Neviditelný čert

O psychopatech jsem už několikrát psal. Například Psychopati či Kreativita a patologické lhaní. Ve druhém případě se jedná o výňatky z knížky Čas psychopatů od bratrů Honzákových. První oddíl se jmenuje Co byste měli vědět o psychopatech, který napsal Radkin Honzák, druhý Psychopati v našich dějinách je od Františka Honzáka. V následujícím textu volně cituji z I. oddílu této knihy.

Lucifer

Psychiatrie se zabývá nejrůznějšími psychickými poruchami, jejichž následkem má člověk problémy zařadit se do normálního života. Například nezvládnutelná úzkost či deprese. Lidem s výraznými psychotickými příznaky se svět jeví jako nejistý, nevypočitatelný, většinou dokonce nepřátelský, a je třeba se před nimi mít zatraceně na pozoru. To vše se promítá do každodenního jednání a v očích svého okolí takový jedinec působí jako jiný, nápadný, divný, nespolehlivý co do předvídavosti toho, co udělá, nebo naopak neudělá. A to mu okolí dává dost neomaleně najevo. Psychopati jsou naopak vzorem konformity v chování a vystupování, že i při nesmírné zkušenosti dá práci je odhalit. Zatímco ostatní nositelé duševních odchylek vyčnívají z davu, psychopat s ním splývá a je k nerozeznání.

Existují notoričtí lháři a patologičtí lháři. Zatímco ten notorický lže – dalo by se říct hlava nehlava. Patologický to dělá s úmyslem manipulovat. Jak se pozná patologický lhář? Třeba tak, že se mnohem rychle zaučí ve lhaní. Jednoduchý test například promítá obrázky známých i neznámých tváří. Respondenti mají za úkol napřed poctivě přiznávat, jak ty osoby znají, nebo ne, a ve druhém pokusu systematicky lhát, tedy na známé říkat „neznám“ a k neznámým se naopak hlásit. Pokud se expozice s jinou sadou opakuje, psychopati neváhají a lžou opravdu svěžím stylem. Jsou mnohem rychlejší rychlejši než ti pravdomluvní, protože jejich mozek nemusí řešit morální konflikt, který je vlastní běžnému člověku. Lež je u psychopata součástí trvalé manipulativní hry s okolím. Má pocit, že ovládá realitu, má moc nad ostatními.

Vřelý a kompetentní jedinec vyvolává obdiv, stává se automaticky sociálním gravitačním centrem. Psychopat umí obě vlastnosti předstírat naprosto dokonale. Má jemná sociální tykadla, jimiž vnímá zpětnou vazbu a automaticky reguluje své reakce. Navzdory nedostatku empatie jeho zrcadlové buňky pracují perfektně a dokáže se sociálně adaptovat lépe než draze vyškolený psychoterapeut, který navíc má ještě specifickou část mozkové práce, aby s pacientem netrpěl, protože kdyby to dělal, ohrožoval by sám sebe vyhořením. To se psychopatovi stát nemůže.

Psychopat vykazuje obecnou chudost všech emocí. Je sice pravda, že se může vzrušit a jeho projev se navenek může jevit entuziastický, je však patrné, že jde jen o vnější výraz; jeho vnitřní emoční prožitek chybí. Pláče-li psychopat, že mu zemřel pes, neželí svého věrného přítele, ale investice a ztraceného doplňku ke svému já. Podobné je to s partnerkami, dětmi, spolupracovníky či přáteli. Nelítostný nezájem o city druhých je výsledkem předchozích biologicky daných vlastností. Není zlý – je prostě takový!

Trest na většinu skutečně psychopatických osob nemá vliv, a to od dětství, kdy se tito jedinci dopouštějí řady antisociálních a sadistických skutků bez ohledu na to, že byli za ně opakovaně potrestáni. Totéž platí v dospělém věku o nulovém výchovném vlivu uložených trestů. Také neschopnost pocítit vinu vychází z celkového emocionálního nastavení a přesvědčení o vlastní velkoleposti. Jeden z britských sériových vrahů u soudu na dotaz, zda se cítí vinen, prohlásil, že jedinou vinou, za níž by měl být souzen, bylo provozování soukromého hřbitova, na který neměl licenci. To nebyl žert. Myslel to zcela vážně.

Svádění viny na druhé patří do kategorie prostinkých i sofistikovaných lží v podobě machiavellismu a pocitu nedotknutelnosti při představě vlastní velkoleposti. Je možné sem zařadit také útoky ad hominem v diskusích. Jako přímo ukázkový učebnicový příklad lze uvést Putinovu nehoráznost, že jed, který použil jeho člověk v Anglii ke spektakulární a prezidentské volby načasované „spravedlivé likvidaci odpadlíka a nepřítele“, mohl pocházet z ČR, SR nebo ze Švédska. Jeden muž, který svou oběť ztloukl do bezvědomí, u soudu řekl: „Podívejte se na to reálně. On stráví pár měsíců v nemocnici a já budu pro tři stovky tvrdnout v kriminále celé roky. Kdybych ho chtěl zabít, podřízl bych ho. Já jsem jen potřeboval prachy, no chápete to?“

Když zaznamenáte ve své blízkosti psychopata, snažte se mu vyhnout. Pokud se vám to nepovede, pamatujte si: nikdy se nezmění, je to jeho přirozenost, stejně jako tygra nepřevedete na veganskou stravu, psychopata nenapravíte, nepolepšíte (i když vám o tom může vyprávět a slibovat). Jednou provždy odmítněte jeho hru, že on je ten dobrý, silný, vznešený pravdivý, zatímco vy jste ti ustrašení neschopní blbečkové, kteří mu musí být vděční nebo alespoň poslouchat. Pocity viny, které se vám snaží vnutit, jsou jeho. Začne-li vás zastrašovat, ihned odejděte. Není to ústup, naopak mu vezmete vítr z plachet. Začne-li vás ukecávat, rovněž odejděte, protože v tom je vynikající a podlehnou mu i zkušenější.

Zdroj: Radkin a František Honzákovi, Čas psychopatů, Galén, Praha 2018

21.11.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0