Z rozkošné zoologické zahrady Johna Lloyda a Johna Mitchinsona jsme tady naposledy měli koně. Už tady roztomile pobíhala ovce, zdánlivě tvrdohlavě to zkoušel osel atd. Toho nejdůležitějšího býložravce naší zvířeny jsme tady však ještě neměli, takže není divu, že v komentářích pod koněm po něm byla nepřehlédnutelná sháňka. Ano, tím důležitým zvířetem, jemuž jsem zatím z ne zcela pochopitelných důvodů nevěnoval pozornost, je koza. Bez koz by nám tu nebylo až tak veselo, Velkopopovický Kozel by chyběl v pivní nabídce, no a roztomilá kůzlátka… škoda mluvit. Takže dnešní májový pátek je bez jakýchkoliv vedlejších záměrů věnován kozám.
Lucifer
Koza domácí (Capra hircus) není nějakou chudou příbuznou ovcí a domácího skotu: je prvním býložravcem, kterého před 10 000 lety na Blízkém východě člověk zdomácnil. Bez koz by patrně nikdy nevzniklo pastevectví a zemědělství. Koza bezoárová (Capra aegagrus), předek všech domácích plemen koz, učarovala neolitickým nomádům svou odolností, „stádností“ a schopností pozřít vše, na co přijde. Kozy si raději pochutnávají na bodlácích, ostružiní a větvičkách než na svěží zelené trávě (kozy živené čerstvou trávou sužují cizopasní červi). Vše svědčilo pro jejich chov, a když se první zemědělci začali stěhovat ze Středního východu, kozy šly s člověkem jako zdroj masa a mléka a zároveň sloužily jako živoucí sekačky udržující bujnou vegetaci kolem lidských sídel.
V rozvojových zemích jsou kozy dodnes významným hospodářským zvířetem. V porovnání s velikostí dávají relativně více mléka než krávy a podle některých odhadů se kozí maso na světě konzumuje více než kuřecí a vepřové. Dokonce i ve Spojených státech je dnes chov koz čím dál rozšířenější. Jejich maso je zdravé, má mnohem méně tuku, cholesterolu a železa než hovězí a jehněčí. Kozí mléko má víc bílkovin a vápníku a méně laktózy než kravské. Kozy jsou navíc velmi přítulné a někdy i překvapivě mlsné. Když jejich potravu potřísní sliny jiné kozy, nebo je nepatrně znečištěná, koza se jí ani nedotkne.
Jedinou jejich stinnou stránkou je zápach. Typický kozlí odér vytváří tři mastné kyseliny, které jsou obsaženy v mléce i mase. Stejné kyseliny produkuje desítka milionů bakterií, které bují v lidském podpaží, což nejspíš vysvětluje, proč nám tento pach tak vadí. Kozám však připadá jejich parfém neodolatelný.
O kozách se říká, že jsou smyslné a nenasytné, což je svým způsobem pravda. Mladí kozli pohlavně dospívají už ve čtyřech až šesti měsících. Když přijdou do říje, jejich typický pach se ještě vystupňuje – není divu, když si močí přes břicho až na bradku. Aby se kozel pořádně rozdráždil, olizuje si penis a pak ochutnává moč svých budoucích partnerek, kozy buď stojí opodál a čekají, až na ně přijde řada, nebo na sebe naskakují, aby kozla ještě více rozdováděly.
Také vztah mezi lidmi a kozami bývá velmi pevný. Alexander Selkirk, trosečník, který se stal předlohou pro Robinsona Crusoe, značkoval uši svých oblíbených koz, aby je nesnědl. Staří Galové si z kozího mléka dělali pastu na vlasy. Tisíc let se lidské vědomosti zapisovaly na pergamen z kozí kůže. Z jejich kůže se vyráběly i měkké rukavičky a dámy nosí drahé kašmírové svetry z jejich srsti; Kašmír je název oblasti, odkud kozy s dlouhou a nesmírně kvalitní vlnou pocházejí. V roce 2002 byl jednomu stádu kanadských koz implantován pavoučí gen pro tvorbu jemného vlákna. Z jejich mléka se extrahuje bílkovina, a tak se získá vlákno, které má stejné vlastnosti jako pavoučí hedvábí. Tato vlákna jsou patentovaná pod názvem biocel.
Kozy se objevují v mytologii daleko častěji než ovce nebo skot. Roh hojnosti patřil koze. Bůžek Pan i Satan měli kozí nohy a rohy, a v hinduistické mytologii znamená aja jednak „koza“, a také prazákladní nicota, z níž všechno vzešlo.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
Poznámka:
V závěru tohoto smyslného kozího pohlazení se zjevila informace, s níž lze asi těžko polemizovat, totiž že Satan měl kozí nohy a rohy. Nic proti tomu, docela by mě to nevadilo. Je však třeba tuto informaci uvést na pravou míru, obzvláště pro ty, kdo si pletou Satana a Lucifera. V lidových vyprávěních, někdy i v náboženském kontextu, došlo zcela chaoticky ke smísení těchto dvou velmi důležitých postav naší kultury. Lucifer není Satan, nemá kozí nohy a rohy, ač by si je jistě někdy přál, má pouze křídla, která mu kdysi při jeho volném pádu ochabla.
10.05.2013, 00:00:22 Publikoval Luciferkomentářů: 6