Neviditelný čert

V posledním čase přemýšlím nad spoustou věcí. Mnoho z těch věcí dnes už vnímám poněkud jinak než před tím časem, ačkoli ne až tak úplně. Nacházím v nich něco, co jsem tam už dříve tušil, jenže teď to vnímám jasněji a jednotlivé kamínky se začínají skládat do mozaiky. A při pohledu na ni mě jímá téměř děs.

Lucifer

Stává se mi teď docela pravidelně, že si při ranních přípravách na denní provoz v hlavě furt dokola přehrávám zhruba posledních sto let lidských dějin, především těch, které se přímo dotýkají země, v níž jsem spatřil světlo světa a až na nějaký ten úlet do jiné krajiny v ní to světlo stále pozoruji.

Začíná to první světovou válkou a už od tohoto okamžiku mám těžký problém v tom najít nějaký rozumný smysl. První světovou válku vyvolaly jakési paranoidní mocichtivé kruhy, vládnoucí paraziti, kteří s obyčejným člověkem neměli nejen žádný soucit, ale vnímali ho jako podřadnou náplň svých kanónů – kanónenfutr.

Korunovaný císař Rakousko-Uherska František Josef I. nebyl tak špatný, tyhle okamžiky ho však postihly až ve velmi senilním věku. Německé vládnoucí kruhy dychtily po rozšíření svých mocenských prostor a čekaly na vhodnou chvíli, kdy budou moci svůj kanónenfutr vypustit do terénu. Ta chvíle nastala, když se jednomu bosensko-srbskému pošukovi, Gavrilo Principovi, podařilo, i když velmi neobratně, zlikvidovat Františka Ferdinanda d'Este, následníka Františka Josefa I. na RU trůnu. Ať už v tom měli němečtí mocichtiví paraziti prsty, nebo ne, jedno je jisté, že situaci velmi promptně využili a s použitím stařičkého RU mocnáře, jenž se v těch věcech už pohyboval jako nudle v bandasce, vyvolali naprosto stupidní a nesmyslnou válku. Zrovna v době, kdy vědeckotechnická revoluce začínala nabírat obrátky, a ty vládnoucí kruhy parazitů mohly svého cíle dosáhnout úplně jinými prostředky, tedy způsobem, jenž podobné kruhy dnes už neskonale efektivně používají.

Německo s doprovodem svého rakousko-uherského mopslíka tu válku rozjelo ve velkém stylu, až takovém, že si to rozdalo se svými jasně definovanými protivníky na dvě světové strany – na západ i na východ. Když Německu začalo téct do vojenských bot, poslalo na východ do carského Ruska jakéhosi ruského levicově orientovaného kavárenského povaleče, jenž si mezitím prostudoval spisy jakéhosi Karla Marxe a zatoužil vyvolat revoluci zbídačelého lidu své rodné země.

Německu se svým RU mopslíkem to nepomohlo, a nedlouho po nástupu k moci onoho svým způsobem poměrně dost vzdělaného kavárenského povaleče, jenž nechal krutým způsobem vyvraždit carskou rodinu, zřejmě jako odplatu za to, že car nějaký čas předtím nechal popravit jeho bratra, jenž se cara pokusil odstranit atentátnickým způsobem, se z té paranoidní žumpy zdevastovaného Ruska vyklubal jeden z největších hromadných vrahů a nejkrutějších totalitních panovníků, jenž se cítil tak ocelový, že si zvolil nick Stalin. Nejspíš proto, aby trumfnul svého předchůdce, jehož nick zněl Lenin. Stalin přitom nebyl Rus, ale Gruzínec, který nehodným Rusům nechal vystavět likvidační rezervace, jimž se říkalo gulagy.

Němci i se svým RU mopslíkem tu válku, kterou dnes nazýváme první světovou, jelikož ta druhá na sebe nenechala dlouho čekat, projeli, což by od samého začátku hravě předpokládal každý s IQ o malounko větším než IQ poloviny tykve. Chápete tu absurdní nesmyslnost? Ti mocichtiví paraziti z Německa měli v hlavě míň než půl tykve?

Vítězné velmoci se však stejně stupidně dopustily krutého omylu, když prostý lid, především Německa, jenž s touto deprivantní válkou neměl nic společného, uvrhly do naprosté potupnosti. Výsledek tohoto idiotského manévru na sebe nenechal dlouho čekat. Nasraní němečtí intelektuálové vyhrabali z jednoho lokálu páté cenové skupiny rakouského psychotika, jenž měl tu vlastnost, že dokázal svým absurdním tlacháním obveselovat davy prostých lidí, až tak, že je uvedl do naprostého transu, a tito človíčkové dosáhli paranoidního pocitu, že je tento Vůdce vyvede z potupného bahna, do něhož je uvrhli jejich předchozí vládnoucí paraziti ruku v ruce s pošahanými vítěznými velmocemi. A šlo se do druhé světové války.

Děly se v ní šílené věci a zcela jednoznačně bylo zjevné, že Německo, země, která do té doby zplodila celé zástupy moudrých, vzdělaných a vědecky či kulturně osvícených myslitelů, dostane zase po čumáku. Ještě mnohem hůř. Třeba takové Drážďany srovnané taktéž zcela zbytečně se zemí. Proč tohle všechno bylo nutné?

Německo se přitom dopustilo úplně stejné chyby, když to divadlo rozehrálo opět na dvě světové strany, i když v případě východu v opačném pořadí. V době, kdy se partička mocichtivých pošuků, do jejíhož čela byl jako červená či vlastně černá muleta postaven onen rakouský psychotik jménem Hitler, ještě necítila až tak dobře válečnými prostředky vyzbrojena, sčuchla se se Stalinem, jenž jim radostně pomohl rozebrat Polsko. Zanedlouho potom, když už bylo Německo dostatečně vyzbrojeno, pak vtrhlo do země svého jakoby zatím spojence, jehož vojsko se mezitím Stalinovi podařilo docela zdevastovat, a zahnalo ho svinským krokem a za velmi krátký čas až k Moskvě. Jenže stejně jako v první světové to Německo šolíchalo i na západní frontě. Který idiot to těm Hitlerovým pošukům poradil? Šance naprosto nulová. Hitler si to mohl nejdříve vyřídit se západní Evropou, střední mu ležela u nohou, předělat své germánské bratry v Británii do svého haptáku, a potom jít v klidu vyčistit Augiášův chlív zahnívajícího stalinského Sovětského svazu. No problem.

Stáli proti sobě dva naprostí psychotici. Stalin a Hitler. A na Západě se mezitím začínaly mocenské kruhy nasírat. Stalin byl magor non plus ultra, poněvadž každý s IQ alespoň poloviny tykve musel vědět, že si s ním dementní psychotik Hitler hraje jako kočka s myší. Výsledek tohoto absurdního divadla, v němž obrovské množství prostých lidí zahynulo potupným způsobem, nenechal na sebe dlouho čekat. Vše bylo ukončeno a vítězné mocnosti se tentokrát nedopustily stejné chyby jako po té první světové válce, a nechaly přeživší Němce povstat znovu z popela, alespoň v té západní části, tu východní zabrali sovětští zachvatčici. Ze západního Německa se velice brzy stal významný ekonomický tahoun západní Evropy, která se časem sloučila do něčeho, čemu dnes říkáme Evropská unie, a k čemuž jsme se po překabátění mocichtivých bolševických struktur přidali.

A dál?

Další zamyšlení v tomto směru mých ranních rekapitulací až zase někdy příště.

22.02.2014, 00:00:07   Publikoval Luciferkomentářů: 37