Neviditelný čert

Pro poslední březnový víkend jsem pro vás připravil dva příběhy z mého běžného života. První se odehrál před devíti lety na mém pracovišti, druhý poslední sobotu v mém bydlišti. Nemají spolu kromě mě skoro nic společného, ale abyste nenabyli pocitu, že můj život je jednotvárný, sešil jsem je horkou jehlou do jednoho balíčku. Pro ještě větší podporu tohoto záměru jsem mohl přibalit pár dalších nekompatibilních šotů ze svého životního filmu, ale začala na mně pracovat jarní únava. Předpokládám, že v noci ze soboty na neděli se ještě více prohloubí.

Lucifer

Proteinová bomba

Když jsem dnes přišel do akademické jídelny, pocítil jsem náhlou nevolnost při představě, že jím polévku - takže jsem si ji nedal. Po jídle jsem šel kolem odkládacího pultu, kde kromě špinavého nádobí leží "kniha přání a stížností". Na knize ležela miska s polévkou a vedle ní na otevřené stránce se skvěl čerstvý diskusní příspěvek:

Našel jsem v polévce švába. Zajímalo by mne, kolik jich ještě běhá po vaší kuchyni. Tahle jídelna je na zavření. A to jste si ještě zvedli ceny.

Měl jsem nutkání tam dopsat: Především byste měli dbát na to, aby vám švábi nepadali do jídla pro vegetariány.

No a tu máš čerte kropáč! Hned odpoledne, když jsem se v kanclu probral z dřímoty, zahlédl jsem na internetu článek, který se zabýval problémem, jak se vyrovnat s odpoledním útlumem, když na vás v kanclu kolem třetí přijde dřímota. Mezi jiným tam bylo psáno, že energii lze doplnit nejen sacharidy, ale dobré jsou také proteiny. Jak známo, hmyz je přímo proteinová bomba. Třeba to v té jídelně mysleli dobře.

Poruchová lavina

Když jsem se v sobotu ráno krátce před polednem probudil, zaznamenal jsem ve svých ústech dentistickou poruchu. Nějak jsem se s tím pokusil dočasně vypořádat, přičemž jsem si pomyslel, že horší porucha mě tento víkend už nemůže čekat. Hluboce jsem se mýlil.

Poté, co jsem ukončil svoji fyzickou úpravu, uklidil postel a uvedl se do provozního stavu, zasedl jsem k notebooku, abych se poohlédl po internetu. Zadal jsem vstupní heslo a dostal odpověď, že je špatné. Řekl jsem si, že jsem se zřejmě překlepl, a přihlašovací proceduru opět zopakoval se stejným výsledkem. A tak jsem v tom přihlašování pokračoval a upadal do stále větší deprese. Jak jsem byl rozčílený, klepl jsem do jedné klávesy dvakrát. Poslední znak jsem chtěl smazat zpětnou mazací šipkou, ale kurzor se nepohnul. Začal jsem tušit ještě nepříjemnější poruchu. Ona klávesa byla zřejmě nefunkční.

V návalu zoufalství mě náhle napadlo, že nefunkční může být i levý „shift“. V přihlašovacím hesle mám i velká písmena. Zkusil jsem tedy pravý „shift“ a konečně jsem se přihlásil. Postupně jsem zjistil, že poruchu mají dvě klávesy ve druhé řadě shora, tři klávesy úplně vlevo a ještě jedna úplně vpravo. Naštěstí jsem se poměrně rychle otřepal a v hlavě se mi vylíhlo náhradní řešení. Vyrazil jsem metrem do Zličína navštívit Electro World, jelikož jeho prodejna v butovické Galerii má momentálně poruchu, abych si zakoupil klávesnici externí.

Při cestě zpět jsem se stavil ve stanici Luka k doplnění některých potravinových zásob v prodejně firmy Island. U pokladny jsem sice bleskově sáčkoval svůj nákup, ale zákaznice za mnou se dvěma položkami se tvářila tak netrpělivě, že z očí na mě dštila oheň a síru. Bleskově jsem sbalil své dvě igelitové tašky a urychleně odklusal k výstupním dveřím. Ještě jsem k nim nedorazil, když se za mnou ozval hlas pana pokladního, jenž mi sděloval, že jsem si zapomněl vzít klávesnici. Tahle porucha byla evidentně vynucená.

Dorazil jsem ke svému bydlišti a u parkoviště před vchodem jsem spatřil stát ženu mladšího věku, která pokuřovala a tklivým pohledem sledovala odtahovou službu, jak nakládá zřejmě její automobil. Vešel jsem do domu a nakoukl k výtahu. Byl tam, takže jsem si šlapání po schodech do druhého patra odpustil a přijal nabídku výtahu. Zmáčkl jsem dvojku, dveře se zavřely, výtah se však nepohnul. Měl pohybovou poruchu. Takže přece jenom ty schody.

Bleskově jsem nainstaloval klávesnici, vyzkoušel ji a vyrazil na další nákup. Automobil byl už skoro naložený, paní pořád pokuřovala a já se zeptal, jestli je to její auto. Se zachmuřeným pohledem mi odvětila, že ano. – Nějaká porucha? – Ano. – Asi vás nepotěším, ale pokud jste dolů přijela výtahem, tak vás musím informovat, že má poruchu. A vyrazil jsem do butovické Galerie.

Galerie se poruchami jen hemžila. Třeba v trafice. Paní trafikantka se tvářila velmi zachmuřeně, pohrávala si s pokladním terminálem a nějakou dobu mi nevěnovala pozornost. Během nákupu patřičného zboží jsem se jí svěřil, že mě dnes pronásleduje jedna porucha za druhou. Řekla mi, že právě před chvíli měla též poruchu. Dost nepříjemnou. Nemohla odbavit jednoho váženého zákazníka, který u ní vždy nakupuje celou sérii tabákových výrobků. Pokladní terminál to odmítal zbaštit. Nebo v lékárně. Mladá lékárnice se tvářila dost zbědovaně a při hledání jednoho z mých léčiv ztratila na chvíli orientaci. Tak jsem ji začal chlácholit a ona se mi svěřila, že má dnes jakousi poruchu, při níž ji bolí hlava.

Dorazil jsem domů a vyrazil na internet. Chtěl jsem se nějak uklidnit, a tak jsem si spustil Horizon Go od UPC, kde mohu sledovat nejen mnohé televizní kanály, ale pouštět si i filmy z archivu. Měl poruchu a já si uvědomil, že už před pár dny mi nahlásil, že si musím nainstalovat Silver Light, který ale už nainstalovaný mám, a to stejnou verzi, kterou mi nabízel. Naprosto neprůstřelná a nepochopitelná porucha.

Příští týden se započne na fasádě našeho obytného bloku asi tři měsíce trvající zateplovací porucha. Pokud se po jejím skončení neporouchá počasí, započne léto a vše bude konečně řádně zatepleno.

A Nezapomeňte, že v noci ze soboty na neděli nastane časová porucha. Místo dvou hodin po půlnoci budou najednou tři hodiny po půlnoci.

24.03.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 20