Neviditelný čert

Matt Ridley v knize Racionální optimista polemizuje se zastánci pesimistického přístupu k budoucnosti světa. Zaráží ho, jak rádi lidé popřávají sluchu hlasatelům katastrof nejrůznějšího druhu: hladomory, epidemie, vyčerpání ropy, nemoc šílených krav, zabijácké včely, války o vodu, klesající počet spermií… Jedna panika nahrazuje druhou, každé desetiletí má své apokalyptické téma. Uniká nám, že sami zastánci pohrom používají kondicionál a zapomínají dodat, že všechny hrůzy se uskuteční jen tehdy, pokud nezměníme své zvyky a půjdeme dál stejnou cestou. Základní myšlenka Matta Ridleye zní: Lidstvo je kolektivní stroj k řešení problémů a problémy řeší tak, že mění své způsoby a zvyky. Opravdovým nebezpečím je zpomalování změn.

Stella

Zatímco kumulování biologické evoluce bylo zajištěno sexem, kulturní evoluce byla zajištěna směnou. Lidské jednání sice vypadá chaoticky, ale žene ho vpřed neúprosný vývoj kolektivní inteligence. Pokud jde o počet i prosperitu, Homo sapiens expandoval sice pomalu, ale jistě. Čím více jedinců přežívalo, tím více zvyků a činností si člověk osvojoval.

Samozřejmě, že se vývoj setkával s různými překážkami. Největší z nich představovalo přelidnění. Se zmenšováním lokality zanikala specializace, zužovala se spotřeba, snižovala se kolektivní inteligence. Docházelo i k populačním kolapsům a místně druh mohl také vyhynout. Ale na jiném konci už se nacházelo východisko v podobě obnoveného růstu za pomoci směny a specializace. Lidský druh má ovšem schopnost vytvářet si překážky sám. Jedinci, u nichž se výrazně projevovaly původní zvířecí ambice a žárlivost, zabíjeli, zotročovali, vykořisťovali. Vývoj se kvůli hrabivosti podobných parazitů zpomaloval. Osvícenější příživníci za poskytované zdroje usnadňovali život těm, kdo jim je zajišťovali. Budovali kanály, silnice, školy, nemocnice… Stávali se symbionty.

Rychlost pokroku prudce vzrostla se stabilizováním klimatu před 10 000 lety. Prosperita lidského společenství se zvyšovala také díky jiným druhům – využíváním zdomácnělých zvířat a pěstováním obilnin. Před 200 lety navíc člověk zjistil, že může využít i zaniklé druhy. Začal těžit fosilní paliva a uvolňovat jejich energii k plnění dalších služeb. Vývoj se zrychlil i přes neustávající působení parazitů, kteří vedli války, budovali byrokracii, podřizovali si druhé… Nehledě na zdánlivou beznaděj se pokrok dostával na stále vyšší úroveň. Přestože mnozí nevěřili a nevěří ani dnes, že budoucnost bude lepší a lepší.

Udržitelný rozvoj?

21. století je poznamenáno takovým informačním propojením, že nápady se šíří bleskově. Ekonomická evoluce tak nevídaným způsobem zvýší životní standart. Podobný optimismus je na místě rozhodně víc než apokalyptický pesimismus. Tento optimismus je morální povinností! Právě proto, že miliarda lidí hladoví. Veškeré soudobé utrpení různého druhu je prvním důvodem k tomu, abychom tlačili na ekonomický pokrok, na inovace a změny. Ti, kdo prorokují ekonomickou katastrofu, kdo se zabývají jenom utěšováním v beznaději, nemají pravdu. Strašná budoucnost by nastala pouze tehdy, kdybychom rezignovali na nové postupy a nové technologie. Už kvůli omezeným zdrojům růstu. Nebezpečná a nemorální by byla právě snaha o zpomalení inovací.

Co nás čeká?

Proroci fantazírující o budoucnosti charakterizují spíš svou vlastní dobu. Například i Clarke s Asimovem řešili především problém dopravy, protože netušili, že začátkem nového století bude hlavním tématem komunikace. Zdá se, že máme před sebou dobu, kdy se výkon světové ekonomiky bude zdvojnásobovat v rámci měsíců nebo týdnů. Rychlost změny nakonec může být nekonečně vysoká, už díky tomu, že stroje se budou navrhovat samy.

Katalaxie a webový komunismus

Hayek označoval slovem katalaxie spontánní řád vytvářený směnou a specializací. Inovace a řád budou vycházet stále víc zezdola. Korporace, politické strany a státní byrokracie se musí rozpadnout. Tak, jak už se rozpadly centrální plánovací úřady, tak, jak došlo k „soumraku bankéřů“ v roce 2008, tak, jak se zhroutily detroitské automobilky. Přežijí jen ty velké firmy, které se změní na společenství tvůrců. (Zajímavé srovnání vývoje vůbec nabízí i kniha Kolapsy složitých společností.)

Svět bude organizován zdola nahoru. Pacient už si zjišťuje informace o chorobě a lékař s tím musí počítat. Novinář se přizpůsobuje tomu, že si čtenář vybírá na internetu zprávy podle své potřeby. Televize nechá vybírat talenty, které a kteří se budou objevovat na obrazovce. Spotřebitel žádá výrobky na míru. O kombinacích genů budou v genetickém inženýrství rozhodovat zákazníci. Člověk zkrátka bude nabízet svou produkci za nabízenou spotřebu. Internet překvapil explozí zájmu – ne nejprve o peníze, ale o výměnu nápadů a myšlenek. Lidé získávají na internetu potěšení, zkušenosti, status. Došlo k tomu, že každý ochotně dává a bere podle svých schopností a podle svých potřeb. (Kde jsme to slýchali…)

Bude vyhráno?

Katalaxie před sebou nemá lehkou cestu. Přírodní katastrofy budou existovat stále, internet bude přitahovat hackery a plagiátory. Vlády se budou snažit o záchranu byrokratických organizací a velkých společností. Impéria v dávných dobách udržovala svůj dvůr za pomoci četných parazitů, náboženství zplodila vrstvu příživnických kněží, nacionalismus potřebuje parazitující armády, kapitalismus pěstuje parazitní finančníky, socialismus živí byrokracii. Pokud by predátoři a paraziti zvítězili, stane se tak kvůli tomu, že v internetové současnosti je možné se bláznivou ideou zmocnit celého světa. Znamenalo by to návrat do předindustriální doby. (Něco podobného se objevilo ve 12. století. Tři velké národy současně se ocitly v situaci, kdy došlo k odvratu od katalaxie. Bagdád přišel o tradici racionálního zkoumání pod vlivem jediného filozofa, al-Ghazálího.

Peking nastoupil cestu uzavřenosti a v rozumu viděl zradu. Mohl za to především politik, který zlikvidoval vynikající vynález Su Sunga a prosadil jiné směřování země. Francie začala podporovat náboženský fanatismus Bernarda z Clairvaux a omezovala univerzitu s renesančními tendencemi. Pokrok se naštěstí nezastavil v severní Itálii a severní Africe.)

Historie se opakuje ve spirále, ale lidská přirozenost se nezmění. Naštěstí píle jednotlivců tvoří rychleji, než dokážou promarnit vlády. Inovace se nedá zničit, protože jde o fenomén, který přichází zdola. Přežije, přes možný tlak ze strany špatných vůdců spojených s kněžími a zloději. I kdyby Evropa, Amerika a islámský svět nastoupily cestu zpátky, katalaxii zachová Čína, Indie a Brazílie. Bude to dobré století.

V Dovětku ke knize Ridley připomíná Voltairův román Candide. Voltaire v něm zesměšnil filozofii optimismu. Hlavní hrdina si zachovává nadšení přes všechny neuvěřitelné pohromy a neštěstí, protože „žijeme v nejlepším z možných světů.“ To je jistě naivní pohled, ale uplynulá století ukázala, že svět se dá zlepšovat a že je naší morální povinností o toto zlepšování usilovat. Prosperitou si zajišťujeme přežití. Za posledních 90 let, tedy za dobu výrazného růstu světového bohatství, se snížila úmrtnost v důsledku přírodních pohrom o 90 %. Přitom počet extrémních událostí vzrostl. Absolutní počet úmrtí klesl o 93 %, navzdory čtyřnásobnému vzrůstu populace. Světové příjmy na hlavu se zvýšily osminásobně. Když bude většina světa stejně bohatá jako dnešní Západ, uplatní se dobré stavební normy, systémy včasného varování, pohotovostní a zdravotní služby, technologie…

Čím bohatší budeme, tím méně nám příroda bude moci ublížit.

Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo

Matt Ridley vzpomíná, jaké hrůzné představy o budoucnosti provázely jeho mládí. Brzký konec přírody, hrozba rakoviny, vyhynutí druhů, radioaktivní ovzduší, zničení sociální struktury, ztráta hormonální rovnováhy, globální oteplování, spařování a vypalování mozků způsobené počítači… Uvádí statistiky, které vyvracejí tato tvrzení jedno po druhém. Proč je pesimismus tak úspěšný? Protože se dobře prodává. Kolem zpráv o katastrofách se točí obrovské peníze. Titulek hlásající podíl mládeže na úspěšných charitativních akcích čtenáře nepřitáhne. Lidský pesimismus je přirozený, nakonec – nutí nás také být obezřetnými. Udělali jsme dobře, pokud jde např. o ochranu ovzduší, ale nějak jsme přeslechli varování před al-Káidou, jako kdysi před Hitlerem…

Na závěr si půjčuji slova Hermanna Hesse: „Moudré je myslet skepticky a počínat si optimisticky.“

Zdroj: Ridley, Matt: Racionální optimista, Argo/Dokořán, Praha 2013

02.12.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 20