Neviditelný čert

Dnes se započíná můj několikadenní výlet do Orlických hor. Hlavním stanem a výchozím bodem bude městečko Rychnov nad Kněžnou, v němž spatřil světlo světa Karel Poláček. Jeho poslední román se jmenuje „Bylo nás pět“ a napsal ho v roce 1943 krátce před odchodem do koncentračního tábora v Terezíně. V závislosti na počasí a mých fyzických sil se pokusím navštívit ještě některá jiná místa v okolí hlavního stanu.

Lucifer

Orlické hory mě vždycky přitahovaly svou nezřídka deštivou zádumčivostí, což jsem ale až dosud znal především z doslechu, dohledu či dočtení. Nikdy jsem je skutečně nenavštívil, častokrát jsem však jimi projížděl rychlíkem z Ostravy do Prahy a zpět. Vždy, když jsem projížděl Ústí nad Orlicí, postával jsem ve vagónovém bufetu či posedával v restauračním voze, upíjel pivní či vinný mok a zádumčivě s poetickým podtónem pohlížel z vagónového okénka okem zamženým do okolní krajiny.

Tento týden v Orlických horách poprvé skutečně zakotvím. V posledních letech jsem už kolem tak trochu kroužil. Nejdříve jsem navštívil Litomyšl, která se nachází nedaleko pod Orlickými horami směrem ke Žďárským vrchům, poté Kuks, který je zhruba ve stejné vzdálenosti na opačné straně v Podkrkonoší.

Jako obvykle ani od tohoto výletu nic zvláštního neočekávám, což je ta nejlepší strategie, kterou mohu použít. Pokud nic pozoruhodného nezažiju, neobjevím a nevstřebám, nebudu nikterak zklamaný. Může to samozřejmě dopadnout ještě hůř, ale i v tomto případě mám připravený plán „B“ (Bohnice). Když opomenu plán „B“, k němuž ještě nikdy nedošlo, tak se evidentně nezblázním a mohu počítat jen s potěšením, k němuž venkoncem vždycky došlo. Je to tedy sázka na výhru, která může v nejhorším případě dopadnout vnitřně přijatelnou remízou.

Ale i při remíze zde bude jedno nevyvratitelné plus. Poprvé v životě se budu procházet hvozdy Orlických hor, šplhat do jejich kopců, kochat se historickými stavbami a posedávat v imaginární hospodě.

24.09.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19