Někdy v dubnu tohoto roku jsem narazil na zajímavou knížku od německého záhadologa Hartwiga Hausdorfa, v níž se autor zabývá myšlenkou, že jsme byli a možná ještě stále jsme geneticky modifikováni mimozemskou civilizací. Spisek obsahuje celou řadu dost přesvědčivých faktů a poznatků podložených vědeckými argumenty, k nimž by mohla být bezpochyby vznesena celá řada stejně přesvědčivých protiargumentů. Až dosud jsem váhal, jestli s tím na Neviditelného čerta vyrukuji, ačkoli obsahy některých kapitol, když z nich budou vypreparovány Hausdorfovy závěry, mohou být zajímavé i pro naprosté skeptiky. Nakonec jsem se rozhodl, že vás seznámím s jednou kapitolou, která svým způsobem souvisí s kultem sebemrzačení. Jakým způsobem? To už si rozeberte sami.
Lucifer
V prvních měsících válečného roku 1945 zřídili Spojenci na Nové Guineji několik vojenských základen. Bez přestávky zde vzlétaly a přistávaly vojenské letouny určené k zásobování ve válce proti Japonsku. Domorodí Papuánci, kteří se dosud s představiteli západní civilizace nesetkali, sledovali hektické hemžení, jehož důvod jim byl nepochopitelný. Účel zázračných vymožeností cizinců jim naprosto unikal. Dosud žili v podmínkách doby kamenné, a tak pro ně setkání znamenalo kulturní šok.
Američtí vojáci rozdávali domorodcům často drobné dárky (čokoládu, žvýkačky, obnošené šatstvo atp.), které pro Papuánce znamenaly naprosté novinky, jimž začali říkat „cargo“ podle amerického označení nákladu zboží. Letadla považovali za nebeské ptáky „bohů“, jejichž břicha přetékala nejrůznějším „cargo“. To budilo závist u kmenů vzdálenějších od vojenských základen, a tak jejich válečníci začali přemýšlet, jak by si mohli to „cargo“ též vysloužit. Výsledkem porad bylo, že na mýtinách v pralese udusali bosýma nohama zem na „přistávací dráhy“ a obohatili je letadly ze dřeva slámy. Bambusové tyče vysoké jako stromy měly představovat antény a medicinmani bez ustání mumlali do skořápek kokosových ořechů jako jejich vzory do mikrofonů. Záhy domorodci nosili na hlavách „ocelové přilby“ z želvích krunýřů a cvičili s dřevěnými tyčemi místo pušek. S bezpříkladnou vážností imitovali všechno, co viděli. Tento způsob napodobování vešel do historie etnologie pod označením cargo kult (cargo cult).
Výše zmíněný papuánský cargo kult je lokální. Existuje však kult, jenž by se do této kategorie přinejmenším hypoteticky dal též zařadit, jehož výskyt je globální a jsou kraje, kde přežívá ještě dnes. Jde o umělé deformování lebky, které bylo v minulých dobách praktikováno bezmála u všech národů a v bezmála všech kulturách po celé zeměkouli.
Deformace lebky se docilovalo jejím permanentním bandážováním, s nímž se začínalo v kojeneckém věku a jež často končilo až kolem dvacátého roku, tedy ve věku, kdy už člověk přestává růst. Postiženým se přitom vázala kolem hlavy malá, ohebně spojená prkýnka. Těmi se se ještě protáhla páska, s jejíž pomocí bylo možno pomalu, ale neustále zmenšovat mezilehlý prostor. Po pár letech se lebka věžovitě vyklenula směrem dozadu, počínaje od spánků. Poněkud jiná technika deformování pracuje s tlakovou bandáží po obvodu hlavy, jež je dosud na ještě snadno tvarovatelné lebce nemluvněte vedena od čela šikmo až do týlu. Tato metoda se používá dodnes v Melanésii a u Mangbetuů ve střední Africe.
Jedním z největších středisek kultu, jenž obsáhl celou Zemi, je „Nový svět“. Lebky svých dětí deformovalo několik indiánských kmenů Severní Ameriky a překvapivé nálezy čekaly také v mayských hrobkách ve Střední Americe. Ale největší počet – přinejmenším ze starých dob – po sobě zanechaly vyspělé kultury jihoamerických And, jež žily v dnešním Chile, Peru a Bolívii. Umělému prodlužování lebek však v Jižní Americe neholdovaly jen vyspělé kultury v Andách, jako byli Inkové. Alexandr von Humboldt, německý přírodovědec, který v letech 1799 až 1804 procestoval rovníkovou oblast Jižní Ameriky, referoval o četných domorodých kmenech v povodí Orinoka, které rovněž prováděly zásahy do růstu lebek svých dětí.
A jaká je situace v Evropě? Budete se asi divit, ale i zde se v některých oblastech tento kult ujal. Ve střední Evropě se od Francie až k západním hranicím Ruska táhl pás, kde zvyk deformovat dětem lebky panoval odpradávna. Na severu, jihu či na jihovýchodě se setkáváme jen s několika málo kraji, kde se vyskytují deformace lebek, o to víc takových lokalit je na Kavkazu. Avšak zdaleka nejvýznamnější centrum deformací lebek v Evropě byla západní část dnešní Francie. Šokující poznatek, o kterém se skoro vůbec nemluví, je, že ještě koncem 19. století to tam bylo velice rozšířeným zvykem. Pro úplnost je třeba doplnit, že tento zvyk byl až do nenovější doby rozšířen v Laponsku, v Nizozemí a na řeckém ostrově Kréta.
A co Egypt, především ten starodávný? Tam se setkáváme s něčím podobným, avšak v naprosto jiné podobě. Řeč je o egyptském faraonovi Amenhotepovi IV. (1364-1347 př. n. l.), který si v šestém roce vlády změnil jméno na Achnatona. Všichni členové Achnatonovy rodiny i další příbuzní měli dozadu protažené lebky, jež byly pravděpodobně přirozeného původu, neboť ohledání neukázalo na žádné chorobné anomálie, jako třeba na hydrocefalii, ani na deformace způsobené člověkem. Nedaleko Amarny byl objeven reliéf vytesaný do vápencové desky, na němž se skví manželský pár Achnatona a Nefertiti i s jejich třemi malými dcerkami. Všechny tři děti už mají lebky výrazně prodloužené, zatímco rodiče skrývají tuto anatomickou zvláštnost pod objemnými pokrývkami hlavy. To může znamenat, že dcery faraonského páru už přišly s dlouhými lebkami na svět a že tedy nemusely teprve absolvovat prodlužovací procedury. Máme zde co činit s jedinci, kteří se od běžných zástupců druhu Homo sapiens zřetelně odlišují – možná uměle vzniklou – genetickou mutací? Anebo máme před sebou pravé a přímé potomky „bohů“ přišlých z hvězd?
Hausdorf dochází k jedinému logickému vysvětlení tohoto zvláštního a globálního cargo kultu: Lidé museli všude potkávat bytosti, jejichž anatomie se nápadně lišila od jejich vlastní. Ale protože se hlava tvaru věže sama od sebe na naší planetě nevyskytuje, je nasnadě závěr, že tyto bytosti nepocházely z tohoto světa. Stejně jako úvodem popsané události na Nové Guineji ve čtyřicátých letech začali i tehdejší lidé návštěvníky napodobovat. Chtěli být za každou cenu stejní jako ti, kdo sestoupili z nebes.
Zdroj: Hartwig Hausdorf – Otazníky kolem původu člověka (Stály u našich počátků genové manipulace mimozemšťanů?)
18.08.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6