. Asi jsi ten příspěvek nečetla do hloubky, protože jsem nucen opakovat prakticky totéž, co už je napsáno v něm.

Machovec se především dotýká faktu, jenž je nepřehlédnutelný, že totiž naše kultura degeneruje a s tím upadá i lidství. I z významných knih se často stávají komerční nástroje k ukojení primitivních konzumních potřeb. Většina lidí dnes skoro celý den buď mačká čudlíky na mobilu, nebo se věnuje nakupování, chatuje na internetu o hloupostech, kouká na televizi apod. Okamžiky, kdy se člověk věnuje vlastnímu přemýšlení, ať již s nebo bez knížky či jiného podobného zdroje, se téměř úplně vytratili. I přesto se knížky stále čtou a vychází jich značné množství. Lidé však v drtivé většině nepotřebují knížku k zamyšlení, ale k zábavě, a to v nejrůznějších podobách. Někteří rádi sledují každodenní život jiných lidí, nejen v knížce ale třeba v telenovelách, protože je to pohodlnější než prožívat totéž ve vlastním životě. Jiní se potřebují adrenalinově vzrušit a uniknout z normální reality za pomocí thrillerů či hororů apod. Literatura je dnes nedílnou součástí konzumního průmyslu a konzumní povrchnost není jen na straně čtenářů, ale i velkého množství literárních tvůrců, z nichž mnozí se stávají nezastavitelnými grafomany, kteří chrlí horkou, ale profesionálně grafomanskou jehlou spíchnuté příběhy jeden za druhým, které berou dech. Dát však něco za ten dech nemají, protože jim chybí jakákoli podstata.

Myslím si, že o něco takového šlo Machovcovi, a srovnávat to s uměleckými díly je takříkajíc mimo mísu. Do uměleckého výtvarného díla se dají vtělit nejen nejrůznější myšlenky, ale i fantazie, abstrakce, instinktivní pocity, imaginace atd. Zde má samozřejmě pozorovatel mnohem širší pole k jejich interpretaci a k inspiraci. To o myšlenkové, ne zábavné, literatuře až tak vzletně neplatí. Pokud ta knížka skutečně obsahuje plodné myšlenky a autor je tam dostatečně srozumitelně vložil, tak bedlivý čtenář je nalezne, zatímco nebedlivý čtenář si všimne jenom povrchního pozlátka, popřípadě si zapamatuje několik vět, kterými se pak frázovitě chlubí ve společnosti, aby demonstroval svoji vzdělanost.

Lucifer
15
Lucifer * 16.11.2012, 15:24:19
""Kdo nedovede do knihy včíst veškerou svou osobní bolest, úzkost, malomoc a naději, tomu není nic platné, ani kdyby celá desetiletí proseděl nad knihami."
Jak ten clovek vi, co je komu platne? A co kdo dovede do knihy 'vcist'?"

Předpokládám, že ten dotaz směřoval na Machovce. Jestli je můj předpoklad správný, pak je ten dotaz irelevantní. Machovec chtěl pouze naznačit, že pokud člověk nedokáže v knížce objevit myšlenky, které do ní byly vloženy, ale zůstane jenom na povrchu, tak četl zbytečně, s čímž se nedá než souhlasit. Machovec byl filosof, ne umělec, a poukazuje na myšlenkový obsah knih, ne na umělecký obsah. Každý, kdo bude knihu číst pořádně, do hloubky, ne po povrchu, tak ten obsah, tu podstatu nalezne. Je zřejmé, že myšlenky nalezené v knize může každý vidět z poněkud jiného úhlu, podstata ale je stejná. Asi jsi ten příspěvek nečetla do hloubky, protože jsem nucen opakovat prakticky totéž, co už je napsáno v něm.

Machovec se především dotýká faktu, jenž je nepřehlédnutelný, že totiž naše kultura degeneruje a s tím upadá i lidství. I z významných knih se často stávají komerční nástroje k ukojení primitivních konzumních potřeb. Většina lidí dnes skoro celý den buď mačká čudlíky na mobilu, nebo se věnuje nakupování, chatuje na internetu o hloupostech, kouká na televizi apod. Okamžiky, kdy se člověk věnuje vlastnímu přemýšlení, ať již s nebo bez knížky či jiného podobného zdroje, se téměř úplně vytratili. I přesto se knížky stále čtou a vychází jich značné množství. Lidé však v drtivé většině nepotřebují knížku k zamyšlení, ale k zábavě, a to v nejrůznějších podobách. Někteří rádi sledují každodenní život jiných lidí, nejen v knížce ale třeba v telenovelách, protože je to pohodlnější než prožívat totéž ve vlastním životě. Jiní se potřebují adrenalinově vzrušit a uniknout z normální reality za pomocí thrillerů či hororů apod. Literatura je dnes nedílnou součástí konzumního průmyslu a konzumní povrchnost není jen na straně čtenářů, ale i velkého množství literárních tvůrců, z nichž mnozí se stávají nezastavitelnými grafomany, kteří chrlí jeden horkou, ale profesionálně grafomanskou jehlou spíchnuté příběhy, které berou dech. Dát však něco za ten dech nemají, protože jim chybí jakákoli podstata.

Myslím si, že o něco takového šlo Machovcovi, a srovnávat to s uměleckými díly je takříkajíc mimo mísu. Do uměleckého výtvarného díla se dají vtělit nejen nejrůznější myšlenky, ale i fantazie, abstrakce, instinktivní pocity, imaginace atd. Zde má samozřejmě pozorovatel mnohem širší pole k jejich interpretaci a k inspiraci. To o myšlenkové, ne zábavné, literatuře až tak vzletně neplatí. Pokud ta knížka skutečně obsahuje plodné myšlenky a autor je tam dostatečně srozumitelně vložil, tak bedlivý čtenář je nalezne, zatímco nebedlivý čtenář si všimne jenom povrchního pozlátka, popřípadě si zapamatuje několik vět, kterými se pak frázovitě chlubí ve společnosti, aby demonstroval svoji vzdělanost.

14
Anna Kopecký (neregistrovaný) 16.11.2012, 15:17:48
(2) ...artist je odpovedny jenom za polovinu sveho dila, ostatni je na divakovi, ctenari...

souhlasím. nejzajímavější věci v knížce/uměleckém díle bývají "mezi řádky"... funguje to ale jen při "souznění" autora a čtenáře/vnímatele... text/dílo si musí najít "svého" čtenáře, čtenář/vnímatel bez fantazie nebo s diametrálně odlišným světonázorem prohučí autorovým dílem jako mlhou
zhruba k témuž esej od Bělohradského: http://www.multiweb.cz/hawkmoon/epocha.htm

Lucifer
13
Lucifer * 16.11.2012, 15:11:22
Ještě než se vyjádřím, musím opravit chybu, při které jsem omylem nahradil Machovce Koukolíkem. Takže Koukolíka do toho teď netahat, ačkoli si myslím, že se k tomu docela hodí.

12
Zuzana (neregistrovaný) 16.11.2012, 14:35:41
A pripominam, ze jsem referovala pouze k teto jedine vete:
"Kdo nedovede do knihy včíst veškerou svou osobní bolest, úzkost, malomoc a naději, tomu není nic platné, ani kdyby celá desetiletí proseděl nad knihami."
Proc tomu tak je, ze dnes maji ze cteni lidi jen zlomek z toho, co meli evanglici ze cteni Bible etc.., to popisuje clanek dostatecne srozumitelne a obsahle, dalsich komentaru k tomu netreba.

11
Zuzana (neregistrovaný) 16.11.2012, 14:28:47
podelila jsem se o svoji zkusenost (oprava).

10
Zuzana (neregistrovaný) 16.11.2012, 14:26:29
1/Z Koukolika mam zde na Neviditelnem Certovi dostatecne'vcteny' clanek na hlavni strance, hledat se mi to nechce, asi nekdy ze zacatku NP. Svoji poznamku o tom , ze clovek (nektery, pododotykam) cte a nevidi, posloucha a neslysi povazuji taky za dostatacne 'vctenou' a pokud jde o muj posledni prispevek, mirne odbocuji (asociace), coz nepovazuji za zadny zlocin. Podelila jsem se zkusenost s tim, jak se jeden za par let zmeni.
2/Vysvetleni tudiz netreba, nicmene dekuji za ochotu. ;)

Lucifer
9
Lucifer * 16.11.2012, 11:21:00
Z tvých komentářů vyplývá, že jsi se nevčetla ani do Koukolíka, ani do mého komentáře [3]. Rozumím tomu, co píšeš, ale Koukolík i já píšeme o něčem úplně jiném. Pokud budeš chtít, pokusím se ti to vysvětlit, ale jde o to, jestli budeš skutečně chtít.

Lucifer
8
Lucifer * 16.11.2012, 11:20:18
Z tvých komentářů vyplývá, že jsi se nevčetla ani do Koukolíka, ani do mého komentáře [3]. Rozumím tomu, co píšeš, aůe Koukolík i já píšeme o něčem úplně jiném. Pokud budeš chtít, pokusím se ti to vysvětlit, ale jde o to, jestli budeš skutečně chtít.

7
Zuzana (neregistrovaný) 16.11.2012, 09:39:09
ale zarovem jsem si u v/cteni tohoto clanku vzpomnela na toto: koncem cervna t.r. jsem si tezce poranila nohu a travila leto v posteli pozorovanim korun stromu pred okny, kde se mi zjevovaly postavy spolu rozmlouvajici a gestikulujici, ( vitr foukal do vetvi). Byla jsem kompletne odkazana na milost a nemilost svych bliznich. Nic jsem si nemohla obstarat sama a byl to hodne zvlastni pocit. To prinaselo jiste 'filosoficke' uvahy.
Nastesti okoli bylo docela milostrdne a tak mi nosilo k posteli spoustu nasich knih, z nichz nektere jsem uz necetla leta. Behem cteni jsem zjistila, ze je ctu jinak. Neprojevovalo se to az tak moc pri cteni napr. pana Kaplana, ktery ma tridu rad, text jsem vninala a smala se priblizne stejne jako pred temi lety, ale spousta knih mi prinasela hodne jine vjemy a pocity a uvahy nez driv, daleko intezivnejsi a hlubsi. V neposledni rade na to nejspis melo vliv i moje zraneni, pocit bezmocnosti, nasledne uvahy nad eventualnim budoucim starim, kdy bude mozna clovek upoutany k posteli dlouhodobe, atd...

6
Zuzana (neregistrovaný) 16.11.2012, 08:44:48
Mozno je 'vcist' co jsem napsala. ;)

5
Lucifer z mobilu (neregistrovaný) 16.11.2012, 01:05:27
jenže tři je o úplně něčem jiném než dvě.

4
Zuzana (neregistrovaný) 16.11.2012, 00:46:36
Viz muj predchozi prispevek.

Lucifer
3
Lucifer * 15.11.2012, 23:45:09
Včíst znamená vidět podstatu, ne jenom nějaké vnější povrchní pozlátko. Každý se může včíst jinak a naleznout podstatu z jiného úhlu pohledu. Ale kdo nic nehledá, jen tak přežvykuje text či jakékoli jiné dílo, ten ztrácí čas.

«   1    2    3   »