Neviditelný čert

Zde je další malé víkendové zamyšlení nejen na astronomickém konci, ale i na meteorologickém konci povětšinou tropického léta, které se započalo už někdy v květnu. Teploty z téměř třiceti stupňů Celsia se urychleně stáhnou pod dvacet stupňů Celsia a na dveře nám nebude klepat podzim, ale babí léto. Předchozí víkendové zamyšlení z téhož Zdroje bylo orientováno na naše zvyky, které mohly být původně docela podnětnými a životodárnými rituály, ale časem se přetvořily v nic neříkající stereotypy podobající se mřížím našeho vlastního vězení. Tohle zamyšlení si bere na paškál v podstatě něco podobného. Zvyk či stereotyp prosazování jediného možného úhlu pohledu.

Lucifer

Když se dostanete do konfliktu s nějakým člověkem, s nímž jste jinak měli docela dobrý vztah, zkuste svůj zatvrzelý úhel pohledu na chvíli utnout a podívat se na to z úhlu jeho pohledu. Zkuste se na sebe chvíli dívat jeho očima. Budete se nejspíš hodně divit, že jimi uvidíte sebe úplně jinak. Někdy to můžete zkusit i sami se sebou, když máte o něčem zcela jasnou představu, která ale naráží na něco neprostupného. Podívejte se na to z druhé strany. Vyexpedujte svého dvojníka s opačným znaménkem a naplno se vciťte do jeho úhlu pohledu. Když zjistíte, že i ten druhý úhel pohledu má v sobě něco přínosného, tak se oba opačné úhly pohledu snažte rozumným a tvůrčím způsobem propojit. A nezapomeňte, že těch úhlů pohledů může být mnohem více.

Předávám slovo autorovi Zdroje:

Dva muži se přátelili už od dětství a jejich vztah byl pevný a hluboký. Když rostli, trávili téměř všechen volný čas společně. Když si našli manželky, postavili si své domy naproti sobě tak, že je oddělovala jen cestička a žádný plot. A po mnoho let spolu jejich rodiny dobře a láskyplně vycházely. Ale jednoho dne se jistý skřítek rozhodl, že jejich podivuhodné přátelství vyzkouší. Oblékl si zvláštní plášť, který byl napravo červený a nalevo modrý. Ve chvíli, když oba muži pracovali na svých políčkách, začal se skřítek procházet po cestě mezi nimi.

Po práci řekl jeden muž druhému: „Ten chlapík měl opravdu moc pěkný červený plášť.“

„Byl modrý,“ řekl druhý muž.

„Ne, byl červený.“

„Nejsem žádný hlupák! Byl modrý.“

A tak se začali dohadovat, víc a víc zvyšovat hlas, až se nakonec ošklivě pohádali. „To je konec našeho dlouhého přátelství!“ vykřikli téměř současně. V tu chvíli se vrátil skřítek a začal před rozhádanými muži pomaličku tancovat a otáčet se dokola, takže hned viděli, že je plášť dvoubarevný.

„Tys nás rozhádal, ty za to můžeš!“ po celý život jsme byli přátelé. Rozpoutal jsi mezi námi válku,“ křičeli na něho.

„Ne, já jsem vaši hádku nezpůsobil. Měli jste oba pravdu a oba jste se mýlili. Hádali jste se proto, že jste se jeden jako druhý dívali jen ze svého úhlu pohledu.“

„Ach, moje dcera se má jako královna. Má úžasného manžela: koupil jí auto, stará se doma o všechno, dokonce i vaří. Splní jí každičké přání. Představ si, že jí každé ráno nosí do postele snídani, a jakou! Moje dcera je opravdu dítko štěstěny! A co tvůj syn? Jak se mu daří?“

S trochou smutku v hlase přítelkyně odpověděla: „Můj syn neměl štěstí. Vzal si línou a sobeckou ženu. Ta žena pozdě vstává a ještě chce do postele snídani, předpokládá, že všechny starosti o dům zvládne on, a každou chvíli chce nějaký dárek. Chudák můj syn!“

Je to jen úhel pohledu.

Zdroj: Bruno Ferrero, Hostina pro duši, Portál, s.r.o., Praha 2017 (La cena in Paradiso, Elledici, Torino 2016)

21.09.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 26