Tough boy

rubrika: Pel-mel


Započíná se poslední měsíc v roce, jenž vyvrcholí vánočním klidem a silvestrovským jucháním. Malou úvodní prosincovou tentokrát v rukávu nemám, nic se totiž nikdy nemůže opakovat stejným způsobem. V každém případě jsem sám sebe pověřil sdělit všem, kteří se na Neviditelného čerta byť občas podívají, že prosinec zde bude veden poněkud poklidnějším způsobem než předchozích jedenáct měsíců. Na úvod jsem přichystal jeden zajímavý Adornův fragment (viz ten předchozí první Ryba ve vodě), jenž se jmenuje Tough boy, což anglicky znamená zhruba něco jako „drsný hoch“ (překladatel Adornovy knížky to nazval „rabiátské, neurvalé děcko“). Je tedy zjevné, že tento Adornův fragment se zaobírá jistým druhem muže, a to ne zcela lichotivě. Ženy si tedy mohou na počátku prosince oddechnout, sjezd kvočen se rozebírat nebude, takže se mohou v klidu rozprchnout zaobírat se přípravou Vánoc. No a naši tough boys se postupně přemění v tough guys, čili v drsné chlapy.

 

Lucifer


Existuje jistý typ mužných gest, k nimž musíme přistupovat s nedůvěrou: vyjadřují nezávislost, jistotu rozkazovací moci a mlčenlivé spiklenectví všech mužů. Dříve se s úzkostným obdivem nazývala panskou vrtošivostí, dnes jsou demokratizována a filmoví hrdinové je předvádějí i tomu poslednímu bankovnímu úředníkovi.

 

Archetypem je dobře vypadající muž, který se pozdě večer vrací do svého bytu pro svobodné pány a zapíná nepřímé osvětlení, aby si namíchal whisky se sodou. Pečlivě natočené zasyčení sodovky říká to, co zamlčují arogantní ústa: že opovrhuje vším, co nevoní po kouři, kůži a krému na holení, zejména pak ženami, které na něho právě proto letí. Za ideál lidských vztahů považuje klub, místo respektu založeného na ohleduplné bezohlednosti.

 

V radostech těchto mužů, respektive jejich modelů, jimž se sotva kdo žijící podobá, protože lidé jsou vždy lepší než jejich kultura, je latentně vždy cosi z násilí. Toto násilí zdánlivě ohrožuje ostatní, které muž rozvalený ve svém křesle už dávno nepotřebuje. Ve skutečnosti jde o minulé násilí spáchané na sobě samém. Jestliže veškerá slast do sebe pojímá dřívější nelibost, pak zde se nelibost, kterou máme snášet s pýchou, povyšuje nezprostředkovaně, beze změny a stereotypně na libost: na rozdíl od vína lze u každé sklenky whisky, u každého potažení z cigarety pocítit nechuť, kterou organismus musel zaplatit za reakci na tak mocný podnět, a jedině ta se vnímá jako slast.

 

Stoprocentní muži by tedy co do svého vlastního ustrojení byli takoví, jak je většinou prezentuje filmový děj: masochisty. V jejich sadismu tkví lež a teprve jako lháři se vskutku stávají sadisty, agenty represe. Onou lží však není nic jiného než to, že jako jediná aprobovaná podoba heterosexuálna vystupuje potlačovaná homosexualita.

 

V Oxfordu se rozlišují dva druhy studentů, tough guys a intelektuálové, jež lze pouhým vyhrocením tohoto protikladu bezmála ztotožnit se zženštilci. Mnohé hovoří pro to, že se vládnoucí vrstva na cestě k diktatuře polarizuje do těchto dvou extrémů. V této dezintegraci spočívá tajemství integrace: tajemství štěstí jednoty tkví v absenci štěstí. Nakonec jsou tough guys vlastně zženštilci, kteří jako svou oběť potřebují slabochy, aby nemuseli přiznat, že se jim podobají.

 

Totalita a homosexualita patří k sobě. Když subjekt zaniká, neguje vše, co není jeho vlastního druhu. Protiklad silného muže a povolného mladíka se rozplývá v řádu, jenž zcela prosazuje mužský princip vlády. Tím, že vše bez výjimky, i zdánlivé subjekty, činí svými objekty, převrací se do totální pasivity, virtuálně do ženskosti.

 

Zdroj: Theodor W. Adorno, Minima Moralia – Reflexe z porušeného života

 

 

angel


komentářů: 22         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

Axina
7
Axina 01.12.2013, 19:39:47
Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí.

George Bernard Shaw

Lucifer
6
Lucifer * 01.12.2013, 19:33:21
informace,
bral jsem to jako žert. O Adornovi toho zřejmě víte mnohem více než já. Seznámil jsem se s ním relativně nedávno díky jeho Masové kultuře. Co píšete o Minima Moralia, je pravda, ještě ji sice nemám úplně pročtenou, ale už jsem na to několikrát narazil a tyhle věci zde ventilovat nebudu. Přesto je tam několik zajímavých fragmentů, které, když si to trochu učešeme, působí dost nadčasově. K některým se tady ještě vrátím, možná i se svými vlastními podotky.

5
informace (neregistrovaný) 01.12.2013, 18:40:48
Lucifere,
ta poznámka o servírování Minima moralia Adorna k nedělnímu obědu byl samozřejmě žert. Ale pokud jde o zažívací potíže, nežertuji. Souhlasím s Vámi, že jsou napsána vytříbeným stylem, že tam jsou zajímavé postřehy, vedoucí k zamyšlení i dnes.
Ale Minima moralia byla psána v posledních válečných a prvních poválečných letech. A co tam nejdete z této hrůzné zkušenosti - a to celosvětové? Jen asi dvě nebo tři poznámky o nacistických lágerech. Pro Adorna je podstatné zabývat se deformacemi kapitalistické společnosti, konsumizmem, zploštěním kultury do stereotypovaných obrazů úspěšného busynessmana nebo nevrotického intelektuála. Jako terén pro zkoumání mu slouží právě Amerika, kam emigroval za války jako žid před nacizmem. Uniká mu, nebo schválně opomíjí, že to byla právě Amerika se všemi svými společenskými "deformacemi" kapitalizmu, co přispěla podstatně k záchraně svéta od mnohem větších "deformací", abych to řekla eufemisticky.
Formuloval novou etiku, nové morální ideály, jak píší recenzenti? Na to, podle mého si až nesnesitelně zúžil obzor. Na své vlastní subjektivní zážitky, na vlastní životní zkušenost. Proto píšu o trávicích problémech. Adorno utekl do Ameriky, ale necítil se tam "doma", nic se mu tam nelíbilo, ani společnost, ba ani krajina.
Nejsem filozof, nemám ani vytříbený styl, který Adornovi usnadňuje servírovat povrchní pozorování jako hlubokou úvahu, ale právě ten únik od konkrétní historické situace (Adorno neviděl na př. rozflákané poválečné Německo?) považuji jako čtenář za hlavní vadu té knížky.

Lucifer
4
Lucifer * 01.12.2013, 14:05:44
informace, tenhle Adornův fragment jsem měl pár dní už v plánu. V sobotu večer jsem dospěl k závěru, že přišel jeho čas. Už jsem ho měl skoro napsaný, když jsem si na monitoru vpravo dole všiml, že je poslední den v listopadu. tudíž že ten příspěvek vyjde prvního prosince. Tento fakt se promítl pouze do prvních vět v perexu, na nějakou zásadní změnu už fakt bylo pozdě.

V každém případě jsem v Adornových fragmentech žádné zažívací potíže nenašel. Naopak, našel jsem v nich poměrně dost aktuální postřehy, a také (nevím, do jaké míry tomu přispěl český překladatel) docela vytříbený a lehkým humorem či nadhledem obohacený literární styl.

Úžasný

3 A to je taková hezká tečka...
A které z mých mnoha, chcete? (neregistrovaný) * 01.12.2013, 11:34:00


O půlnoční...



K Tvým narozeninám

já nevím co Ti dám

snad mužný bas

či děvčat pas



Lakota ta dobrý dárek není

neb tajně ukrádá Ti snění

Jitřenky daruji Ti svit

cos chtěls vždy mít



Svou máš už hlavu

a kolem kamarádů

Lásku jen Tvé paní

to tedy smůla není



Zlobě Ty dáš zmaru

neb ta věnuje jen hanu

Jaro života otevře Ti bránu

Potupy ušetříš nás zlých darů



Dlouhou projdeš cestu

Láskou procitneš bez běsů

Máří Velké Lásky se Tě dočká

Junáků daruje Ti rozzářená očka



Pomni a věz: Konce Tvé pouti není

Mláďátek her věnuje Štěstí Tvému snění



Mrkající

2
informace (neregistrovaný) 01.12.2013, 11:18:26
Zrovna na neděli k obědu nám servírujete, Lucifere, zažívací potíže Adorna ze čtyřicátých let?
To není zrovna fair.

1
St. Kocour (neregistrovaný) 01.12.2013, 11:01:11
... V této dezintegraci spočívá tajemství integrace: tajemství štěstí jednoty tkví v absenci štěstí...

To by se mělo považovat za jeden ze základních zákonů, popisujících totalitu. Jakoukoliv. Rozplynutí se v spolustranících, zbytečnost osobního názoru i boje.
Nerozhodný

«   1    2     »