Neviditelný čert

Tohle je moje druhé a poslední vánoční zamyšlení. Vzhledem k tomu, že se k letošním Vánocům už tímto způsobem vyjadřovat nebudu (nepočítám občasné komentáře), asi bych si na tom měl dát záležet. Jenže tady naráží kosa na kámen či čert na kropáč. Nesnáším být pod nějakým tlakem – obzvláště pak tehdy, když ten tlak pochází přímo ode mne. Neočekávejte tudíž nějakou hlubokomyslnou úvahu situovanou do jesliček v Betlémě či metaforickým způsobem kamkoli jinam atp., ale jenom jakousi přízemní vzpomínkovou směsku.

Lucifer

Když jsem byl ještě malým klukem, podstatu či původ Vánoc jsem absolutně nechápal. Vždycky jsem se však na ně těšil. Když jsem po vánočním stromkem rozbaloval dárky, připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Jednu dobu jsme si vánoční stromek vozili na střeše auta z rodiště mého táty, které se nachází nedaleko na východ od Vysokých Tater. Zpravidla to byla borovice, na kterou jsme měli od tamního lesní správce glejt. Po cestě nás silniční hlídky několikrát stavěly, aby nám ten glejt zkontrolovaly. Takže jsem měl naděleno pod stromečkem, který byl do obýváku přesunut z místa vzdáleného zhruba 350 kilometrů.

Rozbalování dárků předcházela štědrovečerní večeře, která vždy sestávala ze smažených kousků kapra a bramborového salátu. Kapry jsme kupovali dva. Živé, ne utlučené už u nákupní kádě, zpravidla se nacházející přímo pod našimi okny. Po krátkém přenosu na vzduchu kapři putovali do vodou naplněné vany v koupelně. Vzpomínám si, jak mě kapři plovoucí ve vaně fascinovali, a vůbec jsem nepřemýšlel, že nakonec skončí v našich žaludcích – bez šupin, ploutví a hlavy.

Dnes nedokážu pochopit, že mi vůbec nevadilo, že dva či tři dny okupují vanu v koupelně dva kapři, takže nějaké sprchování, které jsem teď zvyklý absolvovat dvakrát či třikrát denně, nepřicházelo vůbec v úvahu.

Odpoledne Štědrého dne zašel táta do koupelny a život kaprů ukončil pokud možno slušným způsobem. Viděl jsem na něm, že mu tohle zabíjení šupinatých tvorů nedělá žádnou radost, ale když jejich kousky začal smažit na pánvi a potom pojídat, tvářil se už neobyčejně spokojeně. Já a můj mladší bratr jsme však tohle kulinářské nadšení nijak neadorovali. Snažili jsme se ten svůj kousek kapra a malou porci bramborového salátu sníst co nejrychleji, abychom už mohli vyrazit do obýváku a pod vánočním stromkem začít rozbalovat dárky.

Táta nás dlouho netrápil a brzy se nenápadně vzdálil. Odněkud z obýváku se ozval zvoneček, my jsme odložili příbory a urychleně zamířili k onomu nadělení. Rodiče nás následovali a dávali si v menším balení něco podobného. Táta však v obýváku dlouho nevydržel, vrátil se do kuchyně, kde, teď už nikým a ničím neomezován, trávil zbytek večera dojídáním skoro všeho, co z těch kaprů ještě zbylo. Tvářil se přitom velmi zamyšleně a nic neříkal. Kdoví na co myslel. Vlastně teď už si myslím, že to vím.

Když byl můj mladší bratr ještě hodně malinký, utíkal jsem do obýváku samojediný. Nádherně ozdobená, elektrickými svíčkami osvětlená a velmi dobře stavěná borovice stála pod oknem v pravém koutě, uprostřed stál stolek s televizním přístrojem a v levém koutě filodendron, na němž se občas usídlili andulky a kanárci. Následující dny jsem pod tím stromkem často polehával a připadal jsem si jako v ráji. Někdy jsem si tamtéž hrával s hliněnými indiány, kovboji a vojáky. Rozdělil jsem je do dvou armád – na rudé a bílé – a uspořádal tak, aby to vypadalo, že spolu bojují. Indiáni měli luky, oštěpy, někteří též pušky, kovbojové lasa a vojáci těžkou válečnou techniku. Někteří indiáni se občas schovávali ve spodních větvích vánočního stromku.

Bez ohledu na to, co se v té době odehrávalo ve společnosti, dokázali rodiče vykouzlit takovou vánoční atmosféru, že všechno, co s tím nesouviselo, bylo odsunuto za hranice jakéhokoli vnímání. Najednou tu byl jenom náš vlastní svět. A také klid a bohorovné ticho. Tehdy jsem o poezii neměl vůbec žádnou představu, ale dnes vím, že ke mně promlouvali básníci ticha.

V hrubé podobě napsáno v dopoledních hodinách devatenáctého prosince v jedné kavárně obchodního centra Nový Smíchov během vypití jedné skleničky vína a pozření jednoho kousku jakéhosi dortíku.

21.12.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15