Pávek
Úvodník Zuzany o Vincentu van Goghovi z 8.3.2010, ke které, jak známo, pociťuji duševní spřízněnost, mj. souvisí s někdejší mou připomínkou významného expresionisty Kandinského, který vytyčoval cestu k modernímu malířství XX. stol., na původním Podrbání. Ze společného zájmu, který sdílím se zmíněnou rodačkou, léta již sídlem v metropoli za Velkou Louží, se ještě vracím k hrdinovi jejího úvodníku s následujícím, podle mne relevantním, doplněním.
Vincent van Gogh /1853-1890/ ve velké míře samouk, vyšel z impresionismu, osobitým způsobem ho přešel a transformoval do expresionizmu, jehož se stal uznávaným předchůdcem. Byl posedlý malováním, avšak trpěl nesmírnými vnitřními pochybnostmi a depresemi. Za svého života neprodal jediný obraz. Po hádce s obdivovaným Paulem Gauguinem si uřízl ucho a věnoval ho své známé prostitutce /1888/. V r. 1889 dobrovolně nastoupil psychiatrické léčení v sanatoriu, kde hekticky tvořil podle předloh klasických malířů /především Rubens a romantik Delacroix/, avšak především vlastní expresionistické krajiny. V květnu 1890 odešel ze sanatoria a léčil se pouze ambulantně. Vytvořil ještě asi 70 expresivních obrazů, zejména krajin. 27.7. 1890 se postřelil ranou z pušky a o dva dny později zemřel u svého mladšího bratra Thea.
Pokus o sondu k Vincentově nitru:
V Antverpách se Vincent nadchl pro Rubensovo dílo, avšak r. 1886 přešel z rodného Holandska do Paříže, kde navázal styk s impresionisty. Zde začal experimentovat s barvami, se štěpením světelného spektra a s vytvářením homogenních barevných ploch z vibrujících barevných čárek. Namaloval zde svých 23 známých autoportrétů. Nesnášel ale hlučnou a snobskou Paříž a proto se začátkem r. 1888 odstěhoval na jih Francie, na venkov do Arles, kde nalezl svůj originální výtvarný styl, kterým se po smrti proslavil. Rychlými, širokými tahy štětce nanášel zářící, přehnaně pestré barvy a vytvářel barevné prostory v intenzivních barevných kontrastech, bez respektování zásad hloubkové perspektivy a s deformovaně zobrazovanými předměty, či postavami.
Od renesance je známo, že vzdušná, čili barevná perspektiva způsobuje, že s přibývající hloubkou barvy blednou, avšak Vincent van Gogh maloval blízké i vzdálené objekty se stejnou barevnou intenzitou, tedy plošně, avšak se zaměřením na zdůraznění kontrastů mezi použitými barvami. Ignorováním zákonů perspektivy docílil u svých obrazů jejich plošnost v rozporu s přirozeným viděním, avšak ignorancí zákonitostí nejen perspektivy, nýbrž i reálnosti barev, zároveň sugestivně, s geniální originalitou vyjádřil obrovské vnitřní napětí, které prožíval. V Arles, kde maloval jako posedlý, před zmíněným dobrovolným odchodem do sanatoria, vytvořil své nejslavnější obrazy - proslulé modré slunečnice a známé expresionistické krajiny s padacími mosty, stromy, či domy.
19.03.2010, 08:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 22