Přibližně zhruba po roce přicházím s jednou pozoruhodně zajímavou básní od Oldřicha Mikuláška. Tehdy, v onom podobně situovaném letním čase, ačkoli nejspíš úplně zcela jinak pojatém, jsem vypustil meteorický roj jeho tří básnických bolidů: Nedokončená, Volným pádem, Čistá práce. Se zhruba přibližně roční odmlkou se tento Mikuláškův poetický průnik do Poetického koutku Neviditelného čerta pokusím dokončit volným pádem jeho čisté práce opentlené pleonasmy a jedním pomerančem.
Lucifer
Pleonasmy
(Něco málo o pomeranči)
Oldřich Mikulášek
Když je život kolem drsný
a slyšet samé chraplavé proroky
o ukamenování potoka,
aby měl přes co zurčet,
o tom, že by se měl každý člověk přehnat
aspoň přes dvě války pro své lepší příští,
šrapnely zocelené tělo,
a pro svou ještě lepší příští
páráním břich zušlechtěnou duši,
a pak o tom, že by se měl cítit,
jak se nikdy necítil,
i když se necítí, jak by se cítil vždycky
– pln touhy, ach, se švestkou v hrsti
po jablku na střeše –
tedy tehdy myslím na tebe
jako na pomeranč
a hloubím v duchu studně
na šťávu té chuti
(takové úplně, ale úplně pomerančové),
a když myslím na tebe
jako na pomeranč,
v duchu na něj sahám, je vyhřátý sluncem
zároveň se zelenou,
ale úplně ještěrkově zelenou ještěrkou,
a jako ona dává tušit cosi svěžícího
a čistého v čase,
ještěrka se kmitne, pomeranč prýští
(tak úplně, ale úplně pomerančově),
jenže se mu vůbec nechce od sebe
v jakémsi samoslastném okoušení
každého plátku jeho nejbližšími plátky
v dužinném šílenství
jazyka přitištěného k oběma patrům,
a když na něj sahám,
tedy na pomeranč už rozloupnutý
na živé maso,
jsi mi daleko bližší a stoupáš k mým smyslům
silou své vysilující vůně
že dýchat znamená skoro zemřít
s pocitem zakázaného života
jako zakázaného ovoce, svůdného jako ty,
která jsi krásná jako pomeranč
(taková úplně, ale úplně pomerančová),
že si tě moje ústa mohou snadno,
tak snadno, ale úplně, načisto snadno
splést.
06.08.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0