Neviditelný čert

Při pohledu do kalendáře jsem s hrůzou, jež se nijakým způsobem neslučuje s jedním z mých nejoblíbenějších filosofických učení, buddhismem, zjistil, že už se zase hlásí čtvrtek. Strašné, jak se ten kalendář točí, jako zrychlený obrázkový film, trhací kalendář, který sebou škube jako paranoik v posledním tažení, jako narkoman, jemuž už není pomoci ani kladivem do hlavy… jako urychlený trhací kalendář. Co teď s tím? Poslední čertí příspěvek (od Stelly) byl na naše mozkové závity velmi náročný. Jen Starý kocour při jeho četbě spokojeně předl. Jest třeba nějaké odlehčení, jež by nám napomohlo vydýchat tenhle týden, kdy velmi rázně udeřil podzim, jenž se na horách tváří jako zima, přinejmenším až do soboty. A tak jsem se rozhodl, že zde předhodím další výňatek z knížky Záhady Orientu od Arnošta Vašíčka. K ufounům se už vracet nebudu, bohatě stačí, když mě v noci navštěvují. Přehoďme tedy výhybku. Vašíčkův zdroj hlásí jednu zajímavou věc, o níž jsem až do jeho přečtení neměl ani potuchy, že totiž Ježíš Kristus mohl mít nějakou souvislost s mým nejoblíbenějším filosofickým učením – buddhismem. No považte…

Lucifer

Existuje jeden starodávný text, který zavání kacířstvím. Vypráví o velkém svatém Issa Náthovi, který ve svých 14 letech přišel do Indie a stal se učedníkem mystického bratrstva náthovských jogínů. Ti oproti jiným hinduistickým sektám neuznávají kastovní systém a nadřazenost bráhmanů. Pohlížejí na všechny lidi jako na své bratry a přijímají do svých řad každého. Když se Issa vrátil do své země a začal tam šířit své učení, stal se obětí spiknutí a byl ukřižován. Díky jogínským schopnostem, které získal v Indii, popravu přežil a nakonec se s pomocí nadpřirozených sil svého indického učitele Četána Nátja, náthovského gurua, opět vrátil do Indie, kde v podhůří Himaláje založil klášter.

Také další staré rukopisy uložené v tibetských, indických a nepálských klášterech vypovídají o tom, jak se věčný Duch rozhodl vzít na sebe lidskou podobu, „… aby skrze svůj příklad ukázal, jak nabýt mravní čistoty a zbavit duši hrubé tělesné schránky, aby mohla dojít do dokonalosti, čehož je zapotřebí k tomu, aby mohla vstoupit do království nebeského, které je neměnné a kde panuje věčné štěstí“.

Tak se tedy v dalekém Izraeli narodil Boží chlapec, kterému bylo dáno jméno Issa (Ježíš). Když mu bylo čtrnáct let, dostal se tento hoch s kupci do oblasti Sindhu (řeky Indu), „… kde se usadil mezi Árji v Bohem milované zemi, se záměrem zdokonalit se studiem zákonů velkého Buddhy“. Později putoval Pětiříčím (Paňdžábem). V Džagannáthu se od bílých bráhmanských kněží učí číst a vykládat védy. Když nakonec vyučuje šúdry, kteří patří k nejnižší ze čtyř hlavních kast, vyvolá nevoli bráhmanů, kteří se tím cítí ohroženi ve své vedoucí pozici a moci. Dalších šest let strávil v řadě posvátných měst jako Rádžagrha a Váránasí, ale i odtud musel uprchnout před hněvem bráhmanů, protože učil, že hodnocení člověka podle kastovní příslušnosti neodpovídá boží vůli.

Potom se Issa odebírá do Himaláje na území Nepálu, kde po šest let studuje buddhistické písemnosti. Učení, které hlásá, jsou jednoduchá a jasná, především ale spravedlivá vůči utlačovaným a slabým, kterým odhaluje zrádnost kněží. A konečně prochází jako potulný kazatel různými zeměmi směrem na západ. A všude jej předstihuje jeho věhlas. Také v Persii mají na něj kněží spadeno a jedné noci jej vyhánějí z města v naději, že se stane kořistí divoké zvěře. Prozřetelnost však nechává Issu bez úhony dojít až do Palestiny, kde se jej mudrci dotazují: „Kdo jsi a ze které země jsi k nám přišel? Nikdy předtím jsme o tobě neslyšeli a neznáme ani tvé jméno!“

„Jsem Izraelita,“ odpovídá Issa, „a v den svého narození jsem spatřil zdi Jeruzaléma a slyšel jsem vzlykat mé bratry, uváděné do otroctví, a bědovat mé sestry nad životem v područí pohanů. A moje duše byla zarmoucena, když jsem slyšel, že moji bratři zapomněli na svého pravého boha. Jako dítě jsem opustil dům rodičů, abych pobýval u jiných národů. Ale když jsem se dozvěděl, že moji bratři musejí snášet velké utrpení, vrátil jsem se do země, kterou obývali mí rodiče, abych mým bratrům připomněl víru jejich předků, nabádající nás k trpělivosti na zemi, aby nám tam nahoře bylo umožněno dojít dokonalého a nejvyššího štěstí.“

Zhruba tímto přehledem a citacemi ze starých klášterních rukopisů uvádí německý religionista a učitel náboženství Holger Kersten svou knihu Ježíš žil v Indii a připomíná, že „… z dnešního pohledu moderního výzkumu Ježíšova života je skutečně nemožné vyvrátit Ježíšův pobyt v Indii. K prvnímu úseku života (asi mezi dvanáctým a třicátým rokem), na který obracíme naší pozornost, neexistují žádné historicky doložené prameny ani jakýkoli odkaz v evangeliích. Zdá se, jako by život Ježíše začal teprve v jeho třicátém roce, kdy byl pokřtěn Janem. Jedině u Lukáše najdeme mnohoznačnou větu: ‚A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.‘ (Lukáš 2.52).“

Kersten ve své knize, která se stala mezinárodním bestsellerem, ale také terčem kritiky mnoha teologů a historiků, ukazuje, v čem bylo Ježíšovo učení ovlivněno buddhismem a dalšími východními náboženskými směry. S využitím dalších starých rukopisů pak Kersten popisuje Ježíšův návrat přes Damašek a Persii zpět do Indie, kde pod jménem Juz Asaf zemřel ve vysokém věku. Ve starém perském historickém díle Farhang-i-Asafia nacházíme vysvětlení, jak asi toto nové Kristovo jméno vzniklo:

Ježíš léčil malomocné, kteří – když se zbavili své pohany – byli nazýváni asaf (očištění). Juz znamená tolik co vůdce, takže můžeme Juz Asaf překládat jako Vůdce léčených nečistých, přízvisko pro Ježíše, jež také asi naznačovalo jeho misi spočívající v očišťování od „nečistých duchů“.

Hrob proroka Juzy Asafa se nachází uprostřed Starého města ve Šrínagaru, v Anzimaru ve čtvrti Khandžar. Budova, která byla později přestavěna na kamenné mauzoleum, se nazývá Rozabal nebo Rauza Bal. Slovem rauza se označuje památník vysoce postavené osobnosti, šlechtice, zámožného člověka nebo světce. Budova je pravoúhlého půdorysu a je k ní přistavěna malá vstupní hala. Nad vchodem do vlastní pohřební komory se nachází nápis, který oznamuje, že před mnoha staletími přišel Juz Asaf do údolí Kašmíru a jeho život byl určen k tomu, aby hlásal pravdu.

Zdroj: Arnošt Vašíček, Záhady Orientu

23.10.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15