Sobotní malé zamyšlení

rubrika: Pel-mel


V posledním čase přemýšlím nad spoustou věcí. Mnoho z těch věcí dnes už vnímám poněkud jinak než před tím časem, ačkoli ne až tak úplně. Nacházím v nich něco, co jsem tam už dříve tušil, jenže teď to vnímám jasněji a jednotlivé kamínky se začínají skládat do mozaiky. A při pohledu na ni mě jímá téměř děs.

 

Lucifer


Stává se mi teď docela pravidelně, že si při ranních přípravách na denní provoz v hlavě furt dokola přehrávám zhruba posledních sto let lidských dějin, především těch, které se přímo dotýkají země, v níž jsem spatřil světlo světa a až na nějaký ten úlet do jiné krajiny v ní to světlo stále pozoruji.

 

Začíná to první světovou válkou a už od tohoto okamžiku mám těžký problém v tom najít nějaký rozumný smysl. První světovou válku vyvolaly jakési paranoidní mocichtivé kruhy, vládnoucí paraziti, kteří s obyčejným člověkem neměli nejen žádný soucit, ale vnímali ho jako podřadnou náplň svých kanónů – kanónenfutr.

 

Korunovaný císař Rakousko-Uherska František Josef I. nebyl tak špatný, tyhle okamžiky ho však postihly až ve velmi senilním věku. Německé vládnoucí kruhy dychtily po rozšíření svých mocenských prostor a čekaly na vhodnou chvíli, kdy budou moci svůj kanónenfutr vypustit do terénu. Ta chvíle nastala, když se jednomu bosensko-srbskému pošukovi, Gavrilo Principovi, podařilo, i když velmi neobratně, zlikvidovat Františka Ferdinanda d'Este, následníka Františka Josefa I. na RU trůnu. Ať už v tom měli němečtí mocichtiví paraziti prsty, nebo ne, jedno je jisté, že situaci velmi promptně využili a s použitím stařičkého RU mocnáře, jenž se v těch věcech už pohyboval jako nudle v bandasce, vyvolali naprosto stupidní a nesmyslnou válku. Zrovna v době, kdy vědeckotechnická revoluce začínala nabírat obrátky, a ty vládnoucí kruhy parazitů mohly svého cíle dosáhnout úplně jinými prostředky, tedy způsobem, jenž podobné kruhy dnes už neskonale efektivně používají.

 

Německo s doprovodem svého rakousko-uherského mopslíka tu válku rozjelo ve velkém stylu, až takovém, že si to rozdalo se svými jasně definovanými protivníky na dvě světové strany – na západ i na východ. Když Německu začalo téct do vojenských bot, poslalo na východ do carského Ruska jakéhosi ruského levicově orientovaného kavárenského povaleče, jenž si mezitím prostudoval spisy jakéhosi Karla Marxe a zatoužil vyvolat revoluci zbídačelého lidu své rodné země.

 

Německu se svým RU mopslíkem to nepomohlo, a nedlouho po nástupu k moci onoho svým způsobem poměrně dost vzdělaného kavárenského povaleče, jenž nechal krutým způsobem vyvraždit carskou rodinu, zřejmě jako odplatu za to, že car nějaký čas předtím nechal popravit jeho bratra, jenž se cara pokusil odstranit atentátnickým způsobem, se z té paranoidní žumpy zdevastovaného Ruska vyklubal jeden z největších hromadných vrahů a nejkrutějších totalitních panovníků, jenž se cítil tak ocelový, že si zvolil nick Stalin. Nejspíš proto, aby trumfnul svého předchůdce, jehož nick zněl Lenin. Stalin přitom nebyl Rus, ale Gruzínec, který nehodným Rusům nechal vystavět likvidační rezervace, jimž se říkalo gulagy.

 

Němci i se svým RU mopslíkem tu válku, kterou dnes nazýváme první světovou, jelikož ta druhá na sebe nenechala dlouho čekat, projeli, což by od samého začátku hravě předpokládal každý s IQ o malounko větším než IQ poloviny tykve. Chápete tu absurdní nesmyslnost? Ti mocichtiví paraziti z Německa měli v hlavě míň než půl tykve?

 

Vítězné velmoci se však stejně stupidně dopustily krutého omylu, když prostý lid, především Německa, jenž s touto deprivantní válkou neměl nic společného, uvrhly do naprosté potupnosti. Výsledek tohoto idiotského manévru na sebe nenechal dlouho čekat. Nasraní němečtí intelektuálové vyhrabali z jednoho lokálu páté cenové skupiny rakouského psychotika, jenž měl tu vlastnost, že dokázal svým absurdním tlacháním obveselovat davy prostých lidí, až tak, že je uvedl do naprostého transu, a tito človíčkové dosáhli paranoidního pocitu, že je tento Vůdce vyvede z potupného bahna, do něhož je uvrhli jejich předchozí vládnoucí paraziti ruku v ruce s pošahanými vítěznými velmocemi. A šlo se do druhé světové války.

 

Děly se v ní šílené věci a zcela jednoznačně bylo zjevné, že Německo, země, která do té doby zplodila celé zástupy moudrých, vzdělaných a vědecky či kulturně osvícených myslitelů, dostane zase po čumáku. Ještě mnohem hůř. Třeba takové Drážďany srovnané taktéž zcela zbytečně se zemí. Proč tohle všechno bylo nutné?

 

Německo se přitom dopustilo úplně stejné chyby, když to divadlo rozehrálo opět na dvě světové strany, i když v případě východu v opačném pořadí. V době, kdy se partička mocichtivých pošuků, do jejíhož čela byl jako červená či vlastně černá muleta postaven onen rakouský psychotik jménem Hitler, ještě necítila až tak dobře válečnými prostředky vyzbrojena, sčuchla se se Stalinem, jenž jim radostně pomohl rozebrat Polsko. Zanedlouho potom, když už bylo Německo dostatečně vyzbrojeno, pak vtrhlo do země svého jakoby zatím spojence, jehož vojsko se mezitím Stalinovi podařilo docela zdevastovat, a zahnalo ho svinským krokem a za velmi krátký čas až k Moskvě. Jenže stejně jako v první světové to Německo šolíchalo i na západní frontě. Který idiot to těm Hitlerovým pošukům poradil? Šance naprosto nulová. Hitler si to mohl nejdříve vyřídit se západní Evropou, střední mu ležela u nohou, předělat své germánské bratry v Británii do svého haptáku, a potom jít v klidu vyčistit Augiášův chlív zahnívajícího stalinského Sovětského svazu. No problem.

 

Stáli proti sobě dva naprostí psychotici. Stalin a Hitler. A na Západě se mezitím začínaly mocenské kruhy nasírat. Stalin byl magor non plus ultra, poněvadž každý s IQ alespoň poloviny tykve musel vědět, že si s ním dementní psychotik Hitler hraje jako kočka s myší. Výsledek tohoto absurdního divadla, v němž obrovské množství prostých lidí zahynulo potupným způsobem, nenechal na sebe dlouho čekat. Vše bylo ukončeno a vítězné mocnosti se tentokrát nedopustily stejné chyby jako po té první světové válce, a nechaly přeživší Němce povstat znovu z popela, alespoň v té západní části, tu východní zabrali sovětští zachvatčici. Ze západního Německa se velice brzy stal významný ekonomický tahoun západní Evropy, která se časem sloučila do něčeho, čemu dnes říkáme Evropská unie, a k čemuž jsme se po překabátění mocichtivých bolševických struktur přidali.

 

A dál?

 

Další zamyšlení v tomto směru mých ranních rekapitulací až zase někdy příště.


komentářů: 37         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

22
informace (neregistrovaný) 23.02.2014, 16:34:22
Děkuju za vyjádření solidarity, ale já jsem nic významného neudělala - jen jsem žila a poctivě pracovala. To snad na jeden život stačí, ne?
Napsala jsem ten příspěvek, protože mi bylo líto, že tak zajímavé téma propadá pro nezájem diskutujících.
Chtěla bych připomenout milovníkům literatury, že celé devatenácté a dvacáté století je poznamenáno zájmem o historii, je to období rozkvětu historického románu od W. Scotta až po A. Solženicyna.
Solženicyn na příklad věnoval celou svou spisovatelskou činnost snaze osvětlit lidem nejen přítomnost, ve které žili ale i události, které vedly ke katastrofickému zvratu říjnové revoluce. V mnohosvazkovém Rudém kole, kde na základě spousty materiálu, který se mu podařilo nashromáždit, podává obraz tehdejšího Ruska a mezinárodního scénáře.
"Téměř vždy je nemožné správně zhodnotit události v době, kdy je prožíváme, pochopit jejich význam a pravděpodobné následky", říká.
To by ale nemělo být zábranou hledat význam událostí anebo historických situací, když už jsou nedávno prožitou minulostí, anebo zůstávají stále jak přežitek ve vědomí některých lidí.
Viz příspěvek č. 16.

Lucifer
21
Lucifer * 23.02.2014, 15:07:18
[20] Ten link je třeba zkopírovat, kvůli "Š", jak už se to tady v podobných situacích stává, je na kliknutí nefunkční.

Lucifer
20
Lucifer * 23.02.2014, 15:04:37
Anebo Josef Škvorecký

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Škvorecký

Karel Kryl a celá řada dalších. Ti se do dějin naší země zapsali neobvykle výrazně. Úžasný

19
Anna Kopecký (neregistrovaný) 23.02.2014, 15:03:39
(11) V globalizovaném světě tvoří dějiny především globální hráči. Přesto pořád ještě věřím, že své slovo mohou mít i obyčejní lidé, ale jen ti, kteří nežijí život tak, jak jim ho nadefinovali jiní (ne-ovce).

Všichni jsou, mám za to, v různé míře odpovědní za to, co se v dějinách děje, i mlčící většina.

" ... jak emigranti a příbuzní emigrantů holdují politickým debatám? Pořád chtějí přesvědčovat svět, ale hlavně sami sebe, že emigrace je něco buď přímo obdivuhodného nebo aspoň ospravedlnitelného. Není. Vystudovat doma a pracovat v cizině je vůči rodné zemi nevděčné. A poškozuje ji to. Prakticky všichni emigranti se stěhují do ciziny za hmotným prospěchem. Dějiny státu (spolu)tvoří ti, kteří zůstali. Pro které je nepředstavitelné opustit vlast...." řekla bych, že toto není ojedinělý názor tvůrců dějin v kotlině a podotkla bych: bohužel

Lucifer
18
Lucifer * 23.02.2014, 14:56:52
“Prakticky všichni emigranti se stěhují do ciziny za hmotným prospěchem.” Tento výrok je nepravdivý a silně zavádějící. Z chudých zemí do bohatých zemí se bezpochyby utíká za hmotným prospěchem, což převládá především dnes v podobě přívalu imigrantů z rozvojových zemí. Za posledních sto let však mezi emigranty převládali především lidé, kteří utíkali před totalitními, diktátorskými, despotickými a zločineckými režimy. U nás se to týkalo především emigrantů po komunistickém převratu v roce 1948 a po sovětské okupaci v roce 1968 a následné totalitní normalizaci. Někteří k tomu byli vyloženě přinuceni, jiní zkrátka v něčem takovém odmítli žít. Mezi ně se pochopitelně přimíchali i emigranti, kteří v Západu viděli zlepšeni svého hmotného prospěchu. A to i takoví, kteří ten ekonomický prospěch mít nemohli z důvodu totalitní polické perzekuce, přičemž nešlo jen o ekonomický prospěch, ale i o možnost důstojné seberealizace. Ze Sovětského svazu emigrovala spousta vzdělaných lidí včetně vědců. Třena Alexandr Solženicyn, který napsal Souostroví Gulag. Stejně tak z Hitlerovského Německa, třeba Einstein. Atakdále. To je na mnohem delší analýzu.

„… všiml jste si, jak emigranti a příbuzní emigrantů holdují politickým debatám?“ Aha, takže třeba na Neviditelném psovi se ti emigranti tak nějak viditelně srocují. Smějící se

Otázky položené informací rozhodně nejsou základem rétorického cvičení, ale jsou velmi podstatné a pro náš praktický život velmi důležité.

17
informace (neregistrovaný) 23.02.2014, 12:58:21
Vážená paní Axino,
neobávejte se, vůbec neráčím nikomu vysvětlovat, proč žiju v cizině. Je to moje věc a zase jenom moje věc.
Rovněž tak neráčím přestat sem občas dát nějaký příspěvek, i když je to Vám proti mysli.
Jste správkyní blogu? Sama jste řekla, že ne. Tak tedy, neráčím to dál komentovat.

Axina
16
Axina * 23.02.2014, 12:33:06
[12] Máte mé sympatie Starý Kocoure!
Aby bylo jasno - ne snad v tom, že si zde dáte pauzu. To by bylo vůči Vám nezdvořilé.
Ale ohledně názoru na planá rétorická cvičení.
Mimochodem, všiml jste si, jak emigranti a příbuzní emigrantů holdují politickým debatám?
Pořád chtějí přesvědčovat svět, ale hlavně sami sebe, že emigrace je něco buď přímo obdivuhodného nebo aspoň ospravedlnitelného. Není. Vystudovat doma a pracovat v cizině je vůči rodné zemi nevděčné. A poškozuje ji to. Prakticky všichni emigranti se stěhují do ciziny za hmotným prospěchem.
Dějiny státu (spolu)tvoří ti, kteří zůstali. Pro které je nepředstavitelné opustit vlast.
Doufám, že mi nebude nikdo vysvětlovat, že pro vzdělaného a pracovitého člověka hranice neexistují a že jen schopní se venku uživí.
A pro informaci: Neračte se zdržovat vysvětlováním, že jste do Itálie neemigrovala, ale vystěhovala se po svatbě.

Axina
15
Axina * 23.02.2014, 12:27:10
[12] Máte mé sympatie Starý Kocoure!
Aby bylo jasno - ne snad v tom, že si zde dáte pauzu. To by bylo vůči Vám nezdvořilé.
Ale ohledně názoru na planá rétorická cvičení.
Mimochodem, všiml jste si, jak emigranti a příbuzní emigrantů holdují politickým debatám?
Pořád chtějí přesvědčovat svět, ale hlavně sami sebe, že emigrace je něco buď přímo obdivuhodného nebo aspoň ospravedlnitelného. Není. Vystudovat doma a pracovat v cizině je vůči rodné zemi nevděčné. A poškozuje ji to. Prakticky všichni emigranti se stěhují do ciziny za hmotným prospěchem.
Dějiny státu (spolu)tvoří ti, kteří zůstali. Pro které je nepředstavitelné opustit vlast.
Doufám, že mi nebude nikdo vysvětlovat, že pro vzdělaného a pracovitého člověka hranice neexistují a že jen schopní se venku uživí.
A pro informaci: neračte se zdržovat vysvětlováním, že jste se do Itálie neemigrovala, ale vystěhovala po svatbě.

14
informace (neregistrovaný) 23.02.2014, 11:40:46
Omlouvám se za chybu.
Anna Porfyrogennéta byla sestrou císaře Basileia II, ne dcerou.

13
informace (neregistrovaný) 23.02.2014, 11:27:01
Zkuste tedy, Kocoure, odpovědět na otázku - která je jen konkretním případem té všeobecné, podle Vás pouze rétorické.
Kdo dělá dějiny v Kyjevě? Máte celý děj před očima, v přímých záběrech televize, v reportážích novinářů přímo z místa. V komentářích novinářů, politiků. V historických obzorech, které počínají křtem sv. Vladimira v r. 988, kdy mu byzantský císař Basilius dá ruku své dcery a uzná ho za suverénního vládce Ruské země (tehdy si všichni říkali Rusové, nebudu vysvětlovat proč, jistě to všichni znáte) a končí obvykle rozpadem Sov. svazu a následujícím obdobím nezávislosti, dostanete vysvětlení, proč jsou tu dnes dvě Ukrajiny a proč jedna část chce jít k západu a druhá zas táhne k Rusku.
Že se jedná o významnou etapu v dějinách nejen Ukrajiny, ale pravděpodobně i celé Evropy, to si uvědomujete sám. Ale kdo je tam tím hlavním činitelem? Anebo je jic tam víc?
Kdo tam dělá dějiny? Co Vy na to, Kocoure?

12 Otázky...
Starý kocour (neregistrovaný) 23.02.2014, 10:42:57
Je docela pohodlné klást otázky. Ale odpovědi, tedy takové odpovědi, které by vydržely tlak oponentů - to už je jiná. A to je právě ta intelektuální zábava, kterou přiznám se, dost pohrdám. Jistěže je třeba klást otázky. Ale bez odpovědí, bez reálných odpovědí jsou to jen planá rétorická cvičení, něco jako dětská hra "mlýnek".

Dá se u toho strávit spousta času a ukázat ostatním, jak jsem vzdělaný, k ničemu jinému to neslouží.
Nerozhodný

Dám si tady pauzu.

11
informace (neregistrovaný) 23.02.2014, 09:56:10
Zajímavý námět k zamyšlení. Dějiny posledního století. Právě před sto lety se podařilo "Gavrilo Principovi, i když velmi neobratně, zlikvidovat Františka Ferdinanda d'Este, následníka Františka Josefa I. na RU trůnu".
Za těch sto let se stala neuvěřitelná řada věcí: padla 4 imperia (R-U, Ruské carské, Hilrova Třetí říše, Sovětské imperium), rozdrobilo se britské koloniální.
Dvě světové války s desítkami milionů mrtvých, koncentrační vyhlazovací tábory - zvěrstva.
Ale, jak se zdá, nikdo k tomu nemá nic moc říct. Nikoho se to netýká, nebyl tu, neměl s tím nic společného.
Zadám vám jednu otázku, jen jednu, ale zásadní.
Kdo dělá dějiny? Velcí politikové, státníci, vojevůdci, tribunové lidu anebo každý z nás, ve své nekončné malosti a bezvýnamnosti v poměru k tomu, co se odehrává?
Existuje nějaký zákonitý běh nebo vývoj dějin?
Může ho lidské rozhodování změnit, odchýlit?
Nemám na mysli jen marxistické pojetí, vzpomeňte si třeba da dlouhé pasáže o historii z Vojny a míru Tosltého.

Stella
10
Stella 23.02.2014, 09:20:45
Mefi, já se přiznám, že na takovou formulaci si nevzpomínám. Smějící se Ale pořád víc se přesvědčuji, ž
chtít hodně vědět je do velké míry touha po vlastnění. Neumřít dřív, než se toho zmocním. \\\"Kde že jsem to vlastně byla?\\\"
Dvě poznámky a třetí k tomu:
Při četbě Luciferova zamyšlení jsem si uvědomila zase znovu ten rozdíl mezi ženským a mužským postojem ke světu. Nemusím asi víc rozebírat. Který je nadějnější... Z holé nezbytnosti. Nemám nic proti jurodivosti všeho druhu, ale jíst se musí a zase jsem na řadě s mytím chodby a prostě - všeho s mírou. Musí vás, hoši, někdo vracet na zem! Ač by se dobře poletovalo! (Díky za NČ.)
Luciferovy obavy samozřejmě sdílím nejen já...
Dál. Pomalu sem začíná pronikat konkrétnější společenská problematika, a to je dobře. Jde jen o udržení rozumné meze.
Tzv. psychopati, pokud nejde o nemocné sadistické apod. jedince, jsou naším doplňkem, zrcadlem a rozhodně jsou lidsky zajímavější než ti domněle normální. Neboli nudní a veskrze nahraditelní.Třeba robotem.
Nakonec na konec. Byl mi divný ten ruský výraz. Než mě napadlo: púčešnoje mjáso. Od dělo -
púška.
Hezkou neděli, pozdrav od sporáku.


9 Válka je vůl
mefi (neregistrovaný) 22.02.2014, 23:49:45

Víte, jak se rusky řekne kanónenfutr:

pusjačnoje mjasó

Ruské spojení mnohem více vystihuje bídu lidského rodu.

Synkopy - Válka je vůl

http://www.youtube.com/watch?v=ZZ2BVnAX0cE&feature=share&list=RDZZ2BVnAX0cE

Nerozhodný

Lucifer
8
Lucifer * 22.02.2014, 23:47:14
mefi, hezké, ovšem ta dispozice je všude kolem přítomná, jen ji začít vnímat. Úžasný

«   1    2    3   »