Vosa – Cukr a papír

rubrika: Pel-mel


Pro dnešní den jsem se po předchozím cituplně duševním vyčerpání v důsledku nadměrně náročného přechodu z larvy do motýla rozhodl zklidnit rozbouřenou čertí hladinu s pomocí již zde drahný čas nepovšimnutou živočišnou galerií Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Naposledy jsem z této kouzelné a britským humorem okořeněné zoologické zahrady zmínil ochechuli. Dnes, tedy vlastně včera, jsem se z internetových zpravodajských webů dozvěděl, že se má zatáhnout a ochladit, v důsledku čehož nás čeká invaze vos. „Jakápak invaze?“, znejistěl jsem. Neznám živočicha, kterého bych neměl alespoň kapku rád a skoro s každým si dokážu v jeho řeči popovídat. Jsou samozřejmě výjimky, jejich počet je však velmi malý. Jednou mě třeba naštvala kutilka obecná, ale jenom proto, že se pokoušela dost hlasitě kutit v mé institucionální pracovně. I s vosami si dokážu klidně popovídat, ačkoli na rozdíl od včel mě medem nemohou oblažit. A kromě toho, vosy začínají být protivné až na konci léta a my teď máme teprve začátek jeho náběhu.

 

Lucifer


Na světě jsou tisíce druhů vos, ale jen dva nás skutečně nepříjemně obtěžují: vosa obecná (Vespula vulgaris) a vosa útočná (Vespula germanica). Jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet: obě žijí v koloniích v kulovitých papírových hnízdech, obě mají protivné zatažitelné žihadlo a obě koncem léta způsobují pozdvižení na piknicích. Vosy, samozřejmě, mají tu smůlu, že nejsou včely: nevytvářejí med, jejich zbarvení je výrazně nesympatické a ve srovnání s tajuplnými tanci a složitým společenským životem svých užitečných příbuzných se chovají zdánlivě zlodějsky. Je to nefér; včely jsou skutečně jen vegetariánské vosy. Každá vosa má svůj zvláštní úkol, a nebýt vosího neukojitelného apetitu, naše zahrady by byly zamořené škodlivým hmyzem.

 

Jsou to dokonalí lovci, ale z úlovku toho moc nemají. Stejně jako u včel, většina vos, které vidíme, jsou sterilní samice, ale navzdory výrazným kusadlům mají redukovaný zažívací trakt, což znamená, že mohou jíst jen sladký nektar. Neúnavně zabíjejí a odklízejí mršiny, ale ne pro sebe. Svými kusadly přežvýkají bílkoviny pro neustále hladové larvy v hnízdě. Na oplátku za kus chlebíčku se slaninou nebo brouka pak z úst larev dostanou kapku sladké výživné „polévky“. Jenže koncem léta se tento zdroj potravy vyčerpá.

 

Když je postaráno o potomky, kolonie se rozletí; královna pro příští rok najde skryté místo, kde stráví zimu, zatímco ostatní postupně umírají. A tou dobou začnou být vosí dělnice – nyní nezaměstnané a nekrmené – velmi nepříjemné a dotěrné. V posledních několika bezúčelných týdnech svých životů, než je dorazí mrazivé počasí, hledají alternativní zdroje cukru v našich kuchyních, sadech a na piknicích. Tou dobou dochází k většině střetů mezi vosami a lidmi, někdy dokonce s fatálními následky pro člověka. Lidé alergičtí na vosí bodnutí si musejí dávat pozor.

 

Po podobných střetech někteří lidé tvrdí, že je napadla sršeň. Sršeň obecná (Vespa crabro) je největší a nejhlučnější z evropských společenských vos, což nepochybně vysvětluje, proč se jí lidé odedávna bojí. Sršní žihadlo má však pro člověka daleko menší důsledky než včelí. Včely si vytvořily jed jako obranu proti obratlovcům, kteří jim kradou med, tedy zvířatům velikosti medvědů a jezevců, zatímco jed sršně je určený hlavně pro bezobratlou kořist. Rozbor jedu sršní ukazuje, že dávce smrtelné pro člověka (pokud na něj není alergický) by odpovídalo asi tisíc žihadel.

 

Existuje však jedna výjimka. Obří asijská sršeň mandarínská (Vespa mandarinia) z Japonska, známá jako zabiják včel, je největším predátorem vosí rodiny. Tyto sršně jsou skutečně obrovské – jako létající palce – a jejich žihadlo měří více jak 6 milimetrů. Jsou rychlé, silné a nemilosrdné – deset jich za několik hodin zvládne vyplenit celou kolonii včely medonosné, mohutnými kusadly všem včelám postupně utrhají hlavy. Jejich jed je natolik silný, že naruší tkáňové buňky, a zabíjí jím na 50 lidí ročně. Japonci jim však nezůstali nic dlužní: jejich larvy jedí syrové, jako sršní sashimi, a dospělé smažené – údajně chutnají jako sladké krevety.

 

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech


komentářů: 18         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

18 REBARBORA
St. Kocour (neregistrovaný) 28.05.2014, 00:34:09
Navíc to je kouzelné slůvko, který si má polohlasem říkat činoherní kompars, když se má napodobit vzrušený hovor/atmosféra davu a nemá být rozumět slovům.
Prastarý rozhlasácký trik... Mrkající

Axina
17 Rebarbora
Axina * 27.05.2014, 14:54:58
Nějak jsme se od těch vos odklonili, ale to nevadí. Zaujala mne rebarbora. Jedla jsem koláč s ní jen několikrát v životě. Jako holka. Vždycky když jí byla naše domácnost obdarovaná. Nepěstovali jsme ji. Vzpomínám si ale dobře, že si mamka i babička při práci s ní počínaly tak nějak obezřetně. Nesměla jsem syrovou rebarboru ochutnávat ani se potom koláčem (byl vždycky lahodný) nějak moc nacpat. Byly obě zkrátka informované. A to nebyl internet...

http://clanky.vareni.cz/reven-neboli-rebarbora/

Lucifer
16
Lucifer * 27.05.2014, 14:53:57
S tym utrženym zabradlim, to je fajne

http://www.youtube.com/watch?v=bv4o0WpDsKk

S vyplazeným jazykem

Stella
15
Stella 27.05.2014, 14:36:57
To je vrchol: Kdes utrh to zabradli.
Mom cie rod jak cyp... Smějící se
Po kém on?

14
Starý kocour (neregistrovaný) 27.05.2014, 14:25:31
K té buchtě - takovou pekávala moje nejhodnější polská babička ...a hodně posypky. V buchtě jsem rebarboru měl rád - jako kompot ji ale nesnáším.
Úžasný

13
StK (neregistrovaný) 27.05.2014, 14:17:10
Vím, hledat nemusím. Usmívající se

Lucifer
12
Lucifer * 27.05.2014, 12:53:14
Víte co a v jakém nářečí znamená "Le, un i"?

Je to tady až skoro na konci:

http://www.morcevnik.cz/stranky/vety.htm

Stella
11
Stella 27.05.2014, 12:46:38
Na Moravě výhradně ten botek, ten okurek, ta Olomouc - prostě krajově. Placka = calta = Celetná.
Dobrou chuť.

Sršeň či Sršňová, bodají stejně.

Axina
10
Axina * 27.05.2014, 12:42:07
Nechci se s StK přít, ale mám dojem, že "ten placek" se v Čechách neužívá. Je to výraz v polštině a znamená buchtu. Tak třeba:
Drożdżowy placek z rabarbarem i kruszonką
je
Kynutá buchta s rebarborou a drobenkou.

Tady je recept. Samozřejmě v polštině Mrkající
http://smakmojegodomu.blox.pl/2014/05/Drozdzowy-placek-z-rabarbarem-i-kruszonka.html

Lucifer
9
Lucifer * 27.05.2014, 12:30:09
Na Wikipedii píšou, že zoologové upřednostňují ženský rod:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sršeň

rezy
8
rezy 27.05.2014, 12:06:31
my od Berouna taky říkáme ta placka a ten sršeň, takže zřejmě říkáme všade blbě jen tu sršeň.Doma mám dva bývalé jihočechy, schválně jak budou říkat sršňovi.

Axina
7
Axina 27.05.2014, 10:39:49
StK, narodila jsem se v Praze, dlouhá léta (37 let) bydlela kousek za Prahou a příbuzné měla ze středních a jižních Čech.
Všichni říkali
- ta placka
- ten sršeň.
Ta sršeň jsem slyšela jen ve škole.
Placek slyším/čtu poprvé až od Vás.
Plácek je kousek místa, třeba pro kluky na čutanou.

Ohledně vos:
http://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/1046-vosy.html

6 Hleďme,
StK (neregistrovaný) 27.05.2014, 09:41:39
Usmívající se jak je důležité číst knihy i mimo obor.
Rody jednotlivých předmětů se liší podle (historických) zemí, ve Slezsku říkáme častěji ten sršeň - ale ta placka.
V Čechách je to ten placek a ta sršeň. Divné...

Stella
5
Stella 27.05.2014, 09:37:20
Cukr a papír...

Stella
4
Stella 27.05.2014, 09:32:53
Astro, včela nebo vosa, je to furt bzučící hmyz a měl by se držet doma a neotravovat.
Ode dneška se budu každé dotěrné vosy ptát, jestli je hladová a nezaměstnaná. Ale jinak je chápu: maso je maso.
U nás nepršelo z konvičky, lilo se z vědra.

«     1    2   »