Už jste někdy stolovali s mrožem? Ne? Chyba! O mnoho jste přišli. Mrož však není jenom velmi poťouchlý spolustolovník s jistými sadistickými sklony, ale též velmi šikovný milovník, jelikož je vybaven tak důkladným a téměř nezničitelným nástrojem, že nějaká viagra mu může být i v těch nejhorších kondičních stavech naprosto ukradená. Sexuální hrátky mrožů jdou až tak daleko, že i markýz de Sade by se se svými orgiemi mohl jít nechat vycpat do nejbližšího muzea. A navíc, mroži nejsou žádní leváci, ale opravdoví praváci, umí měnit barvy asi jako naši politici (pláž plná slunících se mrožů vypadá jako náš parlament) a dlouho před lidmi objevili vakuum. Kdyby mrože potkal aristokratický jezevec, což naštěstí nehrozí, nesjpíš by se do své nory definitivně a navždy uklidil.
Lucifer
Mroži jsou skoro tak širocí, jak dlouzí; nemají viditelné uši a plouží se po mořském břehu. Také mění barvu, když se zahřejí – z našedlé na růžovou až skořicově hnědou. Pláž plná slunících se mrožů vypadá jako náklad zkroucených klobás.
Mroži nezřízeně milují mořské plody. Mají rádi srdcovky a všechny mlže, kraby, krevety, mořské plže a chobotnice; dokáží zhltnout 6000 mlžů na posezení. Tito měkkýši se často zavrtávají do dna, takže se k nim mrož nejdřív musí dostat. Přitom odhrabává usazeniny ploutví, a téměř vždycky k tomu používá pravou. Mezi mroži nejsou žádní leváci. Dlouho panovalo přesvědčení, že všechna zvířata vládnou oběma končetinami stejně, ale nedávné výzkumy prokázaly, že tomu tak není. Vedle mrožů také kytovci, hrabaví a ropuchy dávají přednost pravé, zatímco ostatní obojživelníci a ještěři raději používají levou.
Další způsob, jak mroži získávají potravu, je, že pysky a jazykem vytvoří efekt vysokotlakého sacího potrubí, rozvíří dno, a tak odhalí kořist. Přitom se všude vznáší hustý oblak písku a kamení, takže místo aby kořist hledali malými očky, raději pročesávají dno dlouhým knírem. Ten tvoří více než 400 neuvěřitelně citlivých vousků, známých jako vibrisy, což je z latinského názvu pro chvění. Mrož při hledání potravy může pohybovat každým z těchto vousků nezávisle na sobě.
Mroži kromě foukání dokáží také sát. Když najdou mlže, pevně jej uchopí mezi pysky, utvoří kolem něj vakuum a jazykem, který použijí jako píst, z lastur vysají měkkou tkáň. Jejich oblíbený trik je zdola vysát racka z hladiny nebo vycucnout nozdrami mozek tuleního mláděte, což často dělají i Inuité v Grónsku, když chtějí udělat dojem na turisty. Mroži mají třikrát větší sací sílu než leckterý vysavač, čímž se vysvětluje, proč mají žaludek plný drobných oblázků.
Středověcí obchodníci často vydávali mroží kly za rohy jednorožce. Tyto kly jsou vlastně špičáky, které neustále dorůstají; u statného samce mohou být až metr dlouhé. Kromě toho, že si jimi mroži pomáhají, když vyšplhají na ledové kry, jsou v podstatě jen na ozdobu. Pravidla mrožího společenství jsou jednoduchá: čím větší samec, tím impozantnější kly a tím víc samic.
Páření mrožů připomíná nevázané orgie. Samice se provokativně povalují po ledu a při tom je z vody okukuje skupina dominantních samců, kteří vyskakují nad hladinu, troubí, mlaskají, řvou, skřípou a občas jeden druhému vyrvou kus svaloviny nebo kůže. Na rozdíl od lidských skupinových orgií, samice se nakonec spáří jen s jedním samcem. Vlastní styk mrožů se odehrává pod vodou a je na něj úchvatná podívaná. Samcův penis obsahuje kost dlouhou skoro stejně jako jeho kly, jež je zárukou proti selhání i v těch nejchladnějších arktických mořích.
Lewise Carrolla v roce 1871 inspiroval k básni Mrož a tesař vycpaný exemplář z muzea v Sunderlandu, ze kterého už zbývá jen hlava. Tato báseň zas inspirovala Johna Lennona k napsání kultovní písně uživatelů LSD I Am the Walrus z alba The Beatles Magical Mystery Tour.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
24.01.2014, 00:00:07 Publikoval Luciferkomentářů: 29