Neviditelný čert

Při předkládání předmluvy ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase jsem se zmínil, že mě kromě ní velmi zaujala hned první kapitola, která se jmenuje Kam kráčíš, lidstvo? Pět minut po dvanácté, která ještě děsivějším způsobem rozebírá to, co bylo naznačeno v předmluvě a co nás čeká možná už v poměrně blízké budoucnosti. I přes neustále narůstající počet čím dál tím aktuálnějších a fakticky jednoznačně podložených hrozeb drtivá většina lidí je stále ukolébaná představou, že díky našim úžasným a stále se vylepšujícím vědeckotechnickým možnostem nás čeká „Překrásný nový svět“.

Prostý lid se topí v hromadách zábavných konzumních hraček, super a hypermarkety přetékají potravinami ze všech koutů světa, že konzumenti to v těch obrovských nákupních vozících nestačí odvážet, no a ti, kdo prostý lid tímto přívalem zboží krmí, se zabývají akorát tím, jak se co nejlépe nabalíkovat a vystavět si co nejkrásnější paláce. A zároveň myslí, že jim v podstatě nic nehrozí, protože prostému lidu mohou do těch nákupních vozíků nasypat čím dál tím levněji vyprodukované náhražky, a kdyby náhodou šlo do tuhého, jak straší hrstka nějakých pošuků, tak zalezou do svých paláců či podzemních bunkrů a v klidu, pohodlí a přepychu si počkají, až se vzduch vyčistí.

Předávám slovo Viktoru Farkasovi:      

Lucifer

Aldous Huxley, autor Brave New World (česky v prvním překladu Konec civilizace, ve druhém Konec civilizace: aneb Překrásný nový svět), už před více než šedesáti lety konstatoval: „Neřešený problém populační exploze učiní všechny ostatní problémy neřešitelnými.“ Počátkem sedmdesátých let dvacátého století předpověděl americký profesor Ernest E. Snyder s udivující přesností počet obyvatel světa v roce 2000 na šest miliard. Tehdy se počítalo s ročním přírůstkem 50 milionů lidí a již to bylo pokládáno za hrůzně vysoké číslo. Dnes se v samoobsluze jménem Země tlačí každým rokem o přibližně osmdesát až sto deset milionů nových strávníků více. Není úplně jasné, kolik jich je ve skutečnosti. I kdyby jich přibývalo ročně „pouze“ osmdesát milionů, mohla by se naplnit další hrozivá předpověď profesora Snydera, který tvrdí, že v roce 2070 se na naší planetě bude tísnit třicet miliard lidí (Tento odhad je možná poněkud přehnaný, viz Poznámka na konci). Celý budoucí průmyslový výkon by v takovém případě byl zapotřebí jenom na odvod tělesného tepla natěsnané masy třiceti miliard pozemšťanů. Peklo na zemi.

Astrofyzik sir Frederick Hoyle, spočítal, že masa lidstva by při nepřetržitém přírůstku byla za 6 000 let větší než veškerá hmota známého vesmíru. V roce 1992 zesnulý biochemik a autor vědeckofantastické literatury Isaac Asimov přišel s paralelním propočtem, jímž posunul vyrovnání masy lidstva s hmotou vesmíru o něco dále do budoucnosti, a sice s termínem „až“ za 6 800 let. Každému je jasné, že něco takového se nemůže stát a že nelze připustit žádné podobné scénáře. I kdybychom počítali pouze se čtvrtinou přírůstku za oněch 6 000 nebo 6 800 let, i tak nám musí být z výsledných čísel nevolno. Při uvedeném tempu růstu populace by celková hmotnost lidstva již v roce 3500 dosáhla celkové hmotnosti Země (6 700 trilionů tun). Planeta by se změnila - samozřejmě teoreticky - v lidský balon obíhající kolem Slunce. Zvyšování počtu obyvatel ztělesňuje přímo klasický příklad exponenciálního růstu. K dosažení první miliardy počátkem devatenáctého století, potřeboval Homo sapiens více než dva miliony let. Na druhou miliardu stačilo už jenom sto let. Často je ignorována zcela očividná skutečnost, že s každým zdvojnásobením zástupu strávníků je třeba zdvojnásobit i množství vyrobených potravin a zboží.

Isaac Asimov se zabýval nejen Hoyleovým scénářem, ale i řadou dalších úvah o přírůstku obyvatel. Dospěl k propočtům, které jsou stejně originální jako zdrcující. Bohužel nejsou chybné. Asimov vyšel z celkové hmotnosti všech živých organismů, jež v současné době činí přibližně dvacet bilionů tun (to je dvacet tisíc miliard). Přibližně deset procent z toho, čili dva biliony tun, připadá na zvířata včetně Homo sapiens, i když ten se rád pokládá za něco lepšího. Živočišný svět nemá vyšší zastoupení z toho důvodu, že na základní rovnováze života se z devadesáti procent podílí flora a z deseti procent fauna. Rostlinný život musí vždy významně převažovat, protože rostlinami se živí zvířata buď přímo, nebo požírají jiné živočichy, kteří jsou býložraví, případně se masožravci požírají navzájem. Na začátku řetězce stojí vždy rostliny. Šlo by o perfektní rovnováhu, pokud by do ní neblaze nezasahovali lidé.

Hmota lidstva se v současné době pohybuje přibližně na třech stech milionech tun, to je o něco více než šestina promile celé fauny. Celková hmotnost zvířat je přibližně šesttisíckrát vyšší než hmotnost lidstva. Pokud by ale lidstvo vzrostlo šesttisíckrát, mělo by stejnou hmotnost jako dříve všechna zvířata včetně nás dohromady. Ostatní živočišné druhy by v takovém případě pochopitelně přestaly existovat, protože bychom je vytlačili. Nezbylo by naprosto žádné místo pro kočky, psy, užitková zvířata, ptáky, koně, slepice, žáby, kobylky, brouky, červy, ryby nebo cokoliv jiného, co běhá, létá nebo se plazí. Stejně tak by nebylo místo pro stromy, louky a pole. Stali bychom se jediným živočišným druhem na zemi. Jediným a hladovým.

Aby se na sebe natěsnané a hladové megalidstvo uživilo, muselo by odstranit všechny nejedlé rostliny a pěstovat místo nich mikroorganismy. Ani snad nemusíme hovořit o problémech s horami vesměs velmi jedovatých odpadů. Načrtnutý scénář je tak děsivý, že by ho jistě každý rád odsunul někam do co nejvzdálenější budoucnosti, a myslíme si, že bude určitě trvat tisíce nebo možná desítky tisíc let, než Homo sapiens zpustoší svět a dosáhne zalidněnosti více než půl milionu lidí na čtvereční kilometr. Bohu-žel je taková domněnka mylná! Při současném tempu by lidstvo potřebovalo necelých čtyři sta let na dvanáctinásobné zdvojnásobení své populace. A to stačí, abychom se ocitli ve výše popsané situaci. Pak budeme na světě existovat jen my a kaše z jedlých rostlin - ovšem pouze teoreticky. I největším optimistům musí být jasné, že nás již dávno předtím zavalí hromady odpadků nebo vypukne nesmiřitelná světová válka o suroviny, potraviny, místo na slunci a především o vodu.

Známe obvyklou odpověď na tyto prognózy. Se zvyšujícím se životním standardem prý dochází ke zpomalování porodnosti. To je však klamná naděje. Stoupající blahobyt totiž současně představuje stoupající ekologickou zátěž, které se tudíž stejně nevyhneme. A navíc zmíněnou optimistickou odpověď vyvrátil již před čtvrt stoletím matematický model analytika Jaye W. Forrestera. Byl zveřejněn pod názvem Ďábelský regulační okruh a ukazuje fatální souhru vzájemně se protínajících faktorů, z nichž každý vyvolává i nárůst všech ostatních: Přírůstek populace vede k vyšší industrializaci, větší výrobě potravin a osídlení rozsáhlejší plochy. Více potravin a osídlené země napomáhá dalšímu přírůstku počtu obyvatel... a tento proces se pořád opakuje. Vedle těchto teoretických prognóz existují i nemilá překvapení pocházející přímo z praxe.

Blahobyt totiž dokáže uspíšit vývoj rychleji, než spočítal Forrester ve svém teoretickém modelu. Podle příspěvku Josepha Lelyvelda It´s God´s Will - Why Interfere?, uveřejněného v The New York Time Magazine, probíhal v indickém správním okrese Kaira osmiletý pokus, při němž dobrovolníci pomáhali místním vesničanům zavádět nové postupy v zemědělství a tím cíleně zvyšovat jejich životní standard. S jedním z výsledků experimentu nikdo nepočítal: po osmi letech se místní porodnost dostala zřetelně nad národní průměr.

To vše jsou nepříjemné úvahy, ale příroda se chová podle svých vlastních zákonů a nehledí na morální hlediska. V časopise Bild der Wissenschaft jsme se koncem roku 2000 mohli dočíst: „Zatímco na Zemi každým rokem přibývá přibližně 80 milionů lidí, za stejné období přijdeme o 25 miliard tun úrodné půdy.“

Zdroj: Viktor Farkas, Od Atlantidy k duté Zemi

Poznámka:

Snyderův odhad, že v roce 2070 se na naší planetě bude tísnit třicet miliard lidí, se podle nejnovějších studií jeví být silně nadhodnoceným. Zde jsou tři odkazy na toto téma, které jsem namátkou našel na internetu, klidně si vygooglujte další:

Analýza: Je nás 7 miliard

Počet lidí na planetě dnes a v roce 2050 online

Světová populace

Podle třetího odkazu z Wikipedie je ten nejpesimističtější odhad na rok 2070 kolem dvanácti miliard. To ale ani v případě nejoptimističtějších předpovědí, totiž že už ten počet lidí brzy začne klesat, neznamená, že můžeme ve svém bezmezném juchání v klidu pokračovat. Nehrozí nám totiž jenom přelidnění, těch hrozeb se hromadí víc. Něco už tu bylo naznačeno a k dalšímu se dostanu v příští části.

A na závěr tady mám ještě link na všeobecný „tachometr“ lidstva:

worldometers

24.06.2013, 00:00:17   Publikoval Luciferkomentářů: 9