Neviditelný čert

Do rukou se mi dostala knížka, která u nás vyšla již před třemi lety a jejímž autorem je Paul Watzlawick, s jehož Úvodem do neštěstí jsem vás zde před lety seznámil, naposledy v podobě Kdybys mě skutečně miloval, měl bys rád česnek; což později kvitovala Stella ve svém povídání Slyšíte ty zvonky? (Drsně). I tohle dílko obsahuje soubor esejů, v nichž autor zábavným způsobem plným paradoxů a ironie zpřístupňuje odborný pohled na některé ze zákonitostí lidské komunikace a popisuje, kam vede hledání dokonalých jistot a konečných řešení (přetlumočeno z obalu). Hned třetí esej se jmenuje stejně jako hlavní část názvu knížky: Všechno dobré je k něčemu zlé, dle mého aktuálního soudu (ještě jsem nestihl přelouskat všechny eseje) „vlajková loď“ knížky, k níž se zde v blízké budoucnosti jistě dostanu. Zabývá se totiž fenoménem, kterým dnes mnohem více než kdy jindy otěhotněla západní civilizace. Jistě jste si všimli, že se to kolem nás hemží nejrůznějšími uskupeními tzv. „dobroserů“, kteří nemají na práci nic jiného, než nás zvrácenou manipulací přesvědčit, že to s námi všemi myslí dobře, a to za maniakálního předpokladu, že my všichni ostatní, až na je samotné a již dostatečně zpracovaný lidský „materiál“, o skutečném dobru nemáme ani páru. Vzhledem k tomu, že se v názvu knížky a ve všech esejích objevuje jméno starověké bohyně Hekaté, rozhodl jsem se na úvod přetlumočit Předmluvu knížky, aby byla úloha této bohyně (plus tří jejích čarodějnic) v tomto souboru Watzlawickových esejí ozřejměna.

Lucifer

Existují určitá řešení, pro která dosud nemáme trefné označení, a která vymýšlejí ti, kdož mají patend na rozum. Toto slovo není tisková chyba, nýbrž pokus o těsnější propojení dvou pojmů. V němčině existuje pojem Patentlösung, což znamená „patentové řešení“. Naproti tomu výraz Endlösung je v Evropě ve svém děsivém významu konečného řešení bezprostředně znám už pouze nám starším lidem. Patend na rozum kombinuje oba tyto pojmy. Plodí řešení, které se s konečnou platností vypořádá téměř se vším, takže ze světa odstraní nejen problém, ale i všechno, co s ním souvisí – přesně v duchu staré medicínské anekdoty: operace se zdařila, pacient zemřel.

Hybnou silou Patendu na rozum je zpupnost, což by se dalo rozvést na příkladu Shakespearovy tragédie Macbeth: V porovnání s hloubkou a tajuplností mnoha Shakespearových postav se role tří čarodějnic v Macbethovi zdá poměrně jasná. Jejich velitelka, zlověstná bohyně Hekaté, je pověří, aby přivodily Macbethův pád tím, že mu budou předpovídat velkolepou budoucnost, které uvěří tím ochotněji, čím více bude odpovídat jeho lačné touze po moci. Jakmile se pokusí tato proroctví uskutečnit, je ztracen, už ho nic nezachrání.

Na to, proč jde Hekaté o Macbethův pád (nejen o jeho, ale o pád mnoha a mnoha dalších lidí), se ani při nejlepší vůli nedá dost dobře odpovědět. Konspirativní postupy Hekatina týmu (jejího patendu na rozum) se v žádném případě neomezují na to, co v 11. století potkalo Macbetha; jsou spíše nadčasové – ovšem s tím důležitým rozdílem, že Hekaté dnes, o deset století později, disponuje podstatně elegantnějšími technikami. Základní princip se však dá odvodit už z Macbetha.

Co je Hekatě platné, že čarodějnice dovedly Macbetha tak daleko, že návrat už pro něj pozbývá smyslu. Stále ho ještě trýzní „bázeň nováčka; cvik schází“; není tedy dostatečně připraven na svou záhubu a mohl by někde Hekatiným čarodějkám vyklouznout. Hekaté se cítí svými služebnicemi podvedena, a proto je nucena převzít režii sama. Přikáže svým čarodějkám, aby ho ukolébaly v jeho sebejistotě:

buď smělý, rozhodný a krvavý;

pro lidskou moc jen smích měj v odvetu,

neboť by musely nastat dvě události, zaprvé totiž:

nikdo neublíží Macbethu,

kdo z ženy narozen,

a zadruhé:

neb nikdy Macbeth nepodlehne, věz,

než veliký se od Birnamu les

v boj proti němu pohne útokem

po Dunsinanském chlumu vysokém.

Jelikož se mu obě věci zdají nemožné, cítí se ještě jistější a připravený k rozhodujícím zločinům. Bohužel má smůlu: Zjevně se nevyzná v porodnictví, takže je zabit Macduffem, který přišel na svět „císařem“, a jeho hrad Dunsinan je přepaden nepřátelskými oddíly maskovanými listím z birnamského lesa.

Macbeth není samozřejmě jediný, i když jde asi o nejznámější příklad z Hekatiny praxe. Její činnost sahá daleko do minulosti, až do dionýské epochy antické. A naopak: Je známa řada dalších a podstatně novějších případů, ve kterých Hekaté použila podobných konečných řešení svého patendu na rozum nebo se je chystá použít, aby svět postihlo neštěstí.

Hekaté už dnes nemá tři ruce, neobklopuje se vyjícími psy a nevládne kouzelným a strašidelným přízrakům. Nejspíš žije v luxusní vile u Středozemního moře, která zvenčí vůbec nevypadá zlověstně. A podobně je tomu s jejími metodami, jež dnes využívají zdánlivě nevinné, obecné vymoženosti moderního každodenního života.

Zdroj: Paul Watzlawick, Všechno dobré je k něčemu zlé: aneb řešení paní Hekate, Portál, s.r.o., Praha 2015 (Vom Schlechten des Guten oder Hekates Lösungen, PIPER Verlag GmbH, München 1993)

09.10.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4