Neviditelný čert

Na sklonku roku se opět vracím k tématu, jehož název Vzpoura deprivantů je převzat ze stejnojmenné knížky Františka Koukolíka. Podstatu této vzpoury jsem tady dokumentoval někdy v polovině minulého roku pod názvem (jak jinak) Vzpoura deprivantů a Deprivanti. Na tenhle jev narážím už více jak deset let.

Lucifer

V mém počítačovém archivu jsem nalezl celou řadu textů, v nichž se deprivanti tak či onak vyskytují, přičemž mnohé z nich zřejmě představují diskusní příspěvky na starém Neviditelném psovi zhruba od roku 2004 do roku 2009. Něco z toho jsem už reprodukoval ve Vzpouře deprivantů a dnes nabízím pár dalších výňatků z těchto textů. První je určitá variace na něco, co se už objevilo ve výše zmíněném příspěvku. Další na to tak nějak navazují. Jde celkem o tři texty napsané v různém čase a každý z nich končí třemi tečkami:


Moderní lidská společnost, která je schopna přežít současnou "Seldonovu krizi", nemůže být multikulturní, ale spíše polykulturní, tj. vycházející z nejrůznějších kulturních kořenů, ale postavena na jeden společný základ, nejlépe na ten, který je už funkčně ověřený. Novotvar polykulturní jsem vymyslel intuitivně pouze do protikladu k zmatečnému pojmu multikulturní. Lidská kultura je jenom jedna - i ty dnešní různé "kořeny" často vyšly z jednoho základu, jako třeba Islám a křesťanství, obojí zároveň čerpalo ze všech předchozích kultur v této oblasti, počínaje Mezopotámií a antikou konče.

Multikulturní společnost v podání neoliberálů znamená, že je možné, aby v jedné lidské společnosti vedle sebe žili lidé, které odděluje kulturní propast. Že je to nejen možné, ale že je třeba tuto propast obnovit tam, kde ji eventuálně zasypala eroze času, abychom nedejbože o nějakou tu "kulturu" nepřišli. Multikulturní ideologie trvá na ideologickém apartheidu, kdy dvě lidské entity, byť by byly sebepříbuznější, jsou odděleny neproniknutelnou zdí dvou vzájemně se popírajících ideologií, např. křesťanství versus Islám. Takové pojetí společnosti vede vždy k fatálnímu konfliktu. Největším zločinem je postavit mezi lidi ideologickou zeď.

Řešením je důsledná sekularizace společnosti, rovnost před Bohem (jakkoli reprezentovaném) a zákonem společnosti. Víra patří do soukromí a jakýkoliv agresivní projev víry či ideologie na veřejnosti budiž pojímán jako xenofobie, rasismus, fašismus, bolševismus atd. Multikulturní ideologové kupodivu tvrdí, že je to přesně naopak, že každý má právo na jakýkoliv projev sve víry či ideologie a obzvláště pak chráněny mají být ty ideologie, které nepokrytě hlásají likvidaci všech "jinověrců".

Věřím, že každá víra odsunuta do soukromí, se dokáže zbavit ideologického nánosu, který ji záměrně staví do konfliktu s jinak věřícími lidmi. Jenom tak může být překonána "Seldonova krize" a může vzniknout moderní společnost, jak o ní pokrytecky blábolí multikulturní neoliberálové, a skončit "babylónské zmatení jazyků"...

Technaři se často tváří jako antiglobalisté a vysmívají se Novákům, jejich konformitě, konzumu, Super Star atd., ale ve skutečnosti jsou stejní a stejně globální. Konformní a tupě konzumní bezmozci. Nevycválané děti svých konzumem, prachami a tupým animalismem postižených rodičů. Puberťáci svých puberťáků. Narvat do hlavy duc, duc, duc, mozek zatemnit drogou a vegetativně masturbovat. Jenom další forma masové nekultury.

No a do toho přichází Islám se svojí rigidní o pár století dozadu posunutou kulturou.

Někteří říkají, že je to válka civilizací, válka kultur, moderní a středověké. Jenomže ti, kdož dnes tvrdí západní kulturu, míří ještě mnohem hloub do hlubin věků než je třinácté či patnácté století, ve kterém je Islám. Hodnoty, které by tahle civilizace mohla bránit, se rozplývají jako pachuť oblbující drogy na jazyku. A tak Islám musí nutně zvítězit. Pád našeho Říma je nevyhnutelný. Civilizace, která je založena na agresivní masturbaci čehokoli proti všemu, která se vrací do prehistorické džungle, nemá proti relativně vyspělému řádu, na úrovni jmenovaných století, žádnou šanci...

Je třeba rozlišovat téma: pubertální revolta je jedna věc, hudba či jakýkoli jiný tvůrčí projev druhá. Beatles, když začínali, nepochybně trpěli pubertální revoltou a vydrželo jim to ještě hodně dlouho. A přesto co zplodili, byla dobrá hudba, kterou si dnes s chutí zahrají i symfonické orchestry. A nebo Mozart - s tím puberta dle mého soudu třískala jedna báseň. A jaký to byl skladatel!

U každého člověka nastává přirozený přechod ze stavu dětského do stavu dospělého v podobě puberty. A že to některým vydrží až do důchodu, je další věc. Přerostlý puberťák je něco jako přezrálé tvarůžky. Taky smrdí, ale už se to nedá jíst.

Pubertální vzpoury mají svoje nezastupitelné místo v přirozeném vývoji člověka a lidské kultury obecně. Všechno však má své meze. Je přirozené, když se dospívající mládež bouří proti kulturním zvyklostem svých rodičů. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by možný vývoj. Není však přirozené, když se tyto vzpoury odehrávají za blahosklonného nezájmu starší generace ve stylu: dělej si, co chceš, hlavně mi nelez na nervy - jak lze dnes zhusta pozorovat.

Jsou to především děti a základním posláním rodičů je předat jim pokud možno co nejvíc z kulturního dědictví předků. Jak s tím naloží, to už je jejich věc, ale pokud jim není předáno nic, tak se pubertální mlácení nestane ničím než mlácením prázdné slámy. Civilizace, která rezignuje na výchovu nové generace, je odsouzena k zániku.

Nechci malovat čertovská graffiti na cizí zeď, ale některé příznaky tohoto úpadku se nedají přehlédnout. Nazývá se to různě, mimo jiné také politická korektnost. Prapodivný vynález zamindrákovaných rozumprdů, který spočívá v tom, že každý, kdo se cítí nějak ukřivděný a je rozumprdy za ukřivděného uznán, si může dělat, co chce, a to i zcela politicky nekorektním způsobem, a ti ostatní musí politicky korektně držet hubu. Je to vlastně taková vzpoura přerostlých puberťáků. Výsledkem je pak vzpoura deprivantů...


Až na drobnou redukci a stylistickou úpravu jsem u žádného z těchto textů nic na jeho obsahu nezměnil. Dnes bych asi něco z toho formuloval trochu jinak, ale podstata by zřejmě zůstala.

Rekapitulaci vzpoury deprivantů z prehistorického období Neviditelného čerta bychom měli za sebou. Z historického období NČ pak s tímto tématem tím či oním způsobem souvisejí, samozřejmě kromě již dvou zmíněných, tyto články:

Psychopatie
Kulturní degenerace
Porucha vnímání reality
Sanitární
Boj o pozornost
Nedělní chvilka nepoezie
Debilizace

Co k tomu ještě dodat? Někdy mám pocit, že deprivanti se množí jako potkani a kromě deprivantství se na nich ještě čím dál víc projevuje odpojení od reality. Jednou, když jsem se o tomto efektu zmínil, bylo mi řečeno, že od reality mohou být odpojeni pouze schizofrenici. Nedávno jsem v černé kronice četl, že nějaká řidička vjela do mokré zatáčky rychlostí něco kolem 150 km/h, což zcela zákonitě vedlo k jejímu omotání kolem nedalekého stromu. Když si ještě představíme, že v daném okamžiku měla k uchu přitisknutý mobil (což není vůbec nepravděpodobné), tak kam se se svým odpojením od reality hrabou schizofrenici.

Netvrdím, že většina lidí se změnila v deprivanty, a netroufám si ani odhadnout, kolik procent naší populace deprivanti tvoří. Poukazuji pouze na to, že tito jedinci téměř zcela ovládli veřejný prostor, od ulice až po parlament. Deprivanti mají jakákoli společenská, kulturní či bezpečnostní pravidla kompletně na háku a mnozí z lidí, kteří deprivantství ještě nepropadli, mají tendenci je napodobovat. Deprivanti se zkrátka zabydleli na všech úrovních a ostatní si hrají na pštrosy, kteří strkají hlavu do písku, ačkoli pštrosi to ve skutečnosti nedělají.

A na závěr ještě jeden postřeh, který se týká deprivantské debilizace jednoho lidem z nejbližších zvířecích tvorů, totiž psa. Ve Spojených státech, ale i v některých jiných civilizovaných zemích existují obytné čtvrti, kde není povoleno vlastnit psa. U nás ho můžete mít prakticky všude a v jakémkoli množství, a nějaké pravidlo, že psi nemohou na veřejném prostranství volně pobíhat a popřípadě být bez náhubku, je považováno za zbytečný žblept, který má většina lidí, nejen deprivanti, kompletně na háku. A mohl bych přidávat další postřehy a další příklady. Rekapitulace vzpoury deprivantů však pro dnešek už končí. Blíží se Silvestr a rád bych přeladil na jinou strunu.

29.12.2012, 22:25:35   Publikoval Luciferkomentářů: 22