H. G. Wellse roku 1920 uchvátily plány, jež se začínaly realizovat v sovětském Rusku. Lenin na něj při osobním setkání zapůsobil velmi příznivě. O několik let později Wells navštívil Stalina a označil ho za nejčestnějšího člověka, jakého kdy poznal. Ve třicátých letech Romain Rolland oslavoval novou, socialistickou zemi, do Sovětského svazu opakovaně jezdil i Louis Aragon. Myslitele a spisovatele lákal experiment – pokus o vytvoření nového člověka. Málo je známo o tom, že kořeny tohoto pokusu nejsou úplně materialistické a že přímo souvisejí s tzv. bohostrůjcovstvím.
Stella
„Rozsvítíme slunce štěstí, pro každého bude hřát, poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát.“ To se zpívalo v jedné oblíbené budovatelské písni. Přesvědčení, že si člověk podrobí přírodu a podřídí si samu evoluci, se stala základem socialistického vědeckého myšlení. Tento přístup k člověku jako modernímu bohu navazoval na novou víru konce 19. století – na víru ve vědu a v technický pokrok. Je paradoxní, že víru v Boha nahradila víra v Rozum, který se stal novým božstvem. Představa, že „proměníme celou zemi“ byla nadějná a dodávala sebevědomí.
Když Wells zjistil, že jeho ruská milenka (viz Žena s tajemstvím) spolupracuje s tajnou policií, a ona mu argumentovala tím, že ze všeho nejdůležitější je přežít, odpověděl, že to platí pro druh, ne pro vědomého jedince. Doufal, že nastává doba, kdy se řízení evoluce chopí nejlepší lidé a život společnosti bude usměrňovat inteligentní menšina. To znamená vědci, inženýři, letci, komisaři. Wells chtěl lidstvo zdokonalit. Přitom se díval se na lidstvo, jako by k němu nepatřil – z odstupu. Nepochyboval o tom, že člověk je vrcholem přirozeného výběru, ale byl přesvědčen, že životu jako procesu lze určit cíl, že se člověk jako přírodní produkt dá cílevědomě vést. Vymyslel projekt Nové republiky s vládou inteligentní elity, která nemilosrdně zatočí se všemi, jimž je souzeno vyhynout: s ošklivými, hloupými, nevýkonnými, bezmocnými. Nová elita osvět očistí od nicotných lidí. S tímto názorem přišel roku 1901 (v díle Tušení). Až do této doby hrdinové jeho knih přemýšleli trochu jinak. Např. ve Stroji času z r. 1895 dochází Wells k závěru, že rostoucí civilizace se zhroutí a zničí i své tvůrce, zatímco ve Válce světů jsou Marťané poraženi – bakterií. V Ostrově doktora Moreaua říká, že studium přírody dělá člověka nemilosrdným tak, jako je nemilosrdná sama příroda. A příroda je bez morálky. Pokusy o dokonalou bytost tedy musí selhat.
V názoru, že se lidstvo musí zbavit všech ošklivých a slabých, se Wells shodoval s Gorkým. Vystupoval také proti židům a vítal „liberální nacisty“. Ve stáří došel k závěru, že sám nepřestal být lidským zvířetem a že budoucnost není možné vůbec ovlivnit. Dospěl k tomu, čím ho před lety šokovala milenka Moura – jde o to, aby přežil jako jedinec.
Maxim Gorkij, známý především jako zakladatel tzv. socialistického realismu, na počátku své tvůrčí dráhy oslavoval individualistickou vzpouru. Koncem 19. století, kdy se dostával do kulturního povědomí nejen v Evropě, vzniklo několik myšlenkových proudů, které se snažily spojit okultismus a vědu. K nim patří také ruské bohostrůjcovství, jehož byl Gorkij vyznavačem. Vycházel z představy, že socialistické lidstvo budoucnosti se stane všemocným Bohem. Tato myšlenka nadchla převážnou část bolševiků. Gorkij se domníval, že jednoho dne zmizí hmota a zbude pouze myšlenka, zbude psychická energie, která bude sama v sobě přechovávat harmonii a ponoří se do meditace nad svými nekonečnými tvůrčími možnostmi. Gorkého přítel a pozdější slavný revolucionář a politik Lunačarskij v roce 1924 založil Sovětskou komisi pro parapsychologický výzkum. I to patří k faktům, které bychom marně hledali v někdejších učebnicích historie, stejně, jako skutečnost, že velký spisovatel i známý politik byli oddanými stoupenci Nietzscheho.
Parapsychologický výzkum v SSSR zahájil neurolog Bechtěrev. Věřil tomu, že lidská osobnost se po smrti stává součástí univerzální kreativity a lidská psýché je druh nezničitelné energie. Tento vědec zemřel den poté, kdy se zúčastnil schůzky se Stalinem a prohlásil o něm, že je těžký paranoik (1927). Jeho syn byl popraven, synova žena skončila v lágru, děti v sirotčinci. Stalin popřál sluchu Trofimu Lysenkovi, který tvrdil, že v Sovětském svazu se lidé nerodí, že tam se rodí organismy, ale člověk se vyrábí. Když byl založen Institut experimentální medicíny (1933), Gorkij přišel se svým názorem: Musí se konat experimenty na samotných lidech, budou k tomu zapotřebí „stovky lidských jednotek“. Už ve dvacátých letech se konaly pokusy s jedy (laboratoř Čeky) na vězních. Na vězních se zkoušel yperit, testoval se antrax. Stovky tisíc lidí se podílely na stavbě Bělomořského kanálu – další experimentální projekt oslavovaný Gorkým.
Maxim Gorkij se netajil negativním vztahem k ruskému sedlákovi – mužikovi. Na svých cestách po Rusku mužiky poznal jako negramotná, primitivní, věčně opilá stvoření. Proto Gorkého vůbec neděsila fakta o hrozivém dopadu kolektivizace zemědělství. Vyjádřil se, že místo tupých, polovičních divochů přijdou na vesnici lidé vzdělaní a inteligentní. Dokonce srovnával sedláky s krysami, s veverkami, s parazity určenými k vyhubení. Neznepokojilo ho ani nařízení, podle něhož v době hladomoru mohly být za krádež obilí na poli odsouzeny k smrti i děti mladší než 12 let – podle Stalina v SSSR děti dospívají dříve. Na návštěvě u Gorkého Stalin prohlásil spisovatele za „inženýry lidských duší“. Právě oni se mají podílet na transformaci lidstva. (Při další návštěvě Stalin daroval těžce nemocnému Gorkému bonboniéru. Traduje se, že byla otrávená, protože spisovatel několik dnů nato zemřel. Z otravy podezírali také Mouru, ale po dvou letech byli kvůli tomuto podezření popraveni Gorkého lékaři. Byl to už třetí proces inscenovaný samotným zájemcem o působení jedů – a Mouřiným přítelem – Jagodou, ovšemže později také zastřeleným…)
V názoru na pokrok se Gorkij shodoval s Konstantinem Ciolkovským. Ciolkovskij prohlašoval, že v kosmickém prostoru se lidé mohou osvobodit od smrti. Kosmický výzkum propagoval jako cestu k dokonalému člověku a k likvidaci nedokonalých forem. O nesmrtelnosti byl přesvědčen i Leonid Krasin, bohostrůjce, jenž se pokusil zmrazit Leninovo tělo, aby se Lenin v budoucnu mohl vrátit do života. Zmrazení se neukázalo být dobrou metodou, bylo nutné přistoupit k balzamování požadovanému Stalinem (ve smyslu pravoslaví – tělo svatého má zůstat neporušené). Že věda za pomoci techniky zvítězí nad smrtí, o tom Krasin nepochyboval. Poté, kdy v Izvestijích uveřejnil požadavek na majestátní mauzoleum, vznikla komise pro Leninův pohřeb a byla nazvána Komise pro nesmrtelnost.
Slavný malíř Kazimir Malevič, tvůrce proslulého obrazu Černý čtverec na bílém pozadí, považoval za ztělesnění vyšší reality geometrické tvary. V tomto duchu navrhoval, aby Leninovo mauzoleum představovalo krychli, „čtvrtou dimenzi“, kde neexistuje smrt. Každý Leninův stoupenec by pak měl mít krychli v rohu svého bytu. Skutečně se budovaly „Leninovy koutky“. Vliv okultního myšlení na podobu mauzolea je nesporný. Podle prvního návrhu mělo být mauzoleum sestaveno ze tří krychlí. (Během tří dnů byla postavena první verze, ještě dřevěná.) Na Malevičův styl navázal také architekt pověřený projektem trvalého mauzolea, A. V. Ščusev. Svůj návrh odvodil také z krychle, protože „krychle je věčná“. Ščusev, který procestoval Egypt, se netajil se tím, že mauzoleum má připomínat stupňovitou pyramidu.
Jak napsal soudobý spisovatel Alexander Prochanov, sovětské technokratické myšlení směřovalo k vytvoření elixíru nesmrtelnosti. V duchu gnosticismu, který tvrdí, že Země je vězením pro duši, chtěli bolševici osvobodit lidstvo od přírody. Materialismus v praxi ovšem přinesl destrukci materiálních věcí, devastaci krajiny a plýtvání přírodními zdroji. S cílem vytvořit nového člověka nastalo nevídané masové zabíjení. Leninův komisař pro spravedlnost Krylenko říkal, že popravy nevinných zapůsobí víc než popravy vinných. A tak byli mezi prvními popraveni třeba moskevští skauti, pak tenisté… Teror prý nebude nutný, až vstane nový člověk.
Současný návrat k náboženství – ač v různých podobách – pramení z toho, že zastaraly nenáboženské ideologie 20. století, včetně víry ve volný trh. Věda a okultismus mají společné jedno: přesvědčení, že svět je řízen zákony. A vědec by měl umožnit pochopení těchto zákonů a přivést člověka k tomu, aby se jim podřídil.
Zdroj: Gray, John: Komise pro nesmrtelnost, Dokořán a Argo, Praha 2013
P. S. Stella: Po letech čtu znovu a s požitkem Gorkého Trilogii. Proč velký talent bývá vykoupen takovým podivným způsobem? A ještě něco. V posledních letech byly populární publikace zabývající se vztahem Hitlera k esoterice a okultismu. Snad nejde jen o módu. Snad jen dozrál čas.
11.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 27