Neviditelný čert

Předchozí část se převážně zabývala Teslovým postojem ke svému životnímu poslání, jenž vyústil v jakousi osamělost, která je typickým osudem šamana. Takový postoj byl snad pro něj nutný, aby mohl pronikat do tajemství elektřiny. V době, kdy se na ni ještě hledělo jako na téměř okultní sílu a přistupovalo se k ní s bázní a úctou, pronikl do jejích tajů velmi hluboko, což uznávají i ti, jež ho posuzují a uznávají jen jako tvůrce konvenčních technologií. Rostl ovšem počet těch, kteří jsou přesvědčeni, že do tajemství elektřiny pronikl ještě podstatně hlouběji.

Lucifer

Největší tajemství bylo někdy koncem minulého století (a možná ještě dodnes) spojováno s opětovným odhalením objevů a experimentů, které Tesla prováděl ve svém věhlasném Colorado Springs Project od 1. června 1899 do 7. ledna 1900. Po zahájení tohoto projektu rovněž došlo k událostem, které jsou zásadní pro porozumění tomu, proč je dnes Tesla v zapomnění.

Coloradské experimenty vedly nakonec v roce 1900 ke globálnímu plánu "světové energetické a komunikační soustavy". Ústředním prvkem tohoto světového systému měl být "Tesla Magnifying Transmitter", což je zdokonalená verze známého Teslova transformátoru. Tesla s ním již tehdy vytvářel napětí a výboje s blesky o síle až několik milionů voltů o délce 30 metrů. Toto zařízení mělo rozkmitat celou Zemi i s její atmosférou, a proměnit ji tak v jeden obří oscilující elektrický kondenzátor. Vznikající či zesilované globální stojaté vlnění by pak umožňovalo celosvětový bezdrátový přenos energie na libovolnou vzdálenost s méně než pětiprocentní ztrátou energie. Tímto způsobem by mohl kdokoli na kterémkoli místě na Zemi přijímat energii laciným přijímačem - energii, která by pocházela z nevyčerpatelného a všude dostupného rezervoáru.

Fragmentární materiál o experimentech v Coloradu neposkytuje mnoho technických detailů, nicméně z něj zjišťujeme, že se Teslovi podařilo úspěšně otestovat tento systém přenosu energie až do vzdálenosti 26 mil od jeho laboratoře. Rozsvítil tam dvě stě žárovek po 50 wattech, což výkonem odpovídá přenosu energie o 10 000 wattech nebo přibližně síle 13 koní. Tento systém měl být též schopen zároveň celosvětově přenášet jakékoli množství signálů. Jeden speciální vynález měl navíc umožňovat "individualizaci" signálů tak, aby určitý signál mohl přijímat jen ten, komu je skutečně určen, a jen na zcela určitém místě. Toto vysoce vyvinuté vyladění by dovolovalo provoz neomezeného množství stanic zároveň, aniž by se vzájemně sebeméně rušily, a to bez možnosti odposlechu. Podle tohoto systému by se podle Tesly daly v libovolném místě na Zemi vytvářet elektrické efekty jakéhokoli druhu. Umožňoval by přesné určení pozice a kurzu každého pohybujícího se objektu. Kromě toho by se na tomto základě mohla realizovat celosvětová kontrola počasí a zemětřesení.

Svůj ctižádostivý plán hodlal Tesla uskutečnit pomocí peněz tehdy nejmocnějšího finančníka světa, J. Pierponta Morgana. Už získal technickou podporu Westinghouse Corporation a Canadian Niagara Power Company, které předtím úspěšně realizovaly jeho vynálezy na střídavý proud. Ve Wardenclyffe na Long Islandu už stála ústřední pilotní elektrárna, věž na přenos energie a laboratorní budova pro Teslovu "World Telegraphy". Všechna zařízení byla připravena zahájit akci, když tu jednoho dne roku 1905 Tesla prostě zastavil veškeré práce a nechal projekt padnout. Nikdy nikomu nevysvětlil, proč tehdy přerušil práci na této největší vizi svého života. Nikdo už také nikdy nenavázal na Teslův plán tohoto typu celosvětového systému bezdrátového přenosu energie, o němž sám vynálezce prohlásil:

Nedokážu si představit žádný technický pokrok, který by mohl efektivněji než tento sjednotit různé složky lidstva nebo který by mohl více přispět ke stupňování lidské energie a jejímu lepšímu využívání. Byl by to ten nejlepší prostředek pro zesílení té síly, jež popožene lidskou masu. Už jen morální účinek takového radikálního pokroku by byl neocenitelný.

V rozhovorech s Morganem, které vedly k podpisu smlouvy z 1. března 1901, v níž finančník přislibuje Teslovi sumu 150 000 dolarů, se ovšem vynálezce o takových dalekosáhlých plánech vůbec nezmínil. Mluvil spíše o vynálezech, které by Morganovi zajistily monopol na bezdrátové přenášení signálů. A nešlo jen o vynálezy, jež podobně jako v plánech jiných vynálezců umožňovaly v omezeném rozsahu přenos z jednoho bodu do druhého, například z lodi na břeh nebo z jednoho břehu oceánu na druhý. Šlo též o opravdové vysílání do všech směrů a po celém světě - tedy to, čemu dnes říkáme rádio. Tesla tehdy neříkal nic o tom, že tato komunikace je pro něj pouhým prvním krokem k čemusi podstatně důležitějšímu. Možná také proto, že předešlá jednání s jinými finančníky, kde stavěl do popředí tyto plány, nevedla ke kýženému cíli. Již před podepsáním smlouvy s Morganem se Tesla nicméně dostal do potíží, neboť veřejně prohlásil, že zachytil signály z vesmíru. Jeho zpráva znovu ukazuje, do jaké míry u Tesly splývalo mystické s technickým. Píše:

Ještě jsem zdokonalil přístroj ze své laboratoře v coloradských horách. Mohl jsem teď vnímat tep samotné Země a zachycoval jsem jakoukoli elektrickou změnu v okruhu jedenácti set mil... Nikdy nezapomenu na první dojmy, které jsem prožíval, když jsem zjistil, že pozoruji cosi, co má možná neocenitelné důsledky pro lidstvo. Měl jsem pocit, že jsem se ocitl u zrodu nového vědění či zjevení jakési velké pravdy... První pozorování mne vyděsila, neboť v nich bylo přítomno cosi tajemného, nemám-li říci přímo nadpřirozeného, a já byl za noci sám ve své laboratoři. Stále více docházím k přesvědčení, že jsem prvním člověkem, který slyší zprávu z jedné planety na druhou.

I jiní přední vědci té doby - třeba astronom Lowell a fyzik lord Kelvin - sice vyjadřovali přesvědčení, že by na jiných planetách mohl bát život, a renomované časopisy zpravovaly o jeho zážitku nikoli bez sympatie. V populárním tisku se však proti Teslovi rozpoutala štvavá kampaň, která ještě více zpochybňovala jeho důvěryhodnost. Morgan začal být opatrnější. Při podpisu smlouvy zdůraznil, že oněch 150 000 dolarů je všechno, co zamýšlí investovat. Tesla slíbil, že za ty peníze pošle zprávu přes Atlantik. Ale už před Morganovým odjezdem na každoroční cestu po Evropě v dubnu 1901 začal Tesla, asi ne se zlým úmyslem, tuto smlouvu porušovat, což mu Morgan nikdy neodpustil.

Tesla použil Morganovy peníze na zakoupení pozemku ve Wardenclyffe, kde hodlal zahájit svůj rozsáhlejší projekt přenosu energie. To, co považoval za partnerství s Morganem, uzavřené za účelem uskutečnění své vize, teď interpretoval jako příležitost k tomu, aby se přestal zdržovat maličkostmi. Později Tesla napsal Morganovi, aby se ospravedlnil:

Vaše účast mě přiměla k revizi plánů. Teď už jsem nesměl věc vyvíjet pomaličku jako nějaký vesnický krámek. Už jsem se nemohl starat o přenos jachetních závodů nebo ohlašování lodí vplouvajících do přístavu. V tom nebyly žádné peníze. To nebyl obchod pro muže vašeho postavení a významu.

Jeho slova ukazují, jak špatně Morgana odhadl. To byl také jeden z hlavních důvodů toho, že se Teslův celosvětový systém nikdy nerealizoval. Morgan miloval jachetní závody a jeho lodě ve vodách Atlantiku pro něj byly stejně důležité jako investice do různých železničních společností. Ale především to byl na rozdíl od Tesly člověk, který zaměřoval své zájmy na přítomnost a na plány, jež se daly okamžitě realizovat; člověk, který chtěl za své peníze dostat něco konkrétního, co by přineslo okamžité zisky. Trvalo pět let, než Tesla pochopil, že Morganův postoj nelze změnit. To, že pak roku 1906 prožil nervové zhroucení, osvětluje, jak zvláštní emocionální vztah k tomuto finančníkovi měl.

Rezignace na tento projekt přinesla obrat v Teslově životě. Dosud oslavovaný světák ověnčený mnoha poctami se stále více měnil v zahořklého poustevníka. Vyhýbal se lidem a na veřejnost nechával proniknout ještě méně z toho, čím se zabýval.

Zdroj: Marco Bischof, Naše duše může létat

23.08.2012, 00:17:39   Publikoval Luciferkomentářů: 0