Neviditelný čert

Pro druhý červnový víkend, jenž, jak se u mne v poslední době ustálilo, započíná v pátek, kdy má podle českého kalendáře svátek Stanislava (Stáňa) třímající ve svém lůně Měsíc v úplňku, jsem připravil pár střípků z knížky Jana Dostala, na kterou jsem tady upozornil v Poslední májové – Reinkarnační.

Lucifer

Představa Gottholda Ephraima Lessinga o znovuzrození se odlišuje od klasického indického pojetí reinkarnace, jak se s ním například setkáváme v buddhismu. Pro Lessinga je myšlenka znovuvtělování neodmyslitelně spjata s myšlenkou vývoje, s neustálým zdokonalováním. Reinkarnace, při níž si člověk uchovává v hloubi své bytosti výtěžek z minula, je prostředkem k jeho dosažení. Původní indická verze představuje nucený návrat do říše klamu a utrpení, a je tedy něčím nevítaným a tragickým. Proto se buddhismus snaží, aby člověka z této nutnosti oprostil.

U Johanna Wolfganga Goetha můžeme objevit nové prvky, charakteristické pro evropskou moderní podobu myšlenky reinkarnace. Jak to, že člověk může být člověku od první chvíle tak blízký, tak důvěrně známý, jak to, že nad ním může mít takovou vnitřní moc, i když se s ním v tomto životě ještě neměl možnost sblížit? Goethe si to nedokáže vysvětlit jinak než nejdůvěrnějším spojením v minulém životě. A naopak. Jsou lidé, kteří jsou nám na první pohled nesympatičtí.

Člověk je bytost, ne vosková figurína. A chcete-li dojít k platným poznatkům o něm, musíte mít před očima celý jeho vývoj, od narození až do smrti. A jakmile si představíte průběh tohoto vývoje, postupné proměny lidského bytí, začnete i o duševním životě uvažovat jinak. Souvislost duševního života s tělesným pojednou ztratí svou sugestivní přesvědčivost.

Ve chvíli smrti se oddělí duševní tělo od těla fyzického, osamostatňuje se. S ním se osamostatňuje i nezměrný poklad našich vzpomínek. Naše vnitřní bytost už k nim nemusí přistupovat jenom prostřednictvím mozku, ale bezprostředně. A tak se ve chvíli smrti objevuje před člověkem velkolepé tablo celého jeho uplynulého života, i se všemi dávno zapomenutými zážitky. Minulost se stává znovu přítomností. Je to první posmrtná konfrontace s pravdou v sobě.

Zatímco člověk po smrti už nemá možnost měnit nic na tom, co na Zemi získal nebo nezískal, má možnost přijímat od někoho, kdo mu byl za života na Zemi blízký, i myšlenky, kterými se sám na Zemi nezabýval. Takové myšlenky pak mohou mít velký význam pro jeho posmrtné vědomí. Krátce po smrti našeho blízkého mu tedy můžeme být oporou jeho cestě do vyššího duchovního světa (kosmické mysli). Čím více se však od nás tímto směrem vzdaluje, může být za on pro nás na Zemi dárcem světla a inspirace. Kupříkladu Bedřich Smetana tvrdil, že celé jeho dílo bylo do jisté míry inspirováno jeho zemřelou první ženou Kateřinou.

Zdroj: Jan Dostal, Základy anthroposofie, Fabula, Hranice 2016

Nejdříve musím říci, že jsem ty střípky tak trochu stylisticky a pojmově poupravil. Kupříkladu „kosmickou mysl“ v posledním odstavci v závorce jsem převzal z knížky Živý vesmír od Duane Elgina zmíněnou v příspěvku Návrat ze zítřka a Živý vesmír. Tato tématika nahlížena z různých úhlů pohledu se mi v krátkém čase shromáždila hned v několika knížkách, i mimo ně či přímo a nezávisle ve mně zcela synchronistickým způsobem. Jako by mě něco chtělo nasměrovat k podstatě naší existence. Třeba velkolepé tablo našeho uplynulého života v třetím odstavci je svým způsobem prezentováno v Návratu ze zítřka podle Ritchieho I.

Následně musím dodat, že s obsahy těchto knížek nesouzním v plném rozsahu. Nachází se v nich celá řada domněnek a formulací, s nimiž bych zacházel poněkud anebo úplně jinak. To doporučuji i vám. Nenechte se zmást prvními pocity, že se zde snažím protlačit nějaké metafyzično atp. Mají však v sobě užitečný inspirativní náboj. Jejich autoři se pohybují v různých filosofických rovinách, někdy z pohledu mého či jindy z pohledu někoho jiného do absurdna, ale, jak již bylo naznačeno, míří svým způsobem k velmi podobnému či přímo stejnému cíli.

Ve zdrojích tohoto typu, jimiž se dnes knihkupecké pulty doslova hemží, je často dost zřejmé, že se jejich autoři vzájemně vytěžují. Ano, v některých případech se může jednat o čistý plagiát mechanicky zesumírovaný a patřičným způsobem přeformulovaný. Ne však vždy. Je třeba se naučit, jak oddělit zrno od plev. A též si uvědomit, že jakási společná mysl tady nejspíš existuje. V každém případě je třeba udržet svoji duševní (duchovní) suverenitu, která bezpochyby nemůže být zcela samostatná, ale zároveň nesmí být poddajně zmanipulována.

Anebo si najděte úplně jiné zdroje. Odkráčejte do čisté přírody, tedy pokud nějakou ještě najdete, anebo se zakuklete do svého nitra, tedy pokud ještě nějaké máte, a zůstaňte chvíli sami se sebou, aniž by vám podstata přírody (vesmíru) unikala mezi prsty.

09.06.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4