Neviditelný čert

Po krátké přestávce přicházím s druhou částí pojednání o tom, kam kráčí lidstvo (viz Kam kráčíš, lidstvo? I). Na úvod bych ocitoval část textu od Leonarda da Vinci: „ ...a až se nasytí, začnou pro ukojení svých choutek šířit mezi všemi živými bytostmi smrt a utrpení, útisk, strach a děs. Ve své bezbřehé svévoli se dokonce budou chtít vydat k nebesům... Na zemi, pod ní nebo ve vodě nezůstane nic, co by nepronásledovali, neničili nebo neodvlékali z jedné krajiny do druhé...“ Ano, tímto směrem se zatím zcela blahosklonně ubírá lidstvo. Zde jsou další výňatky z první kapitoly knížky Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase:      

Lucifer

K poruchám v atomových elektrárnách a chemických továrnách dochází dnes tak často, že je už skoro ani nezaznamenáváme. Na břehy moří jsou pravidelně vyvrhovány velryby a další vodní savci, jejichž těla jsou natolik kontaminovaná, že musí být odstraňována stejným způsobem jako nebezpečný odpad. Další ekologickou pohromu představují ropné skvrny. Například poblíž pláží v okolí Ria de Janeira se kvůli nim objevují koberce mrtvých ryb, krabů a dalších mořských živočichů. Půda a vodstvo již téměř dosáhly kritického nasycení jedy, které již nebude možné zvládnout. Ekosystém je poškozován rovněž celosvětovou stavební činností.

Málo se píše o tom, že půda nedostatečně prochází nepřetržitým procesem mineralizace, to znamená obohacováním o organické látky. Úrodná zemina se mění v pouštní písek nebo neproniknutelnou krustu neplodné hlíny. Dešťovky dokázaly půdu kypřit lépe, než to svedou moderní pluhy. Po červech přišel čas pasoucích se krav - ne těch, jež ve vzorných řadách postávají ve velkokravínech. Jejich výkaly se postaraly o další úpravu a pohnojení půdy. Kruh byl uzavřen a země žila - tak tomu bylo nejen v teorii. Praxe však dnes vypadá jinak.

Od 19. století dochází k naprosto zásadnímu přerušení popsaného koloběhu. Vrstva humusu je totiž systematicky ničena masivním používáním chemických hnojiv vyrobených na čistě minerálním základě, to znamená složených pouze z dusíku, fosfátu, draslíku atd. Kvůli nedostatku biologicky aktivních složek se půda vyčerpává i v těch nejúrodnějších oblastech naší planety - v USA, Rusku, Asii i Evropě. Na celé Zemi se rozšiřují pouště a jako rakovina se zakusují do úrodné půdy, jež nás živí.

V americkém Amherstu (Massachusetts) se koncem minulého tisíciletí uskutečnil výzkumný projekt. Vyplynulo z něho, že kvůli nedostatku vody hrozí ztenčení zásob potravin o celou desetinu. Jen málo lidí si uvědomuje, že z celosvětové vodní masy představují pouze tři procenta vodu poživatelnou pro člověka. Z těchto tří procent lze využít jenom jednu třetinu. Další dvě třetiny jsou totiž uloženy v podobě ledu v oblasti pólů. Pokračující mýcení afrických a středo- i jihoamerických lesů neustále snižuje množství dešťových srážek. Vody je méně, období sucha se prodlužují a lidí stále přibývá. Tváří v tvář tomuto začarovanému kruhu umlkají dokonce i euforičtí genetičtí inženýři. Zázračné rozmnožení vody pomocí genetické technologie je totiž zhola nemožné. S genetickou úpravou potravin to ostatně také není nijak slavné.

V Káhiře proběhla v roce 1995 v podstatě neúspěšná konference o světové populaci. V tomto egyptském městě dochází podle médií kvůli bezuzdnému vysávání vodních zdrojů k poklesu pyramid. Již dnes trpí každý druhý obyvatel rozvojových zemí přinejmenším jednou chorobou vyvolanou znečištěnou vodou. Kvůli nedostatku pitné vody umírá každých osm sekund jedno dítě. Za dvě desetiletí se 45 až 50 národů ocitne v ohrožení epidemiemi a těžkými sociálními důsledky kvůli bojům o vodu. Již dnes přibližně 80 procent všech nemocí v rozvojových zemích připadá na vrub znečištěných vod. Nikdo neví, kolik vody dnes na celém světě prochází čističkami, v Jižní Americe to podle odhadu World Resources Institute jsou pouhá 2 procenta.

World Commission On Water for the 21st Century, což je mezinárodní organizace, na jejíž činnosti se podílí OSN a Světová banka, vypočítala, že do roku 2025 bude zapotřebí zvýšit kapacitu zdrojů sladké vody o dalších dvacet procent. Do té doby totiž podle konzervativních odhadů vzroste počet lidí o další dvě miliardy. Ovšem zásoby vody na Zemi zůstanou zřejmě na stejné úrovni jako dnes. Země je ale „planetou slané vody“. Provoz energeticky náročných odsolovacích zařízení si zatím mohou dovolit pouze bohaté státy. Není asi velkým překvapením, že vedoucí postavení v této oblasti zaujímá Saudská Arábie. Experti se však přou o to, zda právě odsolování mořské vody je dlouhodobě rozumným řešením. „Takové postupy jsou drahé a kvůli vysoké spotřebě energie ekologicky pochybné.

Varování odborníků před hrozícími „válkami o vodu“ se ozývají stále hlasitěji. Konflikty vyvolané spory o vodu doutnají všude ve světě, dokonce i před branami Evropy. Občas se o tom můžeme dozvědět z médií. Například Atatürkova přehrada prý zachycuje třetinu vody Eufratu, která dříve volně tekla do Iráku a Sýrie. Jsou projektovány i další přehrady, mimo jiné i na Tigridu. Na syrské a irácké protesty reagovalo Turecko rozmístěním raket země-vzduch. Voda je v oné citlivé oblasti odjakživa vzácným zbožím, o které se tvrdě bojuje, jak se dočítáme v různých zprávách. Například Izrael obsadil roku 1967 Golanské výšiny také proto, že tam pramení jeden z horních toků řeky Jordán. Stejně tak zabral oblasti západně od Jordánu, aby si zajistil bohaté zásoby vody.

Náš malý příklad z jednoho z nejožehavějších regionů světa ukázal, že konflikty jsou často vyvolány snahou o budoucí existenci, třebaže motivy vypadají na první pohled jinak. Zájmy přežití jednotlivých národů budou hrát v globálním zápase ještě významnější roli, až znásilňování Země a s ní svázaného života nabere ještě větší obrátky než dnes...

Zdroj: Viktor Farkas, Od Atlantidy k duté Zemi

28.06.2013, 00:00:27   Publikoval Luciferkomentářů: 29