Neviditelný čert

Když dne 16. března za lehkého sněžení obsazovaly německé nacionálně socialistické jednotky zbytek Československa, bylo každému zřejmé, že je to logický důsledek konference v Mnichově na podzim 1938.

Milda

Tam totiž bylo Československo okleštěno nejen o oblasti s německou menšinou, případně i většinou, ale i o oblasti s téměř čistou českou většinou. Důvod k tomu byl zřejmý, Československo mělo být zbaveno pohraničních opevnění a vojenských objektů.

V Mnichově s německým socialistickým vůdcem Adolfem Hitlerem a jeho přítelem, italským socialistickým vůdcem „Duce" Benito Mussolini jednali britští a francouzští pacifisti. Jejich snaha, zabránit válce za každou, tedy především československou cenu byla korunována přesným opakem. Obsazení Pražského Hradu a všech strategických míst tehdejšího českého státu bylo pouze vnějším efektem, daleko významnější však bylo, že se nacionální socialisté zmocnili československého vojenského arsenálu. Tím se jejich vojenský potenciál hladce zdvojnásobil u umožnil hnát Francouze českými tanky svinským krokem až do Dünkirchenu (Dunkerque).

K obrázku: vlevo v první řadě Chamberlein, britský konzervativec, dále Daladier, francouzský socialista, Adolf Hitler, německý nacionální socialista, Benito Mussolini, italský socialista a hrabě Ciano, italský ministr zahraničí. Vzadu, mezi Hitlerem a Mussolinim zleva německý socialistický ministr zahraničí von Ribbentrop a SS-šéf a diplomat von Weizsäcker.

Zatím, co ve Francii ti pacifisté o svém postoji nepochybovali, byly tam rozšířené sympatie k socialistům německého ražení, francouzští socialisté a antisemité tam působí dodnes, v Anglii tomu bylo jinak. Chamberlein byl britský konservativec, v Anglii se kvůli Mnichovu rozpoutala docela solidní palácová revoluce. Někteří, Československu příznivě naklonění politikové protestovali, Chamberlein silně oslabil pozici konzervativců. Vůdcem opozice byl ministr Alfred Duff Cooper, první lord britské admiralty. Na protest proti appeasementu s Hitlerem složil dne 1.října 1938 svoji funkci a spojil se s Churchillem. Dne 3. září 1939 dosáhli vyhlášení války a když se Winston Churchill 10. května 1940 stal ministerským předsedou, stal se Alfred D.Cooper ministrem informací. Mnozí z nás starších si ještě vzpomenou na „Volá Londýn!"

Nu, v důsledku všech zrad a nakonec i té smlouvy byla naše republika sprostě okleštěna. Němečtí důstojníci měli mapy z konference v Mnichově, českoslovenští neměli nic. Tak jim to ti Němci nalinkovali podle svého, nějaké vyměřování podle přístrojů a územních plánů by Němcům trvalo moc dlouho.

Tady je další obrázek - zrádci Československa. Zleva Tiso a Tuka, při příležitosti narozenin Vůdce 1938 v Berlíně. Pěkný spolek, sympaťáci, což?	Jak to vyměřování „Resttschechei" vypadalo, zase další obrázek.

Hranice musela být vyměřena a označena za jediný den, na druhý den už jely kolony Wehrmachtu, které ty pohraniční obce obsadily. Jak vypadaly ty nové hranice?

Z naší původní republiky zbyl opravdu jenom ohryzek obklopený koncentráky. Ten největší český byl Terezín, přestupní stanice do plynu v Osvětimi (Ausschwitz) a hlavně Brzezinky (Birkenau), můj strýček teta a sestřenice (tehdy 18) byli zavražděni v Treblince, v náklaďáku s kabinou, do které byl zaveden výfuk motoru. Můj tatínek zahynul v t. zv. Sonderbehandlungu Gestápa Brno (v aktech stálo: návrat nežádoucí) a můj starší bratr skončil ve věku 15 let v Birkenau. Na té mapce vidíte vlevo Flossenburg, u Lince Mauthausen, nahoře Gross-Rosen a napravo trochu výše tu dvojici Ausschwitz a Birkenau, mezitím i Chelm. Naštěstí se šíření německého socialismu postavil do cesty socialismus ruský a západní demokratické státy. Ale i po válce se nedařilo, přejít rychle k normalitě, okupace naší vlasti skončila v podstatě teprve 1990. Okupační mentalita však nezmizela, budeme se s ní potýkat ještě desetiletí.

16.03.2010, 06:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 17