Slyšíte ty zvonky? (Drsně)

rubrika: Povídání


Někdy jsem chodila do práce tak nerada, že na mě i ti psi (beztak směska sídlištní kontejnerová) doráželi víc než jindy. Kolegyně, která věděla, že dostanu kopřivku, když slyším „pozitivní myšlení“, čekávala na kopečku a s širokým úsměvem si mě dobírala. A úplně vážně mi radila, že musím pořád opakovat: Jsem šťastná, jsem šťastná. Ohavnější nesmysl aby pohledal. Ona sama se nejvíc smála, když prožívala ty nejhorší situace. Ale od ní to nebyla ani póza, ani nácvik – to tak někdy přijde, když se probudí pud sebezáchovy. Vzpomněla jsem si na její rady, když jsem otevřela knížku Úvod do neštěstí. Ta publikace mi byla povědomá. Ovšem, jistě, Lucifer si v ní už listoval před nějakým časem (Luciferova poznámka: naposledy jsem ji zde prezentoval v podobě Kdybys mě skutečně miloval, měl bys rád česnek (ne celer)). Tak musím s tématem někam uhnout. Knížku o tom, jak zdokonalovat pěstování osobního tragického pocitu, jsem si totiž půjčila tuto sobotu, na výletě do okresní metropole. Luciferův syndrom, ani Luciferův efekt jsem tam nesehnala, zato Úvod do neštěstí od Paula Watzlawicka si mě našel sám.

 

Stella


Vichry se odporoučely, deště se unavily, trnky rozkvetly, nejvyšší čas koupit si jarní boty. A tak jedu z malého města do většího malého města. Je tam víc obchodů a nezná mě úplně každá prodavačka. Tím pádem celá naše ulice neví o mých botách všechny podrobnosti dřív, než je stihnu zaplatit. Dokonce v buticích většího malého města prodávají sem tam i něco jiného, než oděvy z polského tržiště za pětinásobek původní ceny.

 

Tak v jednom takovém butiku jsem si dovolila přepych v podobě roztomilého kousku prádélka z nadýchané růžové krajky. Obě prodávající Marilyn byly vzorově ochotné, radily, přinášely, velikost odhadovaly. To se u nás nestane. Když jsem platila, zářivá Marilyn číslo jedna několikrát odklopila a zaklopila (jinak to nejde říct!) stříbrná víčka jen jen zacinkat a podala mi účet s povzbudivým zaječením: A kozy budou schovaný! Já nevím, proč mi to vyrazilo dech. Kde už mám ksakru nakupovat, abych se z krámu nevypotácela naprosto vyvedená z míry? Přece jen mám léta, jednou to nedopadne dobře.

 

Takže – příště k Červenému drakovi. Ale je to jen otázka času, kdy tamní pobíhavý personál zdomácní natolik, že – raději při tom bohatém sortimentu nedomýšlet!

 

Takhle se mnou mluvila už jenom vrchní sestra v porodnici. Poznali byste ji snadno – mezi sestřičkami se jako jediná vznášela v aromatu stoličné vodky. A to jsem na tom byla pořád líp než spolumatka z vedlejší postele, protože ta slyšela několikrát denně: „Co s těma … hernajs, máte furt za problém, dyť pracujete jako dojička, né?“ (Jinak ta sestra byla nejúspěšnější ze všech sester, které obcházely pokoje a škemraly o cigarety pro pana primáře, protože jemu každý den právě došly.)

 

Ale zpátky k sobotnímu výletu. Ono se řekne, jen tak si vyjet. Ovšem cesta do některých sídel vyžaduje určitou náladu a kus odvahy. Člověk se musí umět pohybovat po ulicích tak šikovně, aby domů přivezl aspoň ta zavazadla, která vlastnil cestou tam. Prostě – musí počítat se vším, s větším či menším dobrodružstvím vždycky.

 

V centru za novým obchodním domem je veliké prostranství a na něm lavičky. Přímo dvě. Na jedné sedí pán, celkem slušně vypadající, velmi statné, rozložité konstituce. Má klidný pohled. Co by tady mohlo hrozit? Je dopoledne, i tehdy někteří odpočívají, proč ne. Jenomže pán povstane. Nadechne se a zařve: … A zařve to slovo, kterým se obvykle nejstručněji pojmenovává momentální stav světa.

 

Leknutím jsem nestrnula jenom já. Co bude následovat? Když se za luxusním nočním klubem ustálily rozkývané zdi zašlé mateřské školy, zařval tento tur své poznání ještě dvakrát. A potom – potom se ke mně přidal a doprovázel mě až k hlavnímu vchodu do obchodní galerie, kam jsem se vracela s přáním rozplynout se v davu a nebýt. Váhala jsem, jestli s ním mám navázat rozhovor o počasí, abych ho úlisnou přívětivostí zpacifikovala, aby mé mlčení neměl za provokaci. A samozřejmě jsem se bála, aby nevyslovil přání odjet se mnou domů. Určitě by neměl na jízdenku! Ztratil se mi…

 

Jenže já chci psát o něčem úplně jiném. O tom, jak jsem v tom jednom dni byla hodná. Byla to taktika, východisko z bezradnosti. Když jsem totiž pocítila, že mi za uchem funí velmi dezorientovaná dvojice… no, mladíků, už jsem se nepokoušela dojít až k parku. Původně jsem se chtěla podívat, jestli už kvetou ty dvoubarevné tulipány. Ale otočila jsem se a opět se vrátila mezi lid.

 

V onom butiku se zdvojenou filmovou hvězdou jsem málem požádala, ať se mnou ani jedna takhle nemluví. A nebylo by to zbytečné? No vida! Vždyť už se na mne někdo usmívá! Svět není špatný, jen se umět dívat. A ona to paní od kosmetické firmy se zaručeně přírodními produkty. Nevymluvím se. Naopak se svěřím s tím, že krémy jiných značek mi opravdu nedělají dobře, jen se podívejte. A už běží přátelský rozhovor o vůních koupelových pěn, o neuvěřitelných výhodách nákupu právě u dotyčné firmy, no to věřím, že jinde bych tak nepochodila, už mám adresu té milé bytosti i její mail a telefon, už jsme obě spokojené. Tak zase někdy na shledanou!

 

Pokračování. Ne příště, ale o pár metrů dál. Neboť za rohem číhá výstavka materiálů, které vedou ke spasení. (Jako ke spáse.) A znovu úsměvy, ztělesněná dobrota, skromnost, laskavost, hlavička na stranu. Ne, poslední Strážnou věž ještě nemám, jistěže si ji ráda vezmu. Jestli vím, jak vznikl svět? Už jsem to věděla několikrát, ale pokaždé jsem se spletla. Tato pestrá brožura s hezkými obrázky mi dá odpověď? Tak už se to ví? Ráda si ji prostuduji. No nemyslete, to je všechno vědecky dokázané. Však já nemyslím! Jestli tudy chodím často? No občas. Tak to si jednou popovídáme. No samozřejmě! Zatím se mějte dobře, už spěchám. Po několika úklonách odcouvám pod střechu, do dalšího světa mrzké komerce.

 

Vzdálím se, ale jen proto, aby mě nahoře u eskalátoru čekala otevřená náruč porozumění. Dnes se zkouší zrak zdarma, no to je dobře, však se paní podívejte, jak už mám zkřivené ty tlapičky na brýlích. To je výborná akce a říkáte, že hned ve zdejších prostorách? Zastavím se tam, jen co sjedu dolů. Málem jsme si padly kolem krku, což by při mé vytříbené motorice, po jízdě na těch schodech obzvlášť, nebylo nic překvapivého.

 

Mha přede mnou, mha za mou, nebo odtud nevyjdu. Protože slyším Sirénu volající, že bižuterie je za půlku! Promiňte, slečno, v pondělí určitě. Teď jsem bohužel velmi zaneprázdněna, protože tady se vybírá na africké děti. Konečně tržnice a spousta sazenic. Už máte celer? Ptá se senior. Ne, pane, ještě ho mám malej. Z toho si nic nedělejte, já taky.

 

Mám já tohle zapotřebí? Žádné shánění bot! Na autobusové nádraží dojdu s hodinovým předstihem, už nechci slyšet nic. Dojedu domů, zavřu se a budu si studovat Apokalypsu. Čekárna zamčená, všude pusto, jen jediný člověk se hroutí u stěny zavřeného bufetu. Ale já budu ve střehu. Dvě tašky tisknu k tělu, držadla ovinutá kolem rukou, sedím strnule na lavičce a pokouším se jedním prstem listovat tou knížečkou, viz úvod a závěr. Za chvíli se musím smát tak, že se konečně taky někdo bojí mne. Človíček sebral batoh a odspěchal, ohlížel se, chudák.

 

Ta knížka je totiž krásné zrcadlo všech mých odchylek, úchylek, posunů, švihnutosti. Naposledy jsem se tak dobře viděla jen v Dějinách šílenství. Nic ve zlém, ale určitě by se tak místy vedlo i vám. Je dobře se uvidět z takového ironického odstupu a pochopit: Jsem šťastná, jsem šťastná.

 

Zneužita byla kniha: Watzlawick, Paul: Úvod do neštěstí, Portál 2010


komentářů: 26         



Komentáře (26)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
26
Stella 17.04.2015, 08:41:18
No právě. Někde má kus odvahy, která přitahuje, jindy odrazuje povídavostí a provokacemi, které mi úplně nesedí. Tolik knih, Anno! Překvapený

S poslední větou souhlasím. Ovšem - oni to mnozí vůbec jako nadávky nechápou!

25
Anna Kopecký (neregistrovaný) 16.04.2015, 22:47:02
V některých knihách je Roth nesnesitelně ukecanej, tím se prokousat nejde. Ale na Sabathovo divadlo, Umírající zvíře a všechny čtyři jeho poslední knížky nedám dopustit!

Obecně všechny nadávky související s primárními/sekundárními pohlavními znaky jsou hloupé.

Stella
24
Stella 16.04.2015, 21:54:27
Tak to je tedy diskuse! To se mi tady líbí! Smějící se
Pokud jde o ta zvířátka, přiznám se, že v souvislosti s ženami mi to slovo vadí. O to víc, že ta elegantní noblesa v obchodě se nakonec prozradila.

Cement: http://en.wikipedia.org/wiki/Feodor_Gladkov
Ale dá se najít i podrobný děj. Nicméně, ze stejné doby je třeba Platonov...
Roth. Střídavě oblačno - něco ano, něco ne. Jeho názor na zneužívání holokaustu mě zaujal hodně.
Forma - občas drsňák. A Pamuk?
Anno, váš vnuk má stejný problém, jako kdysi já. Nebýt velkorysého maturitního předsedy - matematika, který uprosil matematika třídního, nevím, kde bych byla. Zapamatovala jsem si to.

Ten luciferský odkaz nechce vylézt - nebezpečí, varuje. Je to pochopitelné!
Dobrou a zítra nezmrzněte!

astra2
23
astra2 16.04.2015, 21:22:23
Usmívající se Usmívající se Usmívající se Anno, to jsem si fakt užila! Je to nádherný, zejména ta poslední. Mám tady jednu od dcery namalovanou, v kuchyni kouká z obrázku a krásně se na mě směje. Možná, že se směje mně S vyplazeným jazykem Jako i králíka mi namalovala a moji kočku-avatara. I rybičky v akváriu. Mám tady zvěřinec - a růžový západ slunce do růžovýho moře Mrkající

Lucifer
22
Lucifer * 16.04.2015, 21:12:29
A podotýkám, že se vám asi nebude líbit. Jenže jsem si nemohl pomoci. Musel jsem to ze sebe vypustit...

Lucifer
21
Lucifer * 16.04.2015, 21:07:49
An(n)o, Astro, nejsou kozy jako kozy. Zítřejší má poetická vsuvka bude mnohem drsnější. Nevinný

20
Anna Kopecký (neregistrovaný) 16.04.2015, 21:07:06
Aha.
Já mezitím hledala na trubce jiný kozy:
https://www.youtube.com/watch?v=rwSGJLMFJaE

astra2
19
astra2 16.04.2015, 20:38:56
Anno, třetí odstavec shora, pátá řádka, tady jsou schovaný - ve Stellině úvodníku. Jsou v růžové krajce. A vypadají úplně jinak, než ty Luciferovy! S vyplazeným jazykem Ahoj

Lucifer
18
Lucifer * 16.04.2015, 20:04:49
No asi tyhle

http://www.ovcekozy.cz/obrazky/Koza_bila.jpg

Ne? S vyplazeným jazykem

17
Anna Kopecký (neregistrovaný) 16.04.2015, 19:52:24
Stelle: Gladkovův Cement neznám, ani Gladkova, jenom cement. Was ist das? Podle názvu něco hodně realistickýho. Ještě mi pak řekněte, co Philip Roth, a už ten literární kroužek necháme.

Já jsem poctivá navštěvovatelka třídních schůzek. Na vnoučkovu jsem šla prvně, řekla jsem dceři: dojdu si to tam vyžrat za tebe Úžasný On je děsnej puberťák, čiliže zlobí, a pak je vyloženě humanitní, takže angličtina, čeština, němčina za jedna, matika a spol tři až čtyři. Zjistila jsem, že má hrozně príma třídní učitelku, takže jsme příjemně poklábosili, teda poklábosily.

Lucifere, jaký kozy?

Lucifer
16
Lucifer * 16.04.2015, 18:15:03
Abych k tomuto velmi povedenému povídání přispěl nějakým podnětným komentářem, musím říct, že Luciferův syndrom jsem nalezl alespoň v podobě jeho symptomů:

https://www.tatepublishing.com/bookstore/book.php?w=978-1-60247-801-5

a že mě lehce vykolejila věta "A kozy budou schovaný!" No, moc toho ze mne nevypadlo. To je fakt. Ale snahu mi snad nelze upřít. Mrkající

Stella
15
Stella 16.04.2015, 11:07:00
Anno, minulo mě hodně tisíc jiných! Šoša se mi líbí, Dědictví mě zatím tolik nechytlo. Uvidím.
Zato znám Gladkovův Cement apod. Mrkající

Byla jsem na dvou třídních schůzkách svého syna - do jeho osmnácti. Neměla jsem na to nervy! Pochopila jsem, proč z tolika tatínků táhlo...

14
Anna Kopecký (neregistrovaný) 15.04.2015, 22:21:20
Stello, jaktože Vás Singer doteď minul!? Přečtěte, co Vám od něj přijde pod ruku... Šošu, Kejklíře, Příběh lásky..

13
Anna Kopecký (neregistrovaný) 15.04.2015, 22:17:25
Možná dětství nelze poměřovat výsledky testů...
ne možná... určitě!!

S paní loutkářkou jsem zcela zajedno. (Dneska jsem byla na třídní schůzce vnoučka.)

Stella
12
Stella 15.04.2015, 22:16:46
Hezké, Kocoure.

Když ono štěstí je POCIT a jeho příčiny můžou být různé.

«     1    2   »